Electronic beats: Underworld v Praze

Vysedl jsem z vlaku na zastávce Praha-Holešovice, je to tady ještě větší díra, než jsem myslel. Po menší zastávce u okénka, mi nepříliš důvěřivě sdělili, že EN (EuroNight) by mělo být v pohodě (jsem zvědav), následuje zastávka u městských. Než jsem k nim přišel, už vysvětlovali jednomu páru to samé. Pár poděkoval, já se slovy, „Chtěl jsem se zeptat na to samé.“ poděkoval taky. Připadá mi, jako bych tady někdy byl, zvláštní.

Začínám se ptát kolem jdoucích, jestli neví, kde je veletržní palác. Nikdo nic. Zkusím to dál. Nic, nic a zase nic. Asi jsme tady všichni poprvé, až na jednoho ožralu s cigaretou. Evidentně ví, škoda, že smrdí a není mu rozumět. No nic, jdu dál. Sakra, vážně mi to tady přijde povědomé. A jeden mladý pár,… ten by mohl vědět.

„Dobrý den, mohu se vás na něco zeptat?“ „Ano.“ „Kde je veletržní palác?“ Nechápavě na mne koukají. „No, víte?“ Dívají se na mne, jak na debila. „Támhle to veliký,“ ukazujíce na kupu velkých budov. No dobrá tedy. Nevěřím jim, ale času je dost, půjdu se přesvědčit…

A jéje! Křižíkova fontána. No jasně, Stromovka, už jsem doma (teda tady mít domov chraň bůh). Tady jsme byli hulit ve třeťáku na střední po iDesign. Oslava vítězství. Ale kurva tady je průmyslový palác, ne výstavní. Kéž bych ty dementy potkal znova. No nic, bygones, kde mam číslo na Hanku..?

Hanka mi to nezvedá. Přemýšlím, vzpomínám, jak ta mapa vypadala. Moc mi to nejde. Intuice mi velí jít směrem pryč. Prozíravá realitka, mají za výlohou kus mapy, kterou zrovna potřebuji. Šutr nikde, no nic, takže z paměti…  Došel jsem k budově, o které si myslím, že to je ona. Zvláštní, tváří se to jako Národní galerie v ČR. No radši to obejdu…

Hele asi zadní vchod, jeden kamion plný techniky, druhý, třetí. První plný bordelu, druhý, třetí ještě nevybalen. Zvláštní, na co by národní galerie potřebovala tolik kabelů? No nic, zase to obejdu a zajdu se podívat dovnitř,…  Zdalipak mne pustí?

Nikdo nic u vchodu nenamítal, jdeme dál. Prostředí nic moc. V takové díře budou hrát? Přešel jsem celý stage, nikdo mi nic neřekl. Brrr, zima z venku táhne až sem, radši zůstanu tady.

Jsem tady už přes 2 hodiny a nikdo se mne ani na nic nezeptal. Zvláštní, uvazuji, co všechno by se tady dalo hledat nebo spise najit. Vypadá to, že jsem měl lístek zbytečně.

Je tady více lidi ze zahraničí než Čechů, ale kdo by jim svěřil pořádání takové akce. Vypadá to na Němce, ale sem tam to vypadá jako Holanďané. Co mne na tomhle baví nejvíce, je to, že ochranka stojí pár metrů ode mne a já si tady v klidu píšu na mobilu tohle. Zapomněl jsem dodat, že ochranka je tady česká. 🙂

Zatím proběhla jedna zvuková zkouška a vcelku good. Jsem zvědav, co bude, až se sem pohrnou lidé. Zdalipak se dostanu ven, na stage, když jsem ve VIP prostoru bez propustky. Ochranka se zatím zmohla na hádku na téma: „Na co ten debil má vysílačku.“ 🙂 Ochranka opravdu baví. Půjdu se podívat dále dovnitř. A hele šatny. No kdybych byl hajz, tak bych na tu šatnu zaklepal, možná by to byli zrovna Karl nebo Rick. Škoda, že jsem si nevzal lepší mikinu, zapadl bych tady více, divně tady na mne koukají, radši to zabalím a vrátím se k ochrance.

Právě kolem mne prošla halda novinářů, touha přišoupnout se k nim, je veliká. Další zvuková zkouška. Better and Better. Ochranka si dává svačinu. Nějak po mně začíná koukat. Divné, čekal bych to naopak. Docela fajn, že tady mají WiFi. Člověk to tady může hned nahodit. No za deset minut 8.  A první lidé dorazili. Zanechal jsem ochranku jejímu osudu a jdu mezi lidi. Zatím stojím uprostřed placu. Dostat se k pódiu by nebyl takový problém, ale vzhledem k tomu, jak naříkají mé ušní bubinky, tak lituji tu rádoby ochranku, že musí stát u těch beden. Hmm půl deváté a Underworld nikde. Budu rád, když stihnu ten vlak v půl jedné. A přiznám se, že to taky vidím bledě.

DJ, co zatím hraje, v celku ujde. Ale na to, abych schoval telefon, jsem toho slyšel až moc. Jdu k pódiu, něco se začíná dít, čas schovat telefon.

První kapela, co vystoupila, byla banda úchylů (v dobrém), v bílých košilích a černých kravatách. Docela to tady rozjeli, povedená kapela. Fotografové mají nástup. Přestávám vnímat pódium, koukám co kdo má, lituji, že jsem si nevzal svou zrcadlovku. Zvláště, když můžou fotit jenom pár minut a já bych mohl pořád, sice nemám teleobjektiv, ale v takových světelných podmínkách by z toho nevylezlo nic moc dobrého. Až na pár pištivých úletech zpěvačky, vcelku povedený začátek. Cítím, že toho, že jsem v první řadě, budu litovat.

Po odchodu „úchylů“ se uzavírá opona. Začíná hrát opět DJ. Na kamery dávají pláštěnky,… Sprcha šampaňského, nesprcha šampaňského, těžké dilema. Opona se opět otevírá a na ní 4 šašci s MACy. Představují se jako neUnderwold. A fotografové opět nástup… 🙂

Hrají docela dobře, hlavně muzika je velmi dobře sladěna s videem. Někdo si musel udělat hodně práce, hodně hodně práce. Uvažuji, jaké by to bylo teď na tripu, vidět tuhle vizuální lahůdku na vyšší rovině vnímání. První sprcha publika je tady. Hmm,… až za krk. No nic, to k tomu smradu z cigaret, ožralých lidí a horku, patří. Skupina zanechává hluboký dojem. Na konci se jeden z DJů vrhá s flaškou šampaňského mezi publikum. Naštěstí jsem byl ušetřen. Opona jde opět dolů, opět DJ a opět bolest v uších. Už toho více méně lituji. Právě mi ujel poslední vlak, kterým jsem mohl jet legálně.

DJ ukazuje na jeviště. Objevují se na něm dva týpci, za pultem s MACy. Přemýšlím, proč jsou tak populární nebo jestli si je půjčují. Davem se potichu nese věta, to je Underworld? Koukám, dneska se tady sešli opravdu znalci.

Světelné efekty nic moc, teda spíše děs, hudba taky. Příliš hlasitá, ztrácí se kresba. Vůbec mne nechytli, lituji, že jsem si kromě foťáku nevzal i špunty. Alespoň zase vypustili fotografy, hmm vybral bych si. 🙂 Konečně utíkají z pódia, v davu to vře (nechápu). Bohužel se vracejí, jenom si šli pro vodu… Kurva, drát.

Naštěstí to balí brzy. Opona opět dolů. DJ opět hraje, doplňuji tekutiny, dusím se kouřem a uvažuji, který chlap se na mne lepí více. Odbyla půlnoc. Moje zpáteční jízdenka se stala neplatnou a nejsou peníze na novou. Naivní představy o tom, že Underworld vystoupí v 20:00 a já si vesele pojedu domů je tatam. Po pár desítkách minut se začíná něco opět dít. A hele, docela velký mixážní pult, to vypadá jako něco pro Ricka a Karla. A taky že ano… 🙂

Jeden, jedem, jedem… Bum! Asi vypadly pojistky. Vzhledem k tomu, že když jsem v 18:00 přišel dovnitř a vše se tady teprve dělalo, ani mne to nepřekvapuje. Snad je to přiměje ztlumit volume, opět se ztrácí kresba, Karlovi nebylo rozumět, co zpívá. Je to opravdu profesionál. Víří publikum i bez hudby. V davu to vře ještě více než předtím. Mobil je bezpečně schován, ale po rozumném odhadu 15 minut, se opět rozeznívá hudba – Cowgirl. Publikum šílí, já přemýšlím nad texty. Jako bych slyšel beautiful burnout, beautiful burnout… I wanna give you, energy, I wanna give you energy… docela příhodné. 🙂 zajímalo by mne, jak je tahle písnička napadla a jestli ji tam zařadili jenom kvůli výpadku.

Bedny moc neztlumili, uši mne silně bolí. Underworld už docela omrzel. V střední části koncertu, byl vizuální doprovod na nic, hodně lidí se dívá na hodinky. Asi mají stejný pocit, jako já. Začalo to příliš pozdě, už není moc chuť (ztripovaný týpek vedle mne by asi nesouhlasil). Začínám se uvolňovat, je mi jasné, že pojedu až v pět. Vyhodí mne z vlaku nebo nevyhodí…?

Na podiu se začíná něco dít. Nudná vizuální stránka je pryč. Nafukují se vzduchové sloupy, blikají barvami. Začínám se trochu bavit. Sice nevím, o co se pokoušejí, ale dejme tomu. Sloupy různě přestavují podle písniček. Nic to nemění na faktu, že čím dál více lidí se dívá, čím dál častěji na hodinky. Cítím, že se blíží konec. A tak ne,… 🙂

Ti dva staříci podávají docela dobrý výkon, vzhledem k jejich věku. Je tu konec. Tak intenzivní potlesk a řev jsem neslyšel ani na Bazalech v 2005. Zaslouženě přichází přídavek. Bohužel to není Ring rang, doufal jsem, že ji dnes uslyším. Je tu opravdový konec. Je cca 3:00 – mizím k východu.

První a asi poslední koncert mého života skončil. Jsem hluchý na jedno ucho, smrdím, jak kdybych vyšel z klubu přátel cigaret, pasivním kouřením jsem si zabil pár hřebíčků do rakve. Bolí mne nohy a mám rozpolcené pocity. Nepříliš povedený koncert obecně, nekvalitní reprodukce, pozdní začátek, i přes Danny Boy, nepříliš dobrá skladba písní a vizuálně žádný zázrak. Dneska 3/5. Tak čeká mne 4,5km pěšky z Holešovic na hlavák, do vlaku, na který nemám lístek. 🙂

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze, Zábava všeho druhu. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Electronic beats: Underworld v Praze

  1. Pingback: Co blog vzal a co blog dal… | My space, my world.

  2. Pingback: Trocha kritiky nikdy neuškodí… | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s