Druhý den v nové práci

Druhý den jsem se tentokráte velmi připravil. Sbalil si všechny věci, byl oblečen, na emgetonu nahraná videa, prostě ready to go. A tak si to tak vykračuji na Nerudovu a zjišťuji, že nemám klíč od skříňky, triko a pípák do práce – 3 z 5 věcí, které jsem si chtěl vzít. Paráda. Naštěstí jsem si to uvědomil ještě brzo, mám (myslel jsem si), že mám dost času. Vracím se na pokoj, beru klíče, pípák, triko opět zapomínám. 4 z 5, not bad. J

Propásl jsem 12tku, spoj, kterým jsem chtěl jet. Sedám na další – 13tku. Cestou se vařím za živa, trávím se smradem okolo a stresuji při pohledu na hodiny. Po dojezdu na nádraží následuje menší běh na Úzkou, možná stihnu 9tku. Ta však není zrovna po ruce, jdu tedy pěšky, ve snaze obejít Eistainovu speciální teorii + DPMB zároveň. V pořádku dorážím na Zvonařku. Minutu před plánovaným odjezdem busu, který je ovšem už na křižovatce, za zastávkou. Čekám na další. Plánovaný odjezd v 13:34 se koná o pár minut později. Naštěstí mám časovou rezervu. Dvě zastávky před mou konečnou je rezerva ta tam. Z deseti minutové jízdy je patnácti minutová vyhlídková jízda. Připravuji se na vysednutí, poslední zatáčka, i když… Řidič jede stále dál – rovně. Po chvíli křiku dvou cigánských "spoluobčanů" řidič zastavuje a couvá. Docela blbé, když člověk dělá řidiče a neví, kudy má jet.
Z plánovaného příchodu 13:45 je 13:58. J Následuje rychlopřevlečení, rychlotankování tekutin a zrychlený přesun na pracoviště. 2 sekundy po mém přístupu se ozývá gong, signalizující nástup. Sice o fous, ale mise splněna.

V práci mne potkalo opět štěstí. Byl jsem opět přiřazen na technickou kontrolu. A tak opět šmárám červeným fixem na železo za 110,- čistého/hod. Cesta do práce je sice porod, ale za tohle to stojí.
2 hodiny jsem strávil "svým" tempem 2 krabice/hod. Ve čtyři začíná být skladník opět nervózní, že se to nezvadne. Řadím normální pracovní rychlost 12krabic/hod. Za chvíli doráží posila. Prostinká slečinka, která pracuje ještě pomaleji, než já. Dáváme se do řeči, řadím zrychlené tepmo 4krabice/hod. Slečna vypadá na jednoduchou dělnickou osobnost, která neví, co se životem. Nejprve si mne oťukává, poté, co zjišťuje, že jsem pouze brigádník, nasazuje uvolněnější tempo, na můj vkus trochu povýšené. Můj odhad osobnosti se mi potvrdil. Do Ohmori nastoupila kvůli penězům. Předtím měla vysněnou práci, ale musela rezignovat kvůli penězům. Obhajuje svou volbu, i když ji nezpochybňuji. Zjišťuji, že je z Kuřimy a také zjišťuji, že je alergická na kauzu Kuřim. J Je o pár let starší než já a stále bydlí u rodičů. V továrně se poznala i se svým přítelem. Typoval bych to na takovou dělnickou lásku. Děti budou průměrné, citově zaostalé. Zcela jistě budou figurovat ve statistikách mladistvých alkoholiků a kuřáků.
Po pár desítkách minut a pár krabicích později, jsme se museli rozloučit. Do konce směny jsem málem porodil ježka. Nebrat si hodinky byl podivný nápad. Ke konci šichty mne čekalo ještě příjemné překvapení v podobě další slečny, která se se mnou dala volně do řeči. Zvedla mi docela náladu. No nic, čas zvednout kotvy. Jsem asi předposlední, kdo odchází, beru to dvakrát kolem mistra.

Milan mne zasvětil do tajů nočního návratu hromadnou dopravou. Omamné vůně nevyvětraného autobusu se exotickými 40° u dveří. Sám jsem zjistil jsem, že nemá opravdu běhat na bus. Řidič, i když vidí, že k němu běžíte, máváte, jste u zadních dveří, i když neodjel, tak stejně jede dát, nemluvě o tom, že bus ve 22:11 je předjet busem v 22:16 a 22:21 je mu těsně v závěsu.
Rozloučil jsem se Milanem, pustil Family Guye, nasedl na 12tku, směr kolej.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s