Zas nálada pod psa

Zas nálada pod psa

 

Ani mne nenapadlo, jak rychle člověk sklouzne do skepse. Stačí jen pár hloupých myšlenek a divná nálada je světě. Takovou náladu jako dnes, jsem již neměl dlouho. Mít zbraň (nejlépe s tlumičem) a někdo mne potkat, nasrat mne, tak mu proženu kulku hlavou. Bez myšlení, bez pohnutek, bez lítosti. Zbytek zásobníku bych natankoval do hrudníku, překročil mrtvolu a odešel. Přemýšlel jsem a zjišťovat u neznámých lidí, kolik toho vydrží, není dobrý nápad. A zbytečně provokovat už vůbec ne. Nevím, kde se stala chyba.

Ráno jsem se probudil s divným pocitem na jazyku. Spolubydlící mne uprostřed noci probudil z jeho opileckého tahu a já se snažil odbít insomnii klapající na dveře. Další probuzení obstaral budík. Nechtělo se. Ani nevím proč. Opět jsem ulehl s podivnými myšlenkami, které si v momentálním rozpoložení nepamatuji (jsem tak unaven, že jsem si ani nevšiml, že jsou opravené záchody a vesele šel na jiné patro). Chvíli jsem je nechal procházet hlavou, když tu najednou… jako by někdo lusk prsty, já otevřel oči a vystřelil z postele, jako pecka třešně mezi prsty. Měl jsem tušit, že tenhle den se asi nepovede, ale až do určité chvíle vysílal smíšené signály. Když jsem vystoupil v 5:25 na zvonařce, tak hned přijel Orient expres do stanice Vymaštění mozků s. r. o. Šéf se zdál v pohodě (možná chyba úsudku/nálady), nic moc místo mne však mělo kopnout přes palici, že se mám stáhnout a plout s proudem. Ale ne, já si místo toho musel zase dokazovat, co takhle fabrika/lidi ještě snesou. Už už, skoro konec a já vše opět poseru. Házím za hlavu rozvážnost a překračuji mezi únosnosti. Krátce po vkročení do propasti se snažím vrátit zpět, vykročit jinak nebo jinam. Nejde to. Dávám si hned přes prsty. Řadím zpátečku. Beru si ponaučení. Snažím se jít do sebe, ale je to jako bych byl na palubě vesmírné lodi, která cestuje nesvětelnou rychlostí. Stojím u okna, dlaň na skle a snažím se dotknout reality/relativity, ale nejde to. Je všechno kolem jenom letí kolem.

Po práci se snažím vést konverzaci s přáteli, nenadávat, létat nízko – pod radarem. Nechce se mi z ní, i když vypatlává mozek. S každým dalším obrobeným kusem mi měkne mozek čím dál víc. Bludiště se pomalu mění na prejt. Doma se dozvídám, že mobil je zpět z reklamace, pomalu se to slétává, jak hejno supů. Už jenom ten chladič. Možná kvůli němu a Fortisovi jsem tak mimo, kdo ví. V současném stavu je možné cokoliv. V Setosu mne čeká nemilé překvapení. Čekám na obsluhu 30 minut, reklamace vyřízena během 30 vteřin. Zbytek cesty se snažím vnitřně bojovat se vším vztekem, okolním vedrem a sám se sebou. Snažím se přemoci, abych nevstal a vše okolo sebe nerozmlátil, nepovraždil osátku autobusu a lidi v Tescu. Pomalu začínám chápat myšlení narušených jedinců typu Hannibal Lecter.

Potřebuji 20 deka spánku, velím rozchod.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s