2009 – The end

2009 – The end

Leden:

 V lednu se nic zvláštního nestalo, alespoň si na to nevzpomínám. 1. 1 2009 jsem si byl vypůjčit vysavač a uklízel jsem. Nic moc Silvestr, nic moc nový rok. To jsem ještě netušil, jak moc "nic moc" tenhle rok 2009 bude.

Únor:

Rozjel jsem si svůj menší podnik – Kalibrace monitorů. Původně jsem chtěl jenom zaplatit velkou investici do sondy, časem se ukázalo, že by se na tom dalo i něco vydělat. Opět jsem měl štěstí na dobrou nabídku a poměrně jsem ušetřil na nákupu sondy. Věci s Hankou se začaly docela srát, ale myslel jsem, že se to přežene.

Březen:

Událostí číslo jedna v tomto měsíci bylo zcela jistě shlédnutí Watchmenů. Tento film zcela právem považován nejlepší počin v komiksové tvorbě. Bylo to až tak dobré, že s tím i přišla smutná událost, z mého života odešla Hana. Ne na dobro, čekalo nás ještě 3 měsíce společného bydlení, což bylo docela terno. Řekl bych, že doba, která následovala, bych jednoznačně označil za psychický Mariánský příkop. Hana uměla zatopit. Zpětně to hodnotím jako asi pozitivum, zvláště k listopadovým/prosincovým událostem. Poznal jsem díky tomu i jiné krásy života, jako je rozvod, dělení majetku a bydlení s nepřítelem. Co už… stalo se. Jestli Vám mohu radit, pokud někoho milujete a je jedno, kdo to je, jestli rodina, kamarádi nebo přítel/kyně, prožívejte s nimi každý den, jako ten poslední. Nikdy nevíte, kdy bude ten poslední.

Duben:

1. dubna 2009 jsem přestal nadobro sledovat zprávy. Už jsem byl natolik zhnusen aktuální politickou situací a vývojem dění v ČR. Začal jsem se aktivně věnovat kondičnímu posilování a doteď 4 krát týdně navštěvuji fitko. O tom, co se dělo v Dubnu už mnoho nevím. Nebylo to nic moc hezkého a radši jsem to zapomněl. Ve zkratce bych to označil asi tak, že i když jsem si myslel, že Hanu znám, tak jsem si nikdy nedokázal připustit, jaká může být. Vždy jsem věřil v to dobré v ní, ale když ukázala svou odvrácenou tvář, tak jsem nevěděl, jak si s tím poradit.

Květen:

Krátce začátkem května mi skončilo "zkouškové" a přede mnou byly 4 měsíce prázdnin, na které jsem ovšem neměl peníze, 2 měsíce bydlení s Hankou a spousty myšlenek na ní. Byla mi zjištěna slabá protilátková imunita. Dále jsem v květnu vyhrál lístky na Phillipa Glasse, koupil jsem si brusle a začal dokonce na nich i jezdit. 🙂 Čirou náhodou jsem si jednoho dne, sedl k DC a přečetl si hlášku: "Neumí tady někdo s Matlabem?" a tím jsem se naprostou náhodou dostal k pohodové práci za několik tisíc. Odmítl jsem další práci v obchodě se obchodním zbožím. 60,-/hod mi přišlo málo, v té době "krize" to byla docela odvaha. Ale kdo neriskuje, nezíská. A já získal, ale příliš pozdě.

Červen:

Začal jsem brát prášky na imunitu a skončil jsem v Říjnu. Doteď obdivuji ženy, že dokážou brát spousty let antikoncepci. Já to vyfasoval pouze na 5 měsíců a dost mi z toho hrabalo. ŽENY OPRAVDU VÁS OBDIVUJI! Pořídil jsem si nový telefon a nahradil tak "Voxíka". Byl to skvělý telefon, kéž bych si ho mohl nechat, ale nemohl jsem. Vadila mi na něm jediná věc a to je pomalost procesoru, proto jsem si vyhlédl super nabídku na HTC Touch Pro – Raphaela. Absolutní haluzí jsem během jednoho dne prodal Voxe za super cenu a mohl si Raphaela pořídit ještě tentýž den. Další náhodou, teda díky Radce, jsem se dostal k další práci – montáži regálů a podobným kravinám. Bohužel jsem si to trochu zpackal a moc se mi do toho nechtělo, odmítl jsem jednu zakázku a další už nepřišla.

Červenec:

Někdo na nahoře mne asi má rád, protože hned 1. 7. se mi splnilo velké přání – bydlet na prázdniny sám. Kéž by byly i ty peníze. Největší události tohoto měsíce byl zcela jistě koncert Phillipa Glasse v Praze. Ještě lepší bylo, že lístky jsem vyhrál. To bylo poprvé v životě, co jsem vyhrál tak hodnotnou věc. Akorát sehnat někoho, kdo by jel se mnou, to už nebyla taková prča. Ale na chatu jsem narazil na zajímavou slečnu, jménem Markéta. Tehdy jsem to ještě nepoznal, ale časem jsem zjistil, jak skvělou kamarádku jsem získal. 15. 7. 2009 byla velká bouřka. Hodně velká bouřka. Takovou jsem v Brně ještě nezažil. Nevěřím na boha, ale cítil jsem zvláštní pocit. Ten vyústil v to, že jsem si po nedožitých 7 letech ustřihl copek. Rest in peace, my friend.

Srpen:

Srpen celkově je jedna velká týdenní smyčka – Pondělí Veveří břicho. Úterý 1 hodina běhu na okruhu gymnázia Matyáše Lercha, Středa Veveří záda, čtvrtek Machina ruce, ramena. Pátek Sobota brusle odpočinek, Neděle prsa ruce. A takhle celý Srpen, vlastně i Červenec a Záři. Pomalu začínám poznávat osazenstvo Machiny a seznamovat se s novými lidmi. Poznal jsem Evu, Katku, Šárku a Radku. Bohužel z vody s Janou nebylo nic, jako už poněkolikáté tyto prázdniny, kvůli finančním důvodům. Opět a jak jinak jsem se dostal k další práci, tentokráte k doučování matematiky. Ani jsem netušil, jak velký moloch se z toho vyklube. Začínal jsem s jedním klukem a před Vánoci končil s 5 klienty. V Srpnu jsem se taky po dlouhé době a dosud (asi napořád) naposled a ne náhodnou viděl Eviška. Dovezla mi DVD, o kterých se mi náhodou zmínila tak rok potom, co jsem je měl u ní v úschově. Když pominu to, co si ta DVD asi musela zažít, což je vedlejší, tak v srpnu se mi asi (krom setkání s Hanou) podivnější nezažil. Dala jasně najevo, že jsem pasé, ale neviním ji za to. My už asi lepší nebudeme. Když už nic, tak jsem si ujasnil, jak se k ní chovat a co dělat. V překladu: Smazal jsem si její číslo z telefonu, ICQ a Outlooku.

Září:

Po 3 letech mám nového spolubydlícího. Dokonce jsem si ho vybral sám. Denně mám na očích svůj hluboký omyl. Nudnějšího spolubydlícího jsem opravdu neměl. Akce kulový blesk se povedla bez větších stresů. Podařilo se mi ukecat provozní a mohl jsem na blok C03 2 týdny před otevíračkou. Měl jsem 2 pokoje za cenu jednoho a vůbec celý blok jenom pro sebe. Škoda jen, že spolubydla je tak cudný a já se nějak necítím na pořádání párty. Upsal jsem svou duši ďáblu a podepsal smlouvu s MZLU o vzájemné spolupráci. Viz. Říjen. Začal jsem chodit s Radkou, přesně 9. 9. 2009. Koncem Září jsem se rozloučil s 2 přáteli, kteří mne doprovázeli v mém vysokoškolském studiu už od počátku – pravá a levá papuč. Levá byla naprosto v pořádku, ale pravá se už totálně rozpadla (asi nějak šmatlám). Doufal jsem, že vydrží do konce, ale opět předčasný konec. Nebylo to poprvé, co se rozpadli, ale vždy se mi je podařilo opravit, tentokráte přišel konec.

Říjen:

Ďábel si pro mne přišel. Začal jsem střídavě točit 4, chvílemi 5 prací, přítelkyni, přátele a sebe. Neskutečný kolotoč. Snažil jsem se na něj připravit, jak jsem jen mohl, věděl jsem, že to bude terno, což asi ve výsledku to vše ve zdraví přežít. Dokonce jsem si našel čas i na svou první dovolenou v životě, kam jinam než do Itálie a Říma. Markéta opět nezklamala a ukázala být se skvělou společnicí a náramně jsme si to užili. Přivezl jsem si spousty blbosti, z nich se mi tak jedna libí. A 1300 fotek, které jsem doteď nezpracoval. 😦

Listopad:

 Stal jsem se sirotkem, později i jedináčkem. Osiřel jsem na tomto světě, ale jedním dechem dodávám, že je to dobře. Má rodina, to nebyli dobří lidé a bez nich mi bude na světě lépe. Je mi líto táty, toho jsem měl opravdu rád, ale zklátil ho ten nejhorší druh rakoviny – moje matka. Jinak o Listopadu se toho moc říci nedá. Neustále v jenom kole, od čerta k ďáblu. Kamarádi si stěžují, že na ně nemám čas, Radka to stěží chápe, ale ona si to uměla zařídit.

Prosinec:

Prosinec finišujeme. Končím svoji ďábelskou kolotoč 4 prací, zjišťuji, že většinu peněz dostanu až únoru. Takže žádné hodinky, žádná sluchátka, žádné dárky, žádné Vánoce. Nicméně poprvé v životě jsem si Vánoce opravdu užil. Věnoval jsem se tomu, čemu jsem chtěl a těm, kterým jsem chtěl. Mé kuchařské umění se začíná zlepšovat a někdy překvapím i sám sebe. Pomalu si začínám vytvářet v hlavě svou budoucí kuchyň. Po 11 letech končí Noc s Andělem. Pořad, který mi zpříjemňoval více 7 let sobotní večery a ze kterého se dalo načerpat životní moudro, končí. Finále Grande – Silvestrovské vydání, kterého jsem se mohl zúčastnit, ale nezúčastnil se. Snad příště. 😦 Silvestr se zase tak moc nepovedl, teda záleží na úhlu pohledu, rozešel jsem se s Radkou.

Tímto se loučím s tímhle posraným rokem, možná se k němu ještě vrátím, kdo ví. Zatím mohu jenom doufat, že 2010 bude lepší než 2009.

Sbohem dvanulanuladevítko.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice The end. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na 2009 – The end

  1. Vladimír napsal:

    ženský jsou jak tramvaje – jedna odjede, přijede jiná 😉

  2. Doom napsal:

    souhlas se seržoupokud se vztah nějakým způsobem sere a nejde opravit, nemá cenu v něm setrvávat, je to peklo

  3. KUTlime napsal:

    Jo no, ale těžko se zvyká, že potom jedeš s jinou tramvají úplně jinudy, i když jedeš třeba do stejné cílové stanice. Ale jinak souhlas… 🙂

  4. Petr napsal:

    Moc pěkné počtení, když se takhle jeden v práci nudí. Jen by to chtělo odkazy na ty amatéry.cz, když už se u té ženské zmiňuje kamasutra, aby si to člověk mohl líp představit 🙂 Jinak držím palce v literární tvorbě.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s