2011 – The end

Zdravím vás, přátelé, nepřátelé či občasní kolemjdoucí. Číslovka na roce se nám opět povýšila o jednu nahoru. Je čas bilancovat a napsat něco o mém roce 2011.

I když možná některé své čtenáře zklamu, letos nečekejte dlouhý román, jako minulý rok. Onen dlouhý dokument existuje, dávám přednost kvalitě, před kvantitou. Není to totiž shrnutí roku 2011, ale regulérní deník. Popsal jsem pravidelně i v namátkových intervalech více než 120 stran a to pouze o 5 měsících v roce. Na zbylé jsem se vykašlal, nedonutil nebo nebylo až tolik, co psát. Hlavním důvodem je však ten, že jsem si až příliš pustil prsty na špacír a psal jsem i o tom, co dělám v práci, pro koho atd. Normálně by to asi nikoho nedráždilo a mávli bychom nad tím všichni rukou. Bohužel si sem našli cestu lidi, kteří by nemuseli. Jsem polichocen, že jistí profesoři mají tolik času, že si čtou můj blog a rozesílají si ho mezi sebou. Chlapci – jen tak dál, těší mne vaše přízeň, že jste to se svým životem dotáhli až sem, ale zbraně do rukou vám dávat nebudu. Pojďme tedy k věci.

Rok 2011 pro mne znamenal propastně rozdílné výhry a prohry. Rok byl ve znamení ztrát. Ztrát lidí, ztráty času, ztráta volnosti a sebe disciplíny. Začneme tím horším.

Rok 2011 jsem vyloženě proflákal. Jeden příklad za všechny. Minulý rok jsem se bál, že nebudu mít dost času na zpracování teze, že budu muset natahovat svoje Ph.D. studium a když jsem ho měl, věnoval jsem se blbostem. Na oněch blbostech, jsem si později založil podnikání. Nic to nemění na tom, že rok 2011 byl u mne charakteristický v tom, že jsem dělal věci, které jsem neměl, věnoval jim více času, než měl, dělal je špatně a kolikrát i zbytečně. Hrubým odhadem jsem spláchnul tak 3 měsíce čistého času do hajzlu.

V roce minulem jsem se stal výživovým poradce s papírem na zdi (čtenáři rozuměj akreditace). Spláchnul jsem s tím do záchodu spoustu peněz, které jsem nemusel. Prošel jsem základním a částí pokročilého masérského kurzu. Poznal spousty nových lidí, zase brzy „odpoznal“. Nebudu jmenovat, oni vědí, pokud si sem cestu najdou. K tomu jsem musel spláchnout i pár lidí, které už znám delší čas. Některé kvůli tomu, že se jim nedá věřit, s některými jsem si přestal rozumět (už dávno) a došla trpělivost. Naopak, s některými jsem posílil pouta, která v roce 2011 ochabovala. Konečně jsem se dostal k tomu, abych navštívil Beatu v Olomouci, resp. i ona mne v Brně. Vždy to bylo super ji znova vidět.

Na CESA vyhodili Jitku Dýrovou, tím se to nám instruktorům hodně zkomplikovalo. Ztratili jsme našeho Guru a volnost na CESA. V mnohém jsem rozšířil své znalosti o výživě a dostal se do situace, kdy bojuji sám se sebou o to, co jíst a nejíst. Vědění o mé možné budoucnosti je dosti slabá páka na pocity a chutě současnosti. Mé budoucí já tady teď není, aby mi vynadalo, varovalo nebo popřálo dobrou chuť. Popojedem…

Poprvé jsem letěl v letadle, poprvé jsem ho pilotoval. Poprvé navštívil konferenci, poprvé prezentoval v angličtině. Poprvé hrál squash, poprvé si ho oblíbil. Po pěti letech lyžoval ve Zdobnici s ostatními spolužáky. Poprvé jsem se necítil jako vyvrhel v širší skupině lidí. Postupem času jsem stal obětí krádeže (mobil v Plzni), loupežného přepadení (v Brně, ve Slatině) a napadení (na kolejích, přítelem od jisté slečny). Sám se přiznám k podvodům, podfukům, zpronevěře, krádežím a pašování zboží. Přistěhoval se mi nový spolubydla, zároveň tím přibyl přítel. Podivný sled okolností mne přivál k nové školící agentuře z Ostravy. Po protáhlých odkladech jsem konečně začal podnikat. Pořídil si živnostenský list, začal platit poplatky jako pominutý. Po dlouhé době jsem něco vyhrál v soutěži. Přenosný pevný disk, na soutěži jedné společnosti ze strojírenského veletrhu, který jsem navštívil, jak jinak než poprvé.

Skutečnou a snad jedinou výhru tohoto roku je Markétka. Seznámili jsme se v lednu a jsme spolu doteď. 2krát jsme měli na mále, vše jsme ale přežili a na Silvestra, ve Vídni, jsme spolu vstoupili do Nového roku. Kdyby nebylo jí, můj současný život by byl smutný, prázdný a notně i tragický. Dost by mi připomínal Luboše. Nebýt jí a několika málo krásných událostí, které jsem zmínil v odstavcích výše, 2011 bych vymazal. Další výhrou bylo to, že mi Honza Verner otevřel v jistém směru oči a donutil mne používat mozek. To je výhra číslo dva – začal jsem používat mozek k řešení problémů, ne k jejich vytváření.

Poslední napůl výhrou, napůl prohrou, je můj odchod od Microsoftu ke Googlu na poli mobilních technologií. Android urazil obrovskou cestu. Pořídil jsem si mobilní internet na nové SIM do nového mobilu, později nový internet na staré SIM, do zase nového mobilu. Ten je pro mne dnes zdrojem řešení problémů, místo zdrojem problémů samotných. Přesný opak situace předtím. Android mne pohltil na celé měsíce. Během nich, jsem se změnil od člověka, který se musel ptát, jak změním něco v nějaké aplikaci, jsem se dostal do pozice člověka, který své know-how o Androidu prodává.

Narozeniny jsem nijak neslavil, ale Markétka mi stejně připravila dort. V té době jsem už byl sám ze sebe otrávený, jak jsem spoustu času promrhal. Oslavil jsem je prací, konkrétně přenášením betonů z místa A do místa B, abych si vysloužil permanentku do posilovny pro Ivoše. Večer po práci, jsem strávil na přednášce prof. Drückmillera o kometách. Štědrý večer jsem strávil u Markétky, zbytek svátků na kolejích a hraním squashe.

Na příští rok jsem si stanovil tentokráte jenom jedno přecevzetí  – Děla vše tak jak bych měl ne tak, jak bych chtěl.

To byl rok 2011, sbohem dva nula jedenáctko.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice The end. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s