Můj dům, můj hrad, můj Android, můj…?

Jeden z mých podnikatelských záměrů je tzn. Konzultant platformy Android. Co to znamená? Prodej svého know-how jiným, věru jednoduchým lidem. A jestli mne tahle (+ mnohé jiné) práce něco naučila, tak to, že ČR nemá budoucnost. Je tady tolik hloupých lidí, co nezvládají jednoduché úkony, že bychom je mohli použít jako stavební kameny na novou Čínskou zeď. Pokud chcete přeskočit můj myšlenkový a vzpomínkový výlev, přeskočte o 5 odstavců vpřed.
Dnes ráno jsem na svém telefonu četl článek z jednoho webu o problému volných frekvencí v USA. O co jde? V USA je tolik lidí s iShit zařízeními, kteří využívají mobilní internet a s tím spojené služby, že operátoři už pomalu nemají jak nebo spíše kudy ty data posílat. Jak to souvisí s ČR? Jednoduše, hrajeme si tady na ledacos, především na lidi, ale přitom nám nejdou základní věci. Toho, co nám nejde, je spousta, já se teď omezím pouze na onen Android a na problém, že „chytrý“ telefon s průměrnou cenou značně převyšuje mozkovou kapacitu svého „běžného“ uživatele.
Většina lidí, se kterými se při tohle podnikání setkám, nemá ponětí, co jejich chytrý telefon dokáže. Koupí si ho a čekají, že se budou dít zázraky. Ale ony se nedějí. Právě naopak. Vše je „tááák“ složité. Nejčastější slova, která slyším, jsou: Nevím/nerozumím tomu. Pravda je, že lidé rozumět nechtějí. Platforma Android/iOS vznikla jako pokus prodat složité zařízení skupině lidí, která by si nikdy nic takového nekoupila. Před příchodem Androidu vládl na poli chytrých telefonů především Symbian, který byl svázán s Nokií a pokud jste této finské firmě nefandili a nechtěli mít značku telefonu, kterou měl každý druhý, zbyla Vám v podstatě jediná alternativa – Windows mobile, který nebyl tolik svázán s konkrétní značkou telefonu. Jenže…
Symbian byl poměrně uzavřený, Windows mobile poměrně složitý. Ono totiž nenapadlo Billa Gate nic lepšího, než transformovat Windows CE, což byla speciální mobilní mutace Windows XP pro všechny nePC, přitom PC podobné zařízení. To nebyl dobrý nápad ani na začátku ani teď. Před 4 lety jsem si pořídil svůj první chytrý telefon, tehdy jedné jediné věci – abych nemusel nastavovat každý den budík. Bylo to úplně jednoduché, prosté. Na své tehdy současné Motorole V300, které nefungoval mikrofon, baterie moc nevydržela, špatně se na ní psalo a mnoho jiného, mi neskutečně vadila jedna věc – každý večer jsem si musel nastavit budíka. A to mne na vysoké začalo trochu srát, když člověk každý den musí podle přednášek nastavovat budíka. Den po dni, pořád a pořád. Jak tupá ovce. Později se k tomu přidala i býv. přítelkyně s tím, že se mi nikdy nemůže dovolat. Tehdy jsem si řekl dost. Pořídil jsem si svůj první telefon s Windows Mobile a tehdy jsem ještě netušil, do jak velkého hovna jsem tehdy šlápnul.
Sice jsem si mohl nastavovat budíky, jak jsem chtěl, po nějaké chvíli jsem i přišel na to, jak nastavovat zapínání vibrací podle času a místa, ale na druhou stranu jsem pomalu studoval 2 školy. VUT a jak ovládat svůj telefon. Musel jsem se probrat neskutečnou kupou informací a domyslet si spousty věcí. Jenže měl jsem 2 velké výhody: Chtěl jsem to dělat a bavilo mne to dělat. Bavilo mne to proto, že překonávání překážek je prostě pro mne zábava, způsob jak nespadnout do škatulky „normální jednoduchý člověk“. Musel jsem překonat neskutečnou infantilnost a složitost, se kterou byl operační systém mého nového telefonu vybaven, později jsem začal vyměňovat kompletní systém telefonu za jiný.
Onen telefon – HTC S710 jsem tehdy vyměnil za jiný, opět HTC Raphael alias HTC Touch Pro alias ještě jeden název, co si nepamatuji. A opět jsem narazil. Pamatuji si to jako by to bylo včera. Koupil jsem ho na parkovišti před Billou, své staré HTC jsem prodal Honzovi Plškovi, který na mne čekal v Alterně spolu s Honzou Jurdinem a Milanem Čapákem. Hrál jsem si Rafaelem 10 min a zjistil jsem jednu věc – ten systém musí pryč. Během 20 min od koupě jsem instaloval nový, uživatelský systém. Opět jsem narazil na problém, že opět v Microsoftu nedokázali uchopit koncept operačního systému PPC (předchozí VOX byl totiž smartphone, tehdy to znamenalo jinou, zjednodušenou verzi mobilních Windows). Tehdy jsem byl sice uchvácen z možností, jaké mi Rafael přinášel (mobilní internet, kvalitní hry na trénink mozku a to je asi tak vše), ale mobil se mne stal zároveň synonymem zdroje problémů. Vzpomínám si na několik večerů, jak jsem řešil instalaci toho či tamtoho, obtížnou komunikaci mezi mobilem a PC nebo nikdy asi nespočítám, kolik hodin jsem strávil nastavováním a odstraňováním problémů se synchronizací, mazáním duplicitních souborů. Běhá mi mráz po zádech, když si na to vzpomenu.
Tehdy ovšem svitla naděje, jenom jsem o ní ještě nevěděl. Zrodil se dravý Android. Tady jsem udělal zásadní chybu. Velkou chybu, hodně hodně velkou chybu a to, že jsem si o něm myslel, že je to jenom tupá kopie od Googlu, která nebude kvalitám Windows mobile nikdy sahat po kotníky. Ach, jak jsem se jenom mýlil… Pravda je taková, že překonat Windows Mobile není zase takový problém, ale o to nejde.
Na začátku roku 2011 se mi náhodou (pod záminkou výhodného prodeje) dostal do rukou první chytrý telefon a já si sednul na zadek. Najednou jsem začal chápat, jak jsem se mýlil. Android byl jednoduchý, intuitivní, měl to, co se mi hodilo a neměl to, co mi způsobovalo problémy předtím. Pocítil jsem úžasnou svobodu a volnost v použití. Teda aspoň jsem si to myslel. Opravdu naprostá svoboda myšlení a potěšení z využití začala ve chvíli, kdy jsem přestal používat Outlook a produkty Mkrvoshitu jako pracovní nástroje (z části i Windows!). Co to znamená v praxi?
Jedu teď vlakem, cvákám si tento článek do tabletu, (s Androidem, jak jinak) v aplikaci, která je přímo napojena na můj blog. Až přijdu domů, články se automaticky přes wi-fi synchronizují na můj blog. Můj mobil stáhne nové články do RSS čtečky ze všech webů, které mi přijdou zajímavé a které sleduji. Budu si je tak moci přečíst kdykoliv budu potřebovat. Fotky, které jsem vyfotil od mé poslední návštěvy, se automaticky synchronizují do online úložiště, kde je můžu snadno sdílet s dalšími lidmi, což není takové terno, ale hlavně jsou tam už navždy, dokud je nesmažu. Nikdy o ně nepřijdu, když by mi někdo mobil ukradl nebo se s ním něco stalo. Vůbec, mohl bych teď svůj mobil vzít, vyhodit ho z vlaku na libovolném místě a stejně bych ho našel. Co víc, našel bych i zloděje, co mi ho ukradl, mezitím bych si mohl zajít do obchodu koupit si jakýkoliv jiný mobil (s Androidem, jak jinak), během 30 vteřin si nainstalovat jeden program, který mi nainstaluje do nového telefonu všechny moje aplikace, včetně nastavení, dosažených levelů, rozpracovaných článků atd. z poslední zálohy, která je jak jinak online uložena na mém serveru a je průběžně aktualizována mým telefonem. Je to nádherný pocit, když víte, že můžete telefon ztratit, zničit nebo že padne vláda, ale že nikdy o nic nepřijdete. Když se něco stane, za 20 minut po koupi můžete začít s novým telefonem tam, kde jste přestali.
Překvapivé je, že to ale nejsou přímo věci, proč mám Android tak rád. Jsou ty maličkosti okolo. To, že když se Vám líbí nějaká píseň, která hraje v rádiu, tak snadno zjistíte, co to je zač. To, že zjistíte, co je to za jasnou hvězdu na obloze nebo prach obyčejný, jednoduchý, funkční email na celý život.
Je to opravdu úžasný pokrok, který technika udělala. Tleskám všem vývojářům Androidu. S Androidem se prostě žije lépe. Nedovedu si bez něj představit život. Ne, že bych to nezvládl, to rozhodně říkám NE! Proč taky? To se rovnou můžeme vrátit do doby kamenné. Co naplat, že většina lidí prostě neví, k čemu chytrý telefon je a vrchol jeho využití je mobilní facebook. Mimochodem strašně debilní aplikace. Nemusím už dlouho dopředu plánovat cesty. Stačí se mi podívat do mobilního Idosu, když jsem na záchodě. Nejbližší spoj šalinou včetně cesty k zastávce si najdu v mobilu. Stejně tak si můžu zkontrolovat, jestli někde není nehoda a  jestli se někde nehromadí šaliny, abych mohl napsat email do práce, že na poradu přijdu později, ať na mne nečekají.
Sečteno potrženo, můj Android mi umožňuje paralelně provozovat 5 podnikání, denní studium, osobní život, tvořit, psát, pohodlně cestovat, přečíst 2 knihy za měsíc. Nejsem geek, co je líný si dojít na zastávku přečíst si jízdní řád nebo člověk, co je líný si otevřít knihu, jsem jenom člověk, co si vybral z mnoha cest tu jednu, kterou chci, která se mi jeví jako nejpraktičtější. Můj telefon/tablet je můj přítel, kolega, zaměstnanec a především kamarád.

A co Váš telefon? Kdo z Vás dvou je chytřejší?

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Android. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s