Brněnská muzejní noc 2012

Je to cca 10,5 hodiny co oficiálně skončila Brněnská muzejní noc 2012. Chodím na tuto akci od té doby, co žiji v Brně, ani jednou jsem nevynechal, takže mám za sebou 7 z 8 ročníků této akce. Letos jsem snad poprvé cítil, že se mi na ní nechtělo. Rok od roku se jedná o větší a větší akci, více a více lidí, větší a větší tlačenice (tak to aspoň tvrdí pořadatelé/radnice). Nehledě na to, považoval jsem Brněnskou muzejní noc jako výjimečnou a skvělou akci, kterou by si člověk neměl nechat ujít. I přes moji letošní vnitřní nechuť, jsem se nakonec odhodlal jít. Udělal jsem však chybu.

Když jsem cestou na Českou studoval v mobilu program, udivilo mne, jak skromný je doprovodný program. Ať jsem listoval tam a zpět, nenarazil jsem na nic zajímavého. Jediné, co mne zaujalo byla nově opravená hvězdárna. Chtěl jsem si prohlédnout novou budovu, podívat se, jaké nové možnosti planetárium nabízí.

Při listování programem přišel další údiv, který ve mne vzbudily položky „Vstupné“ v programu. Letos se rozhodly některé zapojené instituce (13 z 26), vybírat vstupné. Ano, čtete správně „Vstupné“. Ne, že by se jednalo o nějaké horentní sumy, ceny se pohybovaly od dobrovolného vstupného až po 80,-; vesměs se jednalo o 10,- až 20,- položky. Nic, co by člověka nějak bolelo, ale co mi vadí více je princip – muzejní noc je přeci o tom, že jsou všechna muzea volně přístupná! Mám to napsáno na několika průvodcích z minulých let. Jde o základní kámen této akce a najednou je fuč. Trošku mi to připomíná prodej tavených sýrů, které nejsou z mléka (ale z rostlinného tuku). Další věc, co mne trochu zarazila jsou slova organizací, proč k tomuto opatření přistoupila. Jednak kvůli tomu, že jim chybí peníze na doprovodný program (který však stejně nebyl), protože jim letos město zkrátilo dotace o 20%. Je docela úsměvné, že celá akce je pod záštitou Romana Onderky, primátora města Brna, toho samého člověka, který ony dotace zkrátil. Není tajemstvím, že tohoto hňupa, plagiátora a poklepávače (teda bývalého) vůbec nemusím, ale divím se, že ho lidi takhle žerou a volí, když je tahá takto veřejně za nos. Asi mu „z lásky“ podaruji sedmičku vína v krabicích od bot. Pro úplnost dodám, že organizátoři sami říkají, že peníze je z bídy nevytrhnou a je to zanedbatelná částka (fakt, tak kam se ty peníze poděly, když ne na ten doprovodný program, který chyběl?).

Další důvod zavedení vstupného je kvůli tomu, aby se regulovali počty návštěvníků, které organizátoři nezvládají. Když jsem si tohle přečetl, tak jsem nevěřil svým očím. Organizace chtějí, aby lidí chodilo méně? To jako vážně? O čem to vlastně ta muzejní noc je? Já si tak naivně myslel o tom, že se prostě hromadně lidi vezmou a místo vysedávání u TV, půjdou všichni do města, navštívit volně přístupná muzea a jiné atrakce v netradiční čas a vykouzlí tím netradiční atmosféru, ze které budou všichni čerpat dobrou náladu, kterou tak zoufale potřebujeme. Místo toho musí organizátoři najímat další lidi, co budou vybírat vstupné, hlídat u vchodů, kontrolovat vstupenky atd. místo toho, aby třeba udělali popisky trasy.

Pojďme ovšem dál… Na České mne čekalo další překvapení – lidi, resp. kde jsou ty lidi? Ty davy? Ne, že by tam žádní lidé nebyli, to zase ne, ale spíše to připomínalo rušný den či nějakou akci na Svoboďáku než masové šílenství jménem Brněnská muzejní noc. Zatím jsem byl sám, takže jsem se rozhodl navštívit Špilberk a Muzeum města Brna. To, že jsem ze Šilingráku došel až na rozhlednu Špilberku, bez toho, aniž bych se někde zasekl o dav či větší hlouček lidí nebo někde musel čekat jenom podtrhuje výše uvedené. Když jsem tu byl naposled před 5 lety, čekal přes 30 min a to jsem byl ještě hodně drzý a předbíhal jsem. Po cestě nahoru jsem se 3 ztratil, protože pořadatelé naprosto nezvládli organizaci prohlídkových tras. Když už jste nějaké našli, tak byly silně zavádějící, místy i zcestné. Na nádvoří Špilberku byl velký poutač „VSTUP DO EXPOZIC“ a přitom dveře byly zamčené. V Muzeu města Brna byla jedna zvláště otravná mladá slečna, které každého peskovala za cokoliv. Telefon, běhání, opírání se o vitríny, batoh na zádech nebo za dotaz, proč jsou všude kopie listin, což byla další věc…

V minulých letech jsem se na „umění“ asi tolik nesoustředil nebo naopak, že jsem letos byl na začátku muzejní noci sám, jsem se asi soustředil až moc. Uvědomil jsem si, že všechny vystavené písemnosti (což jsou artefakty, které mne zajímají nejvíce), jsou nezdařilé kopie, které se originálu nepodobají ani zdaleka. Jsou bídně naskenovány, ještě hůře vytištěny a předkládány jako nedocenitelná umělecká díla, která si nemůžeme ani vyfotit. Toto pokrytectví mi trošku zvedlo kufr. 

Na Špilasu jsem se potkal s Markétou a dále jsme pokračovali společně. Navštívili jsme postupně Pražákův palác, Uměleckoprůmyslové muzeum a Místodržitelský palác MG. Největší bída byl Pražákův palác. Stálé expozice jsou opravdu stálé (s kopiemi ovšem, dokonce neuvedenými), výstavní plochy zely prázdnotou a 60,- v kasičce na dobrovolné vstupné se mi jevilo tak akorát za nabídnutý program.

Další zklamání byl Dům pánu z Kundštátu. Většina budovy, resp. výstavní plochy byla prázdná a když už tam něco bylo, tak to hodně, opravdu hodně slabé. Anebo jsem to, tak říkajíc nepochopil. Dneska se už za umění považuje to, když vezmete malířské plátno, namícháte si na něj 4 barvy postupně na sebe, aby vznikl barevný přechod. Wau… z toho jsem si opravdu sedl umělecky na zadek!

Do podzemí Zelného trhu, kde bylo nejdražší vstupné (zde byla  pouze sleva 20% v rámci muzejní noci), jsme se vůbec nedostali, jelikož bylo vyprodáno. I ten malý počet lidí stačil, aby se to vyprodalo, i když ono vlastně, když máte nestandardní muzejní noc a standardní počet lístků, tak to jde ráz na ráz.

Ale blížil se vrchol večera. Z Místodržitelského paláce jsme s Markétou odcházeli před 23 hodinou. Poslední 1/6 alias poslední hodinu muzejní noci jsme chtěli v poklidu strávit na opravené hvězdárně. stihnout představení ve 23:30, nebo 0:00, které (jak vím z minulých let) se také konávalo. Autobus nám odjížděl v 23:00, ve 23:08 jsme byli u hlavního vchodu hvězdárny. Byl to poměrně řídký dav lidí. Začal jsem se radovat, že se bez problémů dostaneme na představení 23:30 a možná si i trochu prohlédneme novou hvězdárnu. Nadšení se ale rychle rozplynulo, když u dveří začal vykřikovat jeden blázen, ať ho pustí dovnitř, že už tu čeká od 21:30 a že nepřišel, aby viděl jeho krásný opasek (tím měl na mysli hlavního šéfa hvězdárny, který stal za skleněnými dveřmi). Zprvu jsem nechápal, co se děje a proč se tak zlobí a přišlo mi to trapně směšné. Nebylo ani čtvrt na dvanáct a ten člověk stál přímo u dveří. Příští představení má jisté. Pak jsem ale pochopil, která bije. K nářku se přidala i další žena s identickými stížnostmi. Zaslechl jsem, že skoro už před hodinou začali někde nějak v hvězdárně opatrně oznamovat, že další lidi už pouštět nebudou. Dav to trochu nechápal, protože do konce muzejní noci zbývalo ještě dlouho, hvězdárna byla prázdná a v programu byla pozvánka na prohlídku nové hvězdárny. Když už nic, tak si člověk mohl prohlédnout tu budovu, podívat na pozorovací terasu jako v minulých letech. Nic z toho se nekonalo. Bohužel v programu chyběla informace do kdy je program, stejně tak jako to chybělo kdekoliv poblíž hlavního vchodu hvězdárny. Organizátoři už dávno ztratili odvahu a důstojnost na to jakkoliv tuto skutečnost oznámit čekajícím lidem. Dav začal vyšilovat a situace se přiostřovala. Obešel jsem budovu a východu si odchytl jednoho s organizátorů. Ten mi oznámil, že opravdu další lidi už pouštět nebudou. Hned za mnou se postavilo 6 příslušníků PČR noční zásahové jednotky. Organizátor je pozval dál.

Vrátil jsem se ke vchodu, oznámil to Markétě a několika ostatním okolo včetně toho, že se už blíží PČR, která ten dav rozežene. Chvíli po tom, co jsem to dořekl, tak se tak stalo. Nic dramatického, PČR se jenom postavila do dveří a oznámilo to, co měli organizátoři už dávno explicitně oznámit, nejlépe vytisknout do programu či někde na ceduli ke hlavnímu vchodu. Dav začal diskutovat. V tu chvíli jsem vzal Markétu za ruku a odvedl ji pryč, než jsi PČR bude hrát na hrdiny a něco se jí stane. Obešli jsme hvězdárnu, podívali se na obří, osvětlený, prázdný prostor hvězdárny přes skleněnou stěnu a přemítali o tom, kde se stala chyba. Po chvíli jsme se otočili a vydali se dolů z Kraví hory směr domov. Nebylo ani půl dvanácté. Poprvé jsem odpískal muzejní noc dříve než v 0:00.

Celou cestu dolů jsem přemýšlel o tom, co mi vlastně Brněnská muzejní noc 2012 dala. Na nic jsem nepřišel. Organizátoři mají finanční problém díky nezájmu veřejnosti a ztrátě podpory z té samé strany, která zaštipuje akci samotnou. Organizátoři sami ani nechtějí, aby lidi tolik chodili a nemají ani co vystavovat nebo čím zaujmout. Bohužel… 😦

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s