Jsem inženýr, kdo je víc?

Nedávno se mi stala podivná věc – cítil jsem silný pocit hrdosti na to, že jsem inženýr.

Korejci mají jeden velký problém, neumí pořádně žádný cizí jazyk [včetně češtiny :-((( ]. Já měl pro změnu jeden velký problém po příletu sem – zničila se mi obrazovka notebooku (problém č. 1). Aby toho nebylo málo, potřeboval jsem administrátorská práva na svůj počítač (problém č. 2), které jsem neměl. To znamená hacknout si svůj vlastní počítač, ale to jde bez monitoru dost těžko.

Nechal jsem tenhle problém v péči svých korejských kolegů. Za týden jsme se nikam neposunuli při řešení mého problému. Ač jsou Korejci velice snaživí a milí, při řešení problémů je to houby platné. Snažil jsem se navrhovat řešení. Měl jsem jich hned několik. Problém je, že Korejci si potřebují všechno ověřovat, všude volat, nic dohromady neví a pokud na to nemají manuál, tak je to marné. Sice trefí do jakékoliv restaurace, ale vůbec si nevšímají, co je kolem. A chybí jim tah na branku.

Jako inženýr nejsem zvyklý řešit takové banality týden. Mez frustrace a bezmoci ve mně narostl natolik, že jsem se rozhodl vyřešit si problém sám. Vědom si obří jazykové bariéry, odjel jsem do města hledat jehlu v kupce sena. Jezdil jsem na kole sem a tam, navštívil několik obchodů s PC tématikou. Hned v tom prvním jsem sice nesehnal, co jsem potřeboval, ale naučil jsem se během 30 vteřin prudce kreativního myšlení korejsky.

Možná chybí Korejcům špetka selského rozumu, ale rozhodně nejsou blbí. Mají skvělou vlastnost naslouchat, chtějí Vám vždycky pomoci, i když Vám nerozumí. Chtějí se s Vámi domluvit. A když se potkají dvě strany, co se chtějí domluvit, tak se domluví.

Nikdy bych nevěřil, že hodiny hraní her jako Activity, Party Alias a jiné, že hodiny technického kreslení mi bude k něčemu. Zjistil jsem, že tužka a kus papíru tady uplatním více než Google translator. V každém obchodě pochopili, co po nich chci. Ve čtvrtém to dokonce i měli. Problém č. 1 vyřešen. Nepotřeboval jsem auto, korejštinu, Google ani nic jiného. Jediné, co jsem potřeboval, bylo trochu technického myšlení a dvě hodiny času. Pak tu ovšem máme problém č. 2.

Když jsem přijel domů, připojil kabelem notebook k externímu monitoru (obří LCD televize Samsung, kterých je tady všude plno), zjistil jsem nepříjemnou věc – bootovací sekvence se bohužel nepřenáší na druhý monitor, až přihlašovací obrazovka Windows. Nenechávám se odradit, dostal jsem se už tak daleko. Inženýr věci jen tak nevzdává. V hlavě se mi rýsuje jediné možné řešení. Vzít někde jiný notebook, rozebrat ho, vložit svůj harddisk, udělat trochu magie s uživatelskými účty a pak zase všechno složit dohromady. To, že nemám šroubovák, ani neřeším. Drobné detaily, které se dají vyřešit drobnou úpravou hůlky na jídlo v rámu u dveří.

Popadl jsem prvního Korejce, který prošel kolem mne. Umí jenom Hello, No, Yes a ještě k tomu nesrozumitelně, i když umí ještě jedno slovo, ale to bych předbíhal. Opět používám svou „korejštinu“. Není jednoduché vysvětlit někomu, kdo Vás v životě neviděl a nemluví stejnou řečí, že potřebujete jeho notebook, že ho chcete rozebrat a že je to úplně v pořádku. Ale když jsem dokázal udělat Adama a Evu v pantomimě, úspěšně integrovat 1/cos^2(x), tohle už není problém. Za 5 minut se už dobývám do cizího notebooku. Můj nový nejlepší přítel se na mne i přesto pořád jenom usmívá.

Vyměňuji harddisky, startuji svoji speciální flešku, kterou nosím vždycky s sebou. Trošku si pohraji v příkazové řádce a odemykám si účet administrátora. V tu chvíli zjistím, že můj přítel umí ještě jedno slovo: „Engineer?“ Nevím proč, i přes jeho špatnou výslovnost, jsem hned pochopil, na co se ptá. Pomalu jsem se na něj otočil a na zlomek vteřiny se zamyslel. „Yeah, I am an engineer!“ V hlavě si dodávám „…and pretty good one!“ O 3 minuty později zjišťuji, že mám vše, co potřebuji. Windows funguje jak potřebuji. Málem omdlévám blahem. Složil jsem notebook mého přítele, předal mu ho a složil mu nejhlubší poklonu, kterou jsem tady učinil. Taky mi poděkoval, nevím sice za co, ale to už jsou prostě místní lidi. 🙂

Když jsem ten den začínal, měl jsem náladu pod psa a jediné, co mne napadalo, že chci odsud pryč. Jenže ten den jsem se naučil důležitou věc – i jedno jediné slovo, jedna jediná otázka, dokáže změnit náladu o 180°. Nikdy jsem necítil větší hrdost na to, že jsem inženýr a už jsem se přestal bát. 🙂

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Každodenní život se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Jsem inženýr, kdo je víc?

  1. Pingback: Jak se mám aneb o životě v Koreji | My space, my world.

  2. Pingback: Jak se mám aneb o životě v Koreji | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s