O úspěchu [100. jubilejní článek]

Jsou dny dobré a jsou dny zlé. Já měl poslední dobou především ty zlé, ale ne dneska. Dneska je ten dobrý den.
Když jsem dneska šel do práce, v uších mi zněla moje start-up hymn for good days. Tyhle noty ve mne vždycky zformují hluboké myšlenky i na plytká témata. Jenom je dostat na ten papír je problém. 🙂
K tomuto článku mne inspirovaly dvě zprávy v rychlém sledu za sebou – jedna od mé kamarádky a druhá od neznámého člověka, který si mne našel na internetu. Oba mi položili stejnou otázku: Co stojí za Tvým úspěchem? Je na čase, abych odpověděl.
successV prvé řádě, je úplná hloupost se mne na to ptát. Hned z několika důvodů. Za prvé, osobně se nepovažuji za úspěšného. Kdybych byl úspěšný, tak netrčím kdesi v Asii, nelámu si hlavu nad metodami konečně-diferenciálních diskretizací Fourierova zákona, ale válím se svou ženou někde v tropickém pásu, na opuštěném ostrově. Což mne vede k druhé věci. Úspěch je strašně relativní. Tak relativní, že relativita času je proti němu rovná jak dno od futrálu.
Lidé, kteří mne poznají, mají často sklony k tomu, že mne považují za úspěšného. „Vyhrabal se z bídy, udělat těžká životní rozhodnutí, směřuje k cíli.“ Jak mne ale vidí lidé, kteří mne znají od narození? Určitě by to vnímali jinak. Osobně netuším, protože nikoho takového nemám. Abych to shrnul, nezáleží jenom na koho se člověk divá, záleží také i kdo se dívá.
Znám a znával jsem mnoho lidí, kteří byli (ne)úspěšní v roce X a v roce X + 10, na tom byli úplně naopak. V roce X + 20 na tom můžou být zase jinak. Každý určitě najde někoho takového ve svém okolí.
Návodů, jak úspěšný je na internetu, v knihovnách, hospodách a hlavách lidí spousty. Nemám žádný originální recept. Mnoho jsem toho přečetl a vyslechl. Něco málo jsem si odnesl. Jestli v tomhle mohu něco doporučit, tak hledejte rady zdarma. Kdokoliv píše knihu, pořádá placené semináře nebo prodává audionahrávky o úspěchu, je stejně schizofrenní jako doktor, který si přeje, aby všichni byli zdraví. Úspěch nezískáte tím, že budete kopírovat úspěšné.
Hlavní je mít cíl. Když máte cíl, cesta už se najde. Nemusí být nejkratší, nemusí být ani nejlehčí, ale vždycky se najde, když existuje cíl.
A co je mým cílem? Ačkoliv v profesním životě se věnuji mnoha věcem, osobně jsem vsadil všechno na jednu kartu (zatím). Mým cílem je svoboda. Osvobodit se z moderního otroctví. Nevíte, o čem mluvím?
pOverviewZamyslete se. Proč pracujete? Pracujete, protože Vás to baví nebo protože potřebujete peníze? Až na „horních deset tisíc“ všichni pracujeme, protože potřebujeme peníze, abychom platili nájem, elektřinu, živily potomky atd. Studujete, jste otrokem školy a mizivě placených brigád. Vystudujete, koupíte si auto, byt a jste otrokem hypotečních bank a leasingových společností. Pořídíte si děti a jste otrokem pozice chlebodárce. Z otroctví do otroctví. Ani kapitalisté to nemají jednoduché. Když po nich zrovna někdo nechce úplatky, tak musí živit své nemanželské děti, udržovat v chodu svou firmu, která se sama nedokáže řídit, být chlebodárcem svým zaměstnancům. Nejbohatší lidé nejsou nejšťastnější lidé. Nemluvě o těch zlých hoších. Ti to taky nemají jednoduché. Jakmile máte spousty peněz, hned po Vás někdo pase. Když jdete přes mrtvoly, je otázka času, než se mrtvola stane z Vás.
chained_handsProto je mým cílem svoboda. Co to znamená? V 45 půjdu do důchodu. To neznamená, že přestanu pracovat, ale budu dělat jenom to, co mne baví a jenom proto, že mne to baví. Když se ráno vzbudím a řeknu si, že bych se na to mohl vykašlat, tak se na to taky vykašlu.
Všechny své ostatní cíle, jsem podřídil tomuto jednomu cíli. Co bude potom? Kdo ví, budu svobodný. Budu žít a myslet jinak. Proto si nic po 45 neplánuji. Nevím, jak takový svobodný člověk přemýšlí. Jsem tu skoro 30 let a svobodný jsem ještě nikdy nebyl.

A co vy? Jste svobodní?

Věnováno Michalu Kopeckému a mně samotnému. Napsat 100 článků byla docela fuška. 🙂

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život, Lidé, společnost atp., Oznámení, Pocity (vržené na papír). Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na O úspěchu [100. jubilejní článek]

  1. vimneok napsal:

    to jsi mě překvapil, mile 🙂 já jsem si tuhle strategii postupem času modifikovala na budu pracovat jen tolik, abych se uživila. Zatím to docela funguje. Ale je to spíš štěstí, než cokoliv jiného 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s