O vědě a výzkumu, o PhD a taky trochu o seznamkách

Opět další email, opět další článek jako odpověď. Lidi, já už vám opravdu začnu říkat ne. Tentokrát jsem ještě udělal výjimku, protože mne následující téma neskutečně žere a mám k němu co říci. Tím tématem je věda a výzkum v ČR a potažmo v celé Evropě. Ale začneme popořadě…
K onomu emailu. Jeden, o pár let mladší kluk než jsem já, mi poděkoval za návod, který jsem publikoval tady. Věcně poukázal na jeden zásadní problém – vůbec jsem neporadil, jak se k tomu prvnímu rande probít. Taky komentoval můj názor na online seznamky, a že mu asi nic jiného nezbývá.
Proto jsem se rozhodl po delší odmlce podívat na zub seznamkám a jako správný výzkumník se na ně podívat vědecky. Níže uvedené myšlenky čerpám ze své několikaleté zkušenosti s PhD studiem, z mnoha rozhovorů s dalšími PhD studenty z různých zemí, škol, oborů a zaměření, publikační a vědecké činnosti nejen v rámci PhD studia.
Cílem článku je seznámit čtenáře s tím, jak se dneska dělá věda, kdo ji dělá, kde ji dělá, proč to dělá a co z toho má.
Věda se tvoří na konferencích. Na konferenci potřebujete článek. Pro článek potřebujete obsah. Pro obsah potřebujete „vědu“. Jak se tedy taková věda tvoří?
Nejprve si musíte zvolit nějaké téma. To může být kde jaká krávovina, co si vymyslíte (viz dále). Začnete s nějakým nadneseným, rádoby vědeckým názvem, např. místo O seznamování na internetu, zvolíte tento: Studie proveditelnosti online seznámení v praxi pro dospělého příslušníka homo sapiens z nižší střední třídy při použití volně dostupných zdrojů se zaměřením na přirozenou reprodukci. Cílem je, aby nikdo moc nechápal, o čem to vlastně píšete. Jelikož se 95 % článků píše anglicky a úroveň znalostí angličtiny PhD studentů je mizivá, tak se to i vcelku daří.
Pak přichází na řadu abstrakt. Název a abstrakt se zasílají na konferenci jako první, podle toho comitté rozhodne, zda článek přijme nebo nepřijme. Samotný abstrakt by se měl psát v době, když už máte obsah (výzkum) hotový a mělo by to být 200-400 slovné (podle požadavků comitté) shrnutí celého tématu. Čitatel by měl po jeho přečtení měl vědět, o čem článek bude a co v něm najde. A tady nám začínají první problémy. Většina abstraktů se píše v době, kdy obsah vůbec neexistuje. V praxi je to právě naopak – článek píšete podle toho, co jste napsali do abstraktu. Zkušení výzkumníci do abstraktů mlží, že by ostřílení politici mohli závidět, aby se v abstraktu náhodou neobjevilo něco, co se později ukáže jako neproveditelné. Toto je asi první umění, které se musíte jako PhD student naučit. Stačí pár článků, kterým obětujete několik víkendů, svátků a vztahů tomu, že děláte nesmyslné blbosti, které jste napsali do abstraktu nebo tím, že se snažíte ohnout svou „vědeckou metodu“ tak, aby ukazovala to, co potřebujete, aby ukazovala. Drtivá většina výzkumu se nerodí ani na papíře, ani v počítači a ani v laboratořích, ale v myšlenkách školitelů, když jdou zrovna kolem kanceláře svých PhD studentů.
Máme tedy nesrozumitelný název a mlživý abstrakt. Co dál? Pošlete to comitté. Ta si po přečtení názvu (a někdy i abstraktu) rozhodne, zda Váš článek přijme nebo ne. Samozřejmě, že Vám řeknou ano, hned z několika důvodů. V praxi můžete narazit na zhruba 3 typy konferencí, podle toho, kdo je pořádá. V prvé řadě to jsou univerzity samy. Peníze na to mají z fondů EU, publikují zde především začínající PhD studenti. Vědecký dopad je mizivý, protože samotná úroveň konference je mizivá. Přijmou Vám prakticky cokoliv, stačí, aby nadpis článku obsahoval 1-2 slova, která vzdáleně souvisí s názvem konference. Často jsou tak maskovány výroční setkání některých ústavů a olympiáda v akademickém kryglingu. Bohužel, nebývají na tak atraktivních místech. Drtivou, opravdu drtivou většinu účastníků konference jsou samotní přednášející – domácí PhD studenti prvního, max druhého ročníku, kteří nerozumí a kolikrát ani nechtějí rozumět tomu, co přednášíte a co děláte. Až na výjimky, potvrzující pravidlo, se zde nevyskytují cizinci. Pojďme ovšem dále.
Pak tu máme konference, které pořádají soukromá vydavatelství, které žijí z konferenčních poplatků. Průměrná konference stojí tak 3000-6000 Kč, podle lokace, prestiže a možnosti publikovat ve vědeckých databázích (k tomu se dostaneme). Tady už si musíte trochu pohlídat abstrakt, ale žádné velké stresy se opět nekonají. Větší problém je sehnat nějaký projekt, ze kterého zaplatíte konferenční poplatek, cestu a ubytování. Tady se dostáváme k jevu, který nazývám Hlava 23. Ještě se k ní vrátím. Zpět k soukromým vydavatelstvím. Pokud by byl článek odmítnut, jsou tato vydavatelství sama proti sobě, takže Vám opět schválí kde jakou krávovinu. Ta se vyřadí nebo vrátí na přepracování po konferenci (a po zaplacení nevratného konferenčního poplatku). Na co se tady ovšem dbá, je stanovený čas prezentace, použití angličtiny při prezentaci a hojný catering během konference. Většinu osazenstva tvoří domácí PhD studenti, ale cizinci tady už nejsou vzácností. Drtivá většina je z okolních zemí. Zažil jsem už obě role. Pokud jedete ven, zpravidla se jedná o fakultní výlet – potkáte tam známé z jiných kateder, někdy i škol v ČR. Někdy spolu sdílíte dopravní prostředek. Nejpočetnější však bude skupina domácích, kteří budou hovořit domácím jazykem, takže Vám nezbývá nic jiného, než se zase bavit s Čechy. Většina PhD studentů se sem jezdí pořádně najíst, opít a vyspat se v pěkném hotelu. Tady si musím postesknout, že nejsem doktor nebo fyzioterapeut. Ty historky, co někdy slýchám. Uff…
Pokud se konferenci posouvají termíny, zvláště pak pro abstrakty a „full paper“, tak můžete být v klidu, článků je málo, konference nebude valné kvality a můžete se začít modlit, aby Vás šoupli buď na začátek, nebo na konec konference, abyste měli dost času na volnočasové aktivity.
Třetí variantou jsou konference pořádané záštitou odborné organizace, např. mezinárodní svaz popelářů. Takové konference už nejsou sranda. Jsou obrovské, účastníci nejsou jenom přednášející. Tady si už Váš vedoucí pohlídá, co publikujete, protože je dost možná pravděpodobné, že budete přednášet někomu, kdo Vás bude i poslouchat a bude věci trochu rozumět. Jsou to nejdražší konference, pětimístné konferenční poplatky žádný problém. Články píší doktorandi, odjíždějí však spíše postdoktorandé nebo odborní asistenti. Zdrží se v místě konference zpravidla tak o týden déle, než je samotná konference. Nemohu nevzpomenout na svého vedoucího diplomové práce, který v době těsně před jejím odevzdáním odjel na 2 týdny do USA na podobnou 5 denní konferenci. Když přijel a já se ho ptal, jestli už si konečně četl mou práci, tak řekl, že jo, že ji četl asi hodinku v 10 km nad zemí, decentně naznačil, že s ní můžu vytřít prdel a pak mi ukazoval fotky z Grand kaňonu a 8válcové fáro, co si USA půjčil. Nezapomenutelné časy na ÚTDOK, ale zpět k tématu…
Čas od času, berou účastníci s sebou i manželky, aby nemuseli utrácet za místní prostitutky. Jsou to v podstatě poznávací zájezdy. Takové si už jako PhD student musíte opravdu zasloužit. Na druhou stranu, můžete se tam i něco dozvědět. Je to taky dobrá příležitost publikovat přímo v nějakém vědeckém časopise, který má už nějaký impact faktor.
Malá vsuvka: V druhé polovině roku 2012 jsem napsat dva články, které považuji za vrchol své akademické kariéry – Study of CoD5 nazi corpses flowrate in Nacht der untoten & Best practise for CoD5 Nacht der Untoten for variour conditions. Jestli Vám to nedává smysl, tak hurá, body pro mne. Jsou založeny na častých, velice dobře zdokumentovaných, měřeních u nás v kanceláři a taky na měřeních, které jsem prováděl v letech 2009-2011 s kamarády na kolejích. Můžete zkusit Googlovat, ale prozradím Vám, že se jednalo a dva zcela seriózně napsané vědecké články, které se zabývaly v prvním případě počtem zombie, které se objeví každé kolo na mapě v online střílečce Call of Duty 5, která se odehrává v době 2. sv. války a vaším cílem je přežít co možná nejvíce kol. Na začátku se zombie sotva hýbou, jednou ranou jim ustřelíte palici, ale tak v 10. kole už potřebujete půl zásobníku na skolení jedné zombie, běhají jich tam stovky a běhají rychleji než vy. Druhý článek pojednával o nejlepších taktikách, pro různé počty hráčů na stejné, velice populární mapě „Noc nemrtvých“ a jednalo se v podstatě o shrnutí mnoha měření z let 2009 až 2012. S prvním, z výše zmíněných článků, jsem se dokonce přihlásil na jednu online konferenci PhD studentů (trochu z hecu, trochu ze srandy, ale především kvůli frustraci ze systému). Můj článek byl bez problémů přijat, kdybych neodjel do Koreje, tak bych ho 5. 12. 2012 prezentoval před komisí (za což by mne asi můj školitel zabil).
Otázky kdo, kde a zhruba jak se dneska dělá věda, máme tedy zodpovězeny. Zbývá proč a co z toho má. Otázku proč rozdělíme na dvě varianty. První – proč se člověk dá na PhD? Je to jedna z prvních otázek, kterou ode mne jiný PhD student dostane. Já v tomto mám jasno, ale jsem spíše výjimka. Většina lidí šla na PhD kvůli tomu, že nevěděla co dál se životem, že to dělal sourozenec, chtěli si prodloužit mládí a nejčastěji – nemohl/a najít práci. Počet lidí, kteří chtěli něco přímo dokázat, měli jasný cíl, bych spočítal na prstech jedné ruky dřevorubce s 20 letou praxí a ještě by mi zbylo.
Proč tedy děláme vědu? A hlavně, proč ze sebe na fakultě děláme 4 roky děvku pro všechno? Protože musíme, nic jiného nám nezbývá, jakmile jste tam. Potřebujeme body. Ano, body, to je to magické slůvko, které každý PhD student řeší. K připuštění ke státní doktorské zkoušce a hlavně k připuštění k obhajobě státní doktorské zkoušky potřebujete určitý počet bodů z několika oblastí. Body získáte různě, podle oblasti (studijní, vědecká a pedagogická oblast), ale to, co se asi nejvíce řeší, jsou body v kolonce VaV (Věda a Výzkum). Ty získáte za patenty, prototypy a taky za, námi tolik milované, články. Většina bodů je tvořena články. Vracíme se k Hlavě 23. Potřebujete body. Už víme proč, kde a jak je získat. Abyste je získali, potřebujete odjet na konference. Abyste odjeli na konference, potřebujete projekty (projekty = peníze). Aby byly projekty, potřebuje ovšem nejdříve body, aby projekty schváleny. Už si rozumíme? 🙂
Pokud se Vám podaří obejít první past, je tu ovšem ještě druhá, závažnější. Abyste mohli publikovat (a měly body), potřebuje nejprve dělat výzkum. Jenže když děláte výzkum, nemůžete psát články. Samozřejmě to platí i naopak, když píšete články, nemáte čas dělat vědu/výzkum. Proto se na konferencích objevují kraviny těžkého kalibru, že mne to ne jednou poslalo do hlubokého kómatu.
Konferencemi bohužel celá „věda“ nekončí, spíše začíná. Z prvních typů konferencí automaticky vznikají tlusté sborníky, které jsou dobré leda tak k podložení monitoru. Naštěstí, už se šetří papírem a sborníky se dávají na CD nebo flash discích. Tento sborník je zpravidla jako celek předložen vstupní komisi jedné z velkých vědeckých databází, jako je Web of Knowledge, Science direct atd. Ta ho zamítne kvůli nevalné kvalitě (čemuž se nelze divit) a tím to hasne. Z konferencí druhého typu, sborník sice vzniká také, ale články jsou recenzovány v nakladatelství, aby mohly být vloženy do databáze, a vy jste za ně mohly dostat body. Čím více citací Vašeho článku, tím více bodů pro Vás – máte větší impact faktor. Redakce Vám ale nejprve min. jednou článek vrátí (už z principu) na přepracování. S tím se počítá. Když není co, vytkne se angličtina. To samé platí i u konferencí třetího typu, jenom si redakce v nakladatelství hraje na důležitější než v předchozím případě, více kibicuje okolo čitelnosti grafů, použitého fontu písma a pořád si vyměňujete další a další revize článků. Nejhorší je publikování v uznávaných časopisech s vysokým impact faktorem (články z něj jsou hodně citovány), tam hrajete ping-pong s redakcí časopisu třeba i půl roku. Tady si musím pogratulovat, svůj první článek pro časopis jsem prezentoval na konferenci na konci dubna a vyšel už na podzim.
V praxi se často recyklují staré články, obrázky, grafy, data atd. Nic z toho není eticky přípustné. Taky tu máme auto citace. Eticky velice ožehavé téma. Ano, někdy se opravdu potřebujete odkázat na svou předcházející práci nebo prostě nechcete jenom dokolečka psát to samé, co jste už někde napsali. V praxi je bohužel auto citace častá praxe, jak dostat více bodů. Více citací = větší impact faktor = více bodů. Často jsme do toho nuceni okolnostmi, spoluautory nebo školitelem.
A co z toho teda, my – výzkumníci, máme? Po 4 letech Vám udělí 3 písmenka za jménem, oslovení „pane doktore“, mizivé vidiny na lepší plat, pokud jste aktivní, tak trochu pocestujete po světě. Pokud nejste blbí, tak je to neopakovatelná příležitost seznámit se s chytrými lidmi, kteří se Vám v životě mohou hodit. Tím to asi tak hasne. Polovina lidí doufá v teplé postdoktorské místečko na fakultě, kde se zašijí na zbytek života.
Já osobně už svou postdoktorskou kariéru nevidím moc reálně, jednak kvůli výše zmíněným skutečnostem a taky kvůli jedné větě, kterou mi řekl jeden skvělý výzkumník, kterého si nesmírně vážím: „Tccc! Tohle je můj nejlepší výzkum v životě!“ Tu větu mi řekl těsně před prezentací onoho výzkumu a já si po skončení oné prezentace uvědomil, že chci od života trochu víc. To se bohužel v dnešním systému VaV v ČR, potažmo v Evropě, nedá dost dobře realizovat. Systém je nabourán byrokracií, klientelismem, dotacemi, korupcí a nedostatkem zdravého selského rozumu.
A jak tohle všechno souvisí se seznamkami? Rozhodl jsem se napsat zcela „seriózní“ vědecký článek o internetovém seznamování, který snad bude mít větší dopad, než moje dosavadní akademická kariéra. Experimenty jsou už v běhu, mám už i první výsledky, nad kterými jsem se nefalšovaně pobavil. 🙂
Zůstaňte naladěni, věda přichází!

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Lidé, společnost atp., Oznámení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na O vědě a výzkumu, o PhD a taky trochu o seznamkách

  1. vimneok napsal:

    to je dobrý 😀 to bys možná měl publikovat i někde jinde, než jenom na blogu…

  2. KUTlime napsal:

    A teď máš na mysli chystaný článek nebo tento článek?

  3. Majkl napsal:

    Výstižnější článek jsem o PhD a o vědě zatím nečetl:) Chybí tam snad jediná informace a to, že když má člověk PhD (tedy Posunovače hlavní Dráhy), tak když pak přijde do knihovny v Thajsku, bude mít malou studovnu jen pro sebe. Takže smysl to rozhodně má:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s