The czech viewer – The dumb viewer

Dneska se mi v práci stala zvláštní věc. Několikatýdenní ticho bylo prolomeno a mí korejští kolegové se mne na něco zeptali. Otázka (po delším dešifrování) zněla: „Jaké jsou slavné české filmy?“ Uff, otázka na tělo. Zvláště, když jsem žádný český film už roky neviděl a hlavně když ČR žádný slavný film (alespoň v Asii) nemá. Ne, že bychom neměli dobré filmy. To rozhodně ne. Jenom věčné téma nostalgického komunismu, 2. sv. války a časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové tady zrovna moc netáhnou.

Nadhodil jsem pár ukázek a trailerů, slíbil, že něco dotáhnu. Tím však podivná středa nekončí. Při sledování Macháčka, jak se rozplývá nad českou státní hymnou, jsem si zasteskl po češtině. YouTube mi nabídl ledacos. Já se zastavil u Krause. Nejprve jsem si řekl: „Wau, tak už jenom na YouTube? No toto trvalo!“ zajásal jsem*. Pak Kraus pronesl pozdrav k divákům TV Prima a já si řekl tak nic, ale to jsem ještě nevěděl, co mne čeká. Bohužel jsem, zjistil jsem, že nadpis (Český divák = Blbý divák) stále platí.
První věc, která mne praštila přes palici, byl neskutečně kýčovitý product placement v Krausovi, viz toto video. Kraus se snaží něco přečíst z tabletu. Smát se jsem se musel, ale spíše tomu, jak Kraus mluví o zajímavém fenoménu a přitom se zapomněl zmínit o jiném zajímavém fenoménu, před kterým sedí. Kromě toho, že ten tablet je evidentně zpomalený jako prase se zlomenou nohou (takže asi osazen Windows), tak mi málem vypadly oči z důlků, když jsem viděl vyjíždějící plasmu, kde bylo Metro, tj. nový Windows 8**. Microsoft si snad myslí, že tím někoho přesvědčí? To opravdu marketingový tým SJK věří, že jsme všichni vymaštění kreténi, co je ohromí imbecilní dlaždice Metra?

Pak tu máme prvního hosta – Michal Suchánek. Stálice české TV komediální scény NEinteligentního, fekálního a vulgárního humoru. On a Geňa, nerozlučná dvojka. Taky jsem na ně koukal. Už v roce 1999, na jejich první profláklejší pořad Katapult, který měl pomoci mladým, hezkým dívkám ke kariéře sexretářek a asistentkám s bonusem. „Kupodivu“ nepomohl žádné. Od té doby je skoro 15 let, názvy pořadů se mění, ale humor a vtipy mají pořád stejné. V „rozhovoru“ Suchánek (ne)opatrně přiznává, že jeho Partička, která je založena na improvizaci, má podrobný scénář, což asi pozorného (a Suchánka znalého) diváka nepřekvapí.

Co možná už nevíte je, že Partička je jenom přiblbá kopie opravdové improvizační show BBC, která se jmenuje I’m Sorry I Haven’t a Clue, která se vysílá už od roku 1972. Stačí si nalistovat seznam her a porovnat si je s Partičkou. Pokud vládnete dobrou (opravdu dobrou) angličtinou, víte něco o anglické kultuře, velice doporučuji, opravdu se dobře pobavíte.

Co mi nejde do hlavy, je, jak se duo Suchánek + Genzer udrželo tak dlouho v TV a hlavně pořád s tou samou věcí. Vážně, lidi, to nemáte aspoň špetku vkusu? 😦
Druhý host se nedostal ke slovu – stará známá věc u Krause. A třetí? Amatérský transvestita? To jako vážně…? To je teď v ČR zajímavé? Co bude příště, ladyboy z Thajska?

Ale nesypejme popel na hlavu jenom Primě. Omylem jsem kliknul i na znělku studia prezidentské debaty. Málem jsem s sebou lisknul o zem, když jsem ji viděl. ČT zkopírovala znělku BBC, jenom vyměnila Big Ben a Westminsterský palác za Pražský hrad (asi, aby to nebylo až tak nápadné). Nejsem jediný, kdo si toho všimnul, při hledání jsem našel toto vše říkající video Jindřicha Čermáka.

Takových přehmatů můžeme, teda můžete, vidět plno. Továrny na pěvecké rychlokvašky, závratné vědecké pokusy typu, co se stane s vodou v -15 °C, rumunský formát zpráv na TV, asi-budu-zvracet, Nova, běžecké maratóny hlasatelů na ČT v Událostech atd. Bože, kde jsou ty doby, kdy prostě hlasatel/ka přečetl zprávu, pustilo se do toho nějaké video z místa činu a the end. Žádné živé vstupy, žádné trapné rozhovory nebo dobrý den a neshledanou, když už je člověk mimo záběr. Bože, to byly doby. Pak přišla Bobovize a bylo všechno v hajzlu.

Jediné, co spatřuji na Asijských televizích horší, jsou reklamy. Ano, je to tak. Existuje i něco horšího, než jsou české reklamy. Tady to vypadá, jako kdyby průměrný divák měl tak 5 let a uměl zhruba do pěti napočítat. Připomíná mi to reklamy, které se vysílají (vysílaly???) v sobotu a v neděli brzo ráno, když běží animované seriály pro děti. Cílovka je jasná – děti, takže roboti, lego nebo pravá, made in China, panenka Barbie od Mattela. Jenom tady takové reklamy uvidíte i před hlavními zprávami a místo plastové Barbie uvidíte živou, made in plastic surgery, Barbie, jak se rozplývá nad 4-jádrovým procesorem ve svém novém Samsung telefonu. No přiznejme si to – Kdo z nás to má? 🙂

Co říci závěrem? Dovolím si malé doporučení – VYHOĎTE TELEVIZE Z OKNA, přestaňte si vymývat mozky neskutečnými sračkami, které Vám tam servírují. Vezměte radši děti/manželku/přítelkyni na procházku do parku, nebo třeba do postele (jenom ty děti bych z toho vynechal, to by nemuselo dopadnout dobře), běžte si zaběhat, vyluštěte si křížovku a začněte myslet hlavou!
PS: Jedna mezinárodní korejská reklama, která je teď tady velký hit:

[*] Ne, že bych Krause nějak neměl rád nebo že bych mu to nepřál, ale… Na Krause jsem přestal koukat už hodně dávno, ještě v době, kdy byl na ČT. Byly doby, kdy jsem v pátek večer bez něj nedal ránu, ale pak jsem dospěl a začal mít svůj vlastní názor a s tím i opadl zájem o rádoby charismatického moderátora. Ono, mezi slepými jednooký král, že?

Když Kraus skončil na ČT s komentářem ze strany ČT, že formát už je vyčerpaný a je potřeba něco nového, tak jsem si řekl: „Wau, konečně si toho někdo všimnul?“ Vzápětí byl nahrazen 18 let (!!!) starým derivátem Horoskopičin Karla Šípa. Pamětníci mne možná opraví a Šíp měl už něco předtím.

Kraus to tehdy komentoval, že odešel kvůli cenzuře ze strany ČT. No není se čemu divit, když jste na veřejnoprávní televizi, nad kterou má dohlížet Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou však drží za koule Poslanecká sněmovna ČR. 🙂

Kde je pravda? Netuším, faktem je, že tehdy byl „formát s Krausem“ už dávno vyčerpaný. Důvod je jednoduchý. Jedná se o formát talk show. Problém je, že Kraus nedělá talk show, spíše monolog show na téma nemám rád bulvár, politiku, jsem boží/manželka skvělá a můj syn umí zpívat. Vtipné to je prvních pár let, pak už to je horší. To, že čas od času dostanou prostor i hosté, to už nezachrání. Však se taky říká: „Koukáš na Krause?“ a místo: „Koukáš na talk show Krause?“ Řekl bych, že to mluví za vše.

[**] Moje milovaná firma Microsoft, tvůrce našeho oblíbeného Windows, dělá jeden přehmat za druhým. Jeden z nejoblíbenějších je tento, kdy během prezentace nového Windows 98 se objevila BSOD (Blue Screen of Dead – Modrá obrazovka smrti). IT znalí jedinci se tomu smějí ještě 15 let poté. Sranda však skončila 30. října 2012, kdy Microsoft udělal největší průser ve své historii – vydal úplně nesmyslný Windows 8. Různí zaměstnanci při různých příležitostech byly usvědčeni z báchorek, lží a nesmyslů, např. můj nejoblíbenější je, že koncept Windows 7 Phone, Windows 8 je výsledkem nové filozofie, která vznikla před 10 lety a je výsledkem mnoha let vývoje. Jsou to ukázkové příklady tlumení kognitivní disonance***. Sranda s Windows 8 opravdu přestala hlavně kvůli tomu, že Microsoft dělá všechno proto, aby nám vnutil něco, co nechceme. A začíná být už opravdu zoufalý, viz plazma Krause. Microsoft nás v podstatě hodil přes palubu. A je na čase, abychom hodili přes palubu Microsoft.

[***] Kognitivní disonance je psychologický jev, kdy jedinec je konfrontován s opakem svého názoru, rozhodnutí či činu. Tato konfrontace v něm vyvolá kognitivní disonanci – rozpor, nesoulad. Jedinec má pak silnou potřebu tuto disonanci utlumit, proto začne ospravedlňovat své činy, názory a rozhodnutí, i když jsou mu předkládány jasné důkazy o tom, že jeho názory jsou špatné nebo rozhodnutí byla mylná. Nejznámějším příkladem je asi George W. Bush (obecně američtí politici) a jeho Mise splněna, kdy v roce 2003, 6 týdnů po začátku operace s poetickým názvem Irácká svoboda, oznámil pod nápisem „Mission Accomplished“ konec hlavních bojových operací v Iráku, které tam však probíhají dodnes.