DMZ – Nejstřeženější hranice na světě

Tento titulek najdete v Guinessově knize rekordů a byla i v titulku stránky cestovní agentury, kterou jsem si vybral pro cestu k DMZ. Sami se tam taky dostanete, stačí Vám auto, ale sami se už nedostanete do JSA (Joint Security Area) – jediného trochu zajímavého místa v DMZ, viz dále.

V prvé řadě si řekněme, o DMZ je a co není. Čekal jsem hodně. Strach, napětí, stísněnost, depresi, běhání v minovém poli atd. Realita však byla neskutečně krutá.

Určitě nenabudete dojmu, že je to nejstřeženější hranice na světě. Je to jenom blbá turistická atrakce. Nic víc, nic míň. V DMZ operuje několik turistických kanceláří, které Vás buď vyzvednou u Vás v hotelu, nebo Vám řeknou, kam se máte dostavit. Já měl zrovna smůlu, že jsem si nic dopředu nezamlouval, protože jsem nevěděl, zda se do Soulu vůbec podívám. Říkal jsem si: „Jooo, to bude v pohodě.“ No chyba lávky.

lotte_seoulV prvé řadě jsem vůbec nestíhal. Hrubě jsem podstřelil dobu dojezdu metrem, schopnost se orientovat v jednom z největších nákupních středisku v Soulu (Lotte hotel) a do kanceláře cestoví agentury jsem se doplazil tak tak, s jazykem na podlaze. Nejprve jsem si myslel, že to byla pěkná blbost si nevybrat agenturu, která pořádá svoz svých zákazníků, ale pak jsem se doplazil do oné kanceláře, která byla v horních patrech Lotte hotelu, kde se normální smrtelník nepodívá. V hotelu si normálně nemůžete pronajmout pokoj, je na dlouhodobě vyprodaný dopředu (můžete si to ověřit na booking.com) a bydlí tu většinou „hvězdy“. Žádnou jsem ale nepotkal.

V autobuse, který byl nacpaný k prasknutí, jsme dostali hodinovou instruktáž o tom, co můžeme a nemůže v DMZ/JSA dělat. Mateřská školka proti tomu je výcvikové středisko NASA. Také nám oznámili, že z plánovaného programu, který jsme si zakoupili, se může kdykoliv, cokoliv vyškrtnout a peníze Vám přitom nevrátí. Někdy se ruší celý výlet, to Vám taky potom nic nevrátí.

2012-12-22 09.55.49Můžete si objednat v podstatě 4 možné „zájezdy“. Dopolední, resp. odpolední návštěvu DMZ, resp. JSA, kombinovanou návštěvu DMZ a JSA nebo výlet k plotu. Každý výlet stojí cca 70 000 KRW (cca 1200 Kč), kombinovaný zájezd 120 000 KRW (2200 Kč). Cesta do DMZ se v podstatě skládá z návštěvy vlakové stanice Dorasan, kde si za 9 Kč můžete dokonce jít podívat na nástupiště. Je to poslední jihokorejská stanice na železnici, která vede přes korejský poloostrov až do Číny. Už není ale funkční (ta železnice). Pak Vás povozí po okolí, kde Vás dokonale zmatou, že nevíte, na co vlastně koukáte. Pokud řidič zvládne vyjet na kopec, tak Vás vezmou na rozhlednu, kde můžete vidět Severní Koreu. A z té si, dámy a pánové, opravdu sednete na prdel. Vypadá totiž úplně stejně jako ta jižní, jenom je směrem na sever a nemůžete si ji fotit. Uvidíte tam buď mlhu nebo pole a Kaesong Industrial area – průmyslové centrum jihokorejských firem v Severní Koreji. Pokud Vás napadá něco ve smyslu „cože?“ tak vězte, že severokorejský dělník je 3krát levnější než ten jeho jihokorejský protějšek a proto tam jsou. Zboží se však zásadně prodává v Jižní Koreji, protože na tu severní je to stále moc drahé.

Také Vás vezmou do třetího tunelu, aby to nebylo tak jednotvárné. Třetí tunel je, kupodivu, tunel, který Jihokorejci našli jako 3. v pořadí během 80. let 20. století [záměrně nepíšu minulého století, kdyby tohle četl někdo ve 22. století :-)] a měl sloužit k invazi. Po celou dobu Vás budou masírovat nesmysly o tom, že je jasné, že tento tunel vytvořila Severní Korea, protože se tunel svažuje (nesvažuje, pokud pomineme vstup a výstup), vede ze severu na jih (ve skutečnosti ze západu na východ) a že jim mohlo projít 30 000 mužů v plné polní za hodinu. Když se podíváte na video níže (nebo pokud nebudete dbát mé rady v závěru tohoto článku a zavítáte do DMZ), tak je Vám hned jasné, že 8.3 periodického muže v plné polní/vteřinu tudy rozhodně projít nemůže. V podstatě Vás budou brát za úplně vygumované turisty, tj. řadové Američany.

2012-12-22 13.45.50Po třetím tunelu většinou následuje další zastávka na jakési rozhledně, kde Vám pro změnu ukážou poslední železniční most na výše zmíněné železnici. Ano, opět, dámy a pánové, si z toho sednete na prdel. Ten most totiž vypadá úplně stejně jako ty v Evropě/ČR/kdekoliv jinde. Odtud buď míříte jiným autobusem zpět do Soulu, nebo k další štaci JSA.

Joint Security Area je místo, které kde byla společná správa a kde probíhala veškerá jednání mezi oběma polovinami korejského poloostrova. Samotná jednání probíhala na kopci s několika budovami, které se říká Panmunjeon. Pak jednoho dne roku 1976 měla Jižní Korea pocit, že strážní věže okolo Panmunjeonu nemají zrovna dobrý výhled a vydali se posekat jeden strom, který onomu výhledu bránil. To se ale nelíbilo místní severokorejské odnoži Greenpeace, která je podstatně radikálnější než ty ostatní a tento první pokus o skácení stromu skončil tak, že by se za to béčkový horor Quentina Tarantina nemusel stydět. Ostatně více si můžete přečíst v anglickém článku na wikipedii s poetickým názvem Axe murder incident. Pak se do toho vložila americká armáda.

Abych Vám ušetřil čas, tak Vám prozradím, to, co v článku nejzajímavější a to je odpověď, kolik armádní techniky a zdrojů je potřeba na posekání jednoho stromu. Odpověď zní: 1 konvoj, 23 vozidel, 16 inženýrů se sekerami a podporou dvou třicetičlenných týmy s lehkou výzbrojí, 20 kg trhavin, několik bojových vozidel, 20 transportních a 7 bojových helikoptér, několik stíhačů Phantom F-4 a F-5, a jeden strategický bombardér B-52.

Pro jistotu byly ještě v záloze letka taktických bombardérů F-111 ze 430 taktické perutě, 2. batalión pozemního vojska, 71. obraná letka a pro úplnou jistotu 64 příslušníků speciálního komanda, kteří sice neměli žádné zbraně, ale měli trénink v korejském bojovém sportu Tae-Kwon-do. Jak můžete vidět, US Army bere kácení stromů velice vážně. 🙂

V JSA se nesmíte smát, ukazovat na něco/někoho, mluvit nahlas, fotit od severu na jih, z východu na západ, ze západu na východ, v podstatě můžete fotit jenom směrem na sever, nemůže stát samostatně a mnoho dalších věcí, které jsem už zapomněl.

2012-12-22 15.18.20Odměnou za uposlechnutí tohoto diktátu bude prapodivné představení stráží JSA, kteří stojí u rohu místních budov, napůl schovaní za zdí a napůl odkrytí. Zaujímají strnulý, křečovitý postoj, jako kdyby měli v prdeli 30 cm pravítko. Prý to má dobrý důvod v tom, že jsou tak chráněni a zároveň mají přehled o tom, co se děje. Skutečnost je taková, že jsou u té zdi tak nalepeni, že nemají přehled o tom, co se děje po jejich levici/pravici a nemluvě o tom, že oči nedokáží samostatně zaostřit na různé vzdálenosti Navíc, mají tmavé brýle, aby vypadali strašně drsně, takže jejich pozorovací schopnost je prakticky nulová, ale odmítají to přiznat. Hlavně když jsou cool. Jako třešnička na dortu je chvíle, kdy takto stojícím vojákům přistoupí (asi) velitel zezadu, nalepí se těsně na ně a začne jim něco šeptat do ucha. Když jsem to viděl poprvé, tak jsem si myslel, že to ti chlapci přehánění s koukáním na Love parade, taneční party v Německu, kde je velké procento homosexuálů a v tom davu můžete leckdy vidět ledacos. Bohužel, má teorie je špatná, protože je to prý další tradice a dělali to už mnohem dříve, než vznikla Love parade. Nic proti místní vojenské omladině, ale severokorejský voják, který jen tak stojí v dáli, před dveřmi, čelem k Vám, působí o dva řády lépe a hlavně důstojněji.

Poté Vás pustí do jedné přízemní budovy, kde můžete vstoupit na území Severní Koreje, ale razítko do pasu nečekejte. V oné přízemní budově, je pouze jedna místnost, kde je vyjednávací stůl a další dva živí panáci (tj. vojáci), se kterými se můžete fotit. Atrakce přímo pro Američany, Ti tohle strašně zbožňují.

Po 3 minutách Vás z oné budovy vyhodí, protože nechtějí riskovat, že bys Vám Severní Korea zalíbila a zkusili otevřít dveře na druhé straně místnosti, které do ní vedou. Naloží Vás do autobusu a po krátké zastávce v obchodě s předraženými, kýčovitými suvenýry, odvezou zpět do Soulu, k Lotte hotelu. Cestou Vám průvodkyně oznámí, že cena zájezdu zahrnovala pouze dopravu z Vašeho hotelu k Lotte hotelu, ale ne naopak, což pro mne byl velice vtipný zážitek, kvůli výrazům v tváři Američanů, ze kterých jasně zjistíte, že soulské metro nebo orientace jim neříká.

Nejlepší zážitek z DMZ pro mne bylo to, že jsem druhý den postupně potkal polovinu bělošského osazenstva autobusu na Namsan tower, známé soulské dominantně, kterou ale ve skutečnosti v zahraničí neslyšel (usuzuji podle toho, co mi řeklo asi 20 cizinců, z 13 různých zemí, včetně mne samotného). Toť asi vše k 10,5 milionovému Soulu a turistickým atrakcím, které Vám může nabídnout. Kdo ví, možná tam byli i Ti Japonci, se kterými jsme jeli, ale kdo to má tady sakra poznat. Oni se mezi sebou taky nepoznají.

Jediné, co mi v DMZ/JSA nahánělo strach, byly zbraně v rukou chlapců, kterým teklo ještě mléko po bradě. Ukázkovou nezodpovědností je toto video, kdy jsem si spletl záchody s kanceláří vojenského důstojníka a mohl jsem mu klidně ukrást zbraň, kterou měl na sedačce. DMZ/JSA je spíše turistická atrakce rovná Disney landu, jenom tu není tolik barviček, neonů a běhají tady sotva zletilí s Kalašnikovy v bílých rukavicích.

Co Vám návštěva přinese? Nic moc mne nenapadá. O co přijdete, když DMZ navštívíte? Zhruba 2500,- Kč, den Vašeho života. Za mne – NEBRAT!

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na DMZ – Nejstřeženější hranice na světě

  1. vimneok napsal:

    to je mazec… ale fakt jsem se pobavila 😀

  2. Pingback: Vánoce v Soulu 2012 | My space, my world.

  3. Pingback: Cestopis: Ukrajina – Černobyl | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s