La dolce vita

Dneska byl velice zvláštní den. Ani ne proto, že jsem konečně začal něco dělat s dizertací, asi už vůbec ne kvůli tomu, že jsem nahlas vyslovil, jaký bude můj další krok v životě, ale kvůli těm shodám „malých“ náhod, které se všechny stanou v jeden den. Znáte to: „My o vlku a vlk jede kolem“ nebo „Já myslím na vlka a vlk napíše“, tak si představte smečku vlků, co se „nahodile“ běhají kolem celý den. 😉

V krátkém sledu za sebou se mne 5 osob, které jsou mi velice blízké, v jednom dni zeptalo: „Jak se mám.“ Vždy jsem nad touto otázkou dlouze uvažoval, začal tvořit složité souvětí o tom, jaká u mne panuje situace, co všechno je špatně atd. Dnešek byl ale jiný…

Jsou to 4 týdny, kdy jsem zažil zvláštní, skoro až spirituální, zážitek. Hluboce jsem se zadíval do své duše, svého okolí a probral si myšlenky, které mne tíží. Uvědomil jsem si, že mne tíží zbytečně moc myšlenek, nevyřčených slov a nesourodých pocitů k mnoha lidem. Během toho večera jsem napsal 120 SMS na mnoho míst v ČR. Uzavřel spousty věcí a napsal to, co mělo být už napsáno hodně dávno.

Před 2 týdny, byl můj „spirituální“ zážitek dovršen setkáním, které mělo asi přijít dříve. Toto setkání vyústilo v něco, co jsem měl udělat už dávno a došlo mi, jak se mám v určitých situacích zachovat – upřímně, jednat na rovinu, nevymlouvat se a nic si nevymýšlet. Tak jsem zachoval a je mi dobře, přímo skvěle, což je důvod, proč píšu tento článek.

Abych byl zcela upřímný, výše zmíněné není úplně důvod, proč zrovna čtete tyto řádky. Když už jsem seděl u PC a chystal se jít pomalu spát, tak jsem si přečetl zprávu od jednoho z vlků a uvědomil si, že tento článek se tu měl objevit už dávno, jenom to mou vlastní blbostí nešlo.

Tudíž na vědomost dávám – mám se dobře, přímo skvěle. Nemám si nač ztěžovat, zdraví se vrátilo tam, kde bylo, vztahy se zlepšily a pročistily. Je mi hej a štěstí ani nepotřebuji, nehraji s nikým a s ničím ruletu, sázím na sebe a svůj úsudek. Přestal jsem si komplikovat život a házet si klacky pod nohy. Po dlouhé době věřím v lepší zítřky své i svého okolí. Jak dlouho mi to vydrží? Kdo ví, ale tím se opravdu netrápím. 😉

Věnováno vlku s iniciály HB.  😉

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Lidé, společnost atp., Oznámení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na La dolce vita

  1. vimneok napsal:

    gratuluju 🙂 ať to vydrží co nejdýl

  2. avespasseri napsal:

    Přesně, ať to vydrží co nejdýl… a i kdyby ne, tenhle post má tu výhodu, že si ho člověk může přečíst znovu, i kdyby ten pocit už zapomněl, a zase si ho připomenout… 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s