Recenze: Philip Glass v Ostravě – Životní zážitek

Píše se neděle 30. 6. 2013. Zrovna jedu šalinou z ne zrovna povedeného výletu u svého spolubydlícího. Křižujeme zrovna Mendlovo náměstí, když tu spatřím billboard s jednoduchým textem:

Philip Glass 16. 8. 2013 v Ostravě

Billboard jsem zahlédl koutkem oka. Málem jsem se přerazil, když jsem se hrnul k oknu šaliny, abych si ho prohlédl pořádně. Zpráva byla jasná. Po chvíli googlování bylo jasné, že billboard nelhal.

I když jsem měl tou dobou v hlavě trochu vymeteno, myšlenky začaly svištět o závod. První věc, která mi bleskla hlavou, byla – lístky! Ty už asi nebudou. Po dalších 5 minutách googlování zjišťuji, že lístky evidentně ještě jsou. Nechápu, ale raduji se. Štěstí, že ČR je přeplněná kulturními barbary.

Požádal jsem svého kamaráda Matěje, který je z Ostravy, zda bych mohl u něj přespat. Ptal se, co budu v Ostravě pohledávat a já neměl to srdce mu lhát. Ukázal jsem mu akci a naprosto mne šokoval tím, že půjde taky. Ne, že bych to do něj neřekl. Je to brilantní zpěvák VOX IUVENALIS, ale že by měl zájem o minimalismus? To mi bylo trochu divné, ale šel do toho. Kdyby věděl, co ho čeká, kdo ví, jak by se rozhodoval teď. J A co nás tam vlastně čekalo? Philip Glass & Philip Glass Ensemble.

Philip Glass je jeden nejslavnějších žijících skladatelů. Na svém kontě má úcty hodnou řádku symfonií, oper a samostatných skladeb. V ČR vystupoval potřetí. Naposledy v roce 2009, v Praze a taktéž jsem byl u toho. Tato zastávka byla však trochu odlišná. Poprvé v ČR vystupoval se svým souborem Philip Glass Ensemble, který Glass založil v roce 1968. Letos oslavili úcty hodných 45 let existence. Neznám moc skupin/souborů, které by dokázaly tak dlouho fungovat.

Do Ostravy si Glass přivezl jenom jednu, avšak zcela monumentální skladbu (zdůrazňuji skladbu!!!) – Music in Twelve parts. Jak již název napovídá, skladba má 12 částí, Glass ji skládal 3 roky (1971-1974) a on sám ji považuje za vrchol svého minimalistického období. Skladba v podstatě sumarizuje minimalismus jako takový, dává posluchači přehled o minimalistických konceptech, které Glass použil předtím (i potom), tónech, smyčkách a dává systematický pohled na tento hudební směr.

Noty k této skladbě nejsou veřejné dostupné (zatím – přeci jenom Philipovi Glassovi je 76 let a uvidíme, co řekne jeho závěť), ale doposud byla tato skladba hrána vždy pouze Glassem a jeho souborem. Normálně se tato skladba hraje v Town Hale v New Yorku a je rozdělena na 3 koncertní večery. Troufám si tvrdit, že tohle byla jedna z posledních příležitostí, kdy ji bylo možné slyšet pohromadě během jednoho večera, kvůli své náročnosti.

Koncert sám se konal v multifunkčním sále Gong – to nejlepší, co může Ostrava, Moravskoslezský kraj a kdo ví, jestli ne celá ČR nabídnout. Bývalý plynojem v průmyslové oblasti Dolních Vítkovic, který byl v roce 2012 rekonstruován na multifunkční aulu, dle návrhu Ing.arch Josef Pleskota. Gong získal ocenění jako Dům roku 2012 a stavba roku Moravskoslezského kraje 2012, kategorie rekonstrukce a GP Stavba Moravskoslezského kraje 2012. Aktuálně postoupila do 2. kola v soutěži Stavba roku 2013. Srdečně držím palce.

Multifunkční aula Gong v Ostravě

Multifunkční aula Gong v Ostravě

Jak to celé tedy proběhlo? Vezmeme to v duchu minimalizmu.

V den D jsem se vypravil v předstihu vlakem na pracovní schůzku kousek místa M. V podstatě jsem se celý den mohl točit ve Vítkovicích, ale z nějakého důvodu jsem uvěřil mému kamarádovi, že Ostrava-Poruba je ideální místo pro brusle. Jak je to ve skutečnosti? Po hodině zkoušení toho, co měl někdo takovou drzost označit za inline stezku, tak se vyklepaný vrátil k Matějovi domů, kde jsem myslel, že mu moje brusle nacpu někam, kvůli jeho hlášce, že Poruba je ideální místo pro inline.

Kdyby se Smejky (Matějův a můj společný kamarád) nepodíval, kdy koncert vlastně začíná, tak jsme přišli o polovinu koncertu. Nějak jsem zapomněl, že ona skladba trvá 3,5 hodiny čistého času a nevím proč, myslel jsem si, že to začíná v 20:00. Bohužel, já spoléhal na Matěje, který mi tento údaj nevyvrátil a Matěj zase spoléhal na mne, že to spolehlivě vím. Zaplať pánbůh za Smejkyho. 😉 Když Matěj zjistil, že nás čeká 5 hodinový koncert, trochu zblednul, za to já se radoval nadšením. Ten poslední v Praze trval necelých 90 minut.

Koncert začínal v 18:00, chtěl jsem dorazit tak v 17:15 a chytnout dobrá místa. Nakonec jsme vyrazili v záporném 45 minovém předstihu, ale stejně jsme seděli v první řadě. Trochu děsivé pro mne bylo zjištění, že stačilo koupit jeden lístek, na který mohlo jít x lidí, při troše drzosti a znalosti prostředí, člověk nepotřeboval ani ten jeden lístek.

Uvnitř sálu

Uvnitř sálu

Do široka se rozhlížím po sále a přemítám o tom, co mám společného s ostatními účastníky koncertu. Trochu mne mrzí do 2/3 zaplněný sál, ale nakonec jsme to s Matějem uvítali. Za oblečení bych některé lidi vraždil, ale mé kraťasy taky zrovna nebyly košer.

Krátce po 18 hodině, se Ensemble dostavuje. Glass usedá bez jediného slova a začíná hrát. Přemýšlel jsem, kolik lidí rozumí v sále tomu, co se hraje. Podle recenzí, které jsem přečetl, které jsou místy zcela zcestné, tak bych řekl, že jich bylo tolik, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky.

Po 10 minutách opakujících rytmů (princip minimalismu) dobrá pětina sálu dřímá nebo rovnou spí. Usměji se na Matěje a radostně pronesu, že takto to bude pokračovat příštích 5 hodin. To už zbledl opravdu znatelně. Pomsta za brusle byla sladká. 😎

Začátek koncertu

Začátek koncertu

Během první 15 minutové pauzy jsme s Matějem sotva stačili vyjít ze sálu. Hledali jsme totiž lepší místa. První řada nebyla optimální. Krátce po začátku druhé části, jsme se shodli, že se přesadíme do poslední řady, kde je lepší akustika a díky projekci na plátno i lepší výhled na soubor. Odsud se také lépe nasává atmosféra sálu. Osvětlení v podobě malých přisvětlovacích světel na stropě evokuje hvězdné nebe.

Hvězdné nebe v Gongu

Hvězdné nebe v Gongu

Snažil jsem se odhalit, kdo hraje jaké tóny, ale i přes Matějovy komentáře, že se vlastně hrají 3 noty pořád dokola, tak mi to moc nešlo. Pokud jsem zrovna neviděl na ústa vokálu, tak jsem nepoznal chybu. U kláves už vůbec ne. J Ensemble byl na pódiu prakticky strnulý, nejvýraznější pohyby obstaral samotný Glass, který udával svými hlubokými občasnými předklony změny a rytmus.

V druhé, hodinové, přestávce jsme si s Matějem odskočili na večeři do Kauflandu, o kterém neměl ani tušení, že je poblíž (a to žije v Ostravě přes 20 let). Něco jsme si vzali do sálu, kde už tou dobou panovala značně uvolněná atmosféra. Lidé seděli, leželi (pokud měli kde), meditovali, cvičili jógu atd. A teď nemyslím, během přestávky, ale během koncertu samotného.

Během třetí části koncertu jsem už pomalu začínal slyšet chyby vokálu, poznávat kdo co hraje a rozeznával repetice. Osvětlení sálu se pomalu změnilo. Po setmění začínají být vidět okolní průmyslové budovy. Sál na chvíli prakticky potemní, když někdo vypne malá prosvětlovací světla na stropě.

Philip Glass Ensemble

Philip Glass Ensemble

V třetí pauze jsem si prošel okolí Gongu. Je to zvláštní pocit, procházet se po opuštěném průmyslovém areálu, pozorovat vysoké pece, potrubí a jiné inženýrské instalace, kdy místo lidí v umaštěných montérkách a cigaretou v puse, kolem vás chodí muži v oblecích a dámy ve večerních róbách. Tohle místo má opravdu skvělou atmosféru s velkým A.

Poslední část byla ta nezajímavější. Matěj sice usnul, což zarputile doteď popírá, ale my ostatní víme své. Dvanáctá část, poslední části koncertu, obsahovala kompletní 12 tónovou basovou smyčky, které si nemohl nevšimnout ani nejhorší ucho v sále.

Vokál - Lisa Bielawa

Vokál – Lisa Bielawa

Glass koncert protáhl o několik desítek minut, na 4 hodiny čistého času. Těsně před 23:30 se ozývá poslední tón skladby Music in Twelve Parts. Ensemble se beze slova uklání, následuje zasloužené „standing ovation“. Interpreti odcházejí z pódia, dav je však nepouští a žádá si trojnásobný návrat. Po 5 minutách se všichni rozcházíme. Já s životním zážitkem v duši.

Music in Twelve Parts, Philip Glass & Philip Glass Ensemble, Gong, Ostrava 2013

*****

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Lidé, společnost atp., Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Recenze: Philip Glass v Ostravě – Životní zážitek

  1. vimneok napsal:

    ty jo tak to bych asi nedala, ale vsechna cest 🙂

  2. Pingback: Campus party 2013 aneb o Londýně, novém přátelství a terorismu | My space, my world.

  3. Pingback: 2013 – The end | My space, my world.

  4. Pingback: Recenze: Philip Glass Praha Divadlo Archa 9. 11. 2016 | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s