Jak vystudovat PhD v ČR

Proč tento článek vznikl?
Žádný takový článek není. Aspoň jsem ho nenašel.

Proč právě já?
To, že vlastním titul PhD, ještě nic neznamená. Důležitá je statistika a čísla. Se mnou měli dizertaci odevzdat čtyři další lidé ze stejného oddělení (a kanceláře). Odevzdal jsem to jenom já. Zbylí tři byli dokonce na PhD o rok déle než já. Čtyři z mého ročníku oboru, co šli po Ing na PhD studium, jsem byl jediný, co to udělal ve standardní době studia. Je sice pravda, že tyto řádky píšu v době, kdy jim ještě běží ona standardní doba, ale milí kamarádi, nemějte mi to za zlé, moc velké šance vám nedávám.
Z mých známých v okolí, to udělal jenom jeden (v nějakém tom přesčase), jinak nikdo. Luboš – bývalý spolubydlící, Ondra Kika, Martin Janírek, Dan Picka, Michal Mrózek a mnoho dalších, skončili na kombinovaném studiu. Všechny jsem je přeskočil.
Asi si teď říkáte, že si hladím své ego, ale opak je pravdou. Řádky výše budou hrát ještě velkou roli v našem dnešním povídání.
Obecně neznám moc PhD studentů, co by to stihli vystudovat ve standardní době  nebo aspoň blízko tomu. Mně samotnému trvalo PhD (nepočítám čekání na obhajobu, kdy jsem byl již mimo fakultu a zaměstnán) 3,5 roku a neznám nikoho, kdo by byl rychlejší. Neříkám, že nikdo takový není.
Neobjevil jsem žádný zázračný způsob, jak rychle vystudovat. Přemohl jsem studium hrubou silou a zarputilostí. Nutno dodat, že mnoho úsilí bylo vydáno zcela zbytečně. Proto píšu tento článek.

 

KAPITOLA 1: Proč PhD?

Já osobně jsem se závazně rozhodl pro PhD zhruba před 9 lety, měsíc po tom, co jsem nastoupil do 1. ročníku na VŠ. Tehdy jsem potkal jednoho doktoranda v pokročilé fázi rozkladu, tedy studiu. Vyprávěl mi svou motivaci, která pramenila z toho, že dneska (tj. rok 2005) rozdáváme Ing. tituly na potkání, tudíž je potřeba se odlišit od těchto rychlo kvasných inženýrů. Dále to byl taky Orwellovský výrok: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“ Tak to bohužel platí i pro tituly. Tehdy i dnes. Při jednání s úřady, bankami a jinde.
Nemusel jsem být génius, abych v tom viděl chladný kalkul a nebyl jsem tak natvrdlý, abych si uvědomil, jakou pravdu tehdy dotyčný pronesl.
Už po měsíci na VŠ jsem si uvědomil, že je tam spousta lidí, co tam nemá, co dělat. Ne, že je ještě nestihli vyhodit, oni se tam vůbec neměli dostat.
S každým dalším semestrem studia ve mně posiloval onen první důvod, z něhož implicitně plyne i ten druhý.
Mou motivaci tedy znáte. Jestli je dobrá i pro Vás, nechám na každém jednotlivém z Vás, kdo tyto řádky čtete. Byli i další důvody, ale tyto byly stěžejní.
Jaká je motivace pro PhD dnes? Těžká otázka. Budou to asi stále ty samé důvody – prodloužení mládí, vidina lepšího uplatnění na trhu práce (o tomto si zle přečíst zde), snaha o rozvoj svého výzkumu (good luck guys), teplé místečko na VŠ nebo akademii věd a třeba i finanční důvody. Ano, čtete správně, na PhD se dá i něco vydělat, ale o tom později. Pokud se budete držet rad, které zde píšu, tak pocestujete po světě, budete v kolektivu chytrých lidí, něco se naučíte, budete mít volný čas, zážitky jako málo kdo a možná i lepší práci v budoucnu. Tím jsou benefity vyčerpány.

Zde si musíte sami sobě položit jednu, JEDINOU otázku (stejně vím, že si ji nepoložíte, proto pohoříte) – JE TO OPRAVDU TO, CO CHCETE? Víc netřeba. Pokud je odpověď 100 % ano, bez jakéhokoliv zaváhání, máte vyhráno.
Pokud ne, s 90 % pravděpodobní skončíte jako Ti, které jsem zmínil v úvodu.

 

KAPITOLA 2: Chci PhD, co musím udělat?

Když vezmu zcela rigidní postup, tak je to jednoduché:
1) Vybrat pracoviště pro PhD.
2) Projít přijímacím řízením.
2) Splnit kritéria pro státní doktorskou zkoušku.
3) Projít státní doktorskou zkouškou.
4) Splnit kritéria pro obhajobu dizertační práce.
5) Obhájit dizertační práci.

Jak prosté, že? Nebojte, bude hůř a sranda to nebude.

A teď znova a popořádku:
Ad 1)
Pokud víte, že jste pro praxi nepoužitelní a neumíte/nechcete do konce života učit, zaměřte se na někoho, kdo má úvazek na akademii věd. Nejlépe už při volbě bakalářské práce, viz další text. Pokud už máte Ing. státnice na dohled, s největší pravděpodobností Vám ujel vlak. Museli byste si najít někoho, kdo vypsal téma blízké tomu Vašemu nebo zcela excelovat v přijímacím řízení, které ale většinou bývá domluvené dopředu, což je důvod proč je potřeba vybrat sféru pro studium dopředu.
Pokud jste pouze pro praxi nepoužitelní, můžete mít jednodušší cíl – zůstat na VŠ, což není zase tak velký problém.
Ad 2)
Před přijímacím řízením si to musíte domluvit dopředu. Toto je VELICE DŮLEŽITÉ. Přijímací řízení bývá většinou formalita, zpravidla Vás přijímá budoucí školitel nebo jeho blízký kamarád, takže proč pokoušet osud? Takže je potřeba si vybrat školitele, téma (v tomto pořadí!) a poté podat přihlášku. O tom, jak to udělat na konkrétní škole najdete v příslušných předpisech pro danou fakultu.
Ad 2)
Kritéria bývají různá, podle fakult. Nepočítejte, že by Vám školitel něco poradil. To je ten poslední, kdo o tom něco ví. Proto první týden svého PhD studia věnujte tomu, že zmapujete ony kritéria, sepíšete si je do jasné, pro Vás čitelné formy a podchytíte si případné aktualizace, třeba pomocí RSS.
Zjistěte si všechno z předpisů! Ne od někoho. Daná osoba může mít zastaralé nebo mylné informace. Součástí podmínek pro státní doktorskou zkoušku je sepsání POJEDNÁNÍ K DIZERTAČNÍ PRÁCI. Není to ani rigorózní práce, alias rigo, ani malá dizertace k malým státnicím, ale jednoduše pojednání. Osobně lidi, kteří toto označení nerozlišuji, považuji za nevzdělané křupany. Více o pojednání v samostatné kapitole.
Ad 3)
Samotná státní doktorská zkouška je formalita. Pokud víte, co děláte, tak není problém. Musíte mít kvalitně připravenou prezentaci (srozumitelnost, načasování). Na konci Vám řeknou, že Vaše téma je dizertabilní a že se můžete s chutí pustit do práce.
Ad 4)
Hlavní podmínkou pro přistoupení k obhajobě dizertace je její samotné sepsání. Bez toho si nemůžete podat ani přihlášku k obhajobě. O tom, jak se píše dizertační práce, se dočtete v kapitole „Píšeme dizertační práci“. Další podmínky byste měli mít už nastudované, naplánované a nejlépe i splněné.
Ad 5)
Samotná obhajoba je opět pouze formalita. Pokud cítíte, že není, je něco špatně a s největší pravděpodobností jste nečetli tento článek pozorně.

 

KAPITOLA 3: Vybíráme školitele

Toto je nejdůležitější výběr, co musíte učinit. Tato osoba bude alfou i omegou ve Vašem studiu. Výběr učiňte měsíce před podáním přihlášky na PhD, ideálně někdy v 2. ročníku bakalářského studia.
Pokud školitel nebude chtít, abyste ke zkoušce přistoupili, tak nepřistoupíte. A pokud Vás tam bude chtít dotáhnout, tak si taky způsob najde. Zpravidla se však vyskytuje situace, kdy na na Vás kašle, dokud ho zásobujete odvedenou prací, pod kterou se podepíše. Vaše studium ho začne trápit ve chvíli, kdy dostane „tytyty!“ z děkanátu.
Jaký by školitel měl být? Věk od mezi 40-55, min 3 projekty v minulosti, aspoň jeden dobíhající v současnosti, nejlépe další projekt v přípravě, na který Vás může případně napsat, ale zde pozor, viz dále. Školitel by měl mít h-index min 5, 3 nejlepší články, u kterých je uveden jako autor, by měly mít impakt faktor min 15. Ideální jsou mladí docenti, kteří chtějí rychle profesůru. Ti Vám vyšlapou cestičku.
Zcela jistě bych se snažil onu osobu poznat osobně, zjistit, jak pružná je v domluvě a obcházení nařízení, kolik si na Vás dokáže udělat času, kolik práce od Vás bude vyžadovat.
Naprosto ideální jsou školitelé, kteří mají kancelář v jiné budově/areálu/městě, než Vy, kterým nedáte číslo do kanceláře a kteří Vás budou schopni směřovat na dálku.

KAPITOLA 4: Vybíráme téma dizertace

Pokud jste si správně vybrali, nic nevybíráte, pouze oznámíte budoucímu školiteli, co chcete dělat, on by měl zařídit zbytek. Tento úkon by měl proběhnout ještě před podáním Vaší přihlášky. Proč? Jednak si pojistíte, že na Vaše téma se budete hlásit sami a jednak si pojistíte, že budete dělat něco, co Vás aspoň trochu bude bavit. V neposlední řadě bude MÍT SMYSL. Často se stává, že než se dizertace dopíše, je dané téma pasé.
Školitel musí toto téma přednést vědecké radě a ta ho musí schválit. Proto předem a proto by také mělo vzejít od Vás, protože vědecká rada je stejně tak vědecká, jako vanilková zmrzlina. Schválí kde jakou blbost, což byl případ i mého tématu.
Pokud si musíte vybírat z nabídky, dejte si tu práci, poptejte se u daných školitelů, udělejte si malou rešerši, ze které by měla vzejít odpověď na otázku, zda dané téma má smysl pro praxi (pro budoucí uplatnění na trhu práce), popř. zda lze na něm vybudovat akademickou kariéru. Této malé rešerši věnujte den na každé téma z nabídky. Vyplatí se to, protože se tomu tématu budete věnovat příští čtyři roky. To, že na tom lze vybudovat akademickou kariéru poznáte jednoduše – musí se tím aspoň okrajově někdo zabývat na pracovišti, na kterém chcete dělat PhD. Opravdu není dobrý nápad, když si vymyslíte něco, o čem nikdo ještě neslyšel a v čem Vás nikdo nikde nepodpoří, viz konec této kapitoly.
Pokud brzo zjistíte, že Vaše téma není to ideální a ještě jste neabsolvovali státní doktorskou zkoušku, tak by neměl být problém téma změnit. Je to jednoduchý administrativní úkol. Často se to děje u školitelů, co mají málo doktorandů (nebo moc), podávají projekt a potřebují na něj alokovat lidskou sílu. Opak je možná ještě častější. Pokud projekt nevyjde a vy už studujete, tak si musíte najít něco jiného.
Ideální témata se dají dobře publikovat, což byste měli poznat podle odkazů (článků), které by měly být uvedeny u daného tématu při výběru. Tyto články by měly mít impakt faktor min 15 a během chvíle by Vás měli navést na desítky dalších článků k tématu. Neměl by být problém najít 2-3 konference/za rok k tématu, ideálně by se měli vázat na zaměření pracoviště, kde chcete PhD dělat nebo kam se chcete během školy nebo po škole dostat.
Příklad: Jsem mladý vědec, který se chce dát na vědu a výzkum, popř. chci ono PhD, bydlím blízko nového výzkumného centra mé (nebo i jiné) univerzity, takže prozkoumám terén, co se v oné budově děje. Ideální jsou dny otevřených dveří, které většina těchto institucí musí pořádat. Toto jsou, mimochodem, také skvělé příležitosti se vytypovat budoucího školitele. Kromě něho si lze vybrat oblast, co mi přijde zajímavá a mohu začít pátrat na internetu. Akademická kariéra jako vyšitá.

KAPITOLA 5: Nastoupil jsem a co teď?

Teď si dáte Deli. Budete potřebovat energii, protože jste šlápli do obřího hovna.
Nejprve si musíte udělat jasno v tom, co po Vás bude chtít: studijní oddělení pro připuštění ke státní doktorské zkoušce a k její obhajobě, rektorát/děkanát pro psaní pojednání k dizertační práci, školitel. POZOR! Dodržujte pořadí a prioritu, jaké je zde uvedeno. Školitel Vám možná bude stát za prdelí celou dobu studia, ale on za Vás pojednání nenapíše ani Vás nedotáhne ke státní doktorské zkoušce. O tom rozhoduje studijní oddělení.
Rozkoukejte se po pracovišti, navažte nezávazné vztahy s kolegy, buďte nenápadní. Jakmile si uděláte průzkum, kdo s kým hraje a kdo by mohl znamenat problém pro Vás, tak si naplánujte příští 4 roky svého života. Ne, nedělám si srandu, myslím to smrtelně vážně. Pokud to uděláte, máte z větší části vyhráno. Opět… Většina z těch lidí, které jsem zmiňoval v úvodu, žádný plán neměla nebo neuměla plánovat vůbec.
Jak si ale naplánovat 4 roky života dopředu?

KAPITOLA 6: Plánujeme PhD

Nastává další s klíčových okamžiků Vašeho studia – vytvoření plánu. Pokud chcete svoje šance na dokončení studia v řádném termínu snížit na minimum, můžete tento krok přeskočit.
Pokud nejste srabi, nic jiného v tom totiž není, a chcete si udělat pořádný plán, tady je návod.
Víte kdo je kdo. Víte, kdo nám s čím může pomoci. Víte, co musíte splnit. Seznamte se s Ganttovým diagramem a začněte od konce.
Zvolte si datum, kdy chcete mít obhajobu. Ta zpravidla probíhá v květnu nebo v září. V jiných termínech se komise nedokáže sejít. Mezi obhajobou a odevzdáním si dejte 3 měsíce pro psaní posudků. Vytipujte si oponenty. Ono to stejně asi zbude na Vás.
Pak už jeďte postupně – odevzdání předchází vazba, vazbě tisk, tisku zpracování připomínek od posudků na nečisto a školitele.  Zpracování změn předchází čtení danými osobami, atd. Ke všem úkolům si napište start, konec, náročnost. Čím více to rozsekáte na menší a dílčí úkoly, tím lépe. Najděte úkoly, které souvisí s někým jiným a vyznačte si je. Dejte jim extra čas navíc. Lidé na Vás budou kašlat. Nastavte si rámce, po kterých začnete upozorňovat, že je po termínu. Schválně nastavte termíny s rezervou o několik dní napřed.Gantův diagram dizertace
Naplánujte si všechno, co souvisí s PhD studiem do jednoho velkého diagramu. Měření, vyhodnocení dat, konzultace, konference, psaní článků, prostě všechno. Nejlépe v nějakém specializovaném programu. Čím dříve to uděláte, tím lépe. Pokud jste si tento diagram právě udělali a zjistili jste, že Vám pro splnění všech úkolů chybí tak 3 měsíce, něco je špatně.
Pamatujte na to,  že bude občas potřeba hluchá místa na jiné věci. Uvědomte si, že máte 2 ruce, 2 nohy a 1 hlavu s omezenou kapacitou. Dávejte si pozor, abyste úkol, na který bude potřeba týden, nenapsali na 1 den. Stanovte si milníky s dostatečnou rezervou, viz řízení projektů.
Pokud nemáte o některém z úkolů dostatečně jasno, napište ho obecně, třeba konference č. 2/2015 a dejte si na ni  jeden úkol s délkou průběhu 4 měsíce. Pak to přesně doladíte. Důležité je mít pro to vyhrazený prostor.

KAPITOLA 7: Píšeme články

Během PhD studia budete muset napsat nějaký ten článek pro vědecké body. Můžete to zkusit ukecat, aby Vás připsali článek, který sepsal někdo jiný. Dříve nebo později budete muset stejně sami nějaký napsat.
Vtip je v tom, že povinné články na konference jsou skvělým nástrojem pro samotnou dizertaci a konference samotné, dělají studium atraktivnější.
Klíče je v tom, že 95 % vědeckých článků nikdo nečte. Nikdo kromě autora/autorů, recenzentů a možná editora. Stal se z toho slušný byznys. Ano, jsou ještě časopisy, které dbají na pečlivé recenzní řízení, ale je to spíše póza. V posledních 10 letech se minimálně 2krát stalo, že i nejprestižnějšího vědeckého časopisu se dostali vědecké fabrikáty (tj. autor článku si data vymyslel).
Skutečnost je taková, že na konferenci Vám vezmou kde jako blbost, nemusíte ani moc otravovat s angličtinou. Ale to jsem trochu odbočil, zpět k věci…
V prvé řadě si uvědomte, že nebudete mít čas navíc. Odmítejte práci/měření/vyhodnocování atd., které nesouvisí s Vaší dizertací. Vaším cílem by mělo být to, že z každé kapitoly Vaší dizertace vznikne článek. Naopak to taky jde, ale pozor, mohlo by to vést k dizertaci alá když pejsek s kočičkou vařili dort.
Mám známého, který svou dizertaci postavil na sborníku svých článků, ale on si vybral skvělého vedoucího, pro kterého dělal články do impaktovaných časopisů, kterých měl požehnaně. Abych přesný – za první dva roky studia jich měl více, než já a mí kolegové ze stejného pracoviště dohromady. Domluvil se s proděkanem a prošlo to. Ale myslím si, že je to jeden z 50 a navíc si nemyslím, že je to zcela optimální postup. Jak by to tedy mělo vypadat?
Zpracujete kapitolu do dizertace, včetně té s rešerší. Může být klidně na hrubo, připravíte si obrázky, data, měření, vyhodnocení, shrnutí poznatků z kapitoly. Pak se přihlásíte na konferenci, z úvodní kapitoly napíšete abstrakt, z podkapitol stať a ze shrnutí kapitoly závěr článku. Jak prosté, že? Realita?
Přijde za Vámi školitel, řekne, že je potřeba jet tam a tam, kvůli tomu je potřeba napsat abstrakt. Tak napíšete abstrakt o věcech, o kterých ještě nic nevíte, včetně závěru a vyhodnocení z dat, která ještě nebyla ani naměřena. A máte na průšvih zaděláno.
Něco Vám nevyjde tak, jak se předpokládalo. Čas Vás tlačí, děláte chyby, stále to nevychází… Osobně jsem to měl u každého článku, kromě toho posledního. Ten jsem sepsal až po odevzdání dizertace, obrázky, data, výsledky, všechno jsem měl. Místo 2-3 měsíčního psaní včetně víkendů a svátků, mi to zabralo cca 2 celé pracovní dny. Tak to jen tak pro ilustraci, abyste věděli, proč radím, co radím.
Takže si to shrňme. Nepište článek, dokud nemáte o čem. Pokud už píšete, netrapte se tím, že je to blbost, stejně to nikdy nikdo nebude číst. Články pište jenom pokud je potřebujete, v krajní nouzi pokud máte opravdu něco zajímavého k napsání.
Pokud nevládnete technickou angličtinou, nebo angličtinou vůbec, najděte si rodilého mluvčího, který Vám za úplatu článek opraví. Pokud chcete ušetřit a zároveň i zlepšit svou angličtinu, jsou stránky, kde si můžete najít nějakého důchodce z USA/VB, se kterým se můžete po Skypu domluvit/bavit a případně ho požádat o opravu.

KAPITOLA 8: Hledáme a vybíráme konference

Ten první úkol je těžší. Nejlepší je rada od někoho, kdo už tento problém už řešil, tzn., poptejte se kolegů, kam jezdí, jaké to tam je, kdy se daná konference pořádá (nezapomínejte na plán). Nenechte se odbýt. Pokud Vám dotyčný oznámí, že neví, buď Vám lže, nebo je to jenom nekompetentní hňup. Většina vysokých škol má informační systém, kde si všichni musí zapisovat články a konference, kde byli. Takže to můžete rovnou zkrátit a rovnou si to vytáhnout z onoho systému.
Pak je tady Google a Web of Science. Pokud se držíte plánu, máte již pár článků k tématu. Podívejte se, kde byly uveřejněny. Pokud se jedná o časopis, často bývá článek nejprve uveden na nějaké konferenci, jenom pod jiným názvem. Podívejte se na další články autora. Toho, že nic nenajdete, bych se nebál. Dneska se pořádá konference na kde jakou blbost.
Reálně se dá napsat tak 3-4 články za rok, 2 budou bohatě stačit. Můžete jezdit opakovaně na ty samé konference, ale zvláště, pokud se mění jejich destinace. Takovéto konference jsou ideální.
Při samotném výběru zvažte rozpočet, publikování do časopisu, délku článku, destinaci, účastníky. Udělejte sami sobě laskavost a nepoužívejte deriváty – osekané, pozměněné články z jedné konference pro druhou. Není to etické.

KAPITOLA 9: Jedeme na konferenci

Pohled na Benátky při jedné z příležitostí pro konferenční turistikuProzradím Vám sladké tajemství – konference jsou jenom o jídle, pití a konferenční turistice. Zvláště ty zahraniční. Nikdo moc nikomu nerozumí, všichni se stydí a vůbec je to celé trapné.
Vy se ovšem na konferenci nebojte a seznamujte se. Kontakty se vždycky hodí. Budete jednou potřebovat práci. Poptávejte cenné informace – info o dalších konferencí, pozvánky na konference od budoucích pořadatelů, kteří Vás protlačí i do časopisů po konferenci, cesta autem domů atd.
Konference je jedna jako druhá, účastníci taktéž. Proto si udělejte šablonu small talku – kdo jste, s čím jste přijeli, jak se Vám tu líbí, jaké je ubytování, čím se zabýváte, na kterých lepších konferencích jste byl, nechystáte nějakou pořádat atd.
Lepší konference poznáte podle toho, že mají za sebou silnější vydavatelství, jejich sborník je umístěn v databázi citační mafie Thomson Reuters. Web of Science. Také ověřte z čeho budete mít reálné body. V roce 2013 došlo ke změně v metodice hodnocení a další se chystají. Je to složitá problematika, na této stránce je poměrně dobře rozepsána.
Pokud víte, že žádné důležité informace na konferenci nemůžete získat, na všechno se vybodněte a užívejte si hotelu, okolí, jídla a pití.
Sako bych nechal doma. Zbytečný opruz. Košile nebo rolák stačí. Oblek nechte snaživým blbečkům.

Postup pro přihlášení na konferenci je následující:
1) Vyberete si konferenci.
2) Domluvíte se školitelem na financování registračního poplatku.
3) Přihlásíte se a jedete podle pokynů pořadatelů.

KAPITOLA 10: Píšeme pojednání k dizertační práci

Toto pojednání má zpravidla doporučený rozsah, který se často pohybuje okolo 30 stránek. Je to z dobrého důvodu. Na rovinu, většina z Vás nebude psát něco, co by bylo, kdo ví jak strhující. Asi jako tento článek. Pokud nepíšete jako Tolstoj, tak netrapte lidi, co to budou číst.
Má rada pro zní – odcestujte pryč z běžného prostředí, zavřete se na 14 dní a celé to sepište naráz.
Psaní postupně, třeba během roku, nedopadne dobře. Budete trpět různými náladami, různou schopností se soustředit atd.
Udělejte to pokud možno co nejdříve, po nástupu na PhD studium, ideálně přes Vánoce, pokud jste nastupovali v září. Jednak tak odhalíte možný problém při výběru tématu a můžete ho změnit. Můžete aktualizovat plán dizertace, načrtnout si kapitoly pro dizertaci atd. Proto je důležité toto udělat včas.
Zjistěte, jaké jsou typografické pokyny pro psaní dizertace, sestavte si podle toho šablonu a pište do ní. Podoba dizertace je prakticky vždy dána rektorem/děkanem. Šablona pojednání prakticky nikdy, tak to pište rovnou do šablony dizertace.
Nezapomeňte na kapitolu cíle práce, kterou potom přepíšete do minulého času jako závěr dizertace.
Nezapomínejte na teze dizertační práce – zkrácená verze, která se vydává. Ta má zpravidla 30 stran. Pokud to nechcete psát znovu, tak formulujte text tak, abyste při tvorbě teze mohli 80 % textu z dizertace bez problémů vymazat a zůstalo Vám klíčové sdělení. Toho lze dosáhnout tak, že v každé hlavní kapitole sepíšete úvod a shrnutí (abstrakt a závěr budoucích článků), který neobsahuje křížové odkazy na obrázky a je v něm vše podstatné.
Setkáte se s názorem, že rešeršní studie (ono pojednání) by neměla být součástí dizertace, ale opak je pravdou.

KAPITOLA 11: Píšeme dizertační práci

Vaše studium se pomalu blíží ke konci. Otevřete soubor pojednání, přepište slova „pojednání k dizertační práci“ na „Dizertační práce“, přepište kapitolu cíle práce na závěr. Vraťte se k poslední kapitole pojednání a začněte psát.Můžete využít 2 strategie:

A) Kobercový nálet
Nenecháte žádný prostor pro otázky oponenta nebo jeho tápání. Chcete ho umořit při čtení. Prostě to vezmete od podlahy a místo dizertace sepíšete rozsáhlé literární dílo, u kterého se bude skvěle usínat. Tuto variantu jsem zvolil já. Moje dizertace měla 236 stran, jádro jsem psal cca 3 týdny, dohromady by se to dalo sepsat za 5 týdnů, když byly data.

B) Tichý zabiják
Minimalistická varianta dizertace. Pokud Vás trápí minimální délka práce, tak vám prozradím sladké tajemství – nikdo, kromě Vás, to netrápí. Jedná se zpravidla o doporučení, obecná myšlenka je 60 stran.
Když zahrnete 30 stránkovou rešeršní studii, dostat se na rozsah 60 stran není problém.
Pište krátce, výstižně, odkazujte se na své články, vybírejte jenom to nejnutnější. Pokud jste udělali opravdu něco objevného, tak balast okolo stejně nikoho zajímat nebude.

Nechte si zhodnotit stylistiku a pravopis. Nejlépe od člověka, který není z oboru. Pak se ho zeptejte, jestli tomu aspoň trochu rozumí. Kvůli tomu to nedávejte postupně, ale naráz.
Nenechte to přečíst jenom jednoho člověka (vyjma školitele). Poslední, kdo před odevzdáním četl mou dizertaci, byla přítelkyně, která našla chyby v textu, který četlo 5 osob 2krát s odstupem 18 měsíců. Stejně se tam chyby našly.
Pokud si něčím nejste jistí, zavolejte si na linku poradny Ústavu pro jazyk český AVČR (tel. číslo je 257 531 793), oni Vám rádi pomohou.

V čem psát dizertaci?

Zpětně hodnotím Word jako trochu průšvih, ale nic lepšího mne nenapadlo. Word má hodně velký problém s iracionálním chováním, kopírováním rovnic v textu (CTRL+C/V), obecně dlouhými dokumenty a špatnou správnou odkazů a položek dokumentů (rovnice, tabulky atd.) Největší průšvih je s klíčovými odkazy v dokumentu Špatné odkazy ve wordu. Pokud začnete části dokumentu někam přesouvat, Wordu se to moc nelíbí. V čem tedy psát?

Možnost 1 – Word:

1) Předem připravená (opravdu předem, protože pak už nebude čas), naprosto neprůstřelná šablona. Přikládám svou tezi dizertační práce (Teze šablona), kterou můžete využít jako šablonu, stačí promazat přebytečný text. Jsou v ni nastaveny styly, číslování obrázků atd.

2) Mít jasný obsah práce. Nejen, že Vám to pomůže při psaní samotné práce, ale zamezí to přesouvání textu a blbnutí odkazů.

3) Použít u každého odkazu tzn. „tag“. Stačí slovíčko, třeba „viz“. Pak stačí prohledat dokument pro toto slovo a nenáročnou, manuální metodou tak projedete všechny odkazy v dokumentu. Kdybych to měl psát znova, tak si vymyslím speciální sled znaků u každého klíčového odkazu, třeba „#0dk47“, podle toho bych je potom hledat a v poslední revizi dokumentu před tiskem je hromadnou operací smazal.

Možnost 2 – LaTeX:

1) Naučte se LaTeX. Zabere to tak týden se s ním žít. Není to opravdu tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. Problémy už mít nebudete.

2) Připravte si šablonu. Bez ní v LaTeXu nenapíšete nic. A tato šablona musí být už na hotovo, tzn. že budete mít všechno už vyřešené, abyste nebyli frustrováni v průběhu psaní.

3) Pro začátek doporučuji TeX studio v kombinaci s MikTeX, ten je potřeba nainstalovat také, aby Vám TeX studio fungovalo.

KAPITOLA 12: Připravujeme prezentaci k pojednání/státní doktorské zkoušce

Touto dobou byste měli už dávno umět prezentovat. Pokud ne, zapište se za včas na nějaký kurz.
Klasický problém je, že si v duchu řeknete, že nevíte, co do prezentace dát. To je ale velký omyl. Při sestavování využívejte hotový dokument. Držte se osnovy dokumentu, vkládejte obrázky (ne text). Ilustrace jsou vždy lepší.
Popřemýšlejte, zda se nedá věta nahradit obrázkem. Obrázek by měl mít měkký okraj, viz následující obrázek.

Obrázek vlevo je mnohem estetičtější než než obrázek vpravo. Je to docíleno efektem obrázku "Měkký okraj"

Obrázek vlevo je mnohem estetičtější než než obrázek vpravo. Je to docíleno efektem obrázku „Měkký okraj“

Prezentaci si vždy dopředu zkuste a hlavně změřte. Pokud jste krátcí, nevadí. Dáte si delší pauzy mezi větami, déle se budete představovat atd.
Zvolte dostatečný font písma. Stoupněte si dále od monitoru, pusťte si přes SHIFT+F5 aktuální snímek a zhodnoťte velikost fontu.
Pokud jste dlouzí, je to problém. A velký.

Tento postup lze aplikovat jak u prezentací pro státní doktorskou zkoušku, obhajobu dizertační práce, tak pro konference.

KAPITOLA 13: Projekty a stipendia

Projekty – ano či ne? Palčivá otázka, ale na kterou zase není tak těžké odpovědět. Pokud chcete peníze navíc, jděte do projektů. Pokud nechcete práci navíc, často naprosto, ale NAPROSTO zbytečnou, tak se držte na hony daleko od projektů.
Během poslední dekády rozložil systém dotací z EU nejen volný trh, ale také kompletně české školství. Min na VŠ/SŠ se dneska nic nekoupí, nic neudělá, nic nezmění, aniž by na to nebyl projekt. Bez projektu se nekoupí ani fixy na tabuli. Je to směšné, ale je to tak.
Já měl v tomto neskutečné štěstí, že jsem narazil na pracoviště, které bylo z hlediska stipendia nejlepší na fakultě a možná i na celé škole.
Pokud budete mít stejné štěstí, máte vyhráno, pokud ne, můžete to řešit tak, že se začnete angažovat v nějakém projektu nebo vezmete svůj volný čas a budete pracovat na sebe. To bych udělal já. Ideální jsou stránky pro freelancery.

Stipendium jako takové se liší škola od školy, fakulta od fakulty. Na lepších školách se s každým ročníkem zvyšuje. Startovací stipendia začínají na 4000-7000,- Kč/měsíc. Když si vezmete, že děláte vysoce specializovanou práci, tak je k smíchu.

KAPITOLA 14: Pár rad před začátkem studia PhD

– Vykašlete se na holku/y. Vzpomeňte si na onu otázku, co vlastně chcete Jestli PhD nebo láskyplný vztah. Obojí dost dobře nejde. Všechny partnerky, které jsem během PhD studia měl, tím trpěly.
– Smiřte se s pravděpodobnou chudobou. Nehledě na to, co je tady psáno, doktorandé jsou akademická, levná, námezní síla a je podle toho placena.
– Smiřte se s tím, že jste na spodku akademické potravinové pyramidy.
– Akademie věd ČR pořádá kurzy pro začínající vědce. Doporučuji absolvovat. Dozvíte se tam hodně zajímavého, co se Vám v průběhu PhD může hodit.

 

Takže hodně štěstí dámy a pánové! Budete ho potřebovat.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Lidé, společnost atp. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

16 reakcí na Jak vystudovat PhD v ČR

  1. Sedmi napsal:

    neni to uz naprosto sileny? nejak se mi uplne vytratil jakykoliv smysl toho konani, krom ziskani titulu teda…

  2. avespasseri napsal:

    Tak já jsem těch 90% 🙂 To je poprvé, co můžu říct, že patřím k většině, hurá :-))) U mě se ten smysl vytrácel postupně.. vrátila jsem se na univerzitu po 7 letech, navíc na jinou, i když tentýž obor. Nakonec jsem seznala, že na univerzitě fakt zůstat nechci, že věda mi vlastně nedává to, co mi dávala kdysi… takže proč sedět a sepisovat traktát, když se dá dělat spousta užitečnějších věcí. Ale ty roky nebyly úplně ztracené, jsem za ně ráda. Můj spolužák málem skončil taky ve standardní době. Ale jeden z oponentů mu navrhl, že bude lepší disertačku doplnit. Tak doplňuje.

    • KUTlime napsal:

      Tohle se stalo taky jednomu mému dobrému kamarádovi, už při státnicích. Udělal tu chybu, že si to taky moc dobře nepromyslel.

      Jinak současný systém právě způsobil tak velkou úmrtnost. A lepší to asi v nejbližší době nebude. :-\

      • avespasseri napsal:

        Jemu se to stalo ještě před. Mně vždycky přijde zvláštní, když nám tedy někdo tu disertaci vede, že ji vede tak, že někomu druhému přijde ne úplně dobrá (nebylo to na fail, ale měl prostě lepší představu, jak by to mělo vypadat) 🙂 To o něčem taky svědčí 🙂 A tím nemyslím na úroveň vedoucího té disertace. Ale třeba o neujasněných standardech a tak.

  3. Aleš Mráček napsal:

    Jsem akademický pracovník a s naprostou většinou informací uvedených v článku souhlasím. Je potřeba zdůraznit, že ze všeho nejdůležitější je vybrat dobře školitele. Neměl by to být blbec, který umí jenom bruslit v systému. To se bohužel stalo mně. Když jsem se po doktorátě rozhodl zůstat na škole, mohl jsem disertaci jednoduše spláchnout do záchodu a začít úplně znovu a s jiným tématem. Díky tomu jsem vlastně přišel o čtyři roky, které mohly dobře nastartovat akademickou kariéru od nějakých 28. V tomto věku začít novým tématem je obrovský handicap. Každopádně by z potenciálního školitele mělo čišet nadšení pro vědu a řešení různých zapkelitých problémů, od kterých neutíká. Měl by mít nějakou vlastní myšleku, kterou Vám postupně předá a měla by být samozřejmě nosná pro celou disertaci (obvykle to ale poznáte už během diplomky). Zcela jistě by to neměl být člověk, který se bude bát, abyste ho nepřerostli. To se bohužel na začátku pozná těžko, ale kolegové Vám můžou leccos prozradit. Měl by to být člověk, který bude mít radost z toho, když zjistíte něco, co on nevěděl a nebude mu vadit, když ho poučíte. Dále pak pozor na hodnocení impakt faktoru a Hirschova indexu, ten se hodně liší. Uvádíte impakt kolem 15. To je strašně hodně v oborech jako je matematika, strojařina, apod. Naopak H-index 5 je zase docela málo. Zavedený a výkonný školitel by měl mít aspoň 7. Navíc články nejsou všechno. Jsou u nás lidé (v ČR), kteří mají článků jen pár, ale mají za sebou několik patentů, které byly realizovány v průmyslu. Takových je sice mnohem míň než těch, kteří publikují v kvalitních časopisech, ale většinou pak děláte něco, co využijete i jinde než v akademinckém prostředí.

  4. Jan Neuman napsal:

    Ales Mráček: Já jsem měl štěstí, měl jsem perfektního školitele, člověk zapálený do věci.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s