Takhle jednou nad ránem…

Sedím v kuchyni a nemůžu usnout. Dopoledne jsem strávil na příšerně nudném školení, odpoledne jsem naháněl InBody na CESA, pak provedl jednu výpravu za konvicí čaje a nakonec krátce po osmé večerní usnul v posteli.

Před třemi hodinami jsem se vzbudil, Terapie nepomohla, sex také ne. A tak sedím potmě v kuchyni a přemýšlím, jak dramaticky se můj život v poslední době změnil. Konečně jsem vyřešil bytovou otázku. Chvíli jsem byl i spokojený, než skončila výluka na Minské a začaly mi jezdit šaliny pod barákem.

Když už jsem si na ně začal zvykat, nechal jsem si zapojit zásuvky v kuchyni. Zapnul jsem ledničku a zvykám si na to tiché dunění, které se nese ze skříně, ve které je zavřená.

A pokud si zvyknu na to, pak jsou tady pořád v záloze ty tři 80 m jeřáby, co stojí venku a začínají vrzat v 6:20 ráno.

Je fakt, že za pár měsíců, už tady nebudou. Za těch pár měsíců (spíše let) už budu mít byt jakš takš vybavený. Mimochodem, věděli jste, že jakés takés židle k 90 m stolu stojí 4000,-/kus a výše? Já ne a všichni mi vykládají, že si všechno moc beru. Nemůžu si pomoci. Podle mne berou moc ti výrobci židlí.

No a co potom? Pořád je tady práce, ve které se k ničemu smysluplnému jen tak nedostanu, šéf, co je fanda do konspiračních teorií a o každém, co má jiný názor si myslí, že mozek vymytý médii (i když na ně nekouká) a budoucí šéf, co má strašné potřeby jednat a pózovat důležitějším a chytřejším, než ve skutečnosti je.

Není to úplně život, jaký jsem si představoval. V podstatě to vůbec není život, jaký jsem si představoval. Už dlouho se řídím Rorschachovým heslem „Never compromise!“ (v delší verzi zde), ale poslední dobou jsem nějak vyměknul.

Bohužel, když zadám „life hack“ do Google, správná odpověď je v nedohlednu. Stejně tak ji nedostaneme, pokud se ho zeptáme na spoustu jiných věcí, ale o tom zase jindy.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Takhle jednou nad ránem…

  1. avespasseri napsal:

    Vždycky jsem tíhla k takovým těm postelím a la vyvýšený stupínek a na tom nějaká matračka a k posezení na zemi na polštářích. Bohužel manžel nemá tyhle harémové zvyky v oblibě a tak máme ty židle za těch 4000 🙂 Tedy už si nepamatuju, kolik stály, ale také mě to tenkrát dost šokovalo. Ani stará dobrá Ikea to nejistí???

  2. Sedmi napsal:

    s vybavovanim bytu to je na dlouhy lokte i u nas… po deseti letech mame poradnou postel a stul s poradnymi zidlemi (neskladacimi a neplastovymi)… tak klid, mas spoustu casu 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s