Zápisky z Pekingu II. – Velká čínská zeď

Dalších pár postřehů:
Číňané jsou hrozně neukáznění.
Číňané jsou hrozná prasata. Ví, že stát zaměstnává armády uklizečů (asi, kdo ví, možná je to ty uklízeče baví), takže dělají bordel vždy a všude.
V Pekingu nemají šalinkarty. Oni tu nemají ani ty šaliny. (Oprava – šaliny mají.)
Stanici Fuximen se vyhněte kufrem.
Všechno je tady obří. Většina budov tady má měřítko min. 2 oproti Evropě. Podobné bytovky jsou i v Koreji, ale tady rozmanitější než Evropě nebo v ČR.
A pro mne zatím největší překvapení – iPhone min. v Pekingu dominuje.

Včerejší článek skončil někde v 6:30 ráno, pár hodin po příjezdu. Dostat se na Velkou čínskou zeď mi zabralo dalších 7 hodin.

Bohužel, do metra jsem šel asi na tom nejhorším místě, co jsem mohl – Vlaková stanice západ. Cestu do metra jsem po chvíli chaosu našel, ale bezpečnostní kontrola a koupě lístků to byl zážitek. Pak vložím link na video. Na strašně malém prostoru je tady lidí, že by mohli stavět další Velkou čínskou zeď, a nedá se tu potom vůbec chodit.
Špatně navrženou cestu slečnou z hostelu pojistila špatná rada od místních při koupi lístku. Tak jsem se ocitl na špatném konci Pekingu. Když jsem se po další hodině ocitl na té správné, tak jsem si říkal, že jsem velice špatně vymyslel plán. Mohl jsem ušetřit čas i peníze. Hodně peněz, protože jsem později zjistil, že nás taxikář při cestě z letiště slušně okradl, zhruba o 220 juanů (900 Kč). Pak jsem si ale uvědomil, že jsem si žádný plán nevymyslel, tak se nemůžu co divit. Popojedem… k dalšímu podvodu.
Na Velkou čínskou zeď se můžete navštívit na několika místech, jedno z nich je Mutiam, nejdelší otevřený úsek.
2015-03-15 08.37.10Ač jsem věděl, kterým autobusem mám jet, udělal jsem školáckou chybu. Při kontrole zda je opravdu o express verzi autobusu (jiné přes den nejezdí, jak jsem se dozvěděl později), tak se mne jedna paní ze zaměstnanců autobusové zastávky zeptala kam jedu a já ji to upřímně řekl. Vypadalo to, že mi chce pomoci. Řekla mi, že autobus 916 jede dlouho, že mu to trvá 2 hodiny, (průvodce hovořil o 60-70 min), že si mám jet busem 980, který jede jenom hodinu a že mám vystoupit na 5. zastávce. Bohužel, klam autorit (viz Google) mne dostal. Za hodinu mne už na 5. zastávce vyhlížel pán, co mi nabídnul odvoz na Velkou čínskou zeď za 350 juanů (bus stojí 12 juanů). Stejný osud potkal jedny turisty z Švédska, co tam stáli také. Bohužel chtěli jet jiným směrem. Teď mne napadlo, že jsem mu měl prostě říci, že ano, a pak mu nezaplatit. Bohužel, v tu chvíli mne napadlo jenom jet zase hodinu zpět, ve stoje, v namačkaném autobuse, ve kterém se nedalo dýchat.
Zpátky na stanici jsem 20 min zjišťoval kredit na kartě. Pracovníci stanice byli vyloženě natvrdlí, pantomia, kreslení ani přeložení 3 různých vět slovníkem nepomohlo. Pomohlo až nabití.
Nasedl jsem do správného busu, po 54 hodinách bdění jsem to zalomil v sedadle.
O budíček sš postaral muž v uniformě řidiče, který na mne řval: „You are here!“ Teď se na chvíli zamyslete, co je špatně. Nic? Tak to jste na tom stejně jako já. Nebudu se vymlouvat na to, že jsem byl rozespalý a tak, ale mělo mi být hned divné, že člověk v uniformě, co umí říci anglicky: „You are here.“ je podezřelý, protože drtivá většina personálu dopravního podniku města Peking neumí ani yes/no. Vystoupil jsem na okraji města, kam jsem měl dojet a opět stejná situace. Buď odvoz za 150 juanů (cca 650,- Kč) nebo 26 km pěšky. Samozřejmě, ten řidič, co mne vytáhl byl, (nebo aspoň měl uniformu řidiče) také místní kápo turistické mafie.
Bohužel, byl poslední den sezóny a přímý autobus 936 k návštěvnímu centru Mutian nejezdil a tím, co jsem jel a který je uveden v průvodci, tak jsem z něho vysedl příliš brzy. Po 10 minutách vyjednávání s kápem, kdy startovní cena začínala na 130 juanech, jsem už byl na odchodu, rozhodnutý ukrást kolo a dojet tam na něm. Naštěstí jeden pookřál a za 50 juanů mne dovezl do návštěvního centra. Domluvili jsme se i na zpáteční cestě a naštěstí jsem mu nic nedal, takže tam opravdu čekal, když jsem se za 3 hodiny vracel.
2015-03-15 14.11.22V návštěvním centru si musíte za 15 juanů koupit lístek na bus ke vstupu na zeď nebo jít pěšky asi 2 km. Tady si musíte koupit další lístek ke vstupu na zeď (45 juanů pěšky, 80 juanů jednosměrná lanovka, 100 juanů obousměrná lanovka). Vyjel jsem busem ke vstupu a koho nevidím – rádoby řidiče, co mne vytáhl ven z busu. A samozřejmě dělal, že nic neví, ale že mi prodá lístek za 150 juanů.
Poslal jsem ho do příslušných míst, koupil lístek a konečně se vydrápal na Velkou čínskou zeď.
2015-03-15 16.16.51Příští 3 hodiny jsem po ní běhal sem a tam. Nic až tak zajímavého k popisu, fotky prozradí více. Za zmínku stojí setkání s jednou Francouzskou, co točila na zdi dokument, jehož jsem se stal součástí, výlet nebo spíše pokračování do oficiálně nedostupné části zdi a setkání s dvěma Čechy, co jezdí do Číny pravidelně a dali mi spoustu rad.
2015-03-15 15.43.17Jelikož jsem si zvolil špatný den na návštěvu zdi (poslední den mimo sezónu, kdy otevírací doba doba končí v 16:30, o den později by to bylo 18:30), nasadil jsem rychlé tempo a zhruba za 2 hodiny jsem došel od věže č. 6 na nejvyšší místo Mutianského úseku Velké čínské zdi, odhadem asi 1,5 km od hranice oficiálně otevřeného úseku. Dál jsem se neodvážil. Opět se ozvalo levé koleno, s tím jsem ale počítal. Protestuje už běžně od 10 km nahoru. Zeď navíc směřovala dolů a vyšlapaná cesta křovím pomalu mizela. Kdybych šel dál a něco se mi stalo, tak bych měl docela problém. Nebyl ani moc důvod chodit dále, bylo to docela monotónní a já chtěl taky stihnout jízdu dolů na bobové dráze. Na věž č.1 jsem to přeběhl cca za 45 min, ale byla to spíše napodobenina běhu. Skákal jsem po jedné noze na schodech, na rovných úsecích jsem táhl levou nohu za sebou. 2015-03-15 14.48.45Naštěstí takto blbě tady pajdali všichni Asiaté, takže jsem se ani moc neztrapnil. Celkově to byl slušný sportovní výkon. Mnohokrát jsem si sáhl na dno svých sil a říkal si kdo z koho.
Velká čínská zeď má u mne velký respekt, resp. lidé, co ji stavěli, zvláště Ti, co neměli tolik štěstí a umřeli vyčerpáním. Tady jich muselo umřít tisíce. 😦
2015-03-15 14.50.51U bobové dráhy jsem odhalil svou národnost Petrovi a Dagmar, dvěma Čechům, které jsem 2krát potkal po cestě na zdi. Sjeli jsme společně dolů, jenom nás brzdila pomalá Číňanka před námi. To mne přestalo bavit, zastavil jsem, počkal a pak to pořádně rozjel. Zastavil mne až náraz do vozíků na konci za zběsilého mávání personálu.
Dole jsme se s Petrem a Dášou domluvili, že dojedeme do města na bus společně a tak se i stalo. Konečně rozumná cena (50 juanů za nás tři). Poprvé od příjezdu.
V buse jsem dostal školení ohledně Číny a Hong Kongu, kam jsem se začal těšit.
Petr mi nasdílel internet z místní SIM karty a já si konečně našel nocleh u jednoho milého couchsurfera, který bydlel kousek od nádraží, kde jsem si nechal batoh. Nebo spíše to tak vypadalo na mapě. Skutečnost byla úplně jiná. 😀
2015-03-15 19.55.30Dorazili jsme společně k náměstí nebeského klidu. Po bližší inspekci fronty přehodnotiti situaci a vydali si do špejlové ulice, se najít. Na různých blbostech počínaje hady a červy, přes pavouky a štíry, až ke krevetám a stonožkám jsem zde utratil skoro tisícovku. Bohužel, jídlo to bylo takové nemastné a neslané. Tedy, oleje tam bylo, že by se s tím dalo rok jezdit, soli tolik, že by se s tím mohlo natočit pokračování Byl jednou jeden král, ale víte, jak to myslím. 2015-03-15 20.28.36Všechno chutnalo vegetou nebo olejem. Hadi byli hnusní hlavně kvůli té vegetě, jinak by to bylo super maso. Žralok také. Pavouk byl hodně suchý, štír o něco lepší, ale taky žádná velká hitparáda. Stonožka a červi byli lepší, hodně křupavé se zvláštní trpkou chutí. Jehněčí zabila opět vegeta,
pekingská kachna tuhá jak čerstvě položený asfalt. Aspoň jsem se poprvé za ten den najedl. Nejlepší byly knedlíky a sladké výrobky.
U Apple storu jsem se rozloučil s Petrem a Dagmar a dál pokračoval sám. Přemýšlel jsem, co se asi děje doma. Pak mne začal otravovat prodejce laserů a bylo zase o zábavu postaráno.
Vcelku bez problémů jsem si vyzvedl batoh a zaplatil bakšiš za úschovu. Zbývalo najít nocleh.
Úsměvná cedule při vstupu do metraSituace na Vlakové stanici západ byla ještě horší než předtím. Koridorem se prakticky se nedalo projít a chvílemi jsem musel dav i rozhánět direkty a lokty.
Nejprve jsem jel samozřejmě špatným směrem, protože 30 min polospánku v autobusu během 64 hodin bdění zrovna nezlepšilo mé schopnosti číst z lístků rozsypaného čaje. Druhý pokus byl úspěšný, vystoupení z autobusu nikoliv. Pokyny od Marquise byly relativně dobré, ale když vysednete ve špatné čtvrti, protože dvě po sobě jdoucí zastávky mají stejný název kromě koncové slabiky, tak se potmě hledá barák podle fotky dost blbě. Po asi půlhodině bloudění, mé odhodlání přespat na ulici překazila více méně náhoda. Všiml jsem si brány na jedné z fotek, prošel jí, po chvíli našel správné číslo domu, chvíli tápal, co je výtah a co veřejný záchod, rozluštil pár nápisů a bingo!
Marquis je super chlap, přivítal mne s úsměvem. Bývalý bankéř po rozvodu, co sdílí svůj byt pro lidi z celého světa.

Ale o něm až zítra, dále o zklamání z Pekingu, o skoro zatčení za útok na vojenskou stráž, o kapesníku, co mne zavedl na čajový dýchánek za 5000,- a tak vůbec o Číně.

PS: Nevíte o nějaké zemi, kde nejsou kurvy k turistům na každém kroku?

(Psáno v mobilu, publikováno e-mailem)

2015-03-15 14.18.462015-03-15 14.29.05

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na Zápisky z Pekingu II. – Velká čínská zeď

  1. Sedmi napsal:

    uf, to je teda zase mazec 😀 a ad zeme, leda bys jel nekam na sever… resp. jakakoliv zeme bohatsi nez CR…

  2. avespasseri napsal:

    Hmmm… tak nevím, nevím… chci já tu Velkou zeď vůbec vidět????? 🙂

  3. Pingback: The bucket list #52 – Visit Great wall of China | My space, my world.

  4. Pingback: Cestopis: Čína, Hong-Kong, Macao | My space, my world.

  5. Martina napsal:

    Díky za inspiraci 🙂 můžu poprosit o nějaké další info ? V Pekingu se chceme jen „zastavit“ a omrknout čínskou zeď. Budeme na to mít cca 19 hodin takže dle vašich postřehů to budeme muset mít perfektně naplánováno. Nemáte nějaký link kde se dozvím jak se dostat na ten správný autobus z letiště ? Moc děkuji předem zdraví Martina

    • KUTlime napsal:

      Stačí si zajít do knihovny nebo větší prodejny knih a přečíst si to v průvodci Loonely Planet, ten je opravdu dobrý. Jinak to je tuším autobus 919. Kdybych mohl nějak poradit, dejte vědět.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s