Zápisky z Šanghaje III. – Zázrak v Šanghaji, sám doma a výlet do Benátek

Postřehy:
Většina linek metra operuje do 22:30.
Když začne pršet, na ulici vyrostou hejna prodavačů deštníků.
Dopravní policie tady neexistuje. Semafor slouží jenom ke směrům rovně, odbočovat můžete jak chcete.

Ještě ten večer, co jsem se vrátil do Šanghaje, nás Lan pozval na večeři. Byla to rozlučková večeře. Zítra se cesty nás všech rozcházejí. Já zůstávám ještě chvíli v Šanghaji, pak znova přesun. Lan jede do Hong Kongu, Nelson do Macau.
Hostina v ŠanghajiLan nás vzal do další dobré restaurace. Objednal jeho oblíbenéjídlo z jeho provincie, které bylo dost podobné evropským jídlům. Omeleta s rajčaty, zelí s vepřovým atd. Vyprávěl nám další historky jak pořádal TEDx akci minulý rok, o zakladateli dnes už hodně známé firmy Xiaomi, protože to byl jeho spolužák na škole a ačkoliv má doma několik věciček od Xiaomi, tak mi nedoporučil, abych si něco od nich něco kupoval. Ne, že by to šlo. 😉 Vyprávěl nám o rodině, která zavedla čínský firewall, samozřejmě z důvodu kontroly myšlenkových pochodů lidí. To pro mne nebylo nic nového. Vtipnější byla informace o tom, že hackeři jsou jedni z nejlépe placených státních zaměstnanců. 😀
Nacpal jsem se k prasknutí. Jídlo bylo lehké, bez tuku a cukru, takže to do mne padalo samo. Doma jsem potom ještě Lanovi a Nelsonovi ukázal svá sekundová videa. Bohužel, více je zajímaly jejich mobily než o video. Měl bych větší úspěch, kdybych jim jednoduše poslal odkaz na mobil. Lan mi potom pomohl vyřešit ještě jednu změnu neexistujícího cestovního plánu, ale o tom později.
Ráno jsme se rozloučili. Nelsonovi jsem popřál hodně štěstí do další cesty kolem světa. Lanovi jsem popřál hodně štěstí do života a málo problémů s vládou. Pozval jsem ho do Brna, abych mu oplatil jeho pohostinnost a něco mi říká, že se tam dříve nebo později potkáme.
Dopoledne jsem vyrazil opět do šanghajské galerie, ale neuvědomil jsem si, že je pondělí, takže je zavřeno. Pondělí jsou v Číně výborné dny na přesun, protože jsou všechny státní budovy zavřeny.Okolí šanghajské galerieProšel jsem se tedy po okolí a dostal jsem se i do Mercedes-Benz arény, která je hned vedle. Překvapivě mne tam pustil samotný hlídač. Zrovna se tam připravovala nějaká akce.
U mapy přilehlého obchodního centra jsem si dal tu práci a spočítal obchody. Je tam 73 obchodů, 23 restaurací, 3 dětská hřiště, golfové hřiště, mnoho dalšího, co se mi nechtělo opisovat. Pořád nechápu, jak se to uživí. Když jsem tam byl podruhé, potkal jsem se s 17 lidmi, kteří jenom procházeli, stejně jako já.
Okolí galerie je celkově klidné a není tu moc lidí. Na druhou stranu, těch málo lidí, co tu je, si mne pořád fotilo nebo se chtělo vyfotit. Nebylo jich ale dost na obnovení mé „živnosti“. Jinak je to klidné místo vhodné k odpočinku.
Vzhledem k tomu, že se stal malý zázrak a rozptylové podmínky se značně zlepšily, vydal jsem se na prohlídku do mrakodrapu, který mi Lan doporučil. Jedná se o Šanghaj Word trade center a 87. patře je bar, kam můžete volně zajít.Výhled ze Šanghajského obchodního centraJe tam nádherný výhled, je totiž vedlejší vyhlídka na věži Jing. Ještě výše je oficiální vyhlídka, která se honosí nejvýše položenou vyhlídkou na světe. Pokud se spokojíte s vyhlídkou o 50 m níže, ušetříte 180 juanů.Výhled z druhé strany řekyZ vyhlídky jsem dále pokračoval na nábřeží a kličkoval mezi mrakodrapy. Na samotném nábřeží není moc co k vidění, takže jsem to brzo zabalil a vydal se na druhou stranu řeky na Bund, dokud počasí a ovzduší vydrží. Podle Lana se to tady stává tak 40 dní v roce, že by bylo tak hezky.
1 ze 40 krásných dní v roce v ŠanghajiNa Bundu jsem udělal potřebné ilustrační fotografie, které doplním až se vrátím, ale nevěděl jsem co dál. V Apple storu jsem si našel Top 10 věcí z Šanghaje a zjistil, že jsem většinu už viděl. Byla tam ještě jedna atrakce Zhujiajioao – šanghajské Benátky.
Problém byla cesta, protože se to nachází asi 50 km od centra.Výhled na Bund z opačné strany řekyPolovinu cesty jsem vzal metrem, které po větší část cesty jelo nad zemí. Byla to zajímavá změna. Pochopil jsem, proč je Šanghaj nejlidnatější město v Číně – 20 mil lidí bez předměstí (hustota cca 16 000 tisíc obyvatel na km čtverečný), s předměstmí 25 mil + několik milionů nehlášených obyvatel. Jeden vysoký činžovní dům vedle druhého. Nasáčkované vedle sebe, uprostřed ničeho. Aleje a aleje domů, které nepřestávají ani po několika zastávkách metra.
Dle mlhavých vzpomínek z průvodce jsem vysedl na zastávce, kde měl jezdit speciální autobus. Problém byl, že tam jezdilo autobusů spousta a já nevěděl ani kam vlastně jedu. To, že jsem neměl vodu a celý den jsem nejedl, byla už jenom drobnost. Svou chatrnou čínštinou jsem poprosil jednoho pana o pomoc a ten mne naložil do správného busu.
Takovou tlačenku jsem v Číně ještě nezažil. Kupodivu výběrčí jízdného se dokázala probít až ke mně. Hned se mne zeptala jestli jedu tam, kam jsem nevěděl, jak se to jmenuje nebo řekne a zaplatil jsem 5 juanů.
Stál jsem vedle řidiče, takže jsem měl výborný výhled ven. Šanghajský venkov mi hodně připomínal ten korejský, jenom tady bylo více průmyslu a více odpadků. Bylo zajímavé pozorovat „prostý“ lid v jejich prostředí. Zajímavá změna.2015-03-23 18.25.02Na konečné jsem si najal motorku, aby mne vzala ke vstupu. Sice mám podezření, že řidič lhal o tom, že nejbližší brána je zavřená, ale stejně moje mapa ukazovala, že jsem uprostřed pustiny, nevěděl jsem kam jít a cedulemi v angličtině to tady zrovna neoplývalo.
U vstupu to vypadalo, že je potřeba lístek, čemuž odpovídalo i chování řidiče motorky, který šel se mnou protože jsem mu pro jistotu nezaplatil. Všechno si také fotil, jako kdyby tady byl poprvé. Nicméně v pokladně nikdo nebyl.
2015-03-23 18.33.03Město tvoří opět hromada obchodů, které jsou okolo několika kanálů + staré mosty. Uprostřed se stékají a tam je i chrám, který je místní dominantou spolu s mosty přes kanály. Procházel jsem se tam asi 30 minut, pak už padla tma a město samotné už nemělo kromě nákupů, co nabídnout.
2015-03-23 18.34.42Řidič mne hodil zpět k autobusu, já mu zaplatil polovinu toho, co chtěl, takže na mně byl byl pořád přilepený a otravoval, že chce více.
Horší to bylo s autobusem. Nějak jsem nemohl poznat správnou linku a jelikož už bylo po 19 hodině, takže jsem se začal bát, že poslední autobus už odjel nebo bude brzo odjíždět.
Na luštění zastávek nebyl čas, nechtěl jsem tady tvrdnout do příštího dne, přeci jenom jsem byl 50 km od nejbližší civilizace.
Naštěstí mi jedna řidička poradila to nejlepší, co mohla. Expresní bus do Šanghaje, který za 50 minut dojel na náměstí Lidu. Mnohem rychlejší než metro.
Když už jsem byl na náměstí Lidu a v Šanghaji stále panovaly dobré pozorovací podmínky, rozhodl jsem se znova jít do hotelového baru, kde jsme byli s Nelsonem první den.
Výhled tam byl opravdu pěkný, bohužel kvůli přesvětlenému interiéru baru, který se odrážel ve skle, nešlo nic pořádně fotit.
Venku jsem se rozhodl ještě dojít zpět na Bund, abych si prohlédl mrakodrapy v noci. Velká chyba, protože tam bylo spousty lidí a hlavně spousty naháněčů na masáže/sex, kteří ne neberou jako odpověď. Byli neskutečně otravní a ani sluchátka na uších je neodradila od nucení kartiček do ruky. Někteří se za mnou táhli i několik stovek metrů.
Nejhorší je, že i kdyby si člověk objednal masáž, bude to stát za nic, protože dámy nejsou masérky, o sexu ani nemluvě.Noční pohled na mrakodrapyNa Bundu bylo skoro k nehnutí. Až po 22 hodině se tam dalo pohybovat. Vyfotil jsem pár potřebných fotografií, dal si něco na večeři a vydal se posledním metrem domů.
Tam mne už nikdo nečekal, měl jsem Lanův byt jenom pro sebe. Opět mi chvíli trvalo, než jsem ho našel, ale o to větší byla úleva, když se to povedlo.
Sbalil jsem si věci a připravil se na zítřejší odjezd. Užíval jsem si klidu a samoty, ktere jsou v Číně vzácnost.
Dopoledne strávím ještě v Šanghaji, odpoledne jsem se měl původně vrátit do Pekingu. Na poslední chvíli jsem se rozhodl, že si udělám zastávku v Xianu, tak akorát pro návštěvu Terakotové armády.

Zítra o šanghajském muzeu umění a o tom, co je pro Číňany moderní umění.

(Psáno na mobilu, publikováno e-mailem.)

2015-03-24 17.30.49

Mužské WC, které vedlo přímo za puld jednoho obchodu s jídlem. Hygiena se prostě moc neřeší. 😉

Šanghajská perla levným rybím okem koupeným v Hong Kongu.

2015-03-23 13.14.13 2015-03-23 13.40.34

 

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Zápisky z Šanghaje III. – Zázrak v Šanghaji, sám doma a výlet do Benátek

  1. Pingback: Cestopis: Čína, Hong-Kong, Macao | My space, my world.

  2. Pingback: Závěrečná zpráva: Sympózium Bond maratón | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s