Zápisky z Pekingu V. – Rychle a zběsile s budhou, s pandou a s holým zadkem

Nad ránem opět přijíždím do Pekingu. Z vlaku jsem rozlámaný jak cikánská hračka. Plán je však nabitý, takže není čas na odpočinek.
Jedu si nechat věci u Marquise, po cestě malá zastávka v armádním muzeu, které sídlí na stejnojmenné zastávce, kde pokaždé přesedám na autobus. Hned vedle je asi ministerstvo obrany, kam jsem se omylem snažil dostat, ale vojáci mne vyvedli. Muzeum je totiž zavřené na dva roky kvůli opravám a já si myslel, že vnitřní expozice jsou v oné budově ministerstva. Nicméně i ty venkovní stojí za to. Je to zdarma a mají tady vystaveno více tanků než kolik má česká armáda k dispozici pro aktivní nasazení.
Chrám NebeMichelle RodriguezMísto delší zastávky v armádním muzeu, jsem od Marquise vyrazil opět do chrámu Nebe, který jsem minule nestihl otevřený. Je to taktéž památka UNESCO, i když mi zdůvodnění přišlo trochu úsměvné. Prostě tam mohli rovnou napsat, že to zařadili kvůli megalomanii čínského císaře. Postavit něco tak velkého jen proto, aby se mohl pomodlit jednou za rok za dobrou úrodu, tak chce slušně velké ego.
Hemží se to tady turisty a já tu narazil na Michelle Rodriguez, filmovou herečku, kterou znám z Rychle a Zběsile. Udělala přede mnou spojku na hlavě. Při lustraci jejího facebookoveho profilu jsem zjistil, že se aktuálně zabývá prováděním stojek na hlavě na různých místech na světě. Asi nový trend, který unikl mne pozornosti. Nechám si ho unikát dál.
Z chrámu Nebe jsem si to nasměroval znova k Hlavní bráně u náměstí nebeského klidu, kde jsem se chvíli procházel v rekonstruovaných ulicích přilehlého náměstí. Jezdí tam tramvaj a je tady zase spousta obchodů, restaurací, pouličních stánků atd. Hledání nějaké prodejny čaje pro místní jsem už vzal a nakoupil čaj pro kamarády tady, byť mne asi slušně natáhli.
Přední brána u náměstí nebeského kliduPak jsem chvíli hrál svou oblíbenou hru: Nasedni do autobusu, který jede neznámo kam a na hodinu se ztratil. Naštěstí má Peking hustou síť metra já měl už staženou mapu. Jinak nevím nevím… 🙂
Po hodině a něco jsem konečně dorazil do Lama chrámu. Měl taktéž vysoké hodnocení v turistickém průvodci. V porovnáním se Zakázaným městem to není až tak zajímavé, ale mají tady vyloženě obří sochy Budhů, co stojí za to vidět.
S holým zadkem přes celou SibiřBohužel, při podlézání jednoho zátarasu okolo stavby uvnitř chrámu mi ruply jediné kalhoty, které tady mám. Pěkně na zadku v délce tak minimálně 15 cm. Hned jsem ucítil studený pekingský vánek na mé zadnici. Kdybych si vzal pásek nebo si nestrkal svoje (jak by řekl jeden můj kamarád) pádlo do zadní kapsy, tak by se to nestalo.
A teď vysvětluje někomu doma, že to bylo jen tak a nebyla to banda nadržených gayů z parku Kowloon. 😀
V chrámu Lama jsem taky zjistil, že mi poněkud chybí finance na zbytek dnešního plánu, takže termín holý zadek pro získal mne nový význam. 😀
Chybělo mi ale jenom 10 juanů. Přemýšlel jsem zase o obnovení živnosti, nakonec to vyřešila špatně zastrčená 10 juanová bankovka v pokladnici na dary.
2015-03-26 16.29.13V zoo jsem potom zjistil, že jsem se bál zbytečně, protože jsem zcela podcenil čas potřebný na samotné zoo. Na jednu stranu mi Pekingské zoo nepřišlo tak velké jako to Tokijské, na druhou stranu, projít ho mi zabralo skoro 4 hodiny a to byl už konec návštěvních hodin (plus hodinu po). Ani jsem nestihl tygry a medvědy, ale přišlo mi, že jsou stejně nějak zazimovaní, protože měli vypuštěné bazény a jejich expozice vypadaly opuštěně. Nutno ale dodat, že jsem se u některých zvířat zastavil i na 10 minut. Za směšných 15 juanů (základní 10 + 5 panda) to stojí za návštěvu. Nikde jinde pandu levněji neuvidíte. Nemluvě o slonech, žirafách, nosorožcích a mnoha druhů primátů.
Krmení zebry sušenkamiJediné, co mi tady vadilo, byli neukáznění Číňané. Klepali na skla, krmili nebo fotili s bleskem zvířata přímo u cedule, která to zakazuje. Několikrát jsem se už neudržel a některé napomenul. Někteří si říkali vyloženě o důraznější lekci, ale za ty dva týdny jsem měl Číny akorát a o další den, třeba v policejní cele, jsem opravdu nestál. V zoo jsem si sám připadal jako zvíře. Pořád si na mne ukazovali, dívali a potají fotili.
Chtěl jsem jít ještě do akvária, pro které jsem si schovával 115 juanů. Než jsem tam ale skrze zoo prošel, dávno zavřeli. Třeba příště.
Příště bych totiž šel rovnou do pavilonů, které jsou zastřešené a zavírají se s návštěvními hodinami. Je tu spousta expozic, které můžete navštívit i po zavírací době. Zoo je otevřený prostor a nikdo mne tu ani hodinu po zavíračce nevyháněl.
Večer mi zbyl ještě čas (a peníze na kartě do metra), abych se podíval na některé zajímavé budovy jako CCTV a Galaxy Soho. Pak jsem to už obrátil, vrátil se k Marquisovi pro věci, dal si sprchu, jeho nudle, hodil se do gala pro Evropu. Na rohu jsem utratil hromadu juanů za hromadu jídla a nacpal se k přeletu Sibiře.

Tak to bylo krocení čínského draka. Nevím, kdo zkrotil koho, ale nazval bych to remízou. Čekal jsem od Číny trochu více, že by to tu stalo za nic, se také říci nedá. Na to, že jsem vůbec nic nenaplánoval jak jsem zvyklý, tak to byl zajímavý výlet. Škoda jenom těch potíží okolo, viz článek o vízu, který snad dopíšu na letišti.
Největší problém jsou samotní Číňané. Velká většina se chová jako nevychovaná prasata. Možná je jejich civilizace dosti stará, ale ještě se mají hodně co učit.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Zápisky z Pekingu V. – Rychle a zběsile s budhou, s pandou a s holým zadkem

  1. Sedmi napsal:

    zajimave cteni, diky 🙂

  2. Pingback: Cestopis: Čína, Hong-Kong, Macao | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s