Recenze: Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu

Co má společného prostituce, průjem, bolest zad a pohled o bývalé? Co vznikne, když dáte dohromady nezájem o rodinu, mnoho času, podkroví vysoké IQ a ego? O tom si povíme v recenzi poslední knihy Nicholase Nassima Taleba, autora Černé labutě

Určitě jste zaslechli pojem černá labuť. Je to terminus technicus ze stejnojmenné knihy Nicholase Nassima Talebe Černá labuť. Popisuje málo pravděpodobné jevy, ale které mají velký dopad, jako např. finanční krize z let 2008/2009. Pokud jste někdo Talebovu Černou labuť četli a dočetli, určitě si vzpomene, že to nebylo lehké čtení. Bohužel, Antifragilita není výjimka.

Od chvíle, kdy jsem na Finmagu četl Kašpárkovu recenzi, uplynulo moře času a já zapomněl na její obsah. A tak jsem se vydal vstříc vleklému žvanění autora, kterého jsem ještě před začtením se do prvních stránek choval v oblibě.

Někdo mi kdysi řekl, že nejprve by se mělo chválit až poté kritizovat (v negativním slova smyslu, což si mnoho lidí plete). Nuže dobrá… Kniha dává zajímavý nadhled na prostituci, pohřební služby a prodej toaletního papíru, protože tato povolání lze považovat za antifragilní. Co to znamená?

Možná jste někdy slyšeli staré moudro – co Tě nezabije, to Tě posílí. A to je antifragilita. V kostce. V knize si můžeme přečíst sáhodlouhou kapitolu na téma definice antifragility, po jejímž přečtení nebudete o moc chytřejší, než po výše napsaném.

Mnoho začínajících podnikatelů by si mohlo vzít ponaučení, v čem je dobré podnikat. Pokud se chcete zajistit na celý život a třeba i své potomky, je třeba si zvolit antifragilní oblast podnikání, třeba ony pohřební služby. Ty jsou potřeba od nepaměti a budou potřeba i dalších tisíc let. Horší to bude  s výrobou disket, což typický představitel fragilního podnikání. Sám ve svém okolí dokáži najít dva skvělé příklady pro každý tábor: fragilní Friendly-vouchers.cz a antifragilní e-kondomy.cz. Zatímco první už neexistuje ani po roce fungování (viz The end 2014), druhý podnik, který provozuje jeden můj známý, vesele kvete.

Bohužel, to je tak vše, co bych mohl z tak obsáhlé knihy vypíchnout. Taleb v knize zdlouhavě žvaní o sobě a svých životních etapách. Skáče z jedné své etapy na druhou. Jednou jsme v podkroví, kde v osamění rozjímá nad životem, abychom jsme se vzápětí ocitli v Libanonu, při ukázce antifragility v makro měřítku. Aspoň tak to označuje autor, já to označuji cyklický projev lidské nadutosti a tvrdohlavosti, která nemá s antifragilitou moc společného.

Měl jsem tak zmatek, co, kde, kdy Taleb dělal a skoro bych vraždil za suché chronologické CV.

Autor si vyřizuje osobní účty a vede imaginární rozhovory mezi newyorkskými mafiány a Sokratem. Ještě teď mi nabíhá husí kůže, když si vzpomenu na odstavce začínající: Ó, Sokrate…

Z knihy autorova samolibost přímo čiší.  Nic proti tomu, ale pokud to je vyváženo přidanou hodnotou, což není. Taleb v knize otevřeně pohrdá různými sortami lidí, především ekonomy a šmahem je hází do stejného pytle.

Kniha obsahuje vleklé pasáže oslavující autorův způsob života. Ukájí se nad svými zvyky, moudrostí a výběrem jídla a pití, které konzumuje. Bohužel, činí tím knihu řídkou jako průjem novorozeněte. Ač bych si s Talebem v mnohém rozuměl, nemohu se vyvarovat pocitu, že si pro své ego, nevidí na špičku nosu a poselství Antifragility se tak naprosto míjí účinkem.

Kniha totiž sama o sobě neobsahuje nic, co by průměrný třicátník s dostatečně vysokým IQ a vytrvalostí, aby knihu dočetl, ještě nevěděl. Těch několik málo pasáží, které lze považovat za věcné, si duchapřítomný člověk uvědomí při maximálně druhém spálení (se). Jinými slovy, myšlenky má kniha skvělé, umí je pojmenovat, ale autor je činí záměrně nepřístupné pro běžného čtenáře.

Kde v autorově životě stojí rodina a děti, je pro mne naprostou záhadou. Pokud Taleb opravdu vede takový život, jaký popisuje, tak si říkám, že škoda toho času, mohl ho věnovat dětem.

A co má tedy recenze této knihy společného s bolestí zad a pohledem od bývalé? Prosté shrnutí obsahu celé knihy: Co vás nezabije, to vás posílí.

Mám za sebou asi nejhorší víkend těchto prázdnin. Bolest zad, pohled od bývalé a soundtrack k filmu Equalizer vytvořil až příliš silný koktejl. Stejně jako Taleb nevěřím na zbytečnosti, jako jsou prášky proti bolesti. Prostá bolest zad mne upoutala na postel. Několikrát jsem v životě už bolestí zad trpěl, ale takto paralyzovaný jsem nebyl nikdy. Z vykonání potřeby se stal boj na život a na smrt. Z prostého ležení je nekonečná páka mezi tou částí mozku, která vnímá bolest a tou, která ji musí snášet. Na spánek můžete rovnou zapomenout, stejně tak na jídlo, protože nemůžete dojít do kuchyně a otevřít si lednici. Spánková deprivace, moře času a jediné album v mobilu, to je ta pravá chvíle, kdy vyndat ze schránky pohled od bývalé s tím, jak si skvěle užívá dovolenou, kterou jsme měli trávit spolu. Poslední část mého mozku, které se ještě neoddávaly vnímání nebo potlačování bolesti se ponořila do hlubin vzpomínek, aby se později vydala na poušť sebelítosti a osamění.

Ale co, někdy se člověku prostě nezadaří. Pokud se podaří se vylízat i z téhle patálie, budu blíže snovému duchu antifragility.

Co říci o knize, u které můžete usnout, probrat se o pár stovek stránek dál a o nic nepřijít? Ušetřím vám hodiny zbytečného čtení. Co vás nezabije, to vás posílí, ať to znamená vyčerpávající trénink nebo těžkou nemoc. Více originálního jsem v knize nenašel.

Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu
Nassim Nicholas Taleb
552 stran v tištěném formátu
Autor recenze si zakoupil elektronickou knihu v maloobchodním prodeji.

*****

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

13 reakcí na Recenze: Antifragilita – Jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu

  1. Sedmi napsal:

    Škoda, že to máš sem z ruky… Bolesti a blokády zad mívám často, kojení a podobné kratochvíle tomu nepridavaji. Chodím se nechat napravit a narovnat od jedné fyzioterapeutky. Vždy mám několik vyhozenych obratlů a žeber …To si sám nenahodis . ..

  2. Sedmi napsal:

    Zapomněla jsem napsat, že párkrát před tím jsem skončila na obsrticich, od té doby, co chodím, tak nic.

    • KUTlime napsal:

      Já budu doufat, že si to záda rozmyslí a začnou se chovat rozumně. K fyzioterapeutovy bych to stejně nedošel.

      • Sedmi napsal:

        Tak ať dojede za tebou… Taxi navíc zvládneš ne? Nebo pak rovnou tágem na injekce… Většinou to samo z téhle fáze už nejde…

      • KUTlime napsal:

        Asi si ten článek nečetla pozorně. Já na tyhle oblbováky nejsem. Píchnout si tam injekci dokáže každý. Existuje důvod, proč mě ta záda bolí. Až ten důvod zmizí, věřím, že zmizí i bolest.

      • Sedmi napsal:

        Máš pravdu, jen jsem prolétla text… A taky na to nejsem, proto chodím teď k té fz… Naposledy jsem byla na injekci tak před deseti lety…

      • Sedmi napsal:

        Btw asi to má signalizovat, že by ses měl čas od času zastavit… Nebo alespoň zpomalit…

      • KUTlime napsal:

        Já myslím, že spíše více cvičit. Týden předtím jsem byl o berlích kvůli squashi a vynechal jsem jógu. A řekl bych, že to tomu docela napomohlo.

  3. Jana napsal:

    No potěš, černá labuť byla peklo a jestli to má být horší, tak klobouk dolů, že jsi to dočetl.
    K těm bolestem zad se souhlasím se Sedmi, bolest zad nemusí být jen o cvičení, ale může značit, že si toho na sebe příliš nakládáš a už to neuneseš. Také nejsem zastáncem prášků a injekcí, ale extrémní případy žádají extrémní řešení, prostě se nech dopravit na injekce a popřemýšlej, co by jsi ve svém životě měl změnit. mysli na to, že: „Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.“

    • KUTlime napsal:

      Mens sana in corpore sano. 😉 Jsem si toho plně vědom. Nicméně, stále si myslím, že mě žádná injekce zdravějším neudělá. 😉

  4. Leni napsal:

    Místo injekcí bych kdyžtak doporučila třeba nějaké masáže nebo rehabilitace – třeba i jako prevenci.

  5. Pingback: 2015 – The end | My space, my world.

  6. Ozzozorba napsal:

    Taleb chce uchopit něco zvnějšku bez toho aniž by šel k příčině, která se nachází uvnitř. Tedy hraje si s tím, zda mu to vyjde nebo nevyjde. Černá labuť je černou dírou, kolem které se vše roztáčí a řídí, ale která není vidět. Nedostala se na povrch vědomí. Je ponořena v nevědomí. Potřebuje nosič, na kterém by zkondenzovala. V lásce neexistují černé labutě. V lásce je láska. Černých labutí je tolik jako je atomů ve vesmíru. Jenom všechny nemají dostatečnou energii, aby se projevily. Aby vzklíčily. Nemají prostředí a podmínky. Je to jako s plísní, která není vidět, ale když jsou příhodné podmínky a vzduch je vlhky, omítka začne plesnivět.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s