Léto udělalo pápá!

Léto je fuč, ale vzpomínky zůstávají. Mně bohužel ne. Po dnešním ranním rozhovoru (k němuž se dostaneme) je dobré být připraven. Mám za sebou hektický víkend a bylo by škoda na něj zapomenout. Paní Colombová byla na víkend pryč a KUTlime měl pré. Tak co KUTlime vyváděl tentokrát…?

Víkend pro mne začal už v polovině týdne. Paní Colombová opět přijela přespat. Ve čtvrtek jsem ji odmítl oběd s kolegy, do práce jsem totiž přisvištěl opět na kolobrndě a můj outfit se nehodil na takovou akci. Pokus o nápravu se konal v pátek. Bohužel se to moc nepovedlo. Paní Colombovou oběd mrzel. Podle ní jsem se choval jako její bývalý přítel. Strefoval se do ní, choval se povýšeně a na „něco si hrál.“ Popravdě jsem si ničeho takového nevšil. To bohužel ještě neznamená, že to tak nebylo. Když jsem se loučil, ani mne nenapadlo, jak špatný pocit z toho budu mít po zbytek dne. Jelikož jsme se neměli vidět minimálně příštích 5 dní, chtěl jsem ji překvapit na nádraží před jejím odjezdem. To by ovšem nesměl mít pan Murphy jiný názor.

Murphyho zákony říkají, že pokud si něco naplánujete na víkend, tak se v pátek v práci zaručeně zdržíte. V práci č. 1 jsem konečně pohnul s problémem, který jsem řešil (tj. lehce ignoroval) déle než týden. Chtěl jsem jej dotáhnout do finiše. Do příští porady na to nebudu mít čas. S chutí ponořen do práce mi zvoní telefon.

Majoritní průser v práci č. 2. Majoritní kvůli tomu, že vyžaduje mou fyzickou přítomnost v práci. Odjezd paní Colombové nestíhám ani omylem, budu rád, když budu doma v 21:00.

Ač nerad, balím to v práci č. 1 s pachutí nedotaženého úkolu. Beru si pár věcí na experimenty v práci č. 2.

Na místě zjišťuji, že moje fyzická přítomnost je oprávněná. Upgrade nejdůležitějšího PC v učebně na W10 se zrovna nezdařil. Nejde zobrazit plocha a přestala fungovat sítová karta. Příští tři hodiny jsem rozebíral několik PC a kabely v učebně. Na síťovou kartu zafungovala magie, na zobrazení jsem aplikoval provizorní řešení s jednotkou 1 furt.

Vrhl jsem se na server, kvůli kterému jsem chtěl tak jako tak přijít. Úkol – nasadit novou verzi Windows Server 2012 R2 a nahradit stávající 10 let starý systém. Má to jeden háček. Zastaralá databáze zákazníků uvnitř serveru, v programu, o kterém mi nikdo není schopen říci, zda bude fungovat na nové verzi serveru.

Bohužel mi tento server opakovaně odolává. Když jsem chtěl zprovoznit nový server na vedlejším serveru, nedostatečný hardware to nedovolil. Když jsem chtěl migrovat na novou verzi, instalátor mne nepustil. První pokus virtualizace do hyper-V zhavaroval na neschopnosti bootovat z flešky, druhý zase na absenci CD v počítači, třetí kvůli tomu, že jsem si vzal starou CD ROM, která neměla SATA připojení, čtvrtý pak na neplatné licenci, která virtualizaci provádí atd.

Jinými slovy, poslední tři měsíce se opakuje situace: přijdu k onomu serveru, něco po něm chci a on mi ukáže zdvižený prostředníček.

Posledním autobusem odjíždím z práce č. 2 domů, kde jsem v 22:05. Sekl jsem se jen o hodinu.

Normálně by to byl na pátek super výkon, kdybych ale nemusel zítra v 7 ráno vstávat, abych stihl výlet do Mikulova, v neděli neměl na celý den naplánovaný výlet do Aqualandu Moravia a v pondělí v 8:00 nezačínalo školení v práci č. 3 v malé vesnici na Vrchovině, kde jezdí pár autobusů za den.

Sedl jsem k PC, otevřel Google a začal řešit ubytování a dopravu. Jediné ubytovací zařízení je ze sanitárních důvodů mimo provoz. Po chvíli stejně zjišťuji, že je mi to na nic. V neděli večer ani v pondělí brzo ráno se tam nejsem schopen dopravit. Z nouze hledám spacák a zkouším Couchsurfing. Nikdo poblíž ubytování nenabízí, jak překvapující. Omylem šoupu s mapou o 2 cm vedle. Štěstím se mi rozlije horko po těle, Chrudim! Sázím vše na jednu kartu – Ivoše, který je právě ve Finsku. 🙂

Z posledních sil popisuji situaci Ivošovi. Tvořím plán, jak se dostat do místa školení – zatím to vypadá na kolo. Dělám Memostation. Vyřizuji pár dalších emailů do práce č. 4 a jeden velký do práce č. 2. Odepisuji na vtipný email organizátorky jedné odborné konference, kam chodím už 4 roky. Nechtějí mne tam. Jsem prý konkurence. Když jsem to ráno četl, smíchy jsem si málem cvrknul do trikotu. Pro akciovou společnost s desítkami zaměstnanců a několika pobočkami v ČR a SR, platinum partner a supermega tluč huby v oblecích, jsem pro ně jako OSVČ konkurence. Nevím, co bylo vtipnější. Jestli představa, že by to byla skutečně pravda nebo ta hloupá výmluva oné paní asistentky.

Čistím si zuby, půl hodiny zbavuji ruční akrobacií záda od akné a v 23:30 padám vyčerpáním do postele.

Do 1:00 se převaluji na posteli. Ráno se budím už v 6:00. Pokusy usnout jsou marné. Jenom se bohapustě převaluji z boku na bok. Dělám Memostation, vypisuji výkazy do práce č. 2. Zkoumám počasí na dnešek v Mikulově. Má pršet a teplota okolo 17 °C. 😦 Přibaluji si bundu a mikinu.

wpid-20150905_111230.jpgV Mikulově samozřejmě nepršelo. Bylo hezky a teplo. Na Svatém kopečku pršelo jen trochu, to bylo tak vše. Prošli jsme se po okolí zámku, našli místní geocashe. Od zámku jsme přešli na Svatý kopeček do kaple a další geocache. Další goecache byla u nádherného výhledu na okolí a zatopený lom.wpid-20150905_095709.jpgwpid-20150905_101447.jpg

wpid-20150905_120728.jpgCestou k lomu mi volá neznámé číslo. Nějaký pán z Pardubic, co chce ode mne něco koupit. Uvědomuji si, že Chrudim je podezřele blízko Pardubic. Předběžně si domlouvám rychlou obchodní schůzku v Pardubicích na nádraží.

wpid-20150905_113035.jpgV lomu byla další geocache. Přesněji na jeho opačné straně, kam se muselo doplavat. Chvíli jsem se snažil, aby mne někdo vyhecoval, ale nikdo se moc k ničemu neměl. Stejně jsme tam s Ondrou vlezli. Voda byla skvělá. Kdyby mi ráno někdo řekl, že se budu ještě ten den koupat v lomu, vysmál bych se mu jako Nagyová-Nečasová obžalobě u soudu.

wpid-20150905_171042.jpgwpid-20150905_162037.jpgOndra našel geocache okamžitě. Podepsali jsme se, popovídali si o jeho chemoterapii a sesbírali síly na plavbu zpět. Když jsme doplavali na druhý břehu, stal se z Ondry na chvíli šmoula. Já pózoval svým scvrklým mužstvím před Petrem. Snad nebude mít dlouho noční můry. Ze zatopené části lomu jsme přešli zpět do nezatopené, kde jsme chvíli z nudy přemisťovali kamení sem a tam.

wpid-20150905_170659.jpgV Mikulově na náměstí jsme vzali útokem místní výdejnu kebabu. Moc nás nezasytili ani nepotěšili. Palačinky by byly asi lepší volba. Na zřícenině Kozí hrádek jsme ukecali Mikulovský zámek, aby si s námi udělal společnou fotku. S Katkou jsme se potom ještě vloupali na místní židovský hřbitov.

wpid-20150905_173156.jpgPři cestě na autobus jsme vzali útokem několik cukráren. Každý koupil něco a postupně jsme si vystřídali zmrzlinu, tvarohové koláče, tiramisu, dort a věneček.

V autobuse jsme se domluvili na pokračování výletu u Ondry a zítřejším odjezdu do Aqualandu. Pak jsem to zalomil.

U Ondry jsme hráli zvláštní hru – Rybí trh. Hra mi přišla divná už ve chvíli, kdy mi vysvětloval pravidla. Přišlo mi, že nenutí hráče cokoliv dělat. Měl jsem pravdu. Skončil jsem se stejným výsledkem jako Petr, který hrál celou dobu aktivně podle pravidel.

Na poslední chvíli nám ze zítřejšího výletu vypadli dva lidi. Shánět náhradníky hodinu před půlnocí se ukázalo být marné. Co už. Nikdo nechtěl jít zdarma do Aqualandu Morávia. Ondra mne vybavil jeho super koloběžkou na krátkou cestu domů. Otestoval jsem maximální rychlost z kopce – 44 km/hod.

Večer jsem ještě narychlo zjišťoval situaci s Ivošem, ubytováním a jak se vlastně dostanu do Chrudimi. Nevypadalo to moc nadějně. V úvahu připadal pouze jeden vlak, který jel zbytečně brzy. Naopak na Jízdomatu to vypadalo nadějně. Nabízela se mi možnost jet přímo z Aqualandu do Chrudimi. Jenom to bylo pozdě, a pokud bychom uvízli někde v zácpě, přijel bych, kdo ví kdy.

Ráno jsem trochu zaspal a nevěděl, co dříve. Ondrovi jsem musel vrátit koloběžku, sbalit se na cestu do Chrudimi a Aqualandu, vyřídit několik důležitých emailů, domluvit si případný odvoz na Jízdomatu, opravit paní Colombové joystick zrcátek v autě, najít plavky, koupit lístek na vlak, nechat klíče od auta doma, udělat Memostation, sehnat číslo na rodiče Ivoše a připravit si obsah školení.

Zastavil jsem se za Ondrou pro pistoli a vrátil koloběžku. Pistole byla zbytečná, joystick nešel silikonem opravit. Vrátili jsme se ke mně pro věci a jeli vyzvednout zbytek. Už na nás čekali více než 20 minut.

Cestou mi Ondra vyprávěl o své rodině. Jeho babička si toho hodně prožila. Neskutečně jsem obdivoval její vůli žít. Po dlouhé době jsem zapochyboval o své vůli žít.

wpid-20150906_105415.jpgOndra mi prozradil, jak se jeho babička starala o jeho prababičku a jak se teď o ní stará on. Jeho prababička měla Alzheimera. Asi jedna z nejhorších věcí, jaké si dovedu představit. Zapomenete vše, co jste prožili, na své milované, na to kým jste byli.

Položil jsem Ondrovi otázku, co by dělal, kdyby zjistil, že má Alzheimera on. Sám jsem nevěděl, co odpovědět. Teď už to asi vím. Nechal bych si vytetovat na ruku „www.kutlime.wordpress.com – To jsi Ty. Čti a třeba si vzpomeneš.“

U Grandu jsme nabrali ostatní. Přesun do Chrudimi rozhodli za mě. Nechtěli být v Aqualandu až do zavíračky, takže vlak vypadal nadějně.

V Aqualandu jsem se cítil jako malé dítě v obřím hračkářství. V bazénu jsme byli chvíli. Pak se mi ostatní podařilo konečně přesvědčit na tobogány. S Ondrou jsme šli rovnou na největší adrenalinovou atrakci, co tam mají – U wave.

Když jsem dole vstával, měl jsem pocit, jako by mi někdo přejel flexou přes zadek. Ale šli jsme hned znovu.

Plavčík nás nechtěl nechat jet pozadu. Zkoušeli jsme diverzi v podobě polovymyšlené moči pod tobogánem. Marně. Pak přišlo střídání plavčíků. Ten další byl flegmatik, konečně jsme jeli i pozadu.

Postupně jsme v různých složeních vystřídali všechny tobogány, co tam mají. Nechal jsem si udělat novou – fialovo-červenou kérku na zadku. Tatér se jmenoval Kamikadze a já se do něj vrhal střemhlav s křikem „Banzai!“ Race race mi pocuchal horní ret a spustil červenou z nosu.

Když už nám došly vnitřní tobogány, přišel čas na lámání chleba. Venku na nás čekala Propast (Abyss) a Bumerang. Venku bylo cca 15 °C s rychlostí větru 9 m/s. Ale stejně to stálo za to. Mohli jsme jezdit, jak jsme chtěli, skoro nikdo tam nebyl. Vítr nás rychle vysušil a neustálé běhání nahoru a dolů nás zahřívalo.

Každou jízdu, ať už venku nebo vevnitř, jsem doprovodil hlasitým řevem. Z části z bolesti, z části ze vzrušení a z části jen tak, aby se měli ostatní za koho stydět. Ostatní postupně odpadli a já zůstal venku sám. Když jsem poněkolikáté tahal kruh na věž, hlavou se mi honila spousta myšlenek. Uvědomoval jsem si, jak je super tady být s kamarády a jak dlouho si ten pocit budu pamatovat.

Vrátil jsem se k ostatním do hlavního bazénu. Vyplavali jsme ven, koukali na Pálavu a klábosili o životě. Ve vodní houpací kóji jsme rozhoupali dvě cizí slečny, které po chvíli určitě litovaly, že s námi do toho šly. I já si nepamatuji, kdy jsem vypil v bazénu tolik vody. Chvílemi jsme to rozhoupali tak, že šlo v pohodě vyskakovat z kóje ven do hlavního bazénu.

Z blbnutí nám vyhládlo a tak jsme zapadli do kavárny. Nekřesťanským způsobem jsme se podělili a zkonzumovali tři zákusky a domluvili zbytek průběhu dne. Já v šatně rozdal pár instrukcí na Jízdomat  a od Ivoše dostal info ohledně kola.

Z kavárny jsme zamířili na další kolečko tobogánů. Katku jsem přesvědčil na U wave. Když jsem znova letěl dolů a hobloval zadkem tobogán, řval jsem jak pavián a museli mne slyšet i na druhé straně ve Forum Romanum.

Po několika jízdách vybranými vnitřními tobogány se šlo na 2. kolo venkovních tobogánů. Vítr ještě zesílil a voda byla studenější. Na druhou stranu, skoro půlhodiny jsme jezdili sami a na věži jsme si mohli vybírat.

Po chvíli jsem zimu vnímal pouze skrze plavčíka na věži. Musel jsem se tomu smát. On se tam klepal zimou jako ratlík a já vedle něho stál mokrý s kruhem a vysmátý jak lečo.

Postupně jsem opět zůstal sám. Katce musím vystřihnout poklonu. Držela se statečně a vydržela více, než bych čekal. Při každém sjezdu jsem prohodil pár slov s novou plavčicí, většinou na téma, jestli ji v té bundě není zima.

Po 20 jízdách se už nedostavovala potřebná dávka adrenalinu. V krku jsem cítil nepříjemný pocit a pokašlával jsem. Zítra a pozítří mám školit, snad nebudu muset moc mluvit. 🙂

wpid-20150906_152619.jpgVrátil jsem se za ostatními do hlavního bazénu. Ten se mi najednou zdál teplý jak ranní moč slona. Posbíral jsem ostatní a vydali jsme se směr Forum Romanum. Postupně jsme absolvovali většinu saun, co tam mají. Ve finské sauně byl zrovna saunovací rituál, který jsme všichni absolvovali. Když skončil a já se konečně vypotácel ven, zapadl jsem na několik minut do ochlazovacího bazénu.

Z Ondry se mezitím stal Hellboy. K dokonalosti mu chyběli jenom rohy. Pukal jsem smíchy. Výhled na Pálavu z Pálava Pool kazila jenom lípa uprostřed výhledu. Nedovedl bych si představit lepší konec léta, než byl tento.

Posledních pár chvil jsem strávil s Petrem v různých parních saunách. Myšlenky se mi ubíraly směrem k paní Colombové. V hlavě jsem si představil svou verzi konce Odpočívej v pokoji (o něco delší verze).

Stál jsem na terase vedle bazénu. Koukal jsem na Pálavu a ohlédl se za sebe. Paní Colombová ke mně přicházela s úsměvem. Vzal jsem ji za ruku a společně jsme koukali na horizont. Odněkud se rozezněla tichá hudba a čas se začal zrychlovat. Stromy se začaly rychle kymácet, listí měnilo barvu, padalo a znova rostlo. Vedle nás se objevilo dítě, později druhé. Ony rostly a my stárly. Svět okolo nás se měnil a my tam jenom stáli a usmívali se na sebe.

Přiblížila se 18 hodina a nastal čas zvednout kotvy. Popohnal jsem ostatní, abych stihl vlak. Cestou autem jsem si koupil jízdenku na vlak, potvrdil schůzku v Pardubicích, odhlásil Jízdomat a domluvil se předběžně na filmový večer s ostatními. Na Hlavním nádraží se naše cesty rozdělily. Já pokračoval do Pardubic, oni na pizzu.

Ve vlaku jsem začal psát řádky, u kterých jste v tomto článku začínali. Pozdní příjezd vlaku do Pardubic byl samozřejmost. Naštěstí jel brzo autobus. Schůzku jsem v rychlosti přeložil na autobusové nádraží. Proběhla, jak měla, a já pokračoval v cestě do Chrudimi, kde jsem byl krátce po 21. hodině.

Pěšky jsem se propletl mezi domy, místní SPŠ a došel k Ivošovým rodičům. Po celém dni jsem hlady už šilhal. Pohostinnost rodičů přišla opravdu vhod. Ivošův otec mi rozmluvil jízdu na kole a ve 4 ráno mi dal tip na zastávku autobusu kousek od domu. Do postele jsem zapadl už 22:30, ale převaloval jsem se až do půlnoci. V 6 ráno jsem měl první budík, ale jelikož jsem spal v pokoji od Ivoše, zaklapnul jsem ho. I ten další. Vytáhl mne z postele až pohled na 6:21.

Dal jsem se do pucu, vzal notebook a utíkal na zastávku. Cestou jsem děkoval otci Ivoše, že mi tu cestu na kole rozmluvil. Cestou jsem studoval hlavní téma školení, o kterém jsem nic nevěděl. V Třemošnici jsem se dostavil do místa školení, zaflirtoval s 50tiletou vrátnou a poznal své účastníky. Jejich motivace se školit, se limitně blížila 0.

Pak se ozval opět pan Murphy. V průběhu školení si v práci č. 1 na mě vymysleli nový úkol. Nejblbější načasování pro úkol, jaké mohlo nastat. V průběhu školení a obědové pauzy jsem udělal to nejnutnější. Jakmile jsem dojel zpět do Chrudimi, seděl jsem u něj do půlnoci. Chytil jsem stopa přímo z fabriky až k Ivošovi.

Během školení jsem dostal další poptávku v práci č. 5. Z agentury mne otravovali kvůli školení, protože nejsou schopni sehnat notebooky se správným softwarem. V práci č. 2 mne zbytečně otravovali kvůli tomu, že si nedokáží pořádně přečíst můj email + pár dalších blbostí. Na přípravu školení na druhý den mi vůbec nezbyl čas.

Kamióny mne vzbudily už v 5 ráno. Pravý čas na přípravu školení začínající za tři hodiny. Vzpomínám na doby, kdy jsem bral vše zodpovědně. Teď už ne. Kvůli jakémukoliv školení financované z EU je to zbytečné. Je to jenom tunel na peníze.

Něco jsem si početl, abych zhruba tušil, o čem mluvím. Ukázal jsem to účastníkům asi během 20 minut. Zbytek z osmihodinového školení jsme lidově „prokecali“ nad vším možný, počínaje bohatými švagry, konče Talebovskou polemikou nad efektivitou správy větších organizačních celků. Náramně se to hodilo. V souvislosti s úkolem z předchozího dne se v práci č. 1 objevily spousty problémů, které bylo potřeba řešit.

Takto poznáte skvělého lektora. Vždy vymyslí skvělé téma pro diskuzi, aby zabavil účastníky, a on si mezitím může dělat něco užitečného.

V tomto duchu se odehrával zbytek dne. Dvě hodiny před oficiálním koncem školení jsme to s posledními dvěma účastníky, co ještě vydrželi sedět, zapíchli a šli domů. Jeden z účastníků mne rovnou vzal do Pardubic. Po cestě jsme si dobře popovídali o bydlení a životě. Vyprávěl mi, že před 4 lety ještě netušil, že by mohl mít rodinu. Pak se seznámil se ženou na internetu a po 3 týdnech od prvního kontaktu se k ní nastěhoval. Zvláštní, jak vám osud někdy naservíruje pomocnou ruku pro vlastní dilema.

Navštívili jsme jeho rodiče, kde jsme vyzvedli jeho syna, roztomilý 15timěsíční klučina. Jízdu nám lemoval krásný výhled na okolí, mraky a slunce, které rozjasnilo deštěm pročištěnou oblohu. Škoda, že nebylo více času se projít po okolí.

V Pardubicích už čekalo ECčko směr Brno. Rozloučili jsme se a popřáli si hodně štěstí do života. Paní Colombová už pomalu čeká. 🙂

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život, Lidé, společnost atp. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Léto udělalo pápá!

  1. Petr napsal:

    Neboj, žádné noční můry nemám a víkend bych shrnul jako značně povedený.

  2. jolana88 napsal:

    Nechci brát iluze – ale tetování nepomůže. Člověku jsou tak-nějak písmenka šumák

  3. Pingback: 2015 – The end | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s