Cestopis: Ukrajina – Kyjev

Futuristický středověk. Tak by se dal krátce shrnout Kyjev. První dojem byl, že tak komunistický nebyl ani Peking nebo Havana. Kyjev je zvláštní směsice industriálního, budovatelského socialismu.
image

Po cestě do Kyjeva jsme se konečně potkali s třetím autem, které jsme nechali za sebou. Začínala nám trochu drhnout organizace. Hostel jsme měli domluvený kousek od hlavního nádraží. Dvě auta se nasáčkovala na parking, na náš nezbylo, tak jsme zaparkovali v odbočovacím pruhu na 4proudové křižovatce. To je Ukrajina, to je v pohodě.

image

Naše parkování na půl pruhu u křižovatky.

Lukáš, Ostravák ostravsky, který mel už od Ostravy-Svinov permanentně dvojku v žíle, se pojal prozkoumat křižovatku a nechtěl si to nechat vymluvit.
Velitel zájezdu Ondra mezitím zjistil, že hostel se na nás vykašlal, ubytovali někoho jiného a sbalili náš depozit.
Přejíždíme jinam a zkoušíme další hostel přímo na Maidanu. Dvě volná místa, my jich potřebujeme 22. Sobota podvečer, bez rezervace… Velitel Ondra na výtku, že nemáme kde spát suše pronesl: Já su z Moravy, já spím všude.
Utábořili jsme se v McDonaldu na konci Maidanu. Velitel neřekl ani slovo a zmizel do temnoty podvečerního Kyjeva. Jelikož jsem tušil, jak to bude probíhat, vydal jsem se na Maidan.

image

Maidan je kyjevská obdoba Václavského náměstí. Místo Václava je památník nezávislosti, co nápadně připomíná morový sloup, místo muzea je majestátný 4* hotel Ukrajina. I když je Maidan posetý stoly se svíčkami a všude okolo najdete fotky a malé pomníky vojáků, skoro není poznat, co se tady dělo před pár lety.
Po chvíli jsem se vrátil k autům a situace se nezměnila, spíše naopak.
Chvíli se dohadovalo, co budeme dělat. Velitel Ondra říkal, že je to zatím v pohodě. Sbalil jsem rusky nejlépe hovořícího souputníka a šli jsme balit slečnu do přilehlého Cafe shopu. Bohužel jsem udělal chybu, že jsem svůj překladač neupgradoval aspoň půl litrem vodky. Možná bychom měli kde spát a program na večer.
S prázdnou jsme odešli z obchodu a vydali se znova na Maidan. Od poslední návštěvy tady přibyl starší pán, co něco vyřvával do hlásné trouby. Jelikož jsem tady byl zatím krátce, nerozuměl jsem ani slovo.
Po půlhodině jsme byli zpět u aut. Situace stále stejná. Sbalil jsem jinou subskupinu našeho hurá zájezdu a vydal se opět na Maidan. Stává se ze mne odborník na přechod mezi jednou částí náměstí a morovým sloupem.

image

Tady jsem naštěstí potkal další lidi u naší skupiny, od kterých jsem zjistil další body zájmu v okolí. Zpátky u aut jsme opět zjistili, že situace je stále stejná. Jinými slovy, situace stále probíhala, jak jsem očekával. Lukáš se probral z delíria a postavil se doprostřed cesty zrovna když projížděl obrněný transportér. Snažil se posátku sbalit na svůdné pohledy a dráždění svých bradavek. K údivu nás ostatních ho na místě nezastřelili.
Posbíral jsem pár lidí a společně jsme vyrazili k nedaleké katedrále sv. Sofie.
Zvonice byla stále otevřená a za směšných 150 hřiven se nám naskytl nádherný výhled na Kyjev. Lepší už mohl být jenom z hotelu Ukrajina na Maidanu.

image

Obešli jsme přilehlý pravoslavný kostel, muzeum bylo už bohužel zavřené, a vydali se kolem sochy Bohdana Khmelnytského směrem k dalšímu bodu zájmu – Zlatý dóm sv. Michala, který jsme si vyhledli už na zvonici.
Dóm má své kouzlo ve dne i v noci. Zvláště pokud je silný vítr, který houpe s reflektory.

image

U vchodu nás přivítala nějaká Babuška a něco na nás zkoušela něco ukrajinsky, asi něco o vstupném. Výhoda prakticky všech zajímavých památek v Kyjevě – pravoslavných kostelů, je ta, že stále slouží svému účelu a člověk se snadno splyne s davem. Já to měl trochu složitější a když jsem v čepici, kukle a se slovy Alláh Agbar vstupoval do dómu, tak na mne koukali poněkud divně.
Tiše jsme přihlíželi bohoslužbě a já potají fotil. Po 20 minutách jsme byli dokonale vyuděni kadidlem, ideální okamžik vzít roha.

image

Situace byla stále stejná, nemáme kde spát. Velitel Ondra pronesl, že se máme všichni zapojit do hledání ubytování. Na to jsme hodili bobek a pojali se hledat něco k jídlu.
Najít restauraci, kde by si sedlo 15 lidí, byl další problém. Sháněli jsme nějakou restauraci s tradičním ukrajinským jídlem a asi proto jsme zapadli do turecké restaurace. Měli tam tatarskou obsluhu, slušné jídlo a levnou vodku.
Ubytování stále v nedohlednu. Opatrně jsem navrhl parašutistický sex (pozn. pokud nevíte, co to je, tak se to tady brzy na blogu dozvíte), nápad se moc neujal.
Velitel Ondra zavelel odjezd, směr nějaké ubytování. Vodka dodala kuráž mému překladači Michalovi i Lukášovi. Michal se snažil při odchodu přesvědčit jednu Tatarku, aby ubytovala 15 lidí a uvolila se k oralnímu sexu. Kdo ví proč, neuspěl. Pak nastoupil Lukáš, který se po vodce naučil mluvit ukrajinsky, takže netuším, co po té Tatarce vlastně chtěl.
Přejeli jsme celý Kyjev a dojeli na jakési staveniště. Náš hostel byla ukrajinská ubytovna pro dělníky, za 50 hřiven na noc. První vada na kráse bylo sdílení pokoje s několika Ukrajinci, druhá – není tady dost místa pro nás pro všechny.
Tuším, kam to asi dospěje.
Davida chytl pod krkem jeden Ukrajině, zrovna když konal na rohu ubytovny potřebu do trávy. Lukáš se opět probral z delíria a jeho pohled zavadil o jediného Ukrajince, který před ubytovnou kouřil v kraťasech a žabkách. Jelikož se zatím celou dobu pohyboval v tričku a kraťasech, vzal si to osobně, sundal si kraťasy a lítal kolem ubytovny v trenýrkách.

image

Rezignuji a jdu se natáhnout do auta, co nejde zamknout, uprostřed ukrajinského, polorozestavěného sídliště, plného ukrajinských dělníků. V minovém poli by se mi asi spalo lépe, ale někdy si člověk hold nemůže vybírat.
Někdy po půlnoci přichází to, co jsem očekával. Naše skupina se dělí na dvě skupiny – těm, co buď nemají peníze nebo jim je to jedno a na ty, kterým to ještě jedno není. Po půlnoci vyrážíme zpět přes celý Kyjev, zpátky na Maidan, přesně na místo, kam jsme přijeli před 8 hodinami.
Domluvili jsme si místo setkání na příští den a rozhodli, že dva největší pytle brambor (Lukáš a Michal) zůstanou v našich dvou autech. Jedno zůstalo u ubytovny a posledních osm mohykánů zpět do Kyjeva, na bezpečný Maidan. Tady jsme se vydali na jediné místo, na které jsme mohli – hotel Ukrajina, tyčící se na opačném konci Maidanu.
Majestátní potemnělá budova 4* hotelu s několika svítícími okny vysílala jasné znamení – místo tu bude, protože nás si může dovolit málo kdo. Někdo sice říkal, že pokoj tam stojí 500 hřiven, ale to jsem považoval za bulšit.
Na recepci jsme malem omdleli, když jsme zjistili, že cena za pokoj je nějakých 1180 hřiven, což je sice na ukrajinské poměry slušná pálka, ale pro Čechy to jde. Pochopil jsem, jak se cítí Němci, když přijedou k nám.
Všechny nás popadl stejný pocit – nejlépe utracených 660 Kč v životě. Ráno nás přivítal nádherný pohled na Dněpr, stadión Dynama Kyjev a Říjnový palác. Kdyby nic, tak za to stálo.

image

Naprosto luxusní byla snídaně, kde byly ony vytoužené ukrajinské speciality, které jsme dlabali s nádherným výhledem na Maidan.
Pozitivní směnný kurz je opravdu boží vynález.

image

image

Příště o kostelech, památníku, raketách, o tom, že Ukrajina je skvělá země. Také o tom, jak vyblikat půlku ukrajinské dálnice a jak řidič David projíždí zatáčky na dálnici 160tkou, s jednou rukou na volantu a druhou na vodce s džusem.

Další foto for fun:
image

image

image

image

V ubytovně na schodech. Nešlo odolat.
image

image

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Cestopis: Ukrajina – Kyjev

  1. Leni napsal:

    Jak to tak čtu, připomnělo mi to první noc ve Walesu. To jsme tak v noci bloumali po Cardiffu a hledali, kam bychom mohli zalézt. Nakonec jsme skončili v průchodu u nádraží, kde jsme tak napůl spali a zároveň nedočkavě čekali, až se otevře kavárna vedle a budem moct jít někam do tepla. 😀

    • KUTlime napsal:

      Tohle se mi nestalo poprvé, ale tentokráte jsem v tom nevinně. 😯
      Čím jsem tady déle, tím více mi přijde, že je to jako na dětském táboře. Jenom těm dětem je 20+.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s