Cestopis: Finsko – Oulu

Nabitý program, každodenní party moc psaní nepřejí, ale dnešním článkem už opravdu vykopnu finské putování. Bude o pokutách, socialistické menze a také o prvních postřezích o Finech a Finsku.
image

Přistání v Helsinkách proběhlo hladce, žaludek zůstal tam, kde je jeho biologická funkce. Letiště samotné nic moc, po půlnoci tady nebylo skoro nic otevřené. Měl jsem příšerný hlad. Za celý den jsem měl dvě jablka a dva šneky. Přidal jsem k tomu dva pomeranče, které jsem ukořistil při hledání místa na spaní.
Tomu letiště spaní zrovna nepřeje. Žádná lehátka a všude jsou ostrá světla. Pokud si zapomenete špunty a pásku na obličej, tak se moc nevyspíte.
Na bezpečnost a odbavení používají Windows XP, které jsou děravá jako cedník a zvládne je hacknout 10leté dítě. Na záchodech jim hraje příjemný zvuk lesních ptáků a s vysoušeči rukou se musíte trochu poprat.
Nástup do letadla proběhl bez větších problémů, kromě drobného detailu, že mne Skypicker odbavil za mne, poslal mi špatnou letenku a já neměl tím pádem neměl palubní lístek. Vše vyřešila slečna u brány během 5 sekund.
Stejně jako z Prahy, jsem měl sedět v uličce, ale sedl jsem si k oknu. Venku byla nádherná scenérie do tmy probouzející ho se Finska. Černobílé plochy protínaly sítě světel, domů a větší tovární komplexy. Sníh a svítání v dáli tomu přidaly na estetice. Jako kdybyste si udělali mravenčí terárium a mravenci si všude rozvěsili malé lampiony. To samé se opakovalo při přistání v Oulu.
Teď už mohu s klidem duše říci, že Oulu je poslední větší město směrem na sever Finska (190 000 obyvatel) a je to také hrozná díra. Ale hold, co si Ivoš vybral, to si vybral. Navíc mne varoval předem.
Ivoše jsem zahlédl, jak stojí u informací v letištní hale. Z první reakce mi bylo jasné, že není něco v pořádku. Bohužel, dostal parkovací pokutu na 50 €. Parkoval na místě, kde se má parkovat max 5 minut déle než oněch 5 minut. To náladě nikomu nepřidá. Tušil jsem, že bude mít dnes po náladě a taky měl.
Vrátili jsme Katce auto, přičemž se Ivovi podařilo zaparkovat o jedno místo vedle, než měl. Finská sousedka Katky to nemohla přenést přes srdce, jak nám později Katka řekla.
Nahoře, při předání klíčů mi kromě Katky představil Filipa, místního Don Juana. Historky nejenom o něm, uslyším z mnoha stran celých příštích 5 dnů. Přisypal Ivošovi sůl do rány s tím, že před letištěm parkuje běžně na 5 min parkování i půl hodiny.
Došli jsme na Otokylu (Ivošovi koleje), posnídali a šli na první obchůzku po Oulu.
Ukázal mi nejbližší okolí a rybník/jezero (tady je to v podstatě synonymum), co mají kousek od kolejí. Chození po zamrzlé zemi nic moc. Chodníky a cesty tady splývají v jeden kus ledo-sněhu. Chůze spíše připomíná pochod tučňáků a je dost namáhavá. Okolí Otokyly mi připomíná Pripjať, protože domy jsou obsypané stromy. V podstatě celé Finsko je jeden velký les.
image

S krátkou zastávkou na pokoji, jsme zamířili do místní menzy. Cestou jsme mluvili o Finech, Finsku, ostatních studentech, vztazích, o Ivošově finské známosti, proběhlých party a o tom, co budeme dělat během příštích dnů.
Při cestě se k nám přidala další studentka z Česka, Markéta, tak jsme nakonec poobědvali ve třech.
V menze jsem byl jako v Jiříkově vidění. Za směšných 25 Kč, si tady student může naložit, kolik se mu na talíř vejde, několik druhů celozrnného pečiva, sušené ovoce, semínka, zeleninu atd. Výběr je z několika jídel, včetně specialit. Navíc se to dá jíst! Asi těžce dotované, ale Finsko na mne začíná dělat dobrý dojem.
image

Po obědě bylo na pořadu dne procházka centrem Oulu a pláž Nallikari, jedno z mála míst, které stojí za to v Oulu navštívit.
Ivošovi se moc nechtělo, protože to bylo na něj daleko, ale aspoň jsme měli dost času pokecat o dalších novinkách. Nevím, jestli to bylo tou špatnou náladou, ale některé věci jsem z něho musel doslova páčit heverem. Začíná se mi podobat víc a víc. :-\
Cestou jsme prošli přes tržnici, před kterou je socha obtloustlého policajta (asi aby šel ostatním příkladem), přístavem a „historickou“ částí Oulu, která vypadala historicky asi tak jako panelákové sídliště v Česku.
Na samotné pláži je vyhlídka na Botnický záliv Baltského moře. V létě tu může být opravdu příjemně.
image

Na vyhlídce jsem zjistil, že jsem ztratil držák pro mobil do selfie týče, takže mám šlus s mými „oblíbenými“ selfíčky.
Šli jsme ve svých stopách zpět ale držák byl fuč.
Při cestě na pláž mne zaujala jedna galerie s astro fotografiemi. Při cestě zpět jsme se tam zastavili znova, protože tam měl být i autor fotografií.
Byl to příjemný, upovídaný pan ve vyšších letech, ze kterého se vyklubal jeden z Top 10 nejlepších astro fotografů na světě, jehož fotky často publikuje i NASA. Je to asi jediný astro fotograf, který je původem umělec, ne inženýr. Proto jsou jeho fotografie specifické. Posoudit můžete sami. Prozradil mi Dal mi pár tipů, jak začít fotit astro fotografie. Asi to časem zkusím, jestli budou podmínky. Kdybych na to měl, tak si odnesu domů půlku té galerie a vyzdobím si s ní byt, abych měl konečně pokoj (od lidí, co mi pořád říkají, že mi tam chybí výzdoba).
image

Ivoš se tak nepřecpal jako já, takže jsme nabrali směr další menza a dali si další oběd. Venku byla sice tma jako pytli, ale bylo sotva půl čtvrté odpoledne.
V menze si k nám přisedl Dominik s Mari. Mari je sestra, dvojče od Ivošovi známosti. Ivo to nejprve zkusil v posilovně na Mari, ale jelikož je zadaná, tak zkusil štěstí u sestry a tam to už vyšlo. Dominik je Čech, který bydlí ve vedlejším pokoji, se kterým Ivo sdílí kuchyňku a sociální zařízení. Za těch pár dní se z něj vyklubal pro mne dost zajímavý klučina, ale nebudeme předbíhat.
Pro hodili jsme pár slov na jídlem a s Ivošem zamířili směrem Otokyla. Mari šla chvíli s námi. Působila na mě velice mile.
Na pokoji mě Ivo představil svému korejskému spolubydlícímu U. Osud má svůj vlastní smysl pro humor. Pokaždé, když chlapci z Nightclubu 602 opustí na delší dobu ČR, dělají nám společnost na pokoji Korejci.
Dominik mi půjčil kolo a kartičku do posilovny (zpětně ještě jednou díky), tak jsme vyrazili s Ivošem obdivovat holky do posilovny.
Tady šlo vidět první dramatický rozdíl mezi Čechy a Finy. Zatímco čeští důchodci po večerech sedí a vymývají si mozky u Ulice, finský důchodce sedí/leží na lavici v posilovně a zvedá činky, ženy nevyjímaje. Mezi další rozdíly patří naprosto dementní, nelogické vodovodní baterie, nad kterými mi opravdu zůstával rozum stát a např. odemykání zámků na opačnou stranu. Numerické modely v počasí jsou mnohem lepší než v českých relacích o počasí. Jelikož je Oulu hodně roztahané, všude se jezdí, místy bruslí na kolech. Herní automaty tady mají místo v barech přímo v supermarketech, spolu s placenými herními automaty s hrami, které se dají hrát zdarma na internetu. Zálohovatelné jsou jak plechovky, tak jakékoliv PET láhve. Knihovny tady nemají výstavní a architektonicky zajímavé jako v ČR.
Finské ženy nejsou kdo ví jaké krásky, jak jsem čekal, i když se můj názor se během pobytu několikrát změnil. Najdou se tady opravdu hezké ženy, ale např. proti Ukrajině, hraje Finsko druhé housle. Rysy, které Finky spojuje je větší vzdálenost mezi očima, rovné, špinavé blond vlasy, kulatý obličej, s buclatými tvářemi a výrazným dolním rtem. Na jedné party se Finky projevily jako dosti nudné, ale to party z jiné části mého finského příběhu.
První den jsme zakončili jak jinak než finskou saunou a lehkou party ve společenské místnosti. Dal jsem se tam více do řeči s Dominikem, který mne zásoboval informacemi, kdo odkud je a kdo s kým spí.
Později (hodně po půlnoci) jsme se vrátili na pokoj. S Ivošem jsme měli konečně vyřešené, co a jak budeme dělat zítra a když šel spát, já s Dominekem pokračovali v pokecu u něj na pokoji. Zjišťuji, že máme dost společného a že s ním je sranda. Někdy ve dvě ráno, po 52 hodinách bělosti, jsem konečně zapadl do postele. A stejně mi nešlo usnout. Stejně tak jako během dne, jsem měl hlavu plnou paní Colombové a taky Robin, která se po mně sháněla.

Příště o výletu do národního parku a tom, jak mne Ivoš trumfl v nevhodné obuvi.

image

Tlustý policajt před tržnicí

image

Historická část Ouku

image

Sousoší za radnicí

image

Místní knihivna

image

Herní automaty v supermarketu

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Cestopis: Finsko – Oulu

  1. Sedmi napsal:

    to je ale nahodicka… mozna bude Finsko nase dalsi stace, tak jsem zvedava na pokracovani 😀

  2. venalajnen napsal:

    Kdo je paní Colombová?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s