Cestopis: Finsko – Národní park Syote

Dnes o výletu do národního parku Syote, sobech, procházce bažinou a pokračování party maratonu.
image

Jako první výlet Ivo vybral národní park Syote (psáno s přehlasovaným y, které moje klávesnice na mobilu nemá), 150 km severovýchodně od Oulu.
Ranní stávání bylo kruté. Čtyři a půl hodiny spánku nebyly po více než 50 hodinách úplně dostačující. Vše říkající je to, že mne musel budit Ivoš, což se stalo za 3 roky společného bydlení tak 3krát.
Přes noc nasněžilo a mokrý sníh že včerejška pěkně zmrzl. Ideální podmínky pro 150 km výlet.
Na výlet se k nám přidal U, který to v autě brzy zalomil. Mne samotnému vydržel pohled do nekonečné tajgy asi 50 km, pak jsem to zalomil taky. Ivoš se statečně držel za volantem.
Zasněžená krajina byla pořád stejná. Stromy střídaly mýtiny, občas jezero a to bylo tak vše. Jelo se skoro pořád rovně, slabou 70 km/hod.
Padesát kilometrů od parku začala opravdová zábava, když se jízda změnila ve slalom mezi soby. Na silnici je láká sůl a aut se zrovna dvakrát nebojí. Trochu nechápu, proč nemají krmítka nebo ohrady kolem silnic, to by s tím množstvím dřeva tady nebyl problém.
image

Při cestě jsem si záhy uvědomil, že Finsko není země pro mne. Je rovné jak hrudník jedenáctileté holky před pubertou. Krajina má své kouzlo, ale tajga se brzo omrzí a Finsko nemá moc co jiného nabídnout.
Dojeli jsme do posledniho městečka, před parkem, kde jsme nakoupili na snídani a hledali cestu dál. Včera jsme nějak nebyli schopni najít přesnou trasu. Ivošova navigace nemá moc podrobné mapy, takže se nedá zorientovat v okolí a moje jediné mapy, které jsem stihl stáhnout, byly skrze mobilní mapy.cz, které také zrovna neoplývaly v této pustině přesností, kterou bych si přál.
Po 15 minutách jsme našli cestu do parku a jelo se dál. Cestou jsme posnídali pečivo z místního K supermarketu (ekvivalent Tesco), které je tady na české poměry drahé, ale velice dobré. Tvarohové, makové a povidlové koláče jsem skoro neviděl, ale ty pudinkové – hmm, ty byly.
Jak jsme se blížili parku, ubývalo asfaltu a přibývalo sobů na silnici. Původní plán byl dojet až na kopec se střediskem Iso-Syote a dát si malou 7 km okružní procházku. Čáru přes rozpočet nám udělaly cesty na mapě, které vedly lesem, kde snad nebyla cesta ani bez toho půldruhého metru sněhu, co tam bylo. Ivoš si navíc vzal na výlet svoje místní zimní boty – sportovní Salomony, vhodné spíše na procházku po normálním parku, ne národním parku s několika metry sněhu.
image

Po 50 m marného boje jsme to se „značenou“ vzdali a vydali se na blind po vyšlapané trase. Vedla podél vrcholu kopce, mezi chatami a vleky. Kromě nás a několika jedinců tady prakticky nikdo nebyl.
Sice jsme si mohli půjčit boby, sněžné kolo a sjet s ním po sjezdovce dolů, ale jelikož kopec měl 453 m. nad mořem, nebylo by to asi tak cool, jak to na první pohled vypadalo.
Místo toho jsme vylezli na rampu pro lyže jedné sjezdovky, kde jsme snědli veganský, gluten-free zákusek od Katky, který nám přibalila k autu.
Posílení energií jsme vyšplhali o 50 m dál na nejvyšší bod kopce, odkud byl nádherný výhled do krajiny.

image

Vrátili jsme se k autu a sjeli zpět z kopce. S Ivošem jsme naznali, že toho bylo ještě málo, tak jsme dole pod kopcem zaparkovali a všichni se šli projít přilehlou cestou.
Po několika stovkách metrů jsme si uvědomili, že to není moc cesta a že vede napříč lesní bažinou, což Ivo poznal záhy, když se poprvé propadl do vody.
Aby v tom nebyl sám, o pár stovek metrů dál jsem propadl i já levou nohou, na zpáteční cestě pravou i znova levou. V botách mi to pak pěkně čvachtalo.
Cesta zpět byla už poklidnější a bez stád sobů. Po příjezdu se Ivoš s Dominikem ujali vařit na večerní party, kdy každý vaří své národní jídlo.
Jelikož kuchyň nebyla tak velká pro nás pro všechny a spát se nedalo, posilovna byla jasná volba.
V posilovně běžel zrovna zápas Finsko-Česko ženy ve florbale. Když jsme dostali první branku, tak jsem si nahlas ulevil. Když jsme srovnali, tak taktéž. Jeden Fin za mnou přišel a zeptal se, jestli jsem Čech a dal se mnou do řeči.
V šatně se to opakovalo s jiným Finem, cca tak 30 let, 170 centimetrů a kilogramů, co hodinu testoval nosnost rotopedu. Fin mne varoval před plísní že sprch, kterou tam jednou kdysi chytl a že se mu to těžko hojilo. Ani se nedivím, když si nedosáhne na koleno, natož na prsty u nohou, aby si je namazal. Poradil jsem mu, ať přestane jíst sladké a pije zásadité tekutiny, aby si zlepšil acidobazickou rovnováhu v těle. Byl z toho úplně nadšený a úplně asi zapomněl, že má takovou nadváhu, že nejspíš do 10 let bude mít první infarkt.
Mezitím se party na Otokyle rozjela. Když jsem dorazil, bylo skoro už vše snězené, ale bylo toho stále dost, abych se přecpal.
Na chodbě mne zaujala zrzka v košili, hodně krátkých šortkách s černými kozačkami. Byla to Češka a když mne anglicky poučila, jak se mají jíst lokše, tak jsem ji češtinou překvapil. Zná prý všechny Čechy, co jsou tady. Chopil jsem se příležitosti a po zbytek večera jsem měl co dělat.
image

Později večer, když jsem odcházel do sauny, tak Ivo s Dominekem vtipkovali, jestli jdu sám a jestli budu spát tady nebo u Adély (ona zrzka). Faktem je, že jsme uzavřeli sázku a její rozuzlení se uvidí na Valentýna.
Sauna byla už ale studená, tak jsem se vrátil na pokoj a ve třech jsme kecali o okolních holkách, znova kdo s kým spí a s kým se tady stihl Filip vyspat. Když Ivo usnul, pokračovali jsme ve dvou s Dominekem u něj. Kdybych bydlel na Palačáku (koleje v Brně), vypadalo by to přesně takto.

Příště o výletě k jezeru, buřt party, Nokii, další party, sexuálních namluvách erasmáků a livancích.

image

image

image

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na Cestopis: Finsko – Národní park Syote

  1. Leni napsal:

    Ti sobi jsou super, taky bych je takhle chtěla potkat. 😀

    • KUTlime napsal:

      Všichni je tady považují za příšerně hloupé, ale já jim IQ testy nedělal, tak těžko říci. Pravdou je, že je nikdo takto potkat nechce, protože je to hodně nebezpečné.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s