Kvalitě kosmetiky a kosmetice vůbec rozumím asi stejně, jako lední medvěd diskretizaci nestacionární rovnice vedení tepla. Nicméně, jestliže je kvalita kosmetiky značky Avon stejně tak dobrá, jako jejich nová PR kampaň, tak dobrý kožní doktor s námi. Pokud mne paměť neklame, tak Avon je kosmetická firma, která má byznys model založený na dnes již zastaralém multi level marketing modelu, který v ČR nebyl nikdy moc oblíbený. Chytré hlavy v PR oddělení Avonu si toho asi konečně všimli, tak si řekli, co s tím uděláme? Odpověď je jednoduchá: „Nabereme do budoucích řad Avon lady (tj. zákazníků a spolupracovníků) úplné hochštaplerky, co neumí do čtyř napočítat! Jo, to bude určitě ono!“
Takto nějak si představuji myšlenkový pochod, který vedl ke stvoření paskvilu, který teď můžeme pozorovat v MHD vitrínách nejenom v Brně. Stačí se projet libovolným spojem a dávat trochu pozor. Uvidíme např. Veroniku, 22 let, v Avonu si vydělává na cestování s přítelem.
Pak stačí přejít ulici na zastávku v opačném směru a potkáme Veroniku znova. Zestárla nám o čtyři roky, zlaté ozdoby asi dala do frcu, je z ní šťastná máma (a blogerka zdravím Petru/Veroniku, pokud právě bloguje) a přejmenovala se na Petru (asi kvůli tomu příteli, co s ním cestovala, který ji teď asi někde nahání po světě).
A teď zcela vážně. Pojďme si tuto dementní kampaň rozebrat popořadě. Pomiňme fakt, že se autor kampaně snaží z cílové skupiny (žen) udělat naprosté blbky. Zaměřme se na heslo: Prý bych měla.
Autor kampaně se ženám snaží vnutit imbecilní myšlenku, že všechno jde, když se chce. Proč tedy nešlo si pronajmout ještě jednu slečnu navíc? Veronika/Petra není zrovna Miss World a nemohla být zase tak drahá. To vážně nezbyly peníze na jednu slečnu navíc? Pokud ne, jak to asi bude s kvalitou kosmetiky u firmy, která nemá rozpočet na rozumnou reklamní kampaň, hmm?
Pak tu máme samotná hesla: Prý bych se měla usadit. Ale já se rozhodla po svém. Na kariéru, hypotéku a rodinu mám ještě času dost. Milá Veroniko – mám pro Tebe jednu novinku – nemáš! To mohu zcela s klidem v duši říci jednak ze své vlastní zkušenosti, tak i ze zkušenosti několika mých známých, kolegyň a milenek. Jestli Ti opravdu v 22 letech (kdy asi nestuduješ) říká, že by ses měla usadit, je to to nejlepší, co můžeš udělat. Pokud si opravdu někdo vážně myslí, že žena může v 22 letech ještě hromadu let prodávat kosmetiku a za vydělané peníze cestovat s Ryanairem do Londýna a zpět, pak se vrhnout na kariéru mimo Avon, začít platit ve třiceti hypotéku na příštích třicet let a ještě do toho zakládat rodinu – no good luck. Zeptáme se pak dětí a manžela, jestli nějaký bude, jak se to povedlo.
Naopak Petra říká: Prý bych měla nejdříve dostudovat a pak mít dítě. Ale já se rozhodla po svém a úspěšně zvládla obojí. Petro, nechci Tě podceňovat, spíše je na místě podceňovat školu, kterou si úspěšně dostudovala, protože opravdové studium a výchova dítěte jsou dvě naprosto neslučitelné věci a po mnoha článcích na blogu Sedmikrásky nebo Vanilky, mohu s klidem říci, že tato kombinace je případ Tertium non datur, zvláště pokud jsi šťastná máma, ale ne šťastná manželka. Tvůj titul Ti bude stejně platný, jako povolení provozovat finskou saunu uprostřed oázy na Sahaře. Nebo také ne, ale s největší pravděpodobností si Tvé dítě bude plést babičku a maminku.
Abych to shrnul. Nevím, jestli má Avon tak hloupé lidí v PR oddělení nebo si objednali tak blbou reklamní agenturu a nikdo se na výsledek nedokázal podívat selským rozumem. Na tom moc ani nesejde. Milé dámy, co zvažujete se stát Avon lady, zkuste si najít lepší způsob obživy. Minimálně budete pracovat pro někoho, kdo umí používat selský rozum a nemyslí si o vás, že jste hloupé ovce, které se chytnou na pár hloupých vět.
My space, my world. 
Plakátů jsem si všimla, ale tak pozorně, abych poznala, že je to pořád ta samá ženská, jsem je nezkoumala. Asi proto, že v šalině častěji koukám do knížky než z okna. Každopádně o kariéře Avon lady zatím neuvažuju. 😀
Dotaz – jste opravdu přesvědčen, že je to jedna a tatáž žena? btw. Chlap, který se ve třiceti rozhlíží a přemýšlí o ev. založení rodiny – je taky „za zenitem“? Nehledě k tomu, že studovat (opravdu studovat) a vychovávat dítě – se nevylučuje. Žena opravdu může i „ve 22 a ještě hromadu let potom“ prodávat kosmetiku i mimo anebo jako svou hlavní kariéru, ne každý si platí hypotéku (opravdu existují lidé, co po ní ani netouží) atd. atd.
Jsem o tom zcela přesvědčen. Teoreticky to můžeme nazvat 6. smyslem, prakticky mám dobré kognitivní schopnosti rozpoznávat tváře. Vůbec nevím proč. Dokážu poznat lidi, se kterými jsem přišel do styku půl roku nazpět, na fotkách, s jiných účesem, různé stavy opilosti atd.
Doufám, že není, protože sám jsem takový případ, ale obávám se, že v tomto je příroda poněkud neuprosnější. Zatímco muž nemá problém ve 40 biologicky moc problém zplodit dítě (netvrdím, že je to dobrý nápad), u ženy se to úplně říci nedá.
Já mám sice odlišný názor a to že studovat a vychovávat dítě jsou dvě neslučitelné činnosti, ale respektuji odlišný názor, možná z vlastní zkušenosti. Problém je, že to nikdy není jenom o těch dvou věcech, ale mnoha dalších, které se k tomu nabalují. Ten management musí být potom hodně dobrý, ale takovou úroveň jsem ještě u nikoho neviděl.
Nezpochybňuji, že máte – jak říkáte – „dobře nastavenu šablonu globální charakteristiky“, ale jsem jiného názoru. (jedná se o dvě různé ženy, podle mě. Petra, např., nemá na pravé tváři čtyři pihy a Ano, prohlédla jsem si je na videích pečlivěji.)
Víte, z mého „zastaralého, zcela nedemokratického a nekúl“ pohledu – jsou za zenitem ve třiceti oba. Dáno Geny, Přírodou, Vesmírem … a není to jen o plození dětí. Společnost, jakoli přefejsbúčkovaná, kroutí hlavou nad muži, co překročili třicítku – a zcela podvědomě (jó, ty geny) přemýšlí prvotně „co je s ním špatně“ 🙂 U ženy totéž. (nenechte se mýlit tím, co píše ŽenaIn nebo Cosmopolitan). Druhá věc – i postoj k dítěti a výchově (hlavně) se výrazně mění, a to takřka geometricky, ánžto jsou „chytřejší, zkušenější“ – méně instinktivní, bohužel, a mají méně „energie“.
Dáno lidmi, mezi nimiž jsem se pohybovala – a rovněž těmi, kde se pohybuji nyní – takových „příkladů“ je přehršel – neříkám, že je to bezva nápad, ale zvládne to více lidí než si myslíte. PS: OT – mám synka, který naopak trpí obličejovou slepotou – docela se zasmějeme 🙂
O videích jsem nevěděl, ale nemohu říci, že by mne překvapila. Po jejich shlédnutí musím říci, že někdo hodně Photoshopoval, protože Veronika nemá na bilboardu znaménka vůbec. Jejich podobnost mezi videi a plakáty je vůbec zavádějící, ale jsou to opravdu dvě různé ženy.
Nicméně, tohle mne asi na té kampani vadilo nejméně. Vážná životní rozhodnutí nelze jen tak zderivovat na dvě věty. Kampaň má mít prostor pro vlastní příběhy, tak uvidíme. Po přečtení tiskové zprávy jsem popravdě vůbec nepochopil, jaký je cíl kampaně, jestli propagovat značku, přilákat nové lidi nebo něco jiného.
Já asi naštěstí žiji mezi lidmi, kteří mne berou, že jsem v nejlepších letech a taky se tak i cítím. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. 😉
Potkat „skutečnou“ např. Verešovou nebo i Jágra – je mega rozdíl, tudíž o fotošopování nemám iluze – každá kačka může být krásná 😉
Přiznám se, že kampaně – celkově – sleduji velice okrajově (mlm ano, je to občas docela prča, nejen co všechno si lidé – blbě – pod tímhle pojmem představují). Pro tuhle nejste, bez urážky, evidentně „cílová“ skupina“. Jsem ten typ, co „vážná“ rozhodnutí zužuje do dvou slov. Tudíž – podle mně – pokud někoho „neosloví“ dvě věty – rozhodně by se neměl zapojovat. Platí napříč gendrem, věkem atd. atd.
PS: Mezi „svými“ budete v Nej letech vždy, klidně i po devadesátce – a já Vám, samozřejmě, Nejlepší léta přeji 🙂
Asi opravdu nejsem cílovka.
To je dost dobře možné, že mi to budou říkat než natáhnu bačkory, ale tak dlouho jim to věřit nebudu. Ale pevně věřím v jejich soudnost a že mi dají včas najevo, že je něco špatně. 😉
No, já ve 22 letech měla na rodinu, kariéru a hypotéku ještě cca 12 let čas 🙂 Dost jsem v té době cestovala po světě a vystudováno jsem ještě neměla 🙂 Nestěžuji si. Ale možná to bude tím, že vím, že předtím jsem svého muže nepotkala (a jiného a potažmo ani jiné dítě bych fakt nechtěla), představa nějaké korporátní „kariéry“ či čehokoliv, čemu se dá říkat „kariéra“ mě upřímně děsí a na hypotéku jsme s manželem upřímně za celých těch 10 let ani nepomysleli a to máme střechu nad hlavou a jsme s ní také spokojení 🙂 Dítě a studium bych, pravda, kloubit nechtěla 🙂