Rok bez Facebooku

V tomto článku konečně napíšu o mém sociálním experimentu – žít rok bez xichtbooku (Facebooku). Takže jaké to bylo? O co jsem přišel? Co jsem získal? A jak vypadal můj účet po roce neaktivity? Jestli jste někdy přemýšleli, jaké by to bylo, kdybyste si zrušili účet na té či oné sociální síti, tady najdete odpověď.

maxresdefault

Psal se Silvestr roku 2013. S tou, jejíž jméno nemohu vyslovit, jsme byli na oslavě u Honzy V. na Purkyních. S malým Michalem jsme se tehdy vsadili, že nevydržím rok bez xichtbooku. Bez problémů jsem na to kývl, byť jsem nevěděl, do čeho se ženu. On ho totiž vůbec neměl.

Napsal jsem na zeď novoroční PF, ve kterém jsem se zmínil, že se z přítomnými loučím a uvidíme se až v roce 2015. Poté jsem uzavřel svůj účet, tzn. použil funkci deaktivovat. Tohle bylo první zjištění. Respektive bylo to poslední zjištění – xichtbook tehdy tvrdil, že pokud si deaktivujete účet a nepřihlásíte si k němu do 180 dnů, účet bude trvale smazán. K účtu jsem se nepřihlásil přes deset měsíců (proč ne dvanáct, se dozvíte níže). Xichtbook stejně můj účet nesmazal. Jaké překvapení, že? :-/ Dneska to jsou už dvě odlišné funkce a pro smazání účtu si musíte manuálně napsat.

Další překvapení bylo, že předinstalované aplikace xichtbooku v mém mobilu se samovolně připojovala na internet, byť byla deaktivována. Jinými slovy, po aktualizaci z Google play se znova aktivovala svévolně se připojovala k mému účtu. To jsem zjistil asi někdy v únoru, kdy mi to řekl můj spolubydlící, který o sázce věděl.

Jestli si říkáte, jaké to bylo žít bez xichtbooku, tak odpověď zní: Překvapivě jednoduché. Ihned jsem poznal k čemu mi xichtbook reálně sloužil – stalkeringu a domluvě s kamarády na akcích. To první šlo jakš takš provozovat i bez vlastního profilu. V nejhorších chvílích jsem požádal schopného kamaráda, aby mi danou osobu proklepl skrze svůj účet, popř. jsem použil jinou sociální síť. Jinými slovy – pokud nepoužíváte xichtbook pro stalkering lidí, bez problémů se bez něj obejdete.

Věc druhá je domluva s kamarády, akce a události. Před pár lety to ještě nebylo tak rozjeté jako dnes, ale pokud chcete mít přehled o událostech ve vaší oblíbené kavárně, hvězdárně nebo knihovně, nejjednodušší je sledovat akce na xichtbooku. Ano, ještě jednodušší by bylo použít RSS v kombinaci sdíleného kalendáře (ukázkově to dělá MZK), ale to je to poslední nelogické chování v digitální světě, které mi vrtá hlavou. Do teď nepochopím, proč lidi používají YouTube místo Spotify, Dezeru či SoundCloudu.

Nicméně, pokud umíte používat RSS, většina webů ho podporuje, tak si stačí události přepsat do kalendáře. Pokud máte dobré přátele, kteří stojí o vaší přítomnost, zavolají vám, popř. pozvou vaší drahou polovičku a ta vám to oznámí. Většinou jeden 2 minutový hovor vyřeší více, než 2 hodiny domlouvání ve společné diskuzi 20 lidí na xichtbooku. Pozvánky a (snadná) domluva je jeden z mála důvodů, proč xichtbook mít.

Tyhle dvě varianty si „sednou“ během prvních dvou měsíců. Lidé si zvyknout, že vás musí zavolat nebo napsat email, najdete si stalker kamaráda a máte vyřešeno. Horší je to s následující věcí.

Často jsem narážel na situaci, kdy si ostatní mysleli, že sleduji pravidelně jejich zeď a mluvili o věcech, o kterých jsem neměl ani ponětí. Často jsem zabředl do diskuze, proč nepoužívám xichtbook. A tohle vám začne lézt brzo krkem. Katalyzátorem této reakce jsou potom lidé, které potkáte tak jednou za 2-3 měsíce, co si nedokáží zapamatovat, že nesledujete jejich zeď a tudíž nevíte, o čem to vlastně mluví. A takových lidí bylo překvapivě dost.

V životě jsem mnohokrát zažil situaci, kdy jsem si byl sednout třeba s nějakou slečnou, objednal jsem si nealkoholické pití, načež následovala otázka: „Ty nepiješ?“ Když jsem vysvětlil, že nepiji, zpravidla následovala menší přednáška, proč, jak a kolik toho pije dotyčná. Zvláštní na tom je, že lidé přestávají mít potřebu se obhajovat při skupině tří a více lidí a taky pokud jsem lhal a řekl, že beru antibiotika nebo řídím. V tu chvíli většinou přednáška nebyla. Obdobné to bylo s lidmi, co měli potřebu přede mnou obhajovat své používání xichtbooku. Úplně stejný vzorec chování jako s alkoholem. Lidé ví, že dělají něco špatně, ale nemají sílu v sobě s tím něco dělat.

Tím, že jsem byl obklopen studenty, tak mi mnoho lidí řeklo, že si tam domlouvají něco do školy. Faktem je, že na toto hackování studia existují mnohem lepší nástroje, které nevyužijí, protože se tam musí registrovat atd. To stojí čas a úsilí, ale které už člověk v sobě nemá, protože musí pořád sjíždět statusy ostatních.

A teď k tomu, co mi to dalo. Jednak to byla spousta času, který jsem nemusel trávit sjížděním statusů a článků, které ostatní produkují. Nemusel jsem zbytečně hodiny žvanit o ničem ve zprávách a komentářích. Místo toho jsem se znova začal dívat po několika letech na filmy a začal trochu hrát hry, včetně těch deskových.

Když jsem se 1. 1. 2015 znova na xichtbook přihlásil, čekaly na mne dvě zprávy a jedno upozornění. Obě zprávy se týkaly toho, že mne dvě dotyčné osoby viděly online, byť jsem neměl být online a ptaly se mne na to (onen problém s mobilní aplikací) a to upozornění byl like mého statusu ze Silvestra minulého roku, ve kterém jsem se na rok loučil. O nic velkého jsem tedy nepřišel.

Možná jsem přišel o několik zakázek, které by mohly vzniknout z toho, že bych používal příslušné xichtbook skupiny, ale jelikož jsem ten rok nevěděl, co dříve (koupě bytu, problémy ve vztahu, obhajoba dizertace), přišel mi poklidný květen vhod.

Celkově mohu říci, že první dva měsíce byly poněkud krušné a nedával jsem, že jsem se vsadil. Pak jsem si zvykl a bral jsem to s humorem. Když jsem se znova vrátil na xichtbook, začal jsem ho používat tak, jak by ho asi rozumný člověk s dobrou vůlí používat měl. Statusy sleduji minimálně, pokud možno i minimálně na komunikaci s ostatními. Domlouvám si skrze něj události, akce, filmové večery, propaguji články na tomto blogu. Nebojím se už si někoho přidat. Místo toho jsem si zřídil několik skupin „přátel“: Přátelé, Známí, Přátelé přátel, Bývalé, Budoucí bývalé atd. To, že tam mám lidi, se kterými neprohodím během roku ani slovo už je mi taky jedno. Neberu už za hrdinství to, že člověk má v přátelích 20 přátel, o kterých ví vše, stejně tak jako neberu za hrdinství mít 2000 přátel, o kterých nevím nic. Je mi to už prostě šumák.

Tak to byl rok bez xichtbooku. Příště si povíme o skutečné výzvě, o tom jaký byl/je můj rok bez sledování a jiné konzumace porna.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Rok bez. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

10 reakcí na Rok bez Facebooku

  1. Sedmi napsal:

    zajimavy experiment 🙂 fb by mi asi moc nechybel, ted, kdyz jsem v cr… kdyz jsem pryc, tak je to takova nahrazkova komunikace a taky dost pouzivam chat, kdyz uz nikdo nema icq…

  2. Leni napsal:

    Mi by Facebook chyběl asi z důvodu, že ho používám pro v podstatě veškerou komunikaci, na plno lidí nemám ani jiný kontakt a FB je prostě nejjednodušší způsob, jak někoho kontaktovat. Taky jsem zjistila, že i když si na FB píšu denně s několika lidma, tak když jsem ho chvíli nepoužívala, tak mi jiným způsobem napsal jen jediný člověk. A taky se hodí na řešení různých školních věcí, v tomto ohledu by mi asi taky chyběl.

    • KUTlime napsal:

      Nejsem si jistý, jestli je to jednodušší, než email, ale naprosto Tě chápu. 😉

      • Leni napsal:

        Jednodušší je to pro mě v tom, že ne na všechny lidi, co je mám v přátelích na FB, mám i mail. Ale mail mám jinak radši proto, že se mi v něm něco lépe zpětně dohledává.

      • KUTlime napsal:

        Právě, to v xichtbook komunikaci jde hůře, nehledě na to, že musíš být online.

  3. jolana88 napsal:

    🙂 Budoucí bývalé mě pobavily, díky. možná snad ještě „fiktivní budoucí bývalé; známí bývalých známých“… Gezichtknížku jsem zrušila před x lety. V začátcích to byl fajn nástroj (nejen) pro komunikaci. Dnes mi atlas hub užitek nepřináší, proto jej neužívám. Na další díl jsem zvědavá.

  4. Pingback: Bez čeho je KUTlime letos? | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s