Kreativní odpoledne aneb kupředu levá

Když jsem dnes v 9 ráno slyšel SMS, věděl jsem, že je zle. Byl jsem domluvený, že si půjdu zaběhat se známou, kterou se snažím sbalit už asi 7 měsíců a která bydlí kousek ode mne. Úspěchy žádné, ale o tom třeba někdy jindy. V tu chvíli jsem už věděl, co si v SMS přečtu. Dnešní běh se zrušil, tentokráte kvůli teplotě. Můj blbý pocit pramenil úplně z něčeho jiného.Včera jsem dlouho do noci pracoval. Už jsem nějaký ten týden na home office a zatím jsem toho moc neudělal. Doháněl jsem, co se dalo do chvíle, kdy jsem si neprozřetelně na dálku odpojil svůj PC v práci od sítě a tím pro mne pracovní den skončil.

Doplnění fotek do The end 2015 bude lepší udělat z mého PC v práci. Vrhl jsem se na jiný rest – dodělat svůj nový profi web, co by mi přilákal lukrativnější klientelu a kam bych mohl psal odborné články o IT, abych je nedával sem.

Do postele jsem se nakonec dostal až po 2 hodině ráno s tím, že mi to vyjde na 8 hodin spánku a vstanu tak akorát na onen běh. Po 6 a něco hodinách jsem se probudil nakřáplý jak vejce pštrosa po souboji s gravitací. Normálně bych se ještě snažil usnout, což by se s 95 % nepovedlo nebo se převaloval dál, což by mi nijak nepomohlo. Z postele mne dostala až ona SMS.

Když mi Sedmikráska napsala komentář The end 2015, že jedu snad na raketový pohon, musel jsem se jenom pousmát. Myslím si, že ona osobně to má tak 3krát těžší, vzhledem ke třem dětem. Já mám jenom 4 pravidelná zaměstnání a několik bokovek k tomu. To se dá zvládat za předpokladu, že:

  1. Umíte správně využít svůj čas.
  2. Budete mít štěstí a nebudete se často předčasně budit.

Jak jsem již párkrát psal, když se nevyspím aspoň 7,5 hodiny denně, moc použitelný nejsem. Minulý rok jsem v průměru spal 7 hodin za den.

Letargicky jsem chvíli chodil sem a tam. Bylo mi jasné, že z práce asi dneska nic nebude. Den v háji. Kreativita by se dostavila až tak po další hodině spánku. Chvíli jsem to i zkoušel, ale když jsem se přistihl, jak 2 minuty zírám prázdně na zamykací obrazovku, vzdal jsem to.

Prázdná lednice signalizovala, že je čas nakoupit. Vypravil jsem se do nedaleké Billy. V životě jsem ji neviděl tak přebranou. Po 20 minutách bloudění mezi regály mi skončili v košíky 4 tvarohy. Těsně před tím, než jsem začal vykládat zboží na pás, tak mne napadlo si zkontrolovat, jestli mám peněženku. V tu chvíli jsem už podvědomě věděl, že zůstala na stole s počítačem, od kterého jsem se zvedl.

Vrátil jsem se domů a byl akorát čas na brzký oběd. Dal jsem si ohřát na 5 minut těstoviny do mikrovlnky a šel si mezitím číst. Po 20 minutách mne kručení v žaludku upozornilo, že jsem si vlastně chystal oběd.

Vzhledem k úspěšnosti mého dopoledne, padlo rozhodnutí sníst oběd i večeři naráz a ukončit tu letargii. Naštěstí se to povedlo a já se před hodinou probral díky SMS od té samé osoby, co ráno.

Asi kvůli rozhovoru o mé rodině, který jsme měli spolu s Katkou na Silvestra, jsem měl zajímavý sen o své rodině. Uvědomil jsem si jednu zvláštní věc. Jeden z důvodů, proč se s ní nestýkám je strach.

Kreativita se naštěstí už uráčila dostavit a je čas dohnat, co se dá. Večer ještě musím vyrazit cvičit. Jenom nevím kam. Kousek ode mne je jedno fitko, ale vede to tam jedna moje bývalá milenka a její současný přítel, tak je to takové… divné. Na Mendláku je zase super fitko a recepční tam dělá moje budoucí bývalá milenka, ale je to trochu z ruky. Chjo…

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

11 reakcí na Kreativní odpoledne aneb kupředu levá

  1. Sedmi napsal:

    No, když už jsi to nakousl, říkala jsem si, že vůbec nezmiňuješ rodinu…

    • Sedmi napsal:

      A jinak… Mně to se třemi dětmi až tak těžké nepřijde 🙂 to mi přišlo horší, když jsem měla první… Ten náraz a změny už se u dalších dětí nekonají nebo to není tak intenzivní… Ale kdoví, je to asi individuální.

    • KUTlime napsal:

      Není moc o čem zmiňovat. A ani není důvod. Myslím, že něco bys našla ve starších článcích.

  2. jolana88 napsal:

    Proč máte (jako valná většina lidí) dojem, že zvládat „dítka“ je tak hrozná fuška? Nehledě k radosti, kterou to přináší, člověk se zdokonalí např. v organizaci (nejen času), pozornosti, systematičnosti, logice 🙂 atd. atd.

    • KUTlime napsal:

      to je jednoduché – protože žádné nemám. Chybí zkušenosti. Ale jde o to, že spíše vnímám tu zodpovědnost za další lidskou bytost. Já když si řeknu, že toho mám dost, tak na všechno hodím bobek a je to. S dítětem to tak úplně nejde. To, že rodičovské povinnosti jsou v podstatě výcvikový tábor pro manažery, je mi jasné.

      • jolana88 napsal:

        jj, to jsem pochopila. Akorát mě (stále a nejen u Vás) překvapuje ten prvotní postoj. Namísto „zvládli jiní – zvládnu taky“ stahování kalhot daleko před brodem ..

      • KUTlime napsal:

        To bude asi ten zásek – těžko bych hledal někoho ve svém okolí, kdo by to zvládl. V tom trochu jiná měřítka.

      • jolana88 napsal:

        Nic ve zlém – domnívám se, že zásek nebude „okolím“ … k tomuhle – jak se k rodině a zodpovědnosti staví – přijde člověk ve velice „mladém“ věku – de facto v dětství.

      • KUTlime napsal:

        S tím nemohu nic než souhlasit. Problém je v tom, že v mém okolí chybí nějaký příklad lidí, u kterých bych si řekl – Ti to zvládli, tak to zvládnu hravě také. Masáž okolí o tom, jak je výchova dětí důležitá, tomu také neprospívá.

      • jolana88 napsal:

        jj – máte pravdu. Když se občas dívám, jak „těžkosti“ zdůrazňují kdekoli, kdykoli – nejlépe ti se žádným nebo celým jedním dítkem – divím se, že jsme nevymřeli už tak před deseti tisíci let 🙂

  3. Pingback: 2016 – The end | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s