Na scestí

Seznamovací článek až příště. Na ten je potřeba čistá hlava, které se mi teď vůbec nedostává. Proč?

Tento týden mám za sebou 3 další pohovory a jeden online test. Jedno 2. kolo a dvě 1. kola (navíc ve stejný den). To 2. kolo bohužel nedopadlo. Úplně jsem je nepřesvědčil, že zapadám do profilu kandidáta, kterého hledají a popravdě, nepřesvědčil jsem ani sám sebe. Online test jsem tak trochu posral. Udělal jsem totiž hloupé rozhodnutí, že to budu dělat v práci během dne, takže jsem od toho musel odbíhat. Bohužel jsem nevěděl, že je test na čas a časomíra se objevila až při posledních pěti minutách. To první a 1. kolo byl taky docela mazec.

Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se noc před tím nevyspal nebo jenom na to nemám, ale první 1. kolo mne uzemnilo více, než rána pálkou. Nejprve byl pohovor, kde jsem dostal znova ty samé otázky, jako při telefonickém rozhovoru + jsme si vlekle povídali s někým, kdo o dané pozici stejně moc nevěděl. Pak byl test, který mi dal zabrat. Trval mi dvakrát déle, než měl a po jeho skončení jsem si akorát řekl: „Co tady sakra dělám?“ Ostatně, je to velká česká softwarová firma, která asi moc dobře ví, co hledá a nechce dát své peníze jen tak někomu.

Mezitím mne sháněli v práci. Jak jinak než kvůli zbytečné hysterii, která vznikla, během krátké chvíle, kdy jsem se vzdálil.

Odpoledne jsem s úplně vygumovanou hlavou vyrazil na další pohovor. Nadnárodní konglomerát se sídlem v USA. K Brněnské pobočce to bohužel mám přes celé Brno. Přišel jsem s 15 minutovým zpožděním.

Nejprve pohovor s firemní personalistkou. Kladla mi stejné otázky, jako paní v agentuře, která mne sem poslala (to si to nedokážou říci mezi sebou???) a jako mnoho dalších personalistek před ní. Věcně a stručně jsem ji odpovídal na otázky.

Asi dám na radu Jolany88 a sestříhám svůj životopis na kratší formu. Cca na jméno příjmení a větu: Umím dobře MATLAB a C++. Aspoň mi potom nebudou klást zbytečné otázky.

Paní personalistka ze mne zdlouhavě tahala platové nároky, což jsem po předchozích zkušenostech odmítl. Naznačil jsem, že je jakýsi minimální standard, pod který kvůli mohutným životním nákladům nemohu jít, ale že to je vše, co k tomu řeknu. Věřím, že v té firmě je snad někdo, kdo dokáže spočítat rentabilitu zaměstnance a podle toho stavit odpovídající plat.

Paní mne pak potěšila, když mi naznačila, že jako hotový postgraduál bych si v Brně neměl bát říci o částku, která přesně odpovídá mému reálnému životnímu standardu. To byla nejlepší zpětná vazba, kterou jsem tento týden a možná i rok slyšel.

Pak na mne naběhli dva manažeři týmů. Díky zpoždění se mnou jeden hovořil déle a druhý musel dříve odejít. Bohužel, že by mne oba nějak nadchli, se říci nedá. Právě naopak. Vláčně mi popisovali, co tam vlastně dělají a co hledají. Dělají tam zajímavé věci, to ano. Bohužel, všechny projekty jsou běh na dlouhou trať (až desítky let než se reálně nasadí), programování je pouze minoritní záležitost, navíc v šílených jazycích. Nemohu posoudit odbornou kvalitu, ale oba manažeři mne nezaujali lidsky. Zvláště ten, co se mnou mluvil více. Je to povrchní soudit člověka podle jeho odborného mluveného projevu, ale myslím, že bych měl problém ho respektovat.

Skončili jsme někdy před 18 hodinou. Aby toho nebylo málo, dostal jsem 6 stránkový test z ANSI C. Trochu jsem přetáhl stanovený limit, ale ne o moc. Už mi to bylo u oleje a odpovědi jsem sázel jak Baťa cvičky. Kupodivu i dobře (jak jsem později v klidu doma zjistil).

V 19 hodin jsem konečně nabral směr domov. Tam jsem se dostal až skoro hodinu a půl později. To bude super dojíždění, když se člověk zdrží v práci. To byl čtvrtek. Přejděme ovšem k zlatému hřebu…

V pátek ráno jsem se taky zrovna nevyspal. Pořád se mi v hlavě honilo všechno možné i nemožné. Rezonovaly ve mně slova jedné známé, která mi řekla: „Tak Ti nevím, ty se snad budeš muset s tím šéfem smířit.“ Měla na mysli to, že budu smířit s tím, že se budu muset zůstat tam, kde jsem. Se šéfem v křížku nijak nejsem.

Během dne jsem si ještě odskočil do města za jedním zákazníkem. U toho se mi podařil husarský kousek – dostat se na střechu rozhledny na BVV, kam jsem se už roky chtěl podívat. Úplnou náhodou. Jo a taky se mi podařilo ztratit mobil. Ale to už je prkotina.

V práci jsem se konečně dostal k tomu, oč mne šéf žádal předminulou středu na poradě. Jde o to, že z politických důvodů chce po mně, abych znásilnil modul, který mám teď na starosti, který řeší sice stejný matematický problém, ale koncepčně je navržen pro jiný fyzikální problém. Když to zkrátím, tak jde o to, že tento modul je na konci životního cyklu a ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak mi dává větší smysl vyvinout modul nový, zcela od začátku, s využitím aktuálního stavu techniky a poznání.

V tomto se ovšem neshodneme. Zpracoval jsem dokument, kde jsem odhadl časovou a finanční náročnost. Rozpracoval mé časové možnosti a odhadl, že za současného stavu věcí, by mi vývoj nového modulu zabral tak 2,5 roku. Bohužel, jediný požadavek ze strany šéfa je, aby to bylo rychle. Tohle vše jsem tak nějak tušil.

Nejprve jsem se pohádal s druhým jednatelem firmy, kdy jsem se mu snažil jednoduše vysvětlit, že to není dobrý nápad dělat vývoj nad 15 let starým modulem, který se nejprve musí překlopit do předělaného kódu, který se neopírá o knihovny Microsoftu z minulého tisíciletí.

S otevřeným šuplíkem, kde číhá moje podepsaná výpověď, jsem mu jasně řekl, že já to dělat nebudu, pokud se nebude vyvíjet jako zcela nový modul. Jeho odpověď byla, že to probereme ještě později.

Vyhlédl jsem si vhodnou chvíli a s dvěma kopiemi výše zmíněného dokumentu jsem nakráčel za šéfem. Jelikož končím 24. měsíc ve firmě, zeptal jsem se, jak hodnotí naší dosavadní spolupráci. Zpětná vazba byla jednoduchá. Jedna věta, kterou jsem slovo od slova čekal – mám dobrý přehled a dokážu rychle řešit problémy, ale čekal více toho vývoje.

Přesunul jsem se tedy k seznamu své agendy, který byl uveden jako příloha dokumentu o návrhu nového modulu. Ano, onen včerejší článek. Zkrátím to. Šéfa moc nezajímalo, kolik různorodé agendy mám na starosti a naivně si myslí, že většina IT systémů, které máme v práci, je konzumní elektronika – postavíte si ji do obyváku, zapojíte do elektřiny a ona vám bude bez dalších problému sloužit.

Místo toho, abychom se dostali k meritu věci, tak mi šéf zdlouhavě povídal, jak kdysi vznikal jiný, ještě starší program, který řešil stejnou věc a že bych tedy nějak měl udělat i tento modul s využitím toho ještě staršího programu.

Cestou do/v/ze sauny a po cestě domů jsem si uvědomil, že je to tak nějak zabité. A tady je to rozcestí…

Možnost č. 1: Mám možnost stáhnout ocas, podřídit se nedomyšlenému příkazu nadřízeného. Zatvrdnu ještě více v povinnostech, za které s největší pravděpodobností nedostanu nic navíc (tj. přidáno), už jenom kvůli tomu, že je mi vcelku jasné (na rozdíl od šéfa), že moje dosavadní agenda se neztratí a práce na vývoji a předělání starého modulu se povleče. Typická varianta lose – lose. Bohužel, já tahám za kratší konec a druhá strana tuto variantu preferuje. Taky je tu taková drobnost, že šéf mi dal před 2 lety práci ve chvíli, kdy jsem ji potřeboval a nikdo jiný mi žádnou jinou práci nenabídl. Kdyby nebylo něj, tak doteď asi bydlím na kolejích. A třeba bychom byli s Vendy pořád spolu a já nepotkal lásku v podobě paní Colomobové.

Možnost č. 2: Můžu se postavit na zadní, říci ne, buď nový modul, nebo nic a čekat co bude. Oporu v zákoníku práce nemám, vyhodit mne na hodinu bude velice snadné. Mohu se nějak zoufale a diplomaticky snažit přesvědčit protistranu o výhodách, ale co si budu nalhávat – bude to jako hučet do dubu, typická 49tka z mého předchozího článku.

Možnost č. 3: Najít urychleně novou práci. Tady si ovšem taky nechci nic nalhávat. Jsem příliš specializován a chybí mi obecné znalosti z oblasti, kde se chci uplatnit. Mohu se překotně snažit je získat, ale jakmile započne práce na novém/starém modulu, budu rád, když si po práci budu schopen přepočítat prsty na rukou a dopočítám se k číslu menším než 15, natož abych po večerech něco studoval.

Možnost č. 4: Praštit do toho a jít na volnou nohu. Za poslední rok jsem si na volné noze vydělal skoro stejně, jako v zaměstnaneckém poměru. Tak nějak tajně doufám, že kdybych si řekl, že do toho půjdu, tak budu mít více času věnovat se svým projektům, které bych mohl plně rozvíjet. Jak by to dopadlo, ví Bůh. To nejhorší, co se mi může stát, že přijdu o byt. Poslední tři měsíce se systematicky věnuji tvorbě finančních rezerv, které mám aktuálně na 6 měsíců. Peníze jsem původně šetřil na dovybavení bytu, ale v tom pracovním kolotoči, co mám, tak nemám čas ani zajít do studia pro návrhy.

Možnost č. 5: Jiná, než výše uvedená varianta.

Tak co, milí čtenáři a přátelé, co mi poradíte..?

this way.jpg

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

24 reakcí na Na scestí

  1. jolana88 napsal:

    Mohla bych, samozřejmě, říct „jéžíš – obešel pár konkurzů a UŽ ho to nebaví“. Jasně. Protože jsou lidi, co jich musí (a stejně zbytečně) obejít daleko víc, protože – na rozdíl od Vás – jinou možnost nemají. Mohla bych říct:“.. tolik lidí dělá práci, co je nebaví, …“. Neřeknu 😉 Nehodlám Vám radit, ani „jábychovat“. Nejsem Vy a každý se stejně poučí jen z těch chyb, kde si kušňu namele sám. Řeknu Vám, co si po přečtení myslím – a svůj názor. Zní mi to, že v duchu jste se už stejně rozhodl. Pod bod 5) řadím kombinaci „volná noha – shánění místa“. Můj – ryze osobní názor – zůstavat někde s nechutí, a to pro zdánlivou „vděčnost“ (když se tak podívám na pracovní seznam – kolikrát jste už šéfovi jeho „laskavost“ oplatil?) – znamená zahořknout a zakrnět. (co Kdybyste tenkrát našel o týden později Lepší práci a psal nám teď z Emeriky? ) Držím Vám palce ať se rozhodnete jakkoli PS: drobná rada(y), páč to s Váma myslím dobře. a) najděte si jinou (lepší) agenturu, klidně i dvě i „nebrněnské“ b) Protože ve firmách nejsou lidi, co by si počítali rentabilitu zaměstnance (a už vůbec to nejsou personalisti) ) – nedejte na „milou“ paní personalistku (btw. pěkně Vás vypekla) – a pro plat/mzdu si nastavte minimum a optimum. Minimum si nechte pro sebe, optimem otvírejte vyjednávání. (hlavně, PROSÍM, NIKDY neříkejte: asi, něco mezi, x až y)

  2. Sedmi napsal:

    Jednoznačně 4. Být na tvém místě, jdu do toho na vlastní pěst, dokud nemáš rodinu. Pak uz se to dělá sakra blbě.

    • KUTlime napsal:

      To určitě a mít nějakou, tak asi uvažuji jinak. Mým cílem není pracovat na sebe za každou cenu, ale ta varianta se mi také zamlouvá.

      • Sedmi napsal:

        Nebo i ta pětka, jak píše Jolana. Z naší zkušenosti se práce pro jednu firmu v kanceláři po dlouhá léta stává zastaralým konceptem. Alespoň v oborech s prací na pc.

      • KUTlime napsal:

        Taky možnost. Kdybych měl už konečně do dělaný byt, tak by to taky bylo o něčem jiném.

      • Sedmi napsal:

        Ještě mě napadlo, že když už tu rodinu máš, je skoro pozdě 🙂

      • KUTlime napsal:

        Znám jednu statistiku, co by s Tebou nesouhlasila, ale dejme tomu.

      • Sedmi napsal:

        Myslela jsem pozdě uvažovat jinak…

      • KUTlime napsal:

        Mám jednoho známého, který I s dvěma dětmi odešel na volnou mohu z pozice šéfa oddělení jednoho úřadu s hodně slušným platem. A daří se vcelku lépe než před tím. A odcházel právě kvůli té rodině.

      • Sedmi napsal:

        No tak to se má 🙂

      • KUTlime napsal:

        Taky si říkám, ale je to věc názoru. Já bych šel na volnou nohu kvůli volnosti, co bych tam mohl mít, ale to už s rodinou také nejde.

      • Sedmi napsal:

        Neříkám, že to nejde, jen je to složitější…

      • Sedmi napsal:

        Když jsi sám, můžeš vyzkoušet cokoliv . Tuhle volnost už pak nemáš, pořád zvažuješ ještě dopad svého rozhodnutí na X dalších lidí, kteří jsou na tobě závislí.

      • KUTlime napsal:

        V tom s Tebou naprosto souhlasím.

      • Sedmi napsal:

        tak toho vyuzij a zkus veci, ktery bys treba pozdeji zkousel hur… nebo jeste nekam jed, to je pak s rodinou taky o neco vic komplikovany (da se to taky, ale je to fakt jinde…)

      • KUTlime napsal:

        Přemýšlím o tom, Sedmi,… přemýšlím o tom.

  3. lailaj napsal:

    řekla bych, že už jsi se stejně rozhodl a doufáš, že ostatní budou mít stejný názor, aby tě utrvrdili v tvém rozhodnutí, protože se ho trochu obáváš.
    K bodu č.1 nezaobírej se tím, co by bylo kdyby, to nikam nevede. Kdyby ses měl znovu rozhodnout a měl ty samé znalosti a podmínky, tak by jsi se beztak rozhodl stejně.
    Moje rada zní: Udělej si pohodlí, zamysli se, co opravdu chceš a pak za tím běž a udělej pro to maximum, o svém životě si rozhoduje každý sám. Věřím ti, že to dokážeš 🙂

  4. řekla bych, že už jsi se stejně rozhodl a doufáš, že ostatní budou mít stejný názor, aby tě utrvrdili v tvém rozhodnutí, protože se ho trochu obáváš.
    K bodu č.1 nezaobírej se tím, co by bylo kdyby, to nikam nevede. Kdyby ses měl znovu rozhodnout a měl ty samé znalosti a podmínky, tak by jsi se beztak rozhodl stejně.
    Moje rada zní: Udělej si pohodlí, zamysli se, co opravdu chceš a pak za tím běž a udělej pro to maximum, o svém životě si rozhoduje každý sám. Věřím ti, že to dokážeš 🙂

  5. Pingback: 2016 – The end | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s