Cestopis: Dánsko – Odense – přílet

Dneska začneme zlehka, přílet do Dánska, přejezd do Odense aneb o palubním lístku načmáraném na papíře, hádání ovulační fáze spolusedící, vybírání kontejnerů a taky první postřehy z Dánska.

Vstávání bylo kruté. Já se sotva postavil na nohy a Robin? Robin je prostě žena, takže nelze očekávat vstávání na první zazvonění budiku. Ani to druhé. Ani to třetí.
Měli jsme cca hodinu na odchod a chycení metra, abychom dojeli na letiště slabou hodinku před odletem. Skutečnost? Hodinu a čtvrt trvalo se dostat do metra. Robin za to nemůže. Zapomněl jsem si přibalit jezdecký bičík.
Na slavném nádraží Veleslavín nás napadlo, že bychom si mohli za levno ještě nakoupit nějaké jídlo na cestu. Nakonec to skončilo jenom u 4 koláčů pro mne. Všechno ostatní mi přišlo drahé. To mi ještě nedošlo, že příští pekařství bude 5 krát dražší.
Bohužel, na nádraží jsme nepotkali  pracovníka letiště Praha alias eskalátor, na který se zapomnělo. Díky pekařství nám ujel navazující spoj a v době, kdy jsme měli být zhruba na letišti, jsme teprve stepovali na nádraží Veleslavín.
Při čekání se nám téma opět stočilo k hlavnímu tématu posledního kvízu – debatě o ženském menstruačním cyklu a jednotlivých fázích. Robin mi nevěřila, že pro zkušeného pozorovatele není problém uhodnout, ve které fázi se žena nachází. Když se proti nám posadila jasná ovulační fáze, decentně jsem to Robin naznačil. Pořád mi nevěřila. A tak jsem se s dotyčnou dal do řeči. Výsledek? Možná máme ubytování ve Stockholmu. Ale to se ještě uvidí.
Na terminálu 2 jsme dorazili cca 30 min před odletem. Kiosky Norwegian Airlines už byly zavřené. Paní na informacích mne ležérním tempem poslala k oknu nějaké kanceláře. Tam byl jenom jeden člověk a zrovna obsluhoval Němce, co si chtěl kupovat letenku. Vykašlal jsem se na to a táhl Robin směr vstupní kontrola.
Vystáli jsme si dlouhou frontu, aby mi paní se čtečkou řekla, že nás bez palubního lístku dál nepustí. Ukázal jsem ji cestovní dokumenty od aerolinek, ale jí to moc nezajímalo.
Nasměřovali jsme si to zpět ke kanceláři, kde jsme byli předtím. Němec už tam nebyl. Byla tam Američanka. Stejný zásek.
Robin začala za mnou pomalu šedivět, já ji uklidňoval, že to letí až za 12 minut.
Naštěstí, na překážku došla další obsluha. Rychle jsem dotyčnému nastínil situaci. Oznámil nám sladkou novinu, že let má 30 min zpoždění a kterou jsem se v zajetí dozvěděl z chytrých karet Google v mobilu. Na nízkonákladovky je opravdu spolehnutí.
Pán nám načmáral palubní lístek na papír a poslal nás na rychlé odbavení. Paní na kontrole dokladů, kde jsme se zasekli předtím, koukala na papíry divně.

image

Neodpustil jsem si otázku, co jí na těch palubních lístcích načmáraných na kusu papíru přijde divné. Na tu se taky moc netvářila. Nakonec nás pustila dále, k detektorům. Tamní obsluhu jsem instruoval, že nám to letí za 8 minut a že nemáme moc čas na detailní kontroly. Na oplátku mne donutili se vyzout a rentgenovali mi vše, včetně bot.
U vstupu do letadla si nás vyvolali a dostali jsme další palubní lístky. Že záchodu mne zase vyvolávala Robin, že už musíme do letadla. Stejně jsme ještě čekali u vstupu na palubu.
Let probíhal klidně. Robin se nenechala rozhodit žádným z mých vtipů o smrti při vzletu/letu/přistání.
V Kodani jsme měli dvě hodiny čekání na autobus. Lehl jsem si na zem a začal si rovnat páteř a slunit se. Pak jsem i usnul. Sice jenom na chvíli, ale dost na to, abych si obtiskl půlku ruky přímo doprostřed obličeje a poslintal si tvář.

image

Pomalu jsem začal vstřebávat první dojmy z Dánska. Dánky jsou hezčí, než Češky a Finky dohromady. Vážně uvažuji, že se sem přestěhuji. Mladé ročníky se moc oblékat neumí. Spíše až starší ročníky. Ve vodě není cítit chlór a vodovodní baterie mi málem zůstala v ruce. Kodaňské letiště je stejně přehledné, jako bakalářka studenta filozofie na téma moderní trendy výroby polovodičových součástek. Dánské dálkové autobusy jsou na poměry levné a luxusní. Lístek z Kodaně do Odense přes půlku Dánska stojí asi tolik, co dvě bagety na palubě Norwegian Airlines.
Zácpy v pátek odpoledne mají i tady. Odpověď na otazku: Kolik nedostatkem sexu frustrovaných Dánek je potřeba na naštvaní celého autobusu je dvě.
Shledání s Lenkou, kamarádkou Robin, za kterou jedeme, se neúplně povedlo. Lenka netrefila správné nádraží, kde nás měla čekat. Začali jsme hledat free WiFi, Lenka pro změnu nás. Naštěstí jsem se vybavil mapou Dánska včetně jmen ulic, takže vše vyřešila jedna SMS s tím, že se potkáme u Lenky doma. Nakonec jsme se potkali napůl cesty, Lenka nám jela naproti a jela shodou okolností stejnou cestou.

image

Bydlení předčilo mé očekávání. Bydlí s dalšími studenty v domku u hlavní silnice. Se svou spolubydlící mají pro sebe spodní patro domku, kde je krásně teplo díky trubkám.
Už v Česku jsem slyšel, že jídlo tady Lenka a její spolubydlící prakticky nakupují a věnují se tzn. dumpster divingu – vybírání potravin z kontejnerů. Po krátkém testu musím říci, že Dánové jsou na to odborníci. V průměru se vyhodí 127 kg potravin/1 Dán/rok. V ČR je to (asi) 80 kg/1 Čech/rok (ano, titulek článku lže). Situace došla tak daleko, že v Kodani se otevřel obchod s vyhozenými potravinami.

Lenka nás vzala k jednomu obchodu, kde jsme nakoukli do několika kontejnerů. Opravdu jsem nechápal. Našli jsme tam ananasy ve stavu, ve kterém bych je v Bille koupil jako I. jakost. Dále melouny, houby, šunku, jogurtové nápoje. Při venkovní teplotě 6 °C, je paradoxně kontejner i dobrá lednice.

Vrátili jsme se k Lence. Její spolubydlící nám udělala skvělou večeři, jak jinak než z dumpster diving potravin, po které jsem vytuhnul na gauči. Úplně jsem neusnul, ale byl to dostatečný odpočinek na to, aby se mi trochu srovnala záda a abych si poslintal pro změnu druhou tvář.

Lenka nám ukázala další obchody pro dumpster diving. Postupně jsme objeli na kolech 5 obchodů, resp. jejich kontejnery a vybavili se jídlem na tři dny. U několika z nich jsme se se potkali s dalšími divery. Největší problém divingu je, že např. pečivo se některé obchody nebalí, takže se ten den upečené (a neprodané) pečivo prostě vyhodí. V Česku by se prodávalo ještě druhý den (což je dobře). Tady se toho opravdu vyhodí kvanta. Bylo mi toho líto, kolik jsem toho viděl v těch kontejnerech.

Při projíždění Odense jsem si všiml dalších kulturních rozdílů. Dánové vás nechají v mnohém nahlédnout do svého soukromí, resp. obydlí. Hodně domů mají velká okna v přízemí, bez rolet, žaluzií nebo závěsů. Vidíte většinu prostoru. V Česku nemyslitelné. Myslím si, že to je jasný odkaz komunismu, který bude dále přetrvávat. Většina domů nemá omítku. Nevím, jestli to je cíleně nebo jenom někdo ujel a zavedl daň na omítky, ale faktem je, že architektura běžných staveb je mnohem celistvější a vizuálně zajímavější. Převládá oranžovo-hnědý odstín pálených cihel, ale viděl jsem i jiné, velice atraktivní kombinace tmavého kovu a béžových cihel. Ta lehkost některých staveb, které přitom krásně „fungují“, je místy dech beroucí. Absencí variace použitých materiálů, si Dánové kompenzují prostorovými variacemi, se kterými staví své domy. V ČR máme šedivou nudu, kam se člověk podívá, občas zrůdný exces, zřídka dílo zručného architekta. Tady stačí použít pálené cihly, postavit obdélník se střechou a bude to zapadat. V tomto si mne Dánsko opravdu získalo.

Dánové jezdí na kole vznešeným, hipsterským způsobem. Kola si tady zamykají a všude jsou pruhy pro kola. Někdy nemají moc dobře vyřešené napojování pruhů z jednoho směru do druhého, občas se pruhy ztrácí a zase objevují, ale na to si zvyknete.

Zítra o kostičkách, vlacích a další dumpster diving hostině.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Cestopis: Dánsko – Odense – přílet

  1. Ondra Šrámek napsal:

    Nice ! Každopádně nechci kazit iluzi o stavu pečiva v ČR, ale dle hygienických norem se musí veškeré nebalené pečivo každý den na konci vyhodit (a to i když je třeba jen hodinu upečené ((když má prodejna svojí pekárnu např.))..). Na vlastní oči jsem při svojí brigádě v Globusu před X lety viděl jak se vyhazuje cca 50 čerstvě napečených pecnů chleba. A to kvůli normě, která nedává příliš smysl (ale zase na druhou stranu je problém s tím, kdyby byl chleba i přes tu noc na prodejně v pořádku, kdo a jak by dohlížel na jeho uložení a hyg. ochranu přes tu noc ((větrání a chlazení prodejny atd.))…tak je prostě bohužel jednodušší to vyhodit..).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s