Cestopis: Dánsko – Legoland

Tentokrát o kostičkách, kartičkách, zázračném červeném gauči a prakticky o ničem jiném.

Robin jsem nechal na spaní matraci a sám se uchýlil na menší červený gauč. Jediná možnost, jak na něm spát, byla skrčený na boku. Robin si chtěla ještě povídat, protože nemohla usnout. Usnula asi za 2 minuty.
Ráno jsem čekal všechno možné. Sice jsem si nedovedl představit, že by to s mými zády bylo ještě horší, ale zároveň jsem věděl, že meze mé fantazie progresi bolesti zad nezastaví.
Když jsem se v půl šesté ráno probudil poprvé, po 4 hodinách tvrdého spánku a snění, což se mi naposledy stalo nevím kdy, tak jsem cítil zvláštní pocit, který jsem už skoro dva týdny nezažil – bolest zad byla pryč.
Ne na dlouho, ale pryč. Kdybych nevěděl, že jsem se zrovna probral ze snu, myslel bych si, že dál sním. Vstávání na ostro, v 6:20 proběhlo o to snadněji. Pobalili jsme se a vyšli na čas, směr hlavní nádraží. Částí cesty nás provázela naučná stezka po Odense, kde jsme prošli okolo 5 z 13 hlavních turistických atrakcí. Byla mezi nimi i a ta nejslavnější – rodný dům H. CH. Andersona.
image

Měli jsme trochu problém trefit budovu nádraží, protože cedule okolo ukazovaly knihovnu, podchod nebo stánek se zmrzlinou, ale ne hlavní nádraží.
Dánské vlaky jsou vysoké úrovni, relativně čisté, vybavené tichými oddíly a WiFi, která funguje skvěle v průběhu celé jízdy.
image

Sice jsme si koupili levný lístek, co jsme si měli vytisknout doma (při nákupu mi to systém zopakoval 3 krát), ale paní stačil načíst čárový kód. Čtečka, co musí průvodčí v ČR držet dvěma rukama a váží to bůh ví kolik, tak v Dánsku se vleze do dlaně a váží to asi 120 g. Zásuvky jsou na stropě, jemně nepraktické, ale dá se s tím žít (pokud, máte delší kabel).
Ve Vejle jsme přistoupili na autobus 143, který Vás vyhodí přímo u Legolandu.
Jelikož bylo teprve 9:30 a otevíralo se až v 10:00, vystoupili jsme o zastávku dříve a došli to pěšky.
image

Legoland byl kupodivu o legu, ale kupodivu malo. Zrovna otvírali novou sezónu a tak byly lístky za polovinu. U vstupu byla už kupa lidí. Některé matky mne fakt dostávaly. V kabelce měly třeba normální konvici na kávu i s hrníčky, jiné skupiny měli s sebou celé vozíky věcí. Šikovná věc, to by mne v životě nenapadlo. Pár minut před otevřením nastoupila dětská kapela, princezna s ninjou a krokodýlem. Těsně před úderem desáté hodiny po obloze přeletělo červené letadlo z nedalekého letiště.
image

Celou cestu zpátky jsem přemýšlel, jak vlastně Legoland popsat. Já si popravdě neuvědomil, že to je zábavní park. To mi došlo, až jsme prošli minilandem, co je hned u vstupu. Miniland byl za mne to nejlepší, co tam mají. Tak vymazlené modely jsem jinde neviděl. Ostatní atrakce nejsou popravdě nic, kvůli čemu byste měli přijet, pokud zrovna nejste poblíž a v Evropě by se dalo najít spousty jiných, lepších, zábavních parků.
image

Legoland jako takový se dá stihnout za jeden den, za předpokladu krátkých front, kdy čekací doba u všech atrakcí je tak 5-10 min. Některé si můžete dát i dvakrát. My měli k dispozici 7 hodin (otevírací doba se mění podle ročního období) a využili jsme je beze zbytku. Hodně se toho dá stihnout poslední dvě hodiny, kdy už tam není tolik lidí. Vyhlídkovou věž si nechte až odpoledne, kdy je slunce vysoko na obzoru. Pokud sebou nemáte děti tak do 7. třídy, vynechte i 4D kino. Zkusili jsme asi vše, co se dalo a mělo pro nás starší smysl. Nejlepší adrenalin zažijete asi Polar Landu, i když Ice Pilot (roboti společnosti Kuka, do kterých vás posadí a ti s vámi třepou, co můžou) jsou adrenalinově výživnější. Celkově jsme vynaložili včetně cesty 2200 Kč, což si myslím, že je na hraně. Pokud neseženete lístky za polovic a nemáte zrovna dítě, které žije legem, tak bych se skoro na to vykašlal. Na druhou stranu, těžko říci, co lepšího v těchto končinách (poloostrovní část Dánska) dělat. Největším problémem za mne byly krátké časy atrakcí. Když si představím, že bych čekal třeba 20 minut na 2 minuty, někdy se to vlezlo i pod minutu „zábavy“, tak bych z toho opravdu nadšený nebyl. Jedna z nejlepších atrakcí – Ice Pilot, alias roboti Kuka najdete každý rok na strojírenském veletrhu, kde vás robot povozí lépe a hlavně déle. Další mínus pro mne bylo, že Legoland nenabízí nic pro rodiče. V situaci, kdy přijedou rodiče se svými ratolestmi a jeden z nich se zvládne o ně postarat, tak druhý v podstatě nemá kam jít. Já osobně jsem čekal aspoň nějakou expozici o legu a historii firmy. Opravdu mne zajímalo, kolik druhů kostek/kolekcí vyrábějí, kolik toho cca vyrobili celkem nebo jak vznikl název Lego (Leg Godt – dánsky „hezky si hrát“). Nic z toho se tam nedozvíte. Bohužel.
image

Nemohu mluvit za Robin, ale díky její společnosti jsem si tu návštěvu Legolandu užil. Jinak by to byla asi nuda. Nejvíce asi budu vzpomínat na to, jak jsem ji x-krát přesvědčoval, že se není čeho bát a můžete toho robota zapnout na plnou rychlost. Zpáteční stop se moc nechytl, takže jsme to vzali opět autobusem a vlakem. Málem jsme chytli zpožděný vlak, ale nestihli jsme koupit lístky.
image

Měli jsme tak čas chvíli si projít Vejle. Přišlo mi modernější než Odense. Na kopci měli bílý mlýn, který šel vidět už z dálky. Výpravčí ve vlaku mne sjela za to, že jsem si zvolil špatnou kartičku na identifikaci, ale ať bych zvolil cokoliv, vyšlo by to na stejno. Žádnou slevu jsem nečerpal, ani jsme neměli místenky. Bylo to opravdu jedno, stejně si neodpustila mi strčit tu kartičku, co jsem měl mít, až pod nos. Naštěstí nám aspoň řekla, že sedíme ve špatné polovině vlaku a že si musíme za 3 zastávky přesednout: Bůh ví, kam bychom vlastně dojeli, kdybychom zůstali sedět.

Teď večer, když píšu tyto řádky, mohu s radostí říci, že bolest zad je zatím pryč. Robin si šla na chvíli lehnout před večeří. To bylo asi před 2 hodinami. Asi ji nechám spát až do rána. Myslím, že toho měla dneska plné kecky. Hodně ji zamrzelo, že Lenka, kamarádka, za kterou jsme přijeli, tak do Legolandu vůbec nedojela, byť měla. Před odjezdem mi Robin říkala, že se na ni hodně těší, ale Lenka to vnímá trochu jinak. Cestou z nádraží se ještě pronesla s bramborami, které nesla. Pokud si říkáte, proč jsem to nevzal já, tak vězte, že já měl plný batoh jiných věcí a plné ruce práce s nejkratší navigací zpět k Lence.

Mezitím, co si šla Robin zdřímnout, já dodělal večeři, dopsal tento článek a upekl holkám štrúdl. Teď si jdu najít nějaké místo na spaní. Bude to oříšek. Nechci vzbudit Robin a ani se neprobudit s hřebíkem v zádech.

Zítra se mrkneme k moři a po Odense.

image

image

image

image

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Cestopis: Dánsko – Legoland

  1. Sedmi napsal:

    hezky, tak preju, at ty zada vydrzi…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s