Cestopis: Dánsko – Odense podruhé a Kodaň poprvé

Dnes dáme Odense další šanci, takže to bude o vlacích, které jsme viděli, o vlaku, který nás málem přejel a o tom, jak jsem odmítl první nabídku na sex v Dánsku.

Ranní vstávání bylo opět kruté. Psaní článků do pozdní noci, řezání dřeva na posteli vedle a divné sny o práci mi spánku moc nedopřáli.
Robin se zrovna taky nechtělo. Páreček k pohledání. Jelikož jsem měl svátek, udělala mi snídani. Zbytek dopoledne jsme věnovali balení, úklidu, vaření, mytí a plánování, co dál. Já měl navíc v agendě uhánět Robin, aby něco dělala do školy.
Ubytování v Kodani vypadalo stále bledě. Pokud jsem četl průvodce levným cestováním Kodaní dobře, tak kousek od místa, kde nás vyklopí bus, je podchod, kde se dá dobře spát.
Jelikož jsme měli trochu času, přemluvil jsem Robin k návštěvě ještě jednoho muzea v Odense – muzea vlaků.
image

Jelikož to všechno píšu na mobilu, těžko se mi pracuje s odkazy. Originální názvy, videa a odkazy doplním zpětně.
Muzeum se nachází na druhé straně vlakové zastávky Odense, takže druhou největší atrakcí taky snadno trefíte z vlaku. Vstup stojí od 65 do 130 dánských korun, po většinu roku stojí 65 dánských korun pro dospělého, my jsme vychytali zrovna druhé nejdražší období za 95 dánských korun, stejně jako muzeum Hanse Christiana Andersena.
image

Návštěva zabere 2 hodiny, takže se celkem v Odense zabavíte na celý den, ne jenom půl den, jak jsem psal včera.
V muzeu si můžete prohlédnout a osahat historické lokomotivy a to od těch nejranějších po moderní. Vedle lokomotiv jsou zde i vagóny všeho druhu, od běžných s dřevěnými sedačkami, přes spací a jídelní vůz na dálkové mezinárodní lince, až po královský vagón. Nejvíce mne zaujala výstava s tématem Orient expressu a k projetí transibiřské magistrály z Bucket listu přidám jízdu Orient expressem. Celkově jsem se dozvěděl mnoho nových informací a mnohem více než včera.
image

Muzeum bylo na můj vkus trochu předražené, ale umí si to obhájit. Cena 65 dánských korun mi přijde akorát.
Z muzea jsme třetí kosmickou uháněli na kolech zpět k Lence, abychom se v neklidu najedli a stihli autobus do Kodaně.
image

Cestu jsem zvolil skrze park, který si přála vidět Robin. Byl to spíše les okolo řeky. Trochu nás to zdrželo, takže jsem si řekl, že si zkrátíme cestu přes malé vlakové nádraží, které tady bylo.
image

Bohužel, architekt stavby navrhl plot na druhé straně přechodu, takže nebylo průchozí. Z jedné boční strany byl další plot, takže to nešlo ani obejít a na druhé straně byl přejezd vzdálený asi 100 m. Nebyl zrovna čas to obcházet, takže jsem se rozhlédl do dali na jednu stranu kolejí, to samé na druhou. Koleje na obě strany byly rovné jak německá násada na lopatu. Vlak nikde. Navíc jsem si řekl, co by dělal vlak v takovém zapadákově.
Robin jsem oznámil: „Jdeme!“ a šlo se. To další, co jsem slyšel, byl zvuk houkajícího vlaku za námi.
Problém dánských vlaků je, že jsou tiché jak prostitutka s 20 letou praxí. Naštěstí, vlak v zastávce zastavoval a my jsme stejně byli na slepé koleji, takže nám kromě podělaných kalhot nic nehrozilo.
image

V autobuse jsme konečně vyřešili ubytování v Kodani, aspoň na dva dny. Skrze Robinin profil jsem se domluvil s jednou slečnou, která bydlí shodou okolností kousek od stanice, kde jsme vysedali. Robin poslala hromadu requestů, ale kromě několika nabídek na sex, kde nic, tu nic.
I já jsem jednu dostal. Ani jsem nemusel posílat desítky requestů. Škoda jen, že se jmenoval Carlos.
Navrhl jsem Robin, aby napsala svou verzi našeho dne. Určitě by to byla pro čtenáře zajímavé, kdyby si mohl přečíst i jiný pohled na věc, než moje bláboly. Ale moc se jí nechtělo. Moc to nechápu. Psaní je výborný trénink mozku. Začínám si to uvědomovat čím dál tím více. Spousty lidí se mne ptá, proč si píšu blog a proč jsem i tak osobní. Vůbec tu otázku nechápu, protože se mě většinou ptá někdo, kdo to nikdy nezkusil. Psaní vytříbí jak psaný, tak mluvený projev. Spousty lidí za mnou chodí s prosbou, jestli bych jim nepomohl napsat to či ono. Protože ví, že to umím. Právě kvůli tomu píši. A proč osobně? Protože většinu blogů zabije tvůrčí krize. A to nejjednodušší je psát o sobě. Pořád bude, co psát. Netřeba se vyhýbat osobním věcem. Osobní deníček není to samé. Ani formou, ani stylem psaní. Myšlenky zůstanou uzavřeny dovnitř. Nemají možnost se dále rozvíjet. Radši bych četl blogy všech svých přátel než jednu žumpu na blesk.cz
Zpět do Dánska… Odense jsme opustili právě včas. Počasí se zhoršilo. Cesta rychle ubíhala. S Robin si už tolik nepovídáme. Hlavní věci už padly a oba umíme mlčet. Omezili jsme se na věčné věci jako je plánování a vtipy na toho druhého. V autobuse jsme skoro nemluvili. Oběma se nám hlavou honili jiné věci.
Vím přesně, co se hodilo hlavou Robin. Četl jsem ji to na očích, ale více se o tom rozepisovat nebudu. U mne to asi nepoznala.
V Kodani jsme vysedli ve Valby. Ihned jsem si všiml těch rozdílů. Kodaň není zdaleka tak čisté město, jako Odense. I když jsme v Odense prošli dalšími čtvrtmi, které nebyly tak celistvé, jako ta, ve které jsme bydleli my, Kodaň je mnohem různorodější a špinavější. Je tu mnohem více adolescentů, co neví, co s volným časem a sprejují po zdech. Rozdíl oproti Česku ale tu ale je, zatím jsem neviděl počmáraný dům, pouze různé zdi.
Pohodlně jsme našli naše ubytování u jedné milé právničky ve Valby. Během jednoho dne, co si znovu aktivovala účet na CS, dostala 12 requestů, odepsala na dva, takže jsme měli z nebe štěstí.
Sdělíme obývák s jedním potrhlým Němcem, co mu trvá 40 minut si dát rychlou sprchu, na záchodě skládá puzzle a lítá tady v černé kápi, ale o tom příště. Dnes to už balím a jdu spát. Musím ještě odpovědět na pár přání k svátku. Bohužel mezi nimi není přání od osoby, od které jsem si to nejvíce přál.

Zítra o Kodani. O tom, jak jsem zatáhl Robin na návštěvu do čtvrti prostitutek, do squatu na okraji centra a dalších perličkách.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Cestopis: Dánsko – Odense podruhé a Kodaň poprvé

  1. Sedmi napsal:

    Tak alespoň zpětně taky vše nejlepší k svátku 😃 a jsem zvědavá na pokračování… Kodaň se nám docela líbila.

  2. jolana88 napsal:

    Přidávám se s opožděnou gratulací. Andersena pokládám za „utajeného“ vynálezce hororů; pobavil mě dům „bydlel do dvou let“ 🙂 představila jsem si batole, jak „učeně“ obchází a vypráví o budoucí proslulosti – a vzpomněla si na „léčebné“ kosti svatých. PS: jak jste se zmínil o těch špinavých botách – ve velkém množství lidí vzbuzují špinavé boty subjektivní dojem „ušpinění se“ celkově? Příjemný zbytek volna 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s