Cestopis: Švédsko – Stockholm – Gamla stan & Skeppsholmen

Dneska o mé první švédské trojce a jak jsem u toho málem umřel.

Už dlouho jsem neměl takové ráno, jako to dnešní. Probudit se s výhledem jako je tento se mi bohužel nepoštěstí často. Všude ticho (chrápání Robin nepočítám). A kdybych věděl, že se mi ten den splní můj velký sen o švédské trojce, vstával bych z postele mnohem radši.
image

Wildfried žije 30 km od Stockholmu, což jsme zprvu považovali za problém, ale když se podívám na přírodu okolo, říkám si ještě, že tak. Jestli Lin byl pro mne před rokem inspirace, jaký bych si přál být ve 40, Wilfred je to samé pro 50tku. Je to učitel, skoro sám si postavil nádherný dům a přivydělává si opravou a prodejem kol. Přes léto jezdí na kole kolem světa, nejdále byl v Kapském městě.
image

U něj doma jsme se potkali s dvěma dalšími couch surfery. Jeden z nich toho moc nenamluví, ale rád chodí. Přiletěl na stejné letiště jako my, ale do Stockholmu to došel pěšky. A takto prý chodí všude.
Další je Johan, původem Belgičan, bývalý obchodník se zlatem a diamanty ze Senegalu a realitní makléř, v současné době podniká s nemovitostmi v Brazílii. Taky to je No. 1 hostitel v Brazílii, který ubytovali více než 13 000 lidí z celého světa. Ve Švédsku je na návštěvě svých dětí a hodlá se sem přestěhovat právě kvůli nim. Zná 9 jazyků, mezi nimi i švédštinu.
Ráno nám všem Wildfried přichystal obří snídani. S Robin jsme splácali všechno možné dohromady. Wildfried zrovna jel do města, takže nás s Robin a Johanem hodil k nejbližší stanici metra. Johan měl namířeno do kostela, protože je křesťan a zítra to nestihne, my na ostrov Skeppsholmen, který leží v centru města. Stačí vystoupit na zastávce metra T-Centralen a odtud je skoro vše zajímavé dostupné pěšky.
image

Cestou jsme si s Johanem začali povídat o couch surfingu a plynule přešli k jeho životnímu příběhu, který mi přišel fascinující. Vyprávěl nám o svých obchodech, o špatných rozhodnutích, která udělal, o jeho rodině, plánech do života, Brazílii atd. Dost mne navnadil na návštěvu. Myslím, že se tam už konečně zajedu mrknout.
image

Úplně přirozeně jsme zamířili na Gamla stan, největší ostrov v centru města, kde se nachází královský palác. Ostrov je plný úzkých uliček, obchodů se vším možným i nemožným.
Prošli jsme si ho, vyměňovali si myšlenky, nahledli do paláce a zamířili k Skeppsholmenu, který je hned vedle. Je mi trochu líto Robin, nějak se mi jí nedaří vtáhnout do diskuze s Johanem. Johan se jí snaží věnovat pozornost a dal mi minimálně jednu dobrou životní radu – muži se nemění. Jsou jací jsou a pokud se vám nelíbí jaký je, jděte o dům dál.
Pro mne je Johan zajímavou studnicí životních informací. Poměrně nedávno jsem si uvědomil, že člověk se prakticky učí jenom ze svých chyb. Místo toho, aby si nejprve zjistil, jak věci dělat správně, dělá je špatně, než vylučovací metodou nebo náhodou objeví správné řešení nebo postup. Mnoho správných nebo dobrých myšlenek může vzejít od starších lidí, zpravidla ale jenom do určitého věku. Přestane nefungovat buď forma předání nebo obsah sdělení není aktuální, může být zkreslený vzpomínkami nebo neschopností se učit novým věcem. Proto je vhodné čerpat moudro od starších do určitého věku a to je právě Johan.
Potvrdil mi pár životních „mouder“, kterými se již delší dobu řídím a pomohl mi se zase podívat na věci z jiné perspektivy. Nestává se mi často, že bych někomu řekl, že se na to musí podívat z té lepší stránky, ale Johanovi jsem to řekl hned dvakrát. Pro mne, jako zarytého pesimistu je to velký skok kupředu.
image

Pomalu jsme si prošli celý Skeppsholmen a na chvíli se zastavili na jeho konci. Při zpáteční cestě jsme se zastavili v galerii moderního umění, která byla rozhodně ta nejlepší, kterou jsme na našem eurotripu viděli. Expozice zahrnovala díla od Picassa, Salvadora Dalího, Yoko Ono, Henri Matisse, Marcel Duchampa, Andy Warhola, Roy Lichtenstein a další. Tady bych si opravdu vybral. Taktéž jsem si uvědomil, jak je na tom Brno, dost možná i celá ČR bídně v tomto ohledu. Asi není poptávka. Musím někdy zajít do národní galerie, ale nečekám žádnou velkou slávu.
V galerii jsme s Johanem začali být poněkud více osobní v naší konverzaci. Zajímavý předěl. Začal mi více vykládat o své rodině, bývalé ženě a svých vztazích. Já to prokládal svými historkami.
image

Po galerii jsme popošli kousek dál k muzeu východních civilizací (Čína, Japonsko, Korea) – Osasiatiska, kde jsme si dali oběd. Podělili jsme se o jídlo s Johanem, protože ten plánoval pouze návštěvu kostela a nic víc. Muzeum bylo poměrně slabé a i když je zdarma, můžete ho s klidem vynechat.
Je tam pěkná expozice  čínského porcelánu a keramiky, ale už jsem viděl větší i lepší sbírky. Nicméně musím kurátorovi uznat, ona expozice čínské keramiky je vizuálně zajímavá a technicky dobře udělaná. V muzeu jsme navíc potkali stejného zaměstnance, jako včera v úplně jiném muzeu. Pamatoval si nás a prohodil s námi několik vět.
image

Ze Skeppsholmenu jsme zamířili zpět do centra. Došli jsme až k národní knihovně, ale byla už zavřená). V parku za ní, který zatím čekal na jarní probuzení, jsem si propích oznáčkem obří puchýř na malíčku. Nebyl to úplně nejlepší nápad. Bolest při každém našlápnutí se zhoršila. Nová náplast to trochu zlepšila, ale vzhledem k tomu, že jsme teprve v polovině našeho výletu, tak se mám na co těšit. Když jsem kulhal od knihovny, tak mi Robin řekla, že s změnila názor, že si už nemyslí, že mne zastřelí, až se zase někde vloupám do prezidentského paláce nebo při pašování drog. Myslí si, že umřu na nějaké podobném zranění. Komentoval jsem to s tím, že puchýře na malíčku na noze jsou vážný problém, na který bych mohl umřít, klidně i na místě. Nevím proč, ale moc to na ní nezapůsobilo.
Už nebylo moc, co dělat, takže jsme se pomalu vydali zpět k nádraží směrem Wildfriedův domov. Po cestě jsme se ještě zastavili u koncertní haly, kde probíhá ceremoniál předávání Nobelových cen. Byl jsem trochu zklamaný, čekal jsem více. Běžně jsou před budou trhy, kde vyřvávají obchodníci tureckého původu celý den.
image

Ti bylo v podstatě vše z našeho prvního dnu ve Stockholmu ve třech. Vrátili jsme se k Wildfriedovi, dali si společně vydatnou večeři a šli spát. Johan zítra odlétá, takže jsme si popřáli vše nejlepší na zbytek našich cest. Robin vytuhla při plánování zítřejšího dne. Po 2 minutách plánování. Naplánovali jsme prd.
image

Neměl jsem moc času vnímat kulturní rozdíly, ale na Švédsku je to těžké. První, čeho si člověk všimne je multikulturnost. Je tady strašně mnoho národností a kultur. Švédská kultura se v tom trochu ztrácí. Mají hodně vysoké procento imigrantů k původnímu obyvatelstvu. Bohužel, drolí to švédskou společnost a vytváří společenské problémy. Sám si tady připadám jako trochu v mixéru na levný salám. Trochu toho masa, ale jinak jenom spousty přísad okolo. Není tady mnoho tlustých lidí, ty jsem mezi Švédy vůbec neviděl. Hezkých Švédek jsem moc neviděl, ale pár se jich našlo. Jídlo ve školních jídelnách mají lepší než co já znám.
Stockholm má jeden velký problém, chybí mu jasný symbol, který by byl rozeznatelný pro turisty po celém světě. Chybí mu Karlův most s Hradčany v pozadí. Výhledy jsou tu jinak krásné.
Těším se na další dny a uvidíme, co se podaří.
image

image

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Cestopis: Švédsko – Stockholm – Gamla stan & Skeppsholmen

  1. jolana88 napsal:

    hmm – no – o tom věku si budeme muset popovídat 🙂

    • KUTlime napsal:

      Poslouchám…

      • jolana88 napsal:

        Nedělám to ráda – ale, předpokládám, jste unaven – „zrychlím“ vysvětlování, použiju citát (Wericha) „jsou lidi, co tady můžou být dalších sto let, a pak jsou lidi, co tady už sto let nemuseli být“. Jsou lidi, kteří nemají co sdělit ve dvaceti, natož v padesáti (a ano, znám hodně (i) vzdělaných blbců). Pak jsou lidi, kterým stárne jenom tělo – mozek to „nějak“ nechce pochopit …

      • KUTlime napsal:

        Vykouzlila jste mi úsměv na tváři. Díky…

      • KUTlime napsal:

        Jenom nevím, do které kategorie patřím já.

      • jolana88 napsal:

        Sláva, hurá, jupí – vím alespoň o jednu věc víc než Vy 😆 Příjemné cestování přeji

      • jolana88 napsal:

        oprava – o Dvě. Ta druhá – ani ženy se nemění, akorát se vydrží líp (a dýl) přetvařovat 😛

      • Sedmi napsal:

        Mno, otázka úhlu pohledu. Ale ten bonmot že muž se žení a doufá, že žena se nezmění a ona se změní, zatímco žena se vdává a doufá, že muž se změní a on se nezmění docela sedí, protože právě ten úhel… 😀

      • jolana88 napsal:

        jj. O lidech si nemyslím nic dobrého (ani o sobě) a málokdy se spletu 🙂 Vlastně – dokud předpokládáte, že (např.) Robin se poučí jen proto, že Vy jí to povídáte … s vaším pesimismem to není tak zlé 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s