Zazvonil zvonec a FEMu je konec

Období chaosu končí. Tedy doufám. Skoro čtyřměsíční letargie v podobě hledání nové práce je u konce. Včera jsem podal oficiálně výpověď.

Po 9 neúspěšných pohovorech přišly nakonec dvě nabídky od stejného zaměstnavatele – nadnárodního korporátu, co polyká inženýry po stovkách.

Preference se během hledání značně změnily. Můj původní plán – najít si nějakou dobrou pracovní nabídku, pokud možno v blízkosti bydliště, a srovnat ji s nabídkou do Holandska, kterou jsem dostal už před dvěma měsíci a možností pracovat na volné noze, vzal rychle za své.

Pracovnímu trhu v oboru, ve kterém se chci uplatit (programování), bohužel nemám, co nabídnout. Nemám dostatek zkušeností ani znalostí. Zvláště, když přihlédnu k platu, na který mířím.

Jako první šla z kola ven práce na volné noze. Tehdy jsem ještě netušil, jak se celá situace vyvine, ale mým cílem bylo si finančně polepšit, abych mohl pracovat méně a mít více volného času. To by asi práce na volné noze nevyřešila.

Jako druhá možnost, co šla z kola ven, byl odchod z FEMu. Jak se mi postupně zavíraly další a další dveře, tak nezbývalo čelit realitě, že v současném zaměstnání budu muset zůstat. Na jistý čas se věci i zlepšily.

Šéf přijal nového člověka na část mé pracovní agendy (byť ještě nezačal pracovat). Otevřeně jsem si promluvil s druhým jednatelem firmy, vysvětlil mu, jak se věci mají. Ale i tak, na začátku i konci každého dne jsem přemýšlel, jak dál. Čistokrevná paralýza analýzou. Nebyl jsem schopen se rozhodnout. Nebyl jsem schopen racionálně uvažovat ani v jiných věcech a soustředit se na ně.

Jako třetí možnost šla z kola ven práce, co bych chtěl dělat. Byť jsem měl docela jasno, co chci dělat, brzy mi bylo jasné, že to dělat nemůžu. HR pracovnice mne začaly posílat na pracovní pozice, kde jsem neměl co dělat. Musel jsem se učit několik nových programovacích jazyků, nové vývojové platformy atd. Někdy ze dne na den.

S každým dalším pohovorem ve mně rostla nechuť tam vůbec jít. Většinu posledních pár měsíců jsem strávil tím, že jsem přišel z práce domů, vzal si učebnici jazyka X, nainstaloval si platformu Y a vývojové prostředí Z a snažil se v tom něco dělat, šel spát po půlnoci a vstával v 6 ráno, protože mne mozek nenechal už spát.

Jako poslední šla z kola ven nabídka z Holanska. Jeden zkušenější známý mi řekl, že to, co mi nabídli, je na Holandsko málo a ať se na to vykašlu. Měl pravdu. O moc bych si nepolepšil.

Ještě na eurotripu 2016, když jsme byli v Dánsku, přišla mi jedna nabídka od výše zmíněného korporátu. Chvíli jsem ještě vyjednával, ale pak od nich přistála další, o něco lepší nabídka.

V onom korporátu mám několik známých. Sondoval jsem informace, kterých jsem získal mnoho. Bohužel, přidaly mi spíše vrásky na čele.

Týden jsem nad ní přemýšlel a odkládal rozhodnutí. Můj žebříček životních hodnot mi nedokázal jasně odpovědět na to, jak se mám rozhodnout. Mohl jsem nabídku přijmout, ale byl by to značný kompromis. Mohl jsem nabídku odmítnout a dál bojovat ve FEMu s FEMem, popř. hledat dál. Včera mne to ovšem přestalo bavit.

Uvědomil jsem si, že to takto nejde dál. Život je otázkou rozhodnutí, která činíme. Pokud nejsme spokojení se svým životem, je třeba udělat nové rozhodnutí. Z šuplíku jsem vytáhl výpověď a odnesl ji šéfovi.

Včera jsem po hodně dlouhé době měl dobrý pocit, když jsem odcházel z práce. Doma jsem usnul už v půl deváté večer a spal až do 4:07. Poctivých 7,5 hodin spánku. To se mi letos ještě nestalo. Znova jsem se začal TED talky. Dneska jsem jel letos poprvé na koloběžce do práce, protože jsem se nemusel už učit na žádný pracovní pohovor. A nebyla to jenom jízda. Začal jsem zase dělat blbiny. Skákat z/na patníky, děsit lidi a auta okolo sebe, smát se u toho.

Lhal bych si do kapsy, kdybych řekl, že necítím strach a nejistotu. Jaké to bude? Co se po mně vlastně vůbec bude chtít? Přežiji zkušební dobu? Bude to korporát vs. KUTlime nebo KUTlime vs. korporát? Jak obstojím na pozici, na kterou mám stejnou kvalifikaci, jako kočka domácí na recenzi článku o hledání Higgsova bosonu?

Uvidíme, čas ukáže.

200_s

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život, Oznámení. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Zazvonil zvonec a FEMu je konec

  1. avespasseri napsal:

    Tak hodně štěstí. Po tak dlouhém hledání, je asi lepší prostě skočit a doufat, než zůstávat tam, kde ho to „sere“ 🙂

  2. Sedmi napsal:

    Chápu a držím palce 🙂

  3. jolana88 napsal:

    🙂 nějak bylo, nějak bude. Dilema je věčné 😆
    Wanted
    $10,000 reward
    Schrödinger’s Cat
    Dead or Alive

  4. Pingback: Co blog vzal a co blog dal… | My space, my world.

  5. Pingback: Jak se mám a co bude dál | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s