KUTlime vs. Korporát: Epizoda III. – Návrat Jetiho

Tři týdny za mnou. Doba hájení pomalu končí. Za týden dostanu na starosti projekt za 75 mega. Sranda končí (nebo právě začíná). Pojďme si to shrnout.

Zpětně musím říci, že jsem čekal, že to bude horší. Myslel jsem si, že korporát budu hůře snášet a že korporát bude hůře snášet mne. Opak je pravdou. Když jsem druhý týden na chodbě potkal pankáče se čtyřmi punk hroty na hlavě a v kraťasech, tak mi bylo jasné, že stejně jako korporát obrousí hrany mně, já obrousím hrany jemu. Zatím brousím jízdou na koloběžce v openspace.

Nejhorší chvíle zažívám ve chvíli, kdy se mne někdo zeptá: „Tak co nová práce?“ a já nemám, co říci. Bohužel. Tohle je asi největší mínus. V korporátu obecně není moc prostoru pro seberealizaci. Zvláště na pozicích projektových inženýrů. Jste korporátní úředník, který šoupe papíry z jednoho stolu na druhý. V mém případě to jsou elektronické dokumenty z jednoho kontinentu na druhý.

Druhé nejhorší chvíle zažívám při odmítnutích, viz další odstavce.

Času nemám tolik, kolik jsem si představoval. V tomto je to paradoxně ještě horší, než předtím. Jednak musím na minutu přesně dodržovat hodinový fond, což se předchozím zaměstnání nedělo. V minulé práci jsem si svévolně krátil pracovní den o hodinu, někdy i více. Taky jsem věděl, že budu dojíždět, ale přepočítal jsem se o 20 min. Ve skutečnosti dojíždím 100 minut denně. Zatím mám ještě dost povinností k vyřizování během ranního dojezdu do práce a většina článků teď vzniká právě v tomto období. Taky mám stále spousty TED talků, které jsem ještě neviděl. Zhruba čtyřicet elektronických knih na přečtení a tak 50 papírových. Několik her, které jsem koupil před lety a dosud je nehrál. To mne na chvíli zabaví. Otázka je, co budu dělat potom a jak se srovnám s tím neproduktivním časovým intervalem. Ale stále častěji se přistihuji v situaci, kdy mám v uších sluchátka ne kvůli poslechu, ale abych neslyšel okolí, ponořen do svých myšlenek a představ. Někdy si ani neuvědomím, že už jsem dojel do práce. Takže kdo ví…

Uzavřel jsem sám se sebou dohodu, že dám korporátu šanci. Stejně tak jako budu mít roční hodnocení pro valorizaci mzdy, budu mít roční hodnocení rozhodnutí, zda chci nadále setrvat tam, kde jsem.

Zbývá si položit poslední otázku – co jsem tedy získal? Kde jenom začít…

Tento odstavec píšu v pondělí, ten před předchozí vznikl v pátek. A musím popřít sám sebe. Po dlouhé době, řádově měsících, jsem měl relativně klidný a pohodový víkend. Popravdě, byl to hodně bouřlivý víkend, ale to si nechám na jindy. Co asi mluví za vše je to, že jsem se v sobotu ráno probudil a nemusel jsem nic, zhola nic! Mohl jsem si dovolit jen tak válet a užívat si bolesti zad v posteli.

Jestli mne korporát zatím něco naučil, tak je to opravdu plánovat čas. Jdu na to teď úplně jinak. Mám zcela jiné výstupy, než jenom hromadu úkolu v MyLife Organized. Naučil jsem se mnohem lépe plánovat využití svého času a změnil jsem taky hlavní myšlenku využití času. Už nevěnuji práci a mamonu, ale sobě a svým přátelům. S tím se ovšem pojí i stinná stránka věci. Dost mých přátel ještě studuje a poslední dobou zažívám sérii odmítnutí (kvůli učení, zkoušce, přijímačkám, bakalářce, diplomce atd.) Jako kdybych narazil na neviditelnou skleněnou zeď.

Já jim to nezazlívám. Chápu je, ale zatím nevím, jak se s tím srovnat. Maloval jsem si to hodně na růžovo. Zajdu na kafe nebo autorské čtení s ním/ní a s jinými zase cvičit nebo hrát squash. Realita je taková, že minimálně jednou týdně si pinkám o zeď a do fitka většinou chodím sám. Vždycky mne mrzí, když musím jít sám cvičit, protože nikdo jiný nemá čas. Zprvu jsem se snažil seznámit aspoň tam, ale 9krát za sebou jsem narazil na zadanou slečnu a už mne to přestalo bavit. Mezi vrstevníky narážím na prokletí svobodného mládence. Jsem mezi nimi populární, protože skrze mne mohou prožívat své fantazie o poznávání nových slečen, sexu s nimi a mít klid od dětí a tchýně, ale když přijde na lámání chleba, musí se starat o děti a manželku. Rovněž to chápu, časem to možná budu mít podobně.

Život se ale musí brát pozitivně. Mám lepší výhled z kanceláře. Lepší stůl. Konečně mám i kancelářskou židli na sezení!!! Šéf je sympaťák a dá se s ním rozumně bavit. A taky vím, že mi o víkendu nezavolá, abych mu obnovil neuložený dokument.

KUTlime kancelářDíky obstojné kantýně a dotaci zaměstnavatele, mám pravidelně teplé jídlo, které jakš takš vyhovuje mým stravovacím potřebám. Hlavně saláty. Ty jsou úplně boží. A s tím se pojí i druhá věc. Dneska ráno jsem na sobě pozoroval zvláštní stav. Měl jsem energii. Chuť do života. Až na bolest zad, jsem se cítil zdravý.

V podstatě si nevzpomínám, kdy bych se cítil zdravěji. Včera jsem nad hlavou mával se skoro 30 kg jednoručkami. Když se tohle stalo naposled, byl jsem o půl dekády a dvě rehabilitace ramena mladší. Je to jako, kdybych viděl Yettiho – tajemného tvora, o kterém se říká, že ho kdysi někdo viděl, ale důkazy chybí. Vidím zatím vzdálenou konturu sama sebe. Takového, jaký jsem zhruba před 5 lety byl a jaký chci znova být. Jenom to chce čas, který teď už mám.

Možná je to těmi saláty, možná ženšenovým sirupem od Benediktinských mnichů, který jsem na dva dny na zpět koupil, ale i při 6 hodinách spánku jsem schopen stále rozumně fungovat. To mne vede asi k poslednímu bonusu…

Pomalu mi začíná rutina. Usínám v pravidelnou dobu,probouzím se v pravidelnou dobu. Délka spánku se mi prodlužuje. Každý týden asi o 10 minut k dobru. A to jsou ty změny, které jsem chtěl…

….a kterou jsem taky dostal.

Mějte se, já jdu pozorovat planety na balkón. Jde krásně vidět měsíc (skoro v úplňku), Mars, Jupiter a Saturn.
Zdraví KUTlime

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Korporát. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na KUTlime vs. Korporát: Epizoda III. – Návrat Jetiho

  1. Leni napsal:

    Já myslím, že když tak měsíc vydržíš, bude to s tím odmítáním určitě lepší, protože všem skončí zkouškové. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s