KUTlime vs Korporát: Epizoda IV. – Skrytá hrozba

… and story goes on. Asi je na čase prásknout, co KUTlime celé dny dělá, co a kdo se mu honí hlavou, a kdo vlastně vede, jestli korporát nebo on. Dneska tedy o životě v korporátu.


Původně jsem toto vůbec nechtěl psát. Nemohl jsem se rozhodnout, co vlastně napsat, ale jak jsem deklaroval v předchozím článku, je to nahoru a dolů. V korporátu se mi vede dobře. Jak po pracovní, tak po osobní stránce. S korporátním bulšitem jsem se vcelku popral. Záleží to na úhlu pohledu. Zatímco ostatní nadávají na dementní školení, já je vítám. Jsou skvělá pro poobědovou gastrickou demenci.

Vada na kráse je v tom, že člověk nemůže moc vykazovat overhead – práce mimo projekt, protože to kazí tabulkové hodnoty výkonu. Vzniká tak paradoxní situace, kdy se vyšší management snaží zjistit, co jeho lidi dělají a měřit efektivitu, ale zároveň vydají pokyn, že overhead musí být minimální a být maximálně než 8 % času.

Manažeři si tak na krásno sestavují svoje excelovské tabulky, Power Pointové prezentace, jak se daří jejich projektů a kdo je jak výkonný. Skutečnost spíše připomíná Potěmkinovy vesnice.

Častým tématem je tady nadávat na kvalitu kantýny. I já už jsem změnil postoj. Na kvalitu jídla průměrný pracovník vydá tak 5 % svého platu, stejně často slyším, jak je to drahé a nekvalitní. A je to pravda. Na druhou stranu, ty 3,5 % mého platu, co mne to stojí, je mi vcelku jedno. Minulý týden jsem byl na jednom fuck-off obědu v Rebiu. Nechal jsem tam 500 Kč a je mi to taky jedno. Tyhle problémy už řešit nemusím. Prozatím…

Po stránce pracovní, je korporát prostě a jednoduše korporát. Zatím jsem si vystačil se srdnatostí, strukturovanými emaily a správnou sazbou dokumentů ve Wordu, tj. s vědomostí, kde je ve Wordu zobrazit neviditelné znaky. Člověk by nevěřil, že zkušení inženýři s doktorátem budou používat Enter pro odsazování obrázků a seznamů, co přelezou na další stranu. Šéf mne už asi třikrát chválil, což je více, než můj bývalý šéf za poslední rok.

Moje samotná práce – práce projektového inženýra, není kdoví jak zajímavá. Sestává se asi 4 hodin oficiálních mítinků za týden a tak 6 hodin dalšího debatování navíc. To je asi největší výzva. Ustát tu komunikaci, umět přečíst lidi a vyvažovat kamarádský a pracovní vztah. Dále čtu/píšu emaily a dělám, že rozumím, co v nich píše. Reportuji svému hlavnímu projektovému manažerovi, co jsme za týden udělali, neudělali, co máme v plánu udělat a kde jsou rizika, když něco (ne)uděláme. Tohle reportuji na různá místa. Nicméně když umíte obstojně používat CTRL+C/V, jste za hvězdu. Z projektového plánu vykopíruji název úkolu, přidám sloveso v minulém/budoucím čase, vložím to do šablony manažera a všechny ostatní reporty jsou různé deriváty těchto reportů.

Jestli si pokládáte otázku, jestli mne to baví, tak vězte, že si ji pokládám každý den. Mám za to, že trochu otrlejší bakalář by dokázal odvést stejnou práci. Můj šéf si to nemyslí, ale dejme tomu. Buď já přeceňuji schopnosti bakalářů a/nebo podceňuji své schopnosti a nároky projektového inženýra.

Sám na sobě cítím, že mi chybí stav flow. Často hodiny debatujeme nad hovadinou, např. nákupem obstarožní součástky, kterou nákupní oddělení nedokáže sehnat, ale já ji sehnal během 10 min na Google.

Mám za sebou několik školení, které jakoby vypadla z katalogu – 10 způsobů, jak uspat své posluchače u PowerPoint prezentací, kritiku za nedodržování dress code a chození do labiny v pantoflích, hodinové obědy, nepodepsané emaily z HR, že bychom měli nastoupit na neplacené volno, protože nějakému blbci nahoře nevychází správně excelovská tabulka za kvartál. Taková ta korporátní klasika. Dokonce mám i svůj první pracovní úraz – hezky jsem se spálil při obědu a odpolední svačince na slunci.

Prostředí mám skvělé a lidi v týmu také. Navázal jsem několik skvělých pracovních vztahů, které přerůstají i do osobní roviny. To je neskutečná výhoda korporátu. Je tu tuna lidí, jen tak vás někdo neomrzí, a když už, je tu spousty dalších zajímavých lidí. Když se zpětně podívám na FEM, tak je to one big fucking joke. V mém open space jsme si skvěle sedli, takže s Vojtou a Marianou prohodíme občas nějaký vtip, lowlighty/highlighty naší práce a vzájemně se táhneme kupředu. Nemůžu vynechat Marka, Zuzku, Martina, Lucii nebo Slávka, co s nimi chodím na oběd a vzájemně si rozptylujeme frustraci z práce.

Další výhodou korporátu je, že vždycky si je komu postěžovat. Na všechno jsou zpětnovazební dotazníky, každý manažer má svého manažera. Pokud jste hluší a slepí ke standardním písničkám lidí, co jsou tady roky, malé změny s velkým dopadem lze udělat poměrně snadno.

Kdybych to měl shrnout, stačí si přečíst, co máte dělat a pak to dělat. Nad kvalitou si nikdo zase tak hlavu neláme, když jsou splněny goaly a příslušná čísla v těch správných excelovských tabulkách. Překotné pracovní nasazení, kreativita a další moderní vymoženosti kvalitního inženýra, nejsou třeba.

Vedení lidí je těžké. Management je jednoduchý. Manažerovi stačí plnit plán, ať je jakýkoliv, vedoucí musí držet tým pohromadě, což se snažím dělám nejlépe, jak to jde.

Co se týče skóre KUTlime vs Korporát, tak to aktuálně činí 4:4. Jsme ve stavu, jako když hrajete dlouho nějakou PC sportovní hru. Podvědomě se naučíte algoritmy umělé inteligence protihráče. Občas dostanete vlastní chybou gól, ale už dokážete hrát na jistotu a víte co udělat, abyste PC soupeře přechytračili a skórovali. Tím se ovšem vytrácí všechna výzva a pointa celé hry. Což je i můj problém, jak jste se už asi dovtípili. Jsem ve stavu, kdy si říkám, jestli se na to nevybodnout a jít jinam, na nějakou zajímavější pozici, kde využiji více svůj potenciál a dosavadní znalosti, které pomalu ztrácím.

Reálně mi hrozí, že tu zlenivím, jako mnoho jiných kdysi dobrých inženýrů. Přichází to pomalu a skrytě. Z práce se nejprve stane rutina. Přestanete dělat cokoliv navíc. Začne vám to být čím dál tím víc jedno. Než se nadějete, všimnete si, jak se svými kolegy debatujete u kafe v kuchyňce o tom, jaké to bylo, když…

Zatím se tomu bráním, co to jde. První příznaky se už projevují. Proto jsem posledních pár týdnů vyjednával s dvěma subjekty o mých možnostech. Úspěchy jsou všelijaké. Platově bych šel dolů. Dojížděcí vzdálenost by klesla. Nároky na práci asi vzrostly. Byla by to dost možné větší výzva. Problém je, že bych zase dělal něco jiného, než chci dělat, aby mne to bavilo. Píšu si pro a proti. Zvažuji jednotlivé úhly pohledu.

Výsledek je ten, že rozhodne asi závěrečná třetina mé zkušební doby. Původně jsem měl v plánu si říci o povýšení a zvýšení platu, jinak jdu jinam. Pak mi to ale kolegyně rozmluvila, takže si řeknu o povýšení, nerealistické zvýšení platu a podpořím to nějakými zveličenými argumenty. Uvidíme, jak se s touto výzvou popere můj manažer. To už ale nechám na něm.

Pro úplnost, ve svém osobním životě, z toho času, co mi zbyde, se věnuji především řešením svých dlouho neřešených bolestí zad a celkově neutěšené kondici. Prakticky každý den něco sportovního podnikám. Začal jsem zase chodit na jógu, sám doma cvičím rehabilitační cviky. V tom zbytku času přemýšlím, co a kam dál. Aby toho nebylo málo, potkal jsem velice zajímavou slečnu, která bohužel není přímo z Brna. Uvidíme, jestli a kam to s ní povede.

V hlavě mám tak zvláštní mix různých myšlenek, které pravidelně obohatí různé vstupy typu Linda (jsem rád, že čteš ty moje sračky a jsem rád, že mi tu a tam napíšeš), setkání s kolegy, kteří podporují/odrazují od setrvání v korporátu. Tohle vše mění mix myšlenek v onen deterministický chaos.

Tak zase příště… já musím na mítink.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Korporát. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

6 reakcí na KUTlime vs Korporát: Epizoda IV. – Skrytá hrozba

  1. Sedmi napsal:

    To jsem zvědavá… A díky za shrnutí, já teď taky přemýšlím, že bych vlezla někam do korporace… Mno, nevím jestli bych to dala…

    • KUTlime napsal:

      Dala, úplně bez problémů. Ty máš rodinu, silný motor k přežití. Mnoho lidí okolo mne to má stejně a jsou tam kvůli nim. To jim pomáhá přežít. Proto tak bojuji s tím, jestli zůstat. Chybí mi tato silná motivace.

      • Sedmi napsal:

        Nevím. Neumím si představit dělat práci beze smyslu jen pro práci jako takovou… Potemkinovy vesnice… To je taková ztráta času… Dojíždění taky. A čas je jediná opravdu cenná věc tady..

      • KUTlime napsal:

        Je, to bezesporu. To můžu podepsat vlastní krví. Zkus natrefit na smysluplnější práci v korporátu, abys nebyla tak rozpolcená.

      • Sedmi napsal:

        Hledám… Uvidíme…

      • KUTlime napsal:

        Držím palce.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s