KVIFF: Den 3 – Konečně filmy, Lucie a časovka po rozhlednách

Na dnešek jsem si pořídil Festival pass a včera se mi zázrakem podařilo sehnat i tři lístky. Jeden z nich byl dokonce na film, co jsem opravdu chtěl.

Začínal hned ráno. Vstávání bylo kruté, tři hodiny spánku po předchozích dvou probděných nocích nic moc.

První zastávka vedla opět do velkého sálu Thermalu, na Švýcarák. Setkal jsem se tam s Naomi, prvním člověkem, se kterým jsem se tady bavil o filmech více, než stylem „Jó, bylo to dobrý.“ Potkali jsme se včera na projekci jiného filmu.

Skončili jsme v 11 a já měl dvě hodiny času. Využil jsem toho a vydal se na Jelení skok a rozhlednu Diana. Po cestě na vyhlídku Petra I. Velikého jsem si všiml, že je otevřená i vyhlídka Karla IV. na protějším kopci. To už jsem měl jenom silnou hodinku do začátku dalšího filmu, ale i tak jsem se to rozhodl to zkusit, tak jsem si dal hodinku orientačního běhu po okolních kopcích.

Novinkou (prý) na letošním festivalu byla půjčovna kol, takže se dalo pendlovat mezi Thermalem a Grandem na kole. To mi opět zachránilo zadek, protože v 12:35 jsem fotil na vyhlídce Karla IV., v 12:53 vcházel do Kongresového sálu Thermalu. Docela jsem si máknul jak při sprintu z kopce, tak při slalomu mezi lidmi při jízdě do Thermalu, abych to stihl. O to více mne překvapilo, že pár minut po mně vstoupil do sálu pár, který jsem potkal přesně v 12:30 ještě na vyhlídce Karla IV.

Jestli jsem si myslel, že jsem ráno bojoval s únavou, tak na Ma’Rosa to byl teprve boj. Když jsem se v půli filmu rozhlédl po okolí, slečny na obou stranách a 4 lidi z 10 v řadě za mnou svůj boj prohráli.

Po filmu jsem si zašel načepovat karlovarskou minerálku a vrátil se do kongresového sálu, na konec fronty na akreditaci. Naomi se po chvíli přidala, protože měla taky volnou chvilku a společně s párem lesbiček, co stály ve frontě před námi, jsme probírali filmy, co jsme viděli, organizaci festivalu, novináře, co se nás snažili pořád zašlápnout atd.

Já si právě tady všiml živě přenášené tiskové konference, kde kapela Lucie uváděla nový dokument k 30. výročí vzniku kapely. Naomi mi potom řekla, že dneska má premiéru právě ve Varech.

Nejprve jsem na ni čuměl jak tele, protože jsem to vůbec nezaregistroval, ale když jsem si to sám našel v aplikaci KVIFF, tak mi hlava začala šrotovat (zdravím Honzu). Pokud bych se po filmu rychle dostal ke karlovarskému národnímu divadlu, tak by se to možná dalo stihnout.

Do sálu jsme se dostali všichni a skvěle se pobavili u Murderball. Já opět těžce bojoval s únavou. Docela mne to mrzelo. Boj s únavou mne zbytečně odváděl od děje filmu. S Naomi jsme po skončení rychle vystřelili ze sálu, směr půjčovna kol u Thermalu. Cestou málem přejela Jiřího Mádla, který se ji připletl do cesty. Já v zatáčce u Grandu pro změnu málem vrazil do Jiřího Bartošku, ale uskočil na pro něj bezpečný chodník.

Naomi se snaží nezabit na kole.

Někdy okolo 17:50, půl hodiny před oficiálním zahájením, jsem se u divadla rozloučil s Naomi a popřál ji hezký zbytek festivalu.

Ve frontě jsem si sedl vedle sympatické blondýny, něco mezi 35-40 lety. Později jsem zjistil, že se jmenuje Petra, je také velký a vzájemně jsme si zpříjemnili čekání na to, jestli se vůbec dostaneme dovnitř a později samotné představení, kterému předcházelo živé natáčení Na plovárně.

V divadle panovala skvělá atmosféra. Poprvé jsem zažil, že by se v kině při filmu zpívalo.

Cestou ven jsme si s Petrou vyměnili vzájemně celkové dojmy a venku se rozloučili. Já se vydal ke Grandu půjčit si snad dnes naposled kolo, abych si mohl zajet nakoupit oběd/večeři a snídani na zítřek. Za celý den jsem měl dvě jablka, banán, litr mléka a karlovarské minerálky a nedá se říci, že bych se celý den válel v kině.

V 22:30 mi začínala v Lázních III poslední dnešní projekce Ikárie XB1 restaurovaná edice. Tady jsem se seznámil s Jirkou. Pokecali jsme na téma české sci-fi a Varů obecně.

Jestli jsem zatím bojoval s únavou, tak teď to byla úplně jiná liga. Noční projekce s plným žaludkem v sále s nedostatkem kyslíku, krásné kombo. Když projekce skončila, vzal jsem to přes Finlandia bar směr škola.

DJ hrál i dnes dobře, ale s každým dalším dnem tam bylo méně a méně lidí a já byl úplně grogy. Je čas se jít pořádně vyspat, aspoň na 4-5 hodin spánku před cestou.

Tři dny ve Varech mi vcelku stačili. Ještě pár dní ve festivalovém režimu a byl by ze mne salát, co 14 dní leží na kompostu. Byť bych tady rád ještě zůstal, ale dostal jsem nabídku uspořádat hon na další položku z Bucket listu #19 a osudu se neomlouvá. Jsem strašně rád, že jsem jel, bylo to tu skvělé. Vary jsou úžasné město.

S tématem KVIFF ještě nekončím, zbývá dopsat ještě několik článků k tématu. Přijdou postupně, jak čas dovolí.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Zábava všeho druhu se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s