KUTlime ve volební komisi aneb snadný návod jak zmanipulovat volby nebo referendum

Mám tu čest, že sedím jako člen komise k referendu, které aktuálně probíhá spolu s krajskými volbami v Brně. Že to bude zábava, to jsem tak nějak tušil, ale že taková? Dneska tedy vážně nevážně o tom, jak snadné je zmanipulovat volby/referendum ve svůj prospěch.

Ve středu jsem udělal tu chybu, že jsem si byl vyzvednout poštu. Čekalo mne tam i oznámení, že jsem jmenován do komise pro referendum o přesunu nádraží v Brně. První schůzka byla před týdnem. Ani nevím proč, volal jsem na radnici a omluvil se, že jsem nepřišel, neb to poslali poštou a ne emailem. Paní mi oznámila, že už asi mají náhradu, ale že zoufale shání náhradu za někoho jiného. Paní byla velice podbízivá, slibovala hory doly, od finanční odměny, až po seznámení s mladými, svobodnými kolegyněmi, co tam taky budou.

Blesklo mi hlavou, jak jsem hodinu předtím dostal košem od jedné zrzky s krásným úsměvem, co jsem ji potkal na konferenci o 3D tisku, tak jsem kývl. O hodinu později, na radnici jsme vyřídili papíry a já se zhruba dozvěděl, co a kde mám dělat. Následovala mnohem delší přednáška o tom, co nemám, počínaje mluvit s novináři, komentovat otázky, vyjadřovat se k nim, sdělovat počty účastníků atd.

Druhý den, krátce před 14. hodinou, jsem se ocitl ve volební místnosti pro referendum, kde mám sedět. Zapisovatelka chybí, sedí tu pouze zbytek komise, mladík okolo 25, ryzí podpantoflák , vedle něj předsedkyně komise, jak jsem později zjistil, zarytá kádrovačka, s bohatou sadou rasistických a xenofobních názorů, která bude věřit i tomu, že na Marsu je nejlepší diskotéka na Zemi, když ji to napíšete na papír s nadpisem Meziplanetární deník a hodíte do schránky.

Největší nával byl krátce po začátku voleb. Ne, že by hodilo tolik lidí, to jenom cca 80 % lidí starších 60 let, nedokáží ani po těch letech volení pochopit, že je potřeba si nejprve najít správnou volební místnost, a tak toho chodí místnost od místnosti a ptali se, jestli náhodou nepatří tady.

Úplně nejlepší jsou Ti, co přichází s volební obálkou v ruce, kde mají natištěno číslo hlasovací místnosti a stejně jdou do úplně jiné. Další experti v mém soukromém pořadí blbosti jsou tací, co už byli u voleb a hledají místnosti pro referendum. Pro jednoduchost mají oba druhy místností stejné číslo, ale tento zákeřný trik mate průměrného Čecha, který systém oddělených místností pro volby a referendum, odmítá pochopit.

Určitě by bylo pro průměrného Čecha uspořádat referendum v jiný termín, na druhou stranu, uspořádání voleb není jednoduchá záležitost a ani levná. Sice nemohu komentovat kolik lidí k referendu přišlo, ale nikdo mi nezakázal říci, že aktuálně jeden hlas v referendu stojí 35 Kč jenom na přímých mzdových nákladech komise, reálně budou náklady odhadem okolo 60 Kč/hlas. Docela drahá sranda na můj vkus.

To, že si 75 % lidí stěžuje na to, že nemůže místnosti najít, beru jako samozřejmost. Na jejich obranu musím říci, že cedule nejsou typograficky dobře zvládnuté. Times New Roman o velikosti pouhých 72 bodů je prostě málo. Autor asi neumí změnit orientaci stránky ve Wordu na šířku, aby šlo použít ještě větší písmo.

Jestli jsem měl ještě nějaké dobré mínění o Brňácích, po dnešku jsem je ztratil. V referendu se řeší dvě věci – poloha nádraží a systém veřejných zakázek. První věc, se řeší pomocí jednoho souvětí o jedné hlavní větě s 3 slovy včetně jedné předložky a věty vedlejší o 23 slovech včetně dvou předložek. Důležité jsou přitom první a poslední čtyři slova. Druhá věc, se řeší pomocí souvětí o jedné hlavní větě a dvou větách vedlejších, celkově 32 slov, přičemž důležité je první a posledních pět slov. Cca 65 % lidí otázky nechápe a nerozumí jim.

Co se týče otázek a referenda jako takových, taky se nemohu vyjadřovat, ale není ani třeba. Krásně to vystihla jedna paní, která přišla asi hodinu po začátku. Řekla nám, že „tohle byla moje první práce před 50 lety“. Paní tehdy nastoupila na úřad, kde se zpracovávala první studie o přesunu/přebudování brněnského nádraží. Kam to se to dotáhlo, asi víme všichni, kdo měli tu čest Brnem projet. Vše vtipně glosuje Adam Gebrian zde.

Jak u mne s přečtením knížek Jaroslava Kmenty padly ideály o fungování českého státu, s účastí v komisi o referendu, u mne padla poslední naivní představa o pilíři demokracii – svobodných volbách a referendu.

Ač se k otázkám nemáme vyjadřovat, naše vykutálená paní předsedkyně to nerespektuje a ohání se stále Brněnským deníkem, Bleskem a Aha!, kde se k tématu vyjadřují odborníci typu režisérka, scénograf a profesionální celebrita.

Celkově do mne už asi dvě hodiny hustí své rasistické, xenofobní a vůbec pomýlené názory, počínaje o rychlodráze napříč Evropou, která povede Brnem, přes čínské vlaky, uprchlíky, skrytou armádu v Německu a další gerontologické názory poslední doby.

Naopak dvacetiletá zapisovatelka se na konci prvního dne chtěla se mnou domluvit na tom, že pokud by nám nesouhlasil počet vydaných lístků s počtem (ne)platných hlasovacích lístků z urny, tak přebytečné, resp. nadbytečné hlasy dodáme, resp. skartujeme. Na co si dělat zbytečné komplikace, že…

V komisi bychom měli být vždy aspoň polovina. Ostatní si to vykládají po svém a předsedkyni tam nechávají často sedět samotnou. To by byl nejjednodušší podvod. Když jste tam sami, můžete udělat spousty věcí…

Urna samotná je docela úsměvná, včetně její pečetě. Ta tam sice je, ale jelikož se jedná o krabice z IKEA, pečetě jdou snadno odlepit, sám jsem si to vyzkoušel, když jsem byl chvíli o samotě. Ta krabice má taky složené dno, které zapečetěné vůbec není, takže se do/z uren dá snadno dostat libovolné množství lístků.

Pokud si říkáte, kde by je ten dotyčný sehnal, tak odpověď je asi cca 2 m od urny, kde jich je plná krabice, hezky orazítkované radnicí. Pečetě samotné taky nikdo nekontroluje, včetně lidí, co jsou na nich podepsaných. Ukázková nedbalost. Stačilo by jenom rámcově napodobit. Nikdo by si toho nevšiml.

Nejjednodušší podvod, jak zmanipulovat volby/referendum je počkat na chvíli, kdy budu v místnosti sám, připravit si x lístků a hodit je do urny. Pak by stačilo udělat x koleček v seznamu voličů, kteří se nedostavili k volbám.

Pokud si kladete otázku, jak ale poznat, kdo přijde a nepřijde, odpověď je jednoduchá. Původně jsem měl být v komisi, kde mají volit lidé z mého bezprostředního okolí. Tady bych přesně věděl, kdo přijde nebo ne. Ale ani tak to není raketová věda.

Mám na starosti úplně jinou ulici a po 3 hodinách voleb, jsem si stranou odložil 8 z 11 papírů se seznamy voličů, které jsem si vytipoval, že nikdo z jejich vchodů už nepřijde. Po dalších osmi hodinách u voleb, jsem se sekl pouze v jedné v osobě, což by se dalo snadno dorovnat jiným způsobem. Mám tedy k dispozici ne jeden, ale asi tak 80 hlasů, které můžu použít. To máme jednu urnu, ale jak se dostat k těm ostatním?

Zabezpečení objektu je opět úsměvné. Urny se nezamykají, nechávají se na místě ve volebních místnostech. Dveře se pouze přelepí pseudo pečetí, kterou lze snadno odlepit. Stačí se schovat na záchodech nebo kdekoliv jinde v budově a počkat, až se volební místnosti zapečetí. Než se vytrousí všichni z budovy a školník zakóduje celou budovu, máte dost času, abyste si udělali, co potřebuje – naházet potřebný počet lístků do uren a zakroužkovat vytipované lidi ve volebních seznamech. Pak stačí jenom vyskočit oknem nebo se opět schovat do úkrytu a počkat, až se budova zase odemkne. Městská policie dorazila na místo asi dvě hodiny po otevření místností.

Další možnost je natvrdo uplatit zapisovatele a předsedy, kteří převážejí na radnici zápis. Zapisovatelé jsou většinou nešťastníci, co pracují pro město za polovinu průměrné mzdy v ČR a uplatit je, by neměl být problém. Varianta s podržením lístků je ovšem jistější.

Když jsem natočil urnu úplně v jiné volební místnosti tak, že členové komise nevidí, kolik lístků se do urny hází, nikdo neprotestoval. Stačí parta zručných lidí, co hodí do urny klidně tři lístky, místo jednoho. A takto bych mohl ještě chvíli pokračovat. Do včerejška by pro mne představa o manipulaci s volbami a referendem směšná fraška. Teď už je to tragikomedie.