KUTlime vs. Start-up: Epizoda I. – Když ptáčka lapají,…

Pakliže držíme oficiální harmonogram, někdy touto dobou máme za sebou 1. kolo narozeninového kvízu, ve kterém jsem odtajnil, co vlastně poslední dobou dělám. Na 2. sérii seriálu KUTlime vs. Korporát jsem ještě nesehnal autorský tým, ale za to sešel autorský tým na spin-off seriál, který bude vyprávět o osudech KUTlimeho v start-upu. Nemusíte se bát, o vtipné, nebo spíše o WTF momenty nebude nouze. Vítejte u pilotního dílu…

Nikdy bych netušil, že najít si dobrou práci bude takový problém. Jasně,… každý si pod dobrou prací představí něco jiného. Student dobře placenou brigádu na léto, třicátník něco, co ho bude bavit, když ho nebaví rodina doma, člověk po 50tce práci, kde se po něm nic moc nechce a do důchodu ho nevyhodí.

Pro mne je dobrá práce taková, kdy budu dělat na něčem, co má smysl, zařadí mne příjmově do střední třídy, kolektiv budou tvořit zajímaví lidé, od kterých se budu moci učit jak odborně, tak lidsky, šéf pro mne bude vzorem a nebudu muset porušovat zákony nebo řešit to, co mi nepřísluší, nedej bože grantové projekty, abych měl co dělat. Nic ve smyslu tohoto videa, ale asi mám opět vysoké nároky.

Mám i konkrétnější představu o tom, co a kde jsem chtěl dělat, což byl taky hlavní důvod mého odchodu z Korporátu. To, co jsem zatím neprozradil, bylo, jak se věci odehrávaly od poloviny června.

Všechno to začalo dvěma otázkami na jedné konferenci v Brně někdy v polovině května. Spatřil jsem samotnou slečnu, co znuděně seděla sama u stolu. „Ahoj, jsi tady sama?“ Ona: „Ano.“ „Můžu si přisednout?“ Ona: „Jasně.“ Tehdy jsem si čirou náhodou přisedl ke kolegyni z Korporátu, která navíc studovala ÚTDOK, jako já a byl to velice zajímavý večer, plný podivných náhod a vzpomínek.

Když jsem ji doprovázel domů, tedy spíše ona mne, naprosto mi vyrazila dech, když jsme vkročili na ulici, na které bydlím, a šli okolo kancelářské budovy, o které jsem si říkal, že by bylo hezké tam pracovat. Pronesla větu: „Tady to znám. Jo, tady jsem byla.“

Dotyčná, ač to ani nevěděla, mi v tu chvíli zatočila střelkou osudu. Dozvěděl jsem se o firmě, ve které se byla tak napůl na pohovoru a o člověku, co to vede. Ještě ten večer jsem si firmu proklepl, ale nic moc jsem o ní nezjistil. O tom člověku už vůbec ne. Z obchodního rejstříku jsem dostal jenom podivné informace o přesunu sídla, přejmenování, přesunu akcií do firmy, sídlící v Belize atd.

Poslal jsem tedy SMS, kam mám adresovat CV, následně měl divný telefonát se svým budoucím šéfem a po menším email ping-pongu jsme si domluvili schůzku.

Tehdy jsem to ještě nevěděl, ale dostal jsem slušnou manipulační masáž. Když jsem viděl svou budoucí kancelář, schůzku jsem končil se slovy: „Kdybyste mi dal pracovní smlouvu, podepsal bych ji okamžitě.“ Už jenom kvůli tomu výhledu.

Výhled z mojí budoucí kanceláře, ve skutečnosti je mnohem hezčí.

Výhled z mojí budoucí kanceláře, ve skutečnosti je mnohem hezčí.

Později jsem trochu ubral na plynu, protože moje pozice v Korporátu se upevňovala a vyhlídky na kariérní postup se zlepšovaly. Tehdy jsem udělal taktickou chybu, že jsem si firmu více neproklepl a hlavně si nepromluvil s někým z firmy, ale o tom více v příštích epizodách.

Pak proběhl další set emailového ping-pong, dalších schůzka. Účelem schůzky bylo vyjednávání ohledně podmínek a platu. Tady se mi to poněkud přestalo líbit. Všiml jsem si, že můj budoucí šéf si libuje v redundantní monolozích před širším publikem, než je nezbytně nutné. Docela jsem vyjednával, ale měl jsem obstojného protivníka. Vzal jsem si ještě čas na rozmyšlenou a emailem dodatečně oznámil, že nemohu nastoupit v červenci, ale až v srpnu. Pak nastalo ticho.

Tři týdny se nic nedělo. Jak se pomalu blížil konec mé zkušební lhůty, začínal jsem být trochu nervózní. Už předchozí zaměstnání ve mně zanechal jednu špatnou zkušenost – když se mne někdo zeptal, co práce a já neměl pořádně co říci, což Korporát jenom umocnil, nikomu jsem se moc nechtěl svěřovat. Měl jsem vyloženě iracionální strach z toho, že se mne znova budou lidé ptát, co nová práce, co tam dělám atd. a já znova nebudu mít co říci. To mi však zkomplikovalo rozhodování, protože jsem se neměl s kým poradit. Všechno se to ve mně mlelo a do toho jsem musel ještě řešit jiné věci, typu, že se nemám jak dostat ke svým účtům, dovolenou, účast lidí na kvízech, Robin, co se mnou nemluví a kamarády obecně.

Celkově mi byla přislíbena práce na zajímavém projektu, práce v mém oblíbeném MATLABu, super kancelář a nějaké běžné benefity, ke kterým se zařadilo několik dalších, které plynou z toho, že mám kancelář 30 vteřin na koloběžce od domu. Klidně bych mohl sedět v místnosti, kde bych si koukal do obyváku.

Na začátku 3. týdne v červenci, ve mne vyvrcholila kognitivní disonance – nemohl jsem se rozhodnout. Použil jsem snad všechny možné způsoby jak rozetnout ten gordický uzel. Podezřelé mlčení z firmy, kam jsem chtěl nastoupit, mi na klidu také nepřidávalo. Nakonec to rozhodla jiná osoba, která sdílela stejnou barvu vlasů s osobou, která mne do firmy nasměřovala.

Informace o budoucnosti v Korporátu nebyly zrovna povzbudivé. Taky jsem si uvědomil, že jsem opět v kolotoči práce a nezbývá mi čas na život. A tak jsem si řekl, že to tedy zkusím a nabídku závazně přijal. Viděl jsem v tom možnost, jak věnovat čas Janě, úžasné to slečně, kterou jsem potkal na Barcampu a která mi uhranula od první chvíle, co jsem ji spatřil, ale která bohužel studuje a pracuje ve Zlíně. Bohužel, nechtěla mít vztah na dálku, což jsem respektoval. V podstatě ani já ne, tudíž se naše osudy rozešli.

Já tak šel vstříc novému zaměstnání s plnou pozorností a čekal, co se bude dít. Těsně před nástupem jsem se dozvěděl, že se na mne všichni už těší, na Slovensku (kde je hlavní pobočka firmy), dále to, že mne už napsali na jeden projekt na Slovensku, který má zajistit naše financování. Tehdy jsem ještě netušil, do jak velkého lejna jsem šlápl.

Ale o tom až příští epizodě, stejně tak o tom, jak se mi povedlo nakukat svému okolí, že jsem na pracáku a jak se mi povedlo držet je poslední tři měsíce v této iluzi.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na KUTlime vs. Start-up: Epizoda I. – Když ptáčka lapají,…

  1. Sedmi napsal:

    Ty se koukám zase nenudíš, to jsem zvědavá jak to bude dál 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s