Recenze: Inferno (+kniha) + Deepwater Horizon

S jídlem roste chuť. Když máte peníze, chcete další. Když máte v rukávu tvídového saka dost evropských měst s pestrou minulostí, kterou můžete znásilňovat, co vám klávesnice dovolí, a chuť bít na poplach, tak z toho uvaříte šlichtu typu Inferno s rozdílem, že není pro bezdomovce, ale pro běžnou masu, která vám skočila na lep už dvakrát (popř. třikrát v případě knihy).

Na nedělní večer jsem dostal pozvánku od kamarádky na promítání Inferna, filmové adaptace 4. knihy Dana Browna z jeho (zatím) tetralogie s postavou Roberta Langdona.

Můj vztah k Brownovým knihám je po druhém čtení Šifry mistra Leonarda ambivalentní. První čtení bylo strhující, při druhém čtení, kdy jsem byl už o pár let starší a notnou dávku kritického myšlení bohatší, jsem si uvědomil imbecilitu celého příběhu a iracionální chování plytkých postav. Anděly a démony jsem tak nějak přežil, k třetímu dílu jsem se už ani nedokopal. Čtvrtý díl jsem si přečetl při pracovní cestě, na procházkách Mnichovem a jeho muzei a při cestách k zajímavým stanicím metra. Když už nic, tak Brown píše své knihy opravdu jako tetralogii a knihy můžete číst pomocí náhodného výběru.

Co se týče knihy, bylo to pro mne asi největší knižní utrpení letošního roku. Za to ale Brown nemůže, že čtu knižní recenze, než si něco vložím do své digitální knihovny. Postavy, jednání, zápletka, zvraty, všechno bylo jak přes kopírák předchozích dílů. Bez invence, hlubšího nápadu nebo jakékoliv progrese na straně tvůrčího procesu autora, který by se promítl do hlavní postavy. Děj odhadnete někdy po 15 % čtení, následuje 65 % balastního utrpení okolo, aby přišla jedno nečekané řešení záludné otázky. Pokud máte tu smůlu, že máte tištěnou verzi, tak se to dá použít aspoň jako toaletní papír.

K filmu zasedl stejný tvůrčí tým, jako k předchozím dvěma adaptacím. Oscarový režisér Ron Howard a Tom Hanks jako Robert Langdon. Děj se od knižní předlohy odděluje asi nejvíce ze všech, bohužel, ne zrovna šťastně. Zatímco první polovina se rámcově drží, druhá polovina jde svou vlastní cestou. Drží se sice reálií, ale příběh degraduje. Nosnou konstrukcí jsou milostné vztahy, které v kontextu filmu, které má být asi drama, zoufale nefungují. Tedy „ideální“ film, pokud jste single.

Těžko se vykresluje mystická atmosféra strachu o budoucnost poloviny zemské populace, pokud se řeší dávná Langdonova láska. Za absolutně tragickou považuji změnu hlavní myšlenky a vlastně poselství Brownovy knihy, která z pragmatického řešení otázky přelidnění na zemi, konvertovala k dramaticky příhodnější formě. Je to však k ničemu.

Už tak dementní příběh z knihy morfoval do ještě debilnějšího příběhu, bez atmosféry a dramatizace. Zběsile se přesouváme z místa na místo tak rychle, jak Hanksův příčesek snese, z linie do jiné linie, z vědomí do halucinací, z budoucnosti do minulosti… Atmosféra apokalyptického Dantova pekla však nikde. Film se sice jmenuje Inferno, ale spíše to připomínalo Prázdniny v Římě.

Jediné, co je řemeslně dobře zvládnuté, jsou Langdonovy halucinace na začátku filmu. Pro mne osobně byly sice po chvíli otravné, protože jich bylo moc, byly opravdu nepříjemné (blikání, skřeky jak kdyby někdo natahoval na skřipec stádo koček) a ředili už tak nezáživný příběh, ale uznávám, prezentace to byla dobrá.

Inferno recenze filmTím však výčet povedeného končí. Pokud máte IQ větší než čínská nabíječka pro iPhone, všimnete si mnoha chyb. Postavy dělají nelogická rozhodnutí, vše řeší tím nejsložitějším způsobem, které lze vymyslet. Hlavní postava si koupí šátek na schování vlasů, i když sekundu předtím byl střih na zahradu mešity přes rameno dvou žen, které mají rozpuštěné vlasy. Jiná hlavní postava má na uších zázračné náušnice, které přežijí souboj ve vodním kanálu s hmaty, že by se za něj nemusel stydět ani Lukáš Krpálek. Nemluvě o vyvrcholení příběhu, kdy dvě postavy vykoupaly ve vodě s pytlíkem plného moru, ale místo karantény si s klidem popíjí kafé a klábosí, jaké to bylo za mlada. Mor nemor.

Když jsem čekal na kamarádku ve foyer kina, než se vrátí z WC, všiml jsem si, jak i plakát Inferna zoufalý. To much Photoshop.

Langdon, tj. Brown, občas prohodí pár rozumů, aby jeho dílo mohlo být považováno za naučné (např. slovo karanténa), ale už jich není tolik, jako v předchozích dílech. Hanks nepředvádí žádné herecké umění, jenom se tváří tak nějak pořád stejně.

Když jsme s kamarádkou vyšli z kina, měli jsme asi oba rozporuplné pocity. Odskočila si na záchod a při čekání jsem si všiml, že ve vedlejším sále začíná film, který mne ze současné nabídky zaujal nejvíce, neb se váže na mou novou práci – Deepwater Horizon: Moře v plamenech.

Zde se opět navazovalo na úspěšnou předchozí spolupráci dvojice režisér & herec, konkrétně Peter Berg a Mark Wahlberk. I tentokráte to dopadlo +/- stejně dobře, jenom toho patriotického patosu bylo méně než v Na život a na smrt.

Příběh vypráví o vzniku největší ropné ekologické katastrofě v dějinách USA (a dost možná vůbec). Příběh sleduje osudy hlavního technika údržby vrtné plošiny, od rodinného života až po boj o přežití při záchraně svého života i svých kolegů.

Berg opět předvedl, že má slušné řemeslné schopnosti pro akční film a nebojí se i náročné výpravy. Film je v první polovině značně ukecaný a ne vždy vysvětlí vše, co je potřeba ve správnou chvíli.

Já shodou okolností vím, co to znamená karotáž betonu u podmořského vrtu, jelikož je to součástí mé práce, ale troufám si říci, že slečny, co seděly vedle mne a sjížděly si během prvních pár minut filmu zeď xichtbooku, tak to asi úplně nepobraly.

Na druhou stranu, dynamika dialogů a dobré herecké výkony v charismatických postavách vtáhnou do děje a přenesou vás k opravdovému infernu – výbuchu vrtné plošiny, jejímu požáru a boje o přežití. Bergovi se povedly slušné efekty při velice skromném rozpočtu $110 000 000 USD.

Pokud tedy toužíte po opravdovém infernu, jděte spíše na Deepwater Horizon, nejen, že vám to rychleji uteče, ale ať půjdete s kýmkoliv, při odchodu z kina si budete asi bližší, než když jste do něj přišli. DWH mi přebil slabý zážitek z Inferna, nahradil ho hlubším přemýšlením o významu redundantních systémů a potřeby certifikací při mé práci.


Inferno

Napínavé asi jako keramika.

*****


Deepwater Horizon: Moře v plamenech

Opravdové inferno.

*****


PS: Pro kamarády – pokud chcete pochopit, co dělám, mrkněte na DWH, pracuji v týmu lidí, kteří aktuálně pracují na tom, aby k podobných katastrofám už nedošlo.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Recenze: Inferno (+kniha) + Deepwater Horizon

  1. M napsal:

    A to som sa na Inferno tešila…
    Zo zvedavosti, „při čekání jsem si všiml, že ve vedlejším sále začíná…“ – len hádam, podarilo sa „prešmyknúť“?

  2. Pingback: 2016 – The end | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s