Cestopis: Maďarsko – Budapešť – Parlamentní dům teroru v termálech

Program prvního dne po příjezdu byl nejasný. Nakonec jsme stihli parlament, dům teroru, nejhezčí mekáč v Maďarsku, potkat 3 stejné koloběžky, co mám já a 2,5 hodiny čvachtání v termálních koupelích, včetně první názorové rozepře mezi mnou a Mari, mou průvodkyní Budapeští.

Ráno jsem se probudil úplně rozstřelený. Náš AirBnB pokoj byl přetopený a přívodní trubky vedou okolo postele v patře, kde se drží teplo, takže to byla spíše sauna s levnou matrací a polštářem z IKEA. Mari měla ještě o něco horší vstávání díky mé rozmrzelosti, ale byla dopředu varována.

Náš pokoj byl v centru, ráno jsme tedy vyrazili pěšky směr parlament, kam se Mari podařilo urvat prohlídku na poslední chvíli. Cestou jsem si všiml jednoho kominíka, co si na jedné fasádě na náměstí Szabadság, dělal selfie.

Kdo najde kominíka?

Chvíli jsme bloudili, než jsme našli návštěvnické centrum, které je napravo od parlamentu, když se na něj díváte čelem k Dunaji, na jehož umělém břehu stojí.

Je to druhý největší parlament v Evropě (po tom rumunském), má středovou rovinu symetrie, důmyslný systém vytápění a klimatizace, z venku vypadá větší než zevnitř. Na výzdobě interiéru se nešetřilo a prohlídku mohu vřele doporučit. Trvá slabých 45 min.

Průvodce se nás na začátku zeptal, jestli má někdo nůž, tak jsem se přihlásil a průvodce dostal málem infarkt. Mně taky v tu chvíli napadlo, že nosit nůž do parlamentu není dobrý nápad.

Musím Maďarům nechat, že si s parlamentem opravdu vyhráli a zasedací místnost jim může kde jaký národ závidět. Je to taky skvělá příležitost pro zvýšení zaměstnanosti, protože je tam práce tak pro dvě brigády uklízeček s prachovkami.

Na konci trasy je místnost s doprovodnou výstavou. Mají tam dobře udělanou animaci stavby parlamentu, včetně všech politických změn exteriérů v přilehlém okolí za posledních 130 let.

Po exkurzi v parlamentu jsme ho obešli zprava a po nábřeží došli kolem pomníku nacisty zastřelených Budapešťanů k mostu Széchenyi. Cestou je hezky výhled na Budu, s dominantami v podobě národní galerií a kostelem sv. Matyáše.

My to stocčli zpět k Ištvánovi bazilice, kolem Costa. Mari už měla absťák po kafi, takže to byla nutná zastávka.

Na bytě jsme poobědvali a vydali se směr dům teroru, které bylo kousek od nás, na bulváru Andrássy.

Muzeum se zabývá nebo spíše přibližuje osudy Maďarska během okupace nacisty a plynule navazující na okupaci sověty, zmanipulovanými volbami, potlačenou revolucí v roce 1956 a dalšími příbuznými tématy.

Kurátorovi muzea se asi nejlépe podařilo přiblížit dobové mučení, ke kterému mohl využít původní cely, jelikož dům teroru sídlí v místě, kde původně byla nacionalistická strana šípových křížů a později maďarská politická policie.

Buď jsem to přehlédl, nebo to tam vůbec nebylo, ale historie samotného domu v expozici chybí. Spousty místností na mne působili, jakoby nevěděli, jak mají téma uchopit, tak prostě vytapetovali místnost odshora dolů něčím, co bylo zrovna po ruce.

Ve vnitrobloku mají umístěn tank jako symbol potlačení revoluce v roce 1956. Místnost, kde začíná prohlídka, má několik obrazovek, které vysílají smyčky videí z 2. světové války, které ovšem nesouvisí s maďarskou okupací, ale jsou to spíše videa, co archív dal.

Muzeum na mne působilo všelijak. Jednotlivec to v Maďarsku neměl jednoduché a národ byl vylíčen jako oběť vyšších mocností, který za nic nemůže. Pojetí expozic v tomto stylu se setkalo vcelku oprávněnou kritikou.

Mari dostala z muzea a výjevů v něm depresi a předčasně menstruaci. Na mne to tak silně nepůsobilo. V kontextu ostatních muzeí v Budapešti a technické kvalitě expozic, je trochu „overprized“.
Pokud si budete chtít spravit chuť, jako my, tak sedněte na metro pod bulvárem, v Budapešti nejstarší a hodně retro linka, která vás dopraví k ještě předraženějším termálním koupelím v parku Városliget.

Koupel v teplé vodě za 4400 HUF (cca 440 Kč) je ale těžce předražená. Za tu samou cenu máte jednodenní vstup do Aqualandu Moravia v Pasohlávkách s mnohem lepším vyžitím.
Je to dobré, když chcete sbalit nějakou turistku, dá se tu potkat hodně Češek, ale jinak asi nic.

My jsme stihli ještě návštěvu stanice Nyugati a nejhezčího McDonaldu v Maďarsku a podle Mari  nejlepší kebab, co kdy měla. Mi přišlo, že i v Brně máme lepší.

Po příchodu na pokoj jsme oba padli vyčerpáním. Já si lehl na gauč a Mari do postele v patře. Chtěla, ať si jdu taky lehnout nahoru, že se cítí pak lépe, ale já byl už na půl v limbu a moc jí nevnímal.

Byla přecitlivělá z menstruace, ale já se chtěl konečně vyspat, sám a na rozumné matraci bez extra topení v podobě homo sapiens.

Prý kvůli tomu usla až ve tři ráno a druhý den ráno se mnou 2 hodiny nepromluvila.

Ale o tom příště. A také o usmiřování, komunikaci, našem vloupání do historického muzea, baru a málem i kostela.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s