Cestopis: Maďarsko – Buda(pešť)

Dneska o Budě, nepovedeném východu slunce, povedené infiltraci historického muzea, kavárny na Rybářské baště, na co zajít v maďarské národní galerii a jak jsem po 16 letech porušil svůj slib, kvuli kterému do mne snad všichni hučeli, abych „si dal“.

Vstávání bylo kruté. Chtěli jsme stihnout východ slunce nad Peští, takže jsme museli být v 7:20 na kopci, před hlavním vchodem do národní galérie. Bohužel, ani jednoho z nás nenapadlo se podívat na předpověď počasí, která by nám řekla, že uvidíme leda tak prd.

Na druhou stranu, nikdo tam nebyl a měli jsme celé prostranství Buda hradu jenom pro sebe. Nikde ani noha.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-07-26-46Když jsme se snažili vymotat z hradního komplexu směr k Rybářské baště, kdo ví proč jsme to vzali zleva, asi tou nejpitomější cestou, co šlo.

Trasu nám zkřížilo historické muzeum, které nešlo nijak obejít. Bylo 8 ráno a otvírací doba začínala až v 10. Průchozí dveře byly kupodivu otevřené. Vešel jsem dovnitř a místo průchodu na nádvoří, jsem to vzal doprava, přímo do galerie. Mari volala, ať se vrátím, ale já ji řekl, že počkáme, až nás někdo zastaví. Nezastavil.

Prošel jsem všechny čtyři patra a obří átrium, jehož vytopení musí stát majlant. Všiml jsem si několika kamer, ale nikde nikdo. Kdybych chtěl, mohl jsem štípnout trochu té historické keramiky, nějaké obrazy nebo toho hodně posprejovat. Když jsem vycházel, strážný už se objevil, ale jenom kvůli tomu, že jsem mu vpadl do kukani, když jsem hledal záchod. Optal jsem se, jestli ho tam má. Neměl. K mé návštěvě muzea nic nenamítal.

S Mari jsme se vymotali z nádvoří a vydali se směr Rybářská bašta, kde je kostel sv. Matyáše. Mari se přibývajícím časem postupně zase rozmluvila, i když úsměv byl u ní v tu chvíli spíše vzácnost.Cestopis Budapešť 2016-10-29-08-28-16

Okolní věže hradeb kostela nabízí další zajímavé výhledy na Budapešť. Nejlepší je z věže vlevo (při pohledu čelem k Dunaji), pak samozřejmě z kostelní věže. V té levé věži je kavárna, odkud je skvělý výhled, ale nebyla ještě otevřená.

Když překonával obranný val kavárny v podobě červeného lana mezi sloupci, Mari opět říkala, že to nemůžeme a já ji opět říkal, ať není tak uzkoprsá a že počkáme, kdo nás zastaví. Nikdo nás nezastavil.

Nahoře jsme si udělali další panoramatické a pozérské fotky. Mari měla opět absťák a i když jsem ji nabízel, že ji udělám kafe v kavárně, do které jsme se právě vloupali, ale nechtěla, takže jsme sešli dolů, do Starbucks.

V emailu jsem si přečetl, že stejný nápad jet na prodloužený víkend do Budapešti, měl i můj dobrý kamarád Honza, který tu je už s vlastní rodinou.

Zvláštní, jak se časy mění. Přijde mi to jako včera, když jsme spolu drtili zombie po stovkách na kolejích a teď jezdí s kočárkem mezi davy selfie zombies v Budapešti.

Z Rybářské bašty jsme zamířili pomalu do národní galerie, která okupuje většinu Buda hradu.

Po cestě jsme narazili na výměnu stráží. Napadlo mne, že bych s nimi pochodoval okolo, ale kvůli baterii jsem si vypl ve Starbucks svůj mobil a než jsem ho nastartoval, tak vojáci odpochodovali zpátky do kasáren.

Další věc, co mne zarazila při cestě ke vstupu do národní galerie, byly podivné maďarské záchody, sestávající se z cedule, ukazující šipku za roh, kam na vás nebude vidět a kde vesele můžete dělat, co potřebujete, viz následující obrázky. Cena tohoto záchodu je lidová – 1€.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-10-03-37 Cestopis Budapešť 2016-10-29-10-03-44 Cestopis Budapešť 2016-10-29-10-03-55Vstup do národní galerie stojí 1800 HUF (180 Kč) pro dospělého. Moc kvalitního umění se nedočkáte, na druhou stranu, v ceně je i vstup na kopuli Buda zámku.

S Mari jsme napočítali 51 pracovníků na 80 návštěvníků galerie, během naší zhruba 2 hodinové zastávky. Nejlepší, co můžete vidět je sbírka obrazů od Mihály Munkászy, 2. patro a pak doleva. Zbytek galerie můžete vynechat.

Některé obrazy jsou špatně nasvícené, zvláště ty s černým pozadím. Lesknou se a jsou vidět vrásky na plátně. V několika místnostech jsou pro změnu obrazy pověšené na křivo a/nebo plátna nedoléhají ke stěně. U vstupu jsou dokonce plátna rozřezané, aby šla „zlomit“ v rohu.

Je obraz moc velký? Nevadí, stačí ho trochu ohnout.

Je obraz moc velký? Nevadí, stačí ho trochu ohnout.

Pozorný divák si všimne v rohu odstávajícího plátna

Pozorný divák si všimne v rohu odstávajícího plátna

Velké zklamání byly malby druhé poloviny 19. století, protože techniky se posunuly, ale motivy zatvrdly ve středověku. Naopak keramika z tohoto období byla překvapivě originální. Cestopis Budapešť Národní galerie 2016-10-29-11-16-14 Cestopis Budapešť Národní galerie 2016-10-29-11-25-03Jestli je Praha město věží, tak Budapešť město panoramat a panoramatických výhledů. Za celý den jsem jich vyfotil tolik, že bych s nimi vyzdobil 3 byty (doma mi visí kromě několika fotek s přáteli hlavně panorámata z cest).

Z kopule je nádherný výhled na celou Budapešť. Bohužel, kopule není kolem dokola průchozí a otevřený je pouze jeden balkón, který není ani čelem k Dunaji, takže místo vychutnání výhled u, si říkáte proboha proč?

Cestopis Budapešť 2016-10-29-11-58-11

Z galerie jsme zamířili do nejbližšího obchodu s potravinami, dole pod kopcem, dál od Dunaje. Nakoupili jsme oběd a šli ho sníst do domečku na dětské hřiště, co bylo hned vedle.Cestopis Budapešť 2016-10-29-13-11-46Zatímco já do sebe nacpal až příliš mnoho sladkého pečiva, Mari mi pokládala divné otázky, u kterých jsem ani nechápal, k čemu jí ty odpovědi budou. Někdy mám pocit, že mne až příliš analyzuje. A přitom nepozná, že si z ní v 95 % dělám srandu.

Ale uznávám, že se dneska držela statečně. Spala 2 hodiny a přesto snášela běhání nahoru a dolů, bravurně navigaci v Budapešti a moji společnost.

Po obědě v  naší restaurace na dětském hřišti, jsme se vydali směr citadela, poslední dominanta Budy, kde jsme ještě nebyli. Staré pevnosti, kterou zbudovali v 2. polovině 19. století Rakušané, aby měli Maďary pod dohledem a která posléze sloužila nacistům i sovětům, dominuje obří socha svobody, která je vidět na kilometry daleko.

Cestou jsme minuli stadión, kde do kola chodila paní o holi a asi trénovala svůj pohybový aparát. Bylo to zvláštní vidět asi 60ti letou paní, jak chodí vedle běžců, co mají tak o polovinu méně, než ona. Takto asi vypadá souboj s osudem v ryzí podobě.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-13-28-25

Naopak na druhé straně silnice, v parku okolo citadely, jsme narazili na suverénně nejblbější skupinu dívek za celý výlet. U plastiky centra Budapešti s malými sochami ženicha a nevěsty se asi 15 min fotili, dvakrát se k ní vrátili, pro další focení. K vidění bylo všechno, počínaje duckfacem, přes srdíčka z dlaní, skupinové smile foto a další úsměvné kreace.

Po cestě k citadele, kousek nad pomníkem Szent Gellérta je nejlepší vyhlídka, na kterou jsme v Budapešti narazili.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-14-05-55

Vloupat se do opevněné citadely bylo trochu obtížnější, než do historického muzea a kavárny na Rybářské baště, takže jsme pokračovali dál.

Byla nám strašná zima, protože na kopci hodně foukalo a my jsme byli venku už přes dvě hodiny. Tak mne Mari přesvědčila k něčemu, co už zkoušela slušná řádka lidí před ní a neuspěli. Po 16 letech jsem porušil slib a dal si něco, co jsem myslel, že si už nikdy nedám – langoš!

Byl sice teplý, ale také přesně takový, jakého si ho pamatuji – těžký, mastný a zbytečný ke konzumaci. Nevím, jak mne Mari přesvědčila. Možná díky sentimentu, možná díky tomu, že jsem si uvědomil, že langoš je maďarské slovo.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-14-34-36

Od citadely jsme sešli jižní stranou parkem, který byl vymalován do nádherných podzimních barev, až ke skalnímu kostelu.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-15-36-54Součástí vstupenky za 600 HUF je i audio průvodce, který však limituje počet návštěvníků, kteří mohou jít dovnitř. Hned u vchodu se tak tvoří fronty. Chtěl jsem si čekání ve frontě zkrátit prohlížením obchodu se suvenýry, ale z toho mne hned vyhodil druhý prodavač lístků, že si mám jít nejprve koupit lístek.

Ukázal jsem mu připravené peníze v ruce a řekl mu, že bych si opravdu rád koupil lístek, ale on mne pro změnu odpálkoval a tím, že mám počkat. Po 10 minutovém čekání jsem to vzdal a šel zpět za Mari, která na mne čekala nedaleko.

Přešli jsme Dunaj do Pešti, zkusili, zda nás nevyhodí někdo z místní univerzity, která sídlí vedle městské tržnice a má také nádhernou budovu, ale zase nás nikdo nevyhodil.

Bylo půl páté a my už neměli prakticky co dělat. Dojeli jsme tedy zpět na byt, já si dal bublinkovou koupel, dospali ráno a o hodinu později po plánovaném odchodu vyrazili na průzkum nových stanic 4. linky metra v Budapešti. Stejně jako v Mnichově, každou měl mít na starosti jiný architekt.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-20-55-00Cestopis Budapešť 2016-10-29-21-14-55Některé z nich jsou opravdu povedené (Bikás park, Szent Gellér tér), ale např. Móricz Zsigmond körter [Gelesz & Lenzsér studio] je až příliš věrnou kopií mnichovské Georg-Brauchle Ring [Franz Ackermann].

Mnichov -

Mnichov – Georg-Brauchle Ring

Cestopis Budapešť 2016-10-29-21-03-32

Budapešť – Móricz Zsigmond körter

Cestopis Budapešť 2016-10-29-21-05-47

Budapešť – Móricz Zsigmond körter

Přestoupili jsme na šalinu a jeli směr noční parlament. Pokud ho stihnete do půlnoci, odměnou vám bude parlament nasvícený do teplých barev.

Cestopis Budapešť 2016-10-29-21-53-23

Domů jsme to vzali přes jednu ne příliš dobrou kebab restauraci a oficiálně mohu říci, že maďarská pouliční kuchyně má opravdu do gastronomicky hodnotného jídla daleko.

Večer jsme padli vyčerpáním. Mari usnula prakticky okamžitě na gauči, kde jsem chtěl spát, ale podezřívám ji z postranních úmyslů.

Já si ještě vyměnil několik emailů s Honzou, který bydlel 5 min od nás, jak jsem v jednom emailu zjistil. Než jsem ho stihl vytáhnout ven, sám jsem v posteli usnul jako špalek.

Zítra o posledním dni v Budapešti, našem prvnim Urbex dobrodružství, bazilice a dvou přítulných Španělkách.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Cestopis: Maďarsko – Buda(pešť)

  1. Sedmi napsal:

    Parádní fotky, čím to fotíš?

  2. Pingback: Trocha kritiky nikdy neuškodí… | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s