Cestopis: Maďarsko – Budapešť – Urbex Ištvántelet, bazilika a ten zbytek

Dneska o našem posledním dni v Budapešti, stráveném závodem na katedrále, návratem domů a také při urbex dobrodružství mezi deportačními vlaky smrti, které znamenaly pro tisíce lidí poslední kontakt se světem před konečnou stanicí v koncentračních táborech.

Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-45-03

Poslední noc v Budapešti se mi podařilo vyspat. Teplota v místnosti a matrace (resp. gauč) byly OK. Ráno jsme nemuseli nikam spěchat, protože na programu jsme toho už moc neměli. Naše první zastávka směřovala na polo opuštěnou dílnu Ištvántelet, která je vzdálená asi 20 minut jízdy vlakem ze zastávky Nyugati, kde jsme byli už v pátek.

Vyklidili jsme pokoj, vyzvedli lístky na nádraží, dali si věci do úschovny, na informacích se dozvěděli, že nejlepší bude jet přímo vlakem, navedli několik zmatených turistek, kam potřebovali a sprintem běželi na náš příměstský vlak. Dokonce nám paní z informací prozradila, kde náš cíl najdeme, což bylo úsměvné, protože to byla stejná situace, jako kdyby bachař říkal vězňovi, kde schovává klíče od cely. K tomu se ale ještě dostaneme.

Zastávka Ištvántelet neoplývá zrovna cestovatelskou konformitou. Prostředí připomíná odlehlé vlakové zastávky v Ostravě ještě před nájezdem evropských fondů pro revitalizaci ploch pro sprejery, aby měli co ničit.

Mari mi dala přibližnou polohu na mapě a já si podle fotek z dílny na satelitní mapě našel přesnou polohu. Je opravdu hned vedle zastávku. Problém je, že součástí velkého železničního komplexu Ištvántelek, kde je mnoho i živých kolejí, dep a dokonce i železniční muzeum.

Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-17-01Navíc, okolo bylo i živo, protože minimálně jeden uniformovaný pracovník maďarských drah se vydal z kukaně na sběr dřeva na topení. Přešli jsme opatrně po starém nadchodu a obcházeli objekt a po cestě minuli několik míst, která byla evidentně používána k infiltraci objektu, ale už byla opatřena novým ostnatým drátem.

Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-19-12Po 10 minutách se mi podařilo najít místo, které se v současnosti aktivně používá jako cesta dovnitř, do objektu. Nízká zídka, ke které vedla prošlapaná pěšina trávou, s nedávno spravenou částí, která byla evidentně probourána kvůli zlepšení přístupu zvenčí. U zídky byl nános hlíny a všeho možného, takže to ještě zlepšovalo přístup.

Já ji přeskočil během 15 sekund, za to Mari byla z toho trochu vyjukaná. Je spíše zvyklá na používání dveří a jiných oficiálních metod přístupu, což ji nemohu mít za zlé. Já skáču přes ploty už od útlého dětství.

Když už ale dvě minuty seděla zadkem na zídce, která měla asi 170 cm a váhala, jak skočí dolů, už mi trochu došla trpělivost a musel jsem ji strhnout za bundu dolů. Měl jsem v plánu se totiž dostat i domů, což v tu chvíli vypadalo dost nereálně.

Nevím, jestli to hovno, které měla později Mari na rukou, bylo na té zídce (jako protiopatření proti nám), nebo jenom na zemi, kam Mari přistála, ale kdybyste tam zrovna také lezli, dejte si pozor. Když tak v další části článku najdete lepší přístup.

Prošli jsme okolo dalších dílen a asi nejzachovalejší lokomotivy, která se pyšně vyjímala na rohu přístupové cesty. Opatrně jsme postupovali dále. Po cestě jsme potkali jednoho pracovníka drah a dva další dělníky. Mari jsem instruoval, ať dělá jakoby nic a jde klidně dále. Vyplatilo se. Nikdo se nás na nic neptal a ani nezastavil.

Jediné, z čeho jsem měl opravdový strach, byli volně puštění psi. V hlavě jsem měl ještě živé, ani ne měsíc staré, vzpomínky na Bělehrad, když jsem vlezl na odstavnou plochu s vojenskými letadly a tamní vlčák mne vystrašil tak, že by se mi mezi půlky nedostal zastrouhaný vlas. To je ale jiný příběh, o něm někdy příště.

Dílnu se nám podařilo bez problému najít. Rozhodně bych sem nechodil za silnějšího větru, protože hrozí, že na vás něco spadne. Z fotek, co jsem viděl a pohledu na současný stav, šlo vidět jasnou degradaci střešní krytiny, které padá všude okolo.

Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-38-33

Těžko popisovat dojmy. Mnoho lokomotiv, které pamatují ještě nacisty, jsou už ve značném stádiu rozebrání. O to víc působí, jako silné memento doby a pohnutých dějin Maďarska na přelomu let 1944/1945 a pozdějších událostí. Fotky budou asi lepší než slova.

Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-43-18Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-43-10 Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-44-39 Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-47-49 Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-12-03-53Když jsem tak procházel mezi vlaky, říkal jsem si, jestli strojvůdci věděli, co bude  s lidmi, které vezou. Jaké měli pocity, když jeli s lidmi poprvé a když jeli popáté. Co bych dělal já na jejich místě.Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-302016-10-30-11-55-46Nafotili jsme, co se dalo a utratili 100 MB balíček dat při hledání snadnější cesty ven. Navrhoval jsem, abychom prošli rovnou okolo budky u nadchodu. Sice tam je všude plno kamer, ale říkal jsem si, že na straně zevnitř bude určitě klika, tak s klidem projdeme ven.

Cestopis Budapešť Ištvántelek 2016-10-30-12-12-30Nakonec jsme se šli projít ještě k dalším vagónům, směrem na jih. Tam jsem viděl další průchod, zelené dveře u dvojpodlažního domu, kde určitě taky bude klika na vnitřní straně. Ale taky tam byly všude okolo kamery, takže mne napadlo použít koleje, podél kterých jsme zrovna šli. Za nějakých 500 m se sbíhali s hlavní kolejí, která vede až zpět na Nyugati.

Cestopis Budapešť 2016-10-30-12-15-00Sice jsem původně čekal volný přístup, ale samozřejmě tam byla brána. Měla však jednoduchou závoru, takže jsme se pohodlně dostali ven. Když si vezme s sebou klacek, kus plechu o délce tak 20 cm, klapku na vnitřní straně také snadno překonáte a můžete to využít jako lehkou přístupovou cestu.

Cestopis Budapešť 2016-10-30-12-23-30Po cestě zpět jsem si ověřil, že opravdu u zelených dveří je klika na vnitřní straně objektu.

Po dvou hodinách jsme byli opět zpět v centru Budapešti. Vlak nám jel zpět až v 17:30, takže jsme měli 4,5 hodiny času. Volba padla na baziliku Szent István. Po cestě jsme to vzali ještě přes Decathlon naproti nádraží. Zajímalo mne, kolik tady stojí moje koloběžka, protože jsem ji tady potkal už asi 4krát. Cenu mají stejnou, jenom mají lepší barevné varianty než v Česku.

Cestou k bazilice, jsem si uvědomil, že mi docházejí konverzační témata s Mari. Zvláště jednou jsem zbytečně ujel a ryl do její motivace k současné práci. S Mari se známe z mého působení v Korporátu. Seděla diagonálně proti, když jsem tehdy nastoupil.

Díky mému samaritánskému syndromu vůči ženám, který sama Mari často zaměňuje za něco jiného, náš pracovní vztah se přerost do osobního, což je vlastně ve výsledku úsměvné. Často mi vyčítá, že nemám na ní dost času a věnuji ho ostatním. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy bych ji tehdy v červenci nevytáhl ven, do Wilsonova lesu, ve městě, ve kterém se tehdy vůbec necítila dobře a ve kterém nikoho pořádně neznala. Ona a několik dalších jsou to nejlepší, co mi Korporát mohl dát.

Jako Slovenka asi nemohla být lepší průvodkyně pro Maďarsko, vzhledem ke společné minulosti Čechů a Slováků a současného vztahu Maďarů a Slováků. Jenom nějaký Polák nám chyběl do party.

Na baziliku se můžete dostat dvěma způsoby – pěšky po schodech nebo výtahem. Vstup stojí 600 HUF na osobu a prozradím vám sladké tajemství, že když si vyčíhnete moment, tak můžete jet výtahem, který je vlevo při příchodu. Normálně tam stojí člověk, ale často je pryč, tak stačí počkat, když tam zrovna nebude a nastoupit do výtahu.

S Mari jsme si dali závod. Já po schodech, ona výtahem. Vyhrál jsem, takže pokud spěcháte, vezměte to po schodech. Výhled z baziliky byl poněkud zklamání. Mezi vámi a hlavními dominantami Budy i Pešti jsou dvě zvonice. Krásné, ale výhled kazící. Kdyby byly umístěny naopak, bylo by to pro výhled lepší. Na druhou stranu, kdo to tehdy mohl tušit, že…

Cestopis Budapešť 2016-10-30-14-01-19Cestopis Budapešť 2016-10-30-13-55-16Vnitřek baziliky je impozantní. Rozhodně stojí za návštěvu.

Cestopis Budapešť 2016-10-30-14-25-40My měli stále dost času, tudíž jsme si stanovili další improvizované cíle. Prvním z nich byl protestantský kostel na Budínském břehu Dunaje, skoro naproti parlamentu. Bohužel, byl zavřený.

Dalším cílem byl hrad v parku Városliget, kde se měl pohybovat Honza a tajně jsem doufal, že se tam potkáme. Metro, které tam vede je nejstarší linka v Budapešti, je jen pár metrů pod zemí, stanice mají jednolitou architekturu dob dávno minulých a celkově má tato linka své zvláštní kouzlo.

Cestopis Budapešť 2016-10-30-15-35-50-2Cestou jsme potkali poprvé revizory přímo v metru. Další byli na několika stanicích po cestě. Mari mi řekla, že to je poprvé, co tohle v Budapešti zažila. Normálně jsou revizoři jenom u vstupu do metra a musíte jim ukázat jízdenku (zajímavý systém, turnikety mi přijdou spolehlivější), ale teď, v neděli v půl čtvrté odpoledne měli velký nájezd na černé pasažéry. Asi tušili, že v ČR je prodloužený víkend a turisté jednou pomalu domů nebo studenti se vracejí zpět do školy.

V parku jsme s Mari pojedli a sledovali u toho hlouček lidí, co na rohu parku lovili pokémony (asi).

Cestopis Budapešť 2016-10-30-15-45-06Hrad samotný mne tolik nezaujal. I kdybychom měli čas, do zdejšího muzea maďarského zemědělství bych asi nešel. Místo toho jsme se volným krokem vydali směr hlavní vlakové nádraží, odkud nám jel vlak zpět do ČR.

Cestopis Budapešť 2016-10-30-16-05-28Vtipné je, že pokud si lístek koupíte na maďarských stránkách vlakového dopravce, tak vás stojí pár stovek na osobu, když byste si ho koupili skrze České dráhy, bude vás stát několik tisíc.

V obchodu na rohu ulice před stanici jsme nakoupili jídlo na cestu. U pokladen jsem potkal asi nejhezčí Maďarku (pokud to byla Maďarka), kterou jsem tady za ty čtyři dny potkal. Celkově byly Maďarky pro mne docela zklamáním. Na to, že Budapešť byla spolu s Prahou Mekkou porno průmyslu, tak Maďarsko, tedy minimálně Budapešť v tomto směru neoplývá bůh ví jakým nerostným bohatstvím. Tři ze čtyř opravdu krásných žen, které mne tady na první pohled zaujaly, byly Češky, jak se později ukázalo.

Cestopis Budapešť 2016-10-30-16-52-10Ve vlaku cestou zpět s námi jeli dvě Španělky, které nevypadaly zrovna moc španělsky. Jedna měla blond melír a druhá tmavé vlasy, středoevropského typu. Pokud ta blondýna zrovna nespala, tak se otevřeně lísala ke své kamarádce a jenom u polibků to neskončilo. O zábavu jsem měl postaráno. Proto tento článek dopisuji s týdenním zpožděním, místo toho, abych ho napsal už ve vlaku. Té blondýnce jsem se vůbec nedivil. S přibývajícími kilometry, my její kamarádka také přišla více a více sympatická a tajně jsem si přál vyměnit si s tou blondýnkou místo.

2016-10-30-20-06-55Vzato kolem a kolem, Budapešť je skvělé místo na prodloužený víkend. Dobře dostupná, levná a má co ukázat. Je málo komerční a už jenom proto se mi libí více, než Praha. Maďarsko a události v něm měly velký vliv na nás, už od dob Rakousko-Uherska. Nabil jsem dojmu, že Maďaři jsou trochu odvážnější národ než např. Češi, i když za to zaplatili vysokou daň (např. Maďarské povstání v roce 1956).

Ano, maďarština je „zvláštní jazyk“, některé věci jsou tady trochu nějakou částí těla ke zdi, ale jinak mohu Budapešť vřele doporučit na návštěvu. Zvláště pokud vám nejde jen o turistický konzum, ale chcete zajímavě zapolemizovat nad českou historií.

Běžný Maďar v pátek večer

Běžný Maďar v pátek večer

Odkaz na celou fotogalerii zde. Už zbývá dopsat jenom Helsinky, Kodaň, Stockholm, Karlovy Vary, Chorvatsko, Bosnu a & Hercegovinu, Makedonii a Bělehrad. Uff…

Věnováno Mari, mé skvělé průvodkyni Budapeští a skvělé osobě vůbec. Díky za super výlet!

Užij si to Švýcarsko a mrzí mne, že tam nemůžu být také. Příště.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 reakce na Cestopis: Maďarsko – Budapešť – Urbex Ištvántelet, bazilika a ten zbytek

  1. Sedmi napsal:

    Dopisuj, je to dobrý 🙂 Btw jsem z jedné osminy Maďarka…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s