KUTlime vs Korporát: Epizoda VII. – Touha se probouzí

Ne, neseknul jsem se ve vyprávění. Včera byl vánoční večírek Korporátu a u toho jsem nemohl chybět. Jaké to bylo se po 4 měsících vidět se starými známými?

Večírek jsem díky kolotoči blbostí, které musím teď řešit (VZP, práce, přednášky) úplně vypustil z hlavy. Popravdě jsem se od 14. hodin snažil usnout a dospat spánkový dluh tohoto týdne. Mé pokusy hatily postupně kamarádi, zákazníci, zájemci o koupi věcí, co inzeruji na bazaru. Ultimátní ránu mému snažení usnout zasadila jedna kamarádka, která mi napsala, jestli nechci její lístek.

Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem šel. Minimálně za ty udivené tváře to stojí. Téma byla 30. léta. Nenašel jsem nic lepšího, než svůj starý oblek, který 30. léta snad možná i pamatuje. Dostal jsem ho od jakési známé od matky před 15 lety, když jsem šel do tanečních a to si myslím, že byl už po nějakém nebožtíkovi.

Večírek se konal v SONO centrum, které je kousek ode mne. Kdybych měl hodnotit faktickou stránku věci, tak prostředí dostane 5/5 hvězdiček, program 3/5 a catering 2/5 a to ještě z odřenýma ušima. Šlo vidět, že Korporát šetřil. Guláš s plackami je to nejlevnější, co se dá objednat. Když to srovnám s jinými vánočními večírky, co jsem zažil, tohle bylo slabé.

Prakticky všechny ženy se do tématu opravdu ponořily a měly hezké dobové šaty. Majorita mužů večírkový dress kód měla na háku. Strašně šlo poznat, kdo je vývojář a kdo není. Jejich oblečení bylo nejtragičtější.

Ač to byl vánoční večírek, sváteční náladu, výzdobu nebo tematicky laděný program jsem nezaznamenal. Popravdě, kdybych ignoroval oblečení dam a dvě krátká swingová vystoupení, vůbec bych nevěděl, že téma jsou 30. léta. Mohl to být úplně obyčejný večírek v pátek večer a vyšlo by to na stejno.

2016-12-02-21-35-32

Měl jsem dojem, že to celé bylo, aby to bylo, ale nikdo si nechtěl dát moc práce, aby se to někam posunu a stálo za to. O něčem to svědčí. Těžko se s Korporátem identifikuje, většina lidí to dělá, protože musí, nikdo netuší, co bude, a nejšťastnější tvář jsem pozoroval na recepční. Prostě jim práce a Korporát stál za to, aby se v pátek šli zadarmo najíst a (o)napít, ale nestálo jim to, aby řešili, co si vezmou na sebe. Bylo tam hodně pecek – lidí, co jen tak seděli a pasivně koukali s unuděnými tvářemi.

Ambivalentní pocity dokreslily rozhovory se známými, kdy se 2/3 z nich chystají v brzké době odejít nebo už mají rovnou podanou výpověď. Ze zbylé jedné třetiny byl pouze jeden spokojený se svou současnou pracovní pozicí a její náplní. Smutnější výsledek, než jsem čekal.

Ačkoliv jsem chtěl být vcelku inkognito, protože to bylo Korporát-only večírek, hned u šatny jsem potkal člena týmu, kterému jsem velel. Pak i jednoho ze svých nadřízených. Všem to bylo šumák. Lidí, takových jako já, tady bylo více. Což je na druhou stranu skvělé, že vznikají taky silné vazby, které se zpětně udržují.

V jednu chvíli, když jsem stál u pódia a hledal další známé, které bych pozdravil a zeptal se, jak se mají, uvědomil jsem si, že má na mne Korporát zvláštní účinky, jako žádná firma předtím. Úplně nevědomky jsem si položil otázky, kam vlastně v pracovním životě směřuji a jaká bude jeho budoucnost. Čeho chci dokázat a kdy. Nahlas jsem politoval, že jsem odešel. Sice jsem věděl, že by to asi z dlouhodobého hlediska nefungovalo, ale i tak mi to bylo líto.

2016-12-02-22-33-56Cítil jsem upřímnou touhu dělat práci, která mne baví, v pracovním prostředí, které se bude tvořit a fungovat s rozumem, s lidmi, které mám rád a které odborně a lidsky respektuji. A taky jsem si uvědomil, že místo hledání takové práce, bude lepší a jednodušší si tu práci/firmu vytvořit sám.

Ale to bych předbíhal… Další díl satirického seriálu KUTlime vs Start-up bude zítra.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Korporát. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na KUTlime vs Korporát: Epizoda VII. – Touha se probouzí

  1. Sedmi napsal:

    Držím palce…

  2. LZ napsal:

    Ač se to nemusí zdát, vidím značné zlepšení. Oproti loňskému korporátnímu večírku to zní jako ucházející akce. Minulý rok nebylo stanoveno žádné tématické oblečení, zato se několik týdnů předem diskutoval dress code akce. Dostali jsme dopředu preventivní pojeb, aby všichni přišli slušně oděni. Nechtěla jsem vyvolávat zbytečné emoce a šla v šatech a lodičkách, ač bylo venku dost pod bodem mrazu. Nakonec jsem byla za exota, týpci ve vytahaných tričkách byli v přesile. Říkala jsem si, že ze zastávky je to kousek. Na místě mě však čekala půlkilometrová fronta na vstup. Než jsem se dostala dovnitř, byla jsem úplně zmrzlá a několikrát vážně uvažovala o tom, jestli mi stojí za to zůstávat. U vstupu se každý musel prokázat zaměstnaneckým průkazem, byl odškrtnut ze seznamu, a dostal 2 lístky, které měly jít uvnitř vyměnit za jídlo. Tuto proceduru zajišťovaly 2 slečny, které měly kontrolovat příchozí na papírovém seznamu podle jména. Abecední vyhledávání pro ně byl evidentně vcelku obtížný úkol, takže než prošel celý korporát touto procedurou, strávila jsem ve frontě venku přibližně hodinu. Vzápětí jsem se ocitla v další frontě, tentokrát na šatnu. Dalších zabitých 45 minut. Tady už jsem byla v silném pokušení to obrátit a jít domů, ale nedalo mi to, když už jsem se dostala tak daleko, aspoň si dám tu večeři. Po další hodině čekání ve frontě na jídlo, kdy jsem byla díky nesmírné profesionalitě učňů objednaných k zajištění této akce málem polita červeným vínem,a poté reálně polita pivem jedním z účastníků, který využil čekání ve frontě k tomu, aby se slušně sťal. Nebyl zdaleka jediný. Když jsem se dostala na řadu, u výdejního pultu jsem se dozvěděla, že jídlo došlo, dostala na talíř nějaké zbytky zeleniny a oschlý chlebíček. To čekání se opravdu vyplatilo. Pití bylo na účet podniku do utracení určitého budgetu, pak si je už každý platil. Tolik k skvělému cateringu. Program se skládal s plánované půlhodinové prezentace na téma plácání se po zádech, jak nám to v korporátu všechno jde, která se nakonec protáhla na hodinu, kterou jsem strávila čekáním, nevím už v které frontě. Následovala vystoupení 3 kapel, jejichž členy tvoří zaměstnanci korporátu. Hudba byla tak nahlas, že nebylo slyšet vlastního slova a kdyby se dostavili moji kolegové, kteří mi to naslibovali a pak nedorazili, stejně bychom si moc nezakonverzovali. Korunu tomu nasadila fronta na šatnu při odchodu, kvůli které mi ujel rozjezd. Řekla jsem si, že to bylo naposled, co jsem na tuto akci šla. Ač je tam vidět značný posun k lepšímu, nechystám se ani příští rok.

  3. Pingback: 2016 – The end | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s