2016 – The end

Je to opět tady. Konec roku, čas bilancovat, co se za ten rok stalo. Nemůžu rozhodně říci, že byl lepší, než rok 2015. To bych lhal sám sobě do kapsy. Jak se říká: Life free or die hard! O roce 2016 to platí beze zbytku. Oproti roku 2015, byl pro mne dynamičtější, plný změn, ne vždy k lepšímu. Kdyby mi někdo před 365 dny řekl, že v době, kdy vyjde tento článek, se budu prohánět autem po Havaji, kolik kamarádů najdu a zároveň ztratím, kolik kamarádů/kamarádek se stane otcem/matkou, řekl bych mu, že je zralý tak na transplantaci zdravého rozumu. A stejně se to všechno stalo. Čas člověk nezastaví. Takže co přinesl rok 2016…?

PS: Kdyby náhodou chybělo 365 video na tomto místě, stavte se ještě později. Něco se zvrtlo a já ho nenahrál.


Leden

Na události poměrně chudý měsíc. Většina z něj byla rutina. Střídal jsem práce/posilovnu/saunu/ignoroval nachlazení.

V pracovním životě jsem se rozhodl udělat velký krok a začal jsem si hledat práci. To jsem ještě netušil, že toto rozhodnutí se mnou potáhne ještě minimálně příštích 12 měsíců.

Snahy o schůzku s Aničkou, jsem po 7 měsících vzdal. Kde není vůle, nejsou činy.

Získal jsem už svou druhou stalkerku. Podezření padlo na Slavěnu Albastovou, o které jsem psal tady a tady.

S Lindou, 18tiletá studentka, se kterou jsem se seznámil na jedné oslavě kamaráda už minulý rok, jsme byli na další schůzce. Úplně se jinak oblékla a byla mnohem přitažlivější. Do té chvíle mi nepřišla kdovíjak atraktivní, i když má hezké fotky, realita je jiná věc.

Měli jsme si i co říci a já se odhodlal si s ní něco začít. Na naší první společnou noc nikdy nezapomenu. Na světlo svíčky, třpytící se v jejích očích, na její hebkou a jemnou kůži, na sladkou chuť Lindiných rtů.

Své portfolio zaměstnání jsem rozšířil o web design na WordPressu. Úplně náhodou, díky kamarádovi Milanovi, který potřeboval nějaký web pro své aktivity.

V lednu jsem se také poprvé fyzicky viděl s Michalem, alias [HD]Bb. Náhodou narazil na mé cestopisy z Japonska. A jelikož jsme oba měli Multisport karty, zašli jsme na první setkání do AZ tower fitness. Tehdy jsem si uvědomil, že najít v Brně dobré fitko, které má kvalitní stroje, jejich dostatečný počet, s dobrou lokací, horkou vodou ve sprchách, která neteče čůrkem a kde si nepřipadáte v pánské šatně jak kuře těsně před porážkou, je opravdu problém.

V polovině ledna jsem ochořel virózou. Bohužel, nevyležel jsem to a vrátilo se mi to i s úroky v únoru.

Byl jsem na svém prvním letošním pohovoru. Líbil jsem se, ale bohužel bych byl pro ně asi příliš drahý nebo by pro mě neměli adekvátní náplň práce.

Na konci ledna jsem byl s Barčou na squashi, se kterou jsem se seznámil skrze kamarádku na kačerské události minulý rok. To bylo naše druhé a poslední rande. Viróza se opět rozjela a já byl na dva týdny KO. Hledání práce šlo stranou. Barča také a bohužel i Linda.

V závěru ledna jsem se, kdo ví proč, nechal ukecat na přednášku od Radúze, ohledně nějakého projektu. Nebylo překvapením, že se z toho vyklubal další multi-level marketing letadlo. Bohužel, o to větší překvapení bylo, když se z Radúze o 5 týdnů později vyklubal chladnokrevný vrah.

Únor

Pokud jsem se zrovna nesnažil si vykašlat plíce a nedávil se, šprtal jsem se na pohovory. Za pár týdnů jsem se naučil o programování v C++ více, než za skoro dva roky refaktorováním starého kódu v práci.

Můj druhý pohovor. Líbil jsem se, ale byl jsem převzdělaný na pozici, na kterou jsem se hlásil. To zhodnotil můj potencionální budoucí šéf po 5 minutách prezentace ukázkového kódu, který jsem připravil. A taky pronesl památnou větu, že práce, kterou teď dělám, je pro mne jako stvořená.

Ale učení nešlo kdo ví jak. Poprvé ve svém životě, jsem vyhlásil „nemocenskou“ a opravdu na pár dní vypnul. Nachlazení z ledna se vrátilo i s úroky.

Po třech dnech jsem doma lezl po stropě nudou. Ze srdce jsem si přál být zdravý, abych mohl aspoň chodit ven nebo do práce a nesedět celý den jenom doma na zadku.

Začal jsem se vídat s Ivou. Tu a tam za mnou přijela na návštěvu. Už na začátku jsem na sobě poznal, že není nic na vážno. Sice jsme si v některých věcech náramně rozuměli, ale skrze některé bych časem vyletěl z kůže.

S Hoznou, Honzou a Matějem, jsme zavzpomínali na doby už minulé a hráli nekonečný soubor my vs. zombie v Call of Duty 5. Přikusovali jsme hamburgery, smáli se, jak ten čas letí a probírali taktiku jako za mlada.

2016-02-06-04-03-48

O měsíc později se Honza dozvěděl, že bude neplánovaně otcem, Matěj se později zasnoubil s Žaneta, druhý Honza se pár měsíců na to rozešel s Pájou, svou dlouholetou přítelkyní, o které jsem myslel, že je pro něj jako stvořená a měsíc na to se málem otrávil CO2 u hraní Doty.

S Lindou jsme oslavili její narozeniny. Vzal jsem ji do mojí oblíbené italské restaurace v Brně. Pro mne po dlouhé době hezký večer, i když jsem si začal všímat drobných věcí, které mne na Lindě trochu vytáčely.

2016-02-19-18-18-28S Tedem jsme se hodně pohádali ohledně Robin. Zastával jsem se jí kvůli jednomu našemu společnému známému, který se do ní zakoukal, ale ona to tak necítila. Bránil jsem ji jednak kvůli tomu, že ona sama u toho vůbec nebyla a protože jsem měl za to, že realita byla trochu jinak, než se ji Ted snažil vylíčit. Kdo ví, kde vlastně byla pravda.

O den později jsem v La stradě absolvoval další pracovní pohovor. Neměl jsem čas udělat vstupní test, abych šel do dalšího kola. Jednak kvůli rozsáhlé pracovní agendě, jednak jsem musel běhat na další pohovory, např. do Scia, což je firma, která je jedna z hlavních odběratelů služeb firmy, ve které jsem v té chvíli pracoval.

Někdy jsem stíhal i dva pohovory za odpoledne, třeba Seznam a Honeywell, ale nic z toho nebylo. Ta zklamání mne opravdu dostala.

Úplnou náhodou se mi podařilo dostat na vyhlídkovou věž BVV, až na střechu, kam snad chodí jenom revizní technici výtahů. Zrovna tam jeden byl a já proklouzl kolem něj. Výhled z věže je nádherný, vřele doporučuji.2016-02-26-10-32-22

Podařilo se mi ztratit můj druhý mobil.

Březen

Podařilo se mi najít můj druhý mobil. Bohužel, rozbitý. Jeden večer v sauně byl poněkud smutný. Saunař nám říkal, že vedle v arboretu Mendelovy univerzity někdo zabil mladou dívku. Tehdy to bylo hlavní téma večera, já potichu naslouchal, ale myšlenkami jsem byl jinde.

Začal jsem se konečně dostávat do režimu pseudo zdraví. Po 6 týdnech jsem si svůj stav nechal potvrdit u doktora, abych vzal vítr z plachet kamarádům, kteří mě tam pořád posílali. Bylo na čase. První březnový víkend nás čekalo lyžování v Říčkách. Dostali jsme tam poukaz v rámci výhry v kvízech.2016-03-04-19-46-05Pokud si dobře vzpomínám, tak nás jelo celkem devět. To byl asi sociální vrchol party, která se nám na kvízech utvořila. Základnu jsme měli na obří chatě rodičů Jitky, super holčiny, která se u nás objevila skrze mého kamaráda z dětství, který k nám na kvíz začal chodit.

Vždycky si máme co říci. Spojuje nás zájem o lidskou mysl. Často se snaží mít pózu hloupé blondýnky, ale já ji to nikdy nevěřil. Myslím, že tady v Říčkách jsem ji poprvé pořádně poznal.

Víkend probíhal vcelku v pohodě, včetně stereotypů jako Robin neumí hrát Bang! a že je příliš hloupá, aby se to naučila, Eliška pro změnu bejčila, protože je prostě taková, i když uznávám, třeba problematiku spotřeby auta bez správného měření hladiny v nádrži, se nám podařilo zvládnout odkumunikovat směrem ode mne k ní.

Docela suprově jsem si zalyžoval. Koukal jsem, jak Robin umí dobře lyžovat. Až na jeden vážný pád, jsem to lyžování přežil bez problémů. Koleno to vcelku přežilo bez standardních protestů. Trochu jsem pošoupnul vztah Lenky a Teda, protože Ted klasicky tedoval.

Naše SVJ mělo své první zasedání. Poprvé jsem se podíval do střešních bytů. Ve výboru jsou kromě mne dvě paní, magistra práv a inženýrka něčeho. Jedna kojila a druhá byla v 3. měsíci těhotenství. Když jsem přišel, obě pily víno a byly si zrovna zapálit „jedno zdravotní“ na balkóně. OMFG…

A kromě toho jsem po tom zasedání měl chuť vybourat celou kuchyň a udělat ji úplně jinak, když jsem viděl, jak to má jedna z nich.

Vzpomněla si na mne moje bývalá, se kterou jsme se rozešli před rokem. Tentokráte neměla problém s mobilem, který by po mně chtěla opravit, ale úplně jiný problém s DPMB. Sice se s někým vídá, ale on nebyl ten pravý, na špinavou práci měla vždycky mne. Měl jsem ji poslat do háje, ale neudělal jsem to a pomohl jí. Všiml jsem si, že je pořád stejná a že rozejít se byl krok správným směrem. Její osobnost byla v přítomnosti té mé zákeřná a negativní. Třeba ji někdo jiný udělá šťastnou a bude z ní lepší člověk. Věřím, že na to má.

Na večírku, kde jsem se potkal s Lindou, jsem potkal i holku jménem Šárka. Původně jsem chtěl vytáhnout na rande Šárku, protože mne více zaujala, v cestě stála hradba jejího odmítání a vymlouvání se na čas. Už tehdy jsem se na to měl vyprdnout. Ale 15 let a stovky zkušeností s balením žen je stále málo na to, abych dokola dělal tu samou chybu. Nicméně jsme tedy na rande šli. Bylo to nejhorší rande letos a určitě patří do zlatého fondu nepovedených schůzek. Do teď nechápu, jak jsme skončili u tématu multilevel marketingu a proč ho srdnatě Šárka hájila. Popojedem…

Linda mne několikrát odpálkovala při snaze naplánovat nějakou schůzku. Jako zdůvodnění uváděla studium na maturitu na nečisto. I když jsem si říkal, že hodinku by si najít mohla, snažil jsem se být chápavý, netlačit a radši jsem se věnoval Lilian.

Jedna agentura mne poslala na školení do města Třemošnice, kde jsem školil už minulý rok. Tentokráte to bylo jednodenní, tak jsem neotravoval Ivoše, abych mohl u něj přespat. Sice to bylo krkolomné, ale pokud jsem vyrazil zhruba v půl páté z Brna, byl jsem schopen dojet do Třemošnice v 7:41. Školení začínalo v 8:00. Místo, kde jsem měl školit, bylo zhruba 20 min cesty od nádraží. Poprosil jsem agenturu, aby tlumočila zákazníkovi schovívavost a omluvila případné 3-5 minutové zpoždění. To jsem ještě netušil, co se stane.

Půl hodiny na to, co jsem poslal ten email, tak mi volá ředitelka agentury, že to nejde. Odvolává se, že prostě se musí tvářit jako profesionálové a nejde, abych přišel o 5 minut později. Zdvořile jsem ji vysvětlit, že v Třemošnici ubytovací kapacity nejsou a vzhledem k tomu, že mám večer předtím kvíz, tak nemohu z Brna dříve jak z 22:00 odjet.

Paní ředitelka zburcovala celou agenturu a Ti začali hledat možnosti. I když jsem neměl nárok na ubytování, slíbili mi, že mi jej proplatí. Stejně jej nenašli. Nakonec přišla paní ředitelka s řešením, kdy vyjedu hodinu po půlnoci spojem z Brna, strávím podstatě celou noc na cestě a do Třemošnice dorazím v 5:30 a budu čekat v zimě na zastávce 2,5 hodiny na školení. Tohle mi ta ředitelka řekla přímo do očí v mobilu, že to je pro ni jediné schůdné východisko.

Už jsem pracoval s mnoha agenturami, ale s takovými kretény ještě opravdu ne. Jak asi bude vypadat takový školitel po probděné noci a 2,5 hodinách v zimě okolo 0 °C? Zkrátím to, jel jsem samozřejmě později, přišel jsem tak akorát v 8:00 na bránu firmy, tam jsem čekal 10 minut, než si mne někdo vyzvedl, pak se čekalo půl hodiny, než se najdou všichni účastníci školení, i když měli být samozřejmě připravení. Po hodině se sešla asi polovina plánovaných účastníků, půlka z druhé poloviny přišla před obědem, kdy jsme už končili. Mělo to být školení na celý den, ale jelikož Ti lidé o tom věděli skoro více než já, po obědě se šlo domů. Agentury jsem se předem dotazoval, koho budu školit, předali mi mylnou informaci. Navíc se jim nechtělo nic dělat a pořád opakovali, jak mají moc práce, která jim stojí.

Aby toho nebylo málo, tím, že jsem tam byl půl dne, agentura mi zaplatila jenom polovinu. Nejvyšší čas zmizet z tohoto segmentu trhu a najít si dobře placenou práci.

I mé vedlejší podnikání pro studenty se začalo komplikovat. Vymysleli úplně nové zadání, musel jsem tedy rodit nový generátor řešení. Do toho spousta kalibrací… Plánování Dánska jsem tedy musel přenechat plně Robin.

Můj další pokus najít si novou práci byl ve společnosti, kterou jsem z médií dobře znal. Zprávy to nebyly lichotivé, ale místo výkonu práce by bylo kousek ode mne a tak jsem si říkal proč ne.

Pohovor probíhal nadějně, pozvali mne na 2. kolo – test z programování. Ten ovšem proběhl až v dubnu. Z prvního kola jsem šel rovnou do La Strady, na večeři s krásnou, mladou, modrookou přírodní blondýnkou Lilian, která byla minulý rok mou zákaznicí, a chvíli to trvalo, než jsem ji přesvědčil na schůzku. Deset měsíců, abych byl přesný.

Hezky jsme si popovídali a domluvili se, že si to můžeme zopakovat. Sice byla na strojárně obklopena příslušníky mužského pohlaví, ale byli to jenom kluci. V tomto mám velkou výhodu. Kluk už nejsem.

Zbytek března už jsem strávil různě v zahraničí, viz Eurotrip s Robin.

Duben

Na začátku dubna jsem se vrátil z eurotripu s Robin. Hned druhý den na pohovor do SDE, kam mne doporučila Lenča. Moc se nepovedl, protože mne při testu na portálu Hackerrank zrovna otravoval šéf s důležitým úkolem. Opět se mu povytáhl kabel od tiskárny.

Pořídil jsem si nové sandály, stejný model jako předtím. Nebyl důvod to měnit. Hned jsem si uvědomil, že jsem to měl udělat už dávno, protože rozdíl mezi těmi prošlapanými a novými, byl astronomický.

Linda hned po návratu prakticky odpálkovala. Nevěděl jsem, co si mám o tom myslet. Mrzelo mne to. Moc jsem to nechápal. Měl jsem pocit, že, z nás dvou, ona tahá za kratší konec. Vysvětlení se mi dostalo až zpětně. Prý to bylo primárně kvůli tomu, že jsem málo komunikoval. Byl jsem pryč, to toho člověk moc nenakomunikuje. Popojem…

O víkendu jsem se snažil učit na test ve firmě, kde jsem byl v březnu, ale taky moc nešlo. S Lilian jsme měli druhou schůzku. Tentokráte u mne. Uvařil jsem večeři, nabídl víno a konverzaci na úrovni. To jenom pro vás náctileté, co se ještě učíte.

Když mi Lili řekla, že je v podstatě sexuálně nezkušená, i když se chce bedlivě učit, a že se bojí, že mne zklame, málem mi zaskočilo. Ten večer byl hodně divoký, i když neskončil úplně dobře. To už jsou ale zbytečné detaily.

Milan potřeboval něco s webem, Jitka doučit statistiku. Pořád se mi nedostávalo učení na pohovor ve firmě, kde jsem byl v březnu. Aby toho nebylo málo, kamarád Michal mi napsal, jestli vím to o Radúzovi. Nechápal jsem, co myslí.

Pak mi poslal odkaz a udělalo se mi šoufl jako už dlouho ne. Ta milá blondýnka, co jsem ji poznal na akci u Michala před Vánoci 2015, byla ta zavražděná v brněnském arboretu a hlavní podezřelý (nyní již i nepravomocně odsouzený) byl Radúz. Seznámil jsem se s ním na kurzu střelby. Bylo mi jasné, že ho asi jako dítě šikanovali, už jenom kvůli tomu jménu Radúz. Vzkaz pro budoucí rodiče – proboha trochu přemýšlejte, když dáváte jména svým dětem.

Z jeho mačistických keců jsem mu moc nevěřil, ale občas uměl udělat dobrý vtípek, i když po většinu času byl spíše nepřirozený až trapný. Ale na vraha bych ho nikdy netipoval.

Není se čemu divit, že se ten pohovor úplně nepovedl. S Honzou P. jsme šli potom do sauny. Rozebírali jsme to tam, ale nikam to moc nevedlo. Zkusil mi nabídnout práci ve firmě, kde pracuje on, ale šéf mi přišel až příliš velký idealista a ždímačka svých zaměstnanců.

Zmrzlina na klacku. Tak se jmenovala další akce u Michala, kde jsme to kolektivně probrali. Taková forma skupinové terapie. Pocity, které jsem v té době zažíval, byly úplně nové. Dokonce jsem to probíral s jedním kolegou v práci.

Upekl jsem svůj první štrúdl. Byl fajn, ale k dokonalosti to mělo daleko. Zašel jsem na pivo se svým bývalým učitelem z výšky, čte můj blog už dlouho. Bylo to super setkání. V posilovně jsem se seznámil s Marií, Kájou, Patricií, Anetou. Všechny zadané nebo apatické slečny.

S Ivou jsme byli na svatbě její kamarádky. Hodně to prožívala, na můj vkus až moc, ale ona je prostě taková. Byli tam dokonce moji sousedé z vedlejšího vchodu, konkrétněji jedna lektorka pole dance a její namachrovaný, všechno-znám-vím, mám firmu přítel. Řekl bych, že by potřeboval zleva a zprava, ale to by bylo asi málo. Svatba se konala pod Petrovem a byla zvláštního charakteru, protože se jednalo o smíšený pár. Kdo neuměl anglicky, byl out.

Poslední týden v dubnu byl ve znamení mých příprav na nástup do nového zaměstnání. Poslední porada v práci byl joke. Šéf se se mnou chladně rozloučil a zároveň přivítal náhradu za mne. Měl jsem z toho rozporuplné pocity. Nevěděl jsem, jestli se radovat nebo být smutný, převládala však rozmrzelost.

S Robin jsme byli na posledním společném obědě a plavání. Malý středeční rituál, na který jsme si zvykli. Tahle tradice mi bude chybět.

Na poslední dva pracovní dny jsem si vzal volno s tím, že se pokusím uzavřít všechnu jinou agendu. Moc se to nepovedlo. Hlavně vstupní lékařská prohlídka, o které jsem psal zde. O víkendu byl v plánu filmovou noc. Sešlo se hodně lidí a byl to skvělý večer. Stihli jsme jenom jeden film, ale v užším kruhu jsme si povídali až do 4 do rána. V mé posteli nakonec nocovali dvě slečny – Eliška a Robin. Bouřlivá noc. Do rána jsem oči nezamhouřil. Bohužel, ruská trojka se opět nekonala, pouze tak na střídačku, ale lepší než ruská nebo švédská zima. Naopak, ráno se pokračovalo ještě s Honzou Š. ve vážném rozhovoru na téma vztahy. I díky tomu jsem nestihl zdaleka splnit své závazky jinde, které jsem měl před nástupem do nové práce.

Michal, kamarád a jeden z návštěvníků filmové noci mi pomohl odstěhovat věci z bývalé kanceláře. Tímto mu děkuji za pomoc. Tehdy mi ještě nedošlo, do čeho se s novou prací ženu a že ten nepořádek v pracovně budu mít ještě několik týdnů po tom.

Květen

…lásky čas. Jenom ne u mne, ale i to brzy přijde. I tak to byl asi nejlepší měsíc, až na jednu kaňku, ale k té se dostaneme.

Dávno jsou ty časy, kdy jsem na první Máj lítal od jedné rozkvetlé třešně k druhé. Tento první Máj jsem hodně zazdil. V podstatě nebylo ani s kým. Linda se (asi) učila na maturitu a zapomněla na mne. Lilian se také přestala ozývat.

Chodil jsem pravidelně do práce, posilovny a na squash. Jak s Matějem, tak s dalším Tomášem, který se mnou dělal pohovor v březnu před tím, než jsem jel pryč. Kromě toho už moc stíhat nešlo. Doma jsem měl spousty práce, v práci skoro nic. Škoda, že se nešlo teleportovat. Konečně bych mohl uklidit ten nepořádek v pracovně po vyklizení mé staré kanceláře.

S novou prací se mi otočil život vzhůru nohama. Nové prostředí, nové problémy, noví lidé. Začal jsem se seznamovat už při sezení na gauči na vrátnici. Bohužel, byla zadaná. Vyfasoval jsem nové místo a začal jsem se seznamovat se životem v Korporátu.

Druhý víkend byl také ve znamení návštěvy mého kamaráda z Pekingu – Marquise, u kterého jsem tehdy přespával. Po roce další evropsko-asijské setkání v Evropě. Ukázal jsem mu Brno, uvařil večeři a snídani, informoval ho o současném dění a doprovodil ho na autobus směr Praha. Bohužel jsem nemohl jet s ním, protože jsem přislíbil účast na oslavě narozenin Lenky, moji málem kolegyni, což bohužel nevyšlo.

2016-05-07-12-57-37Něco mi říká, že jsme se s Marquisem neviděli naposled. V neděli jsem už stihl jenom „vystřízlivět“ z příšerného přejezení z oslavy a dodělat část restů v mé práci č. 4, kterou ukládám k ledu.

Na oslavě Lenky jsme si chtěli zahrát Bang!, Robin opět protestovala, že to neumí a že to nepochopí. Zase mne zamrzelo, že to říká a shazuje sama sebe. Zkusil jsem to tedy jinak. Vyzval Robin, že pokud se ona naučí hrát Bang!, já si udělám řidičák.

Den na to jsme si s Ivou vyjasnili náš vztah/nevztah. Položila jasnou otázku, dostala jasnou odpověď, i když se jí moc nelíbila. O týden později něco obdobného proběhlo s Robin. Už ani nevím, kvůli čemu jsme se chytli, že nás to vyprovokovalo k té diskuzi tehdy na Kraví hoře.

Ted vzal na kvíz svou kamarádku Elišku. Byla mi velice sympatická od první chvíle. S přibývajícími koly a počtem vtipných odpálkování mne i Teda, zájem rostl. Problém byl, že Ted měl k Elišce podivný, asi bratrský, vztah/komplex a chtěl, ať jí dám pokoj. Já chtěl, ať si to rozhodne sama.

Ted byl natolik aktivní, že ji dostatečně naočkoval, aby mi přestala odpovídat na pozdrav. Chtělo to hodně kuráže, ale po mnoha a mnoha peripetiích se mi ji podařilo přesvědčit, ať dá na vlastní názor, který si sama utvoří na společné schůzce ve dvou. Třikrát jsme se domluvili, třikrát mi to zrušila, pak už jsem se neobtěžoval.

Tento mini příběh by letos nebyl nic výjimečného, ale vtipné na tom bylo, že i když k žádné schůzce s Eliškou nikdy nedošlo, Ted se se mnou kvůli Elišce přestal bavit. A jako bonus hodil přes palubu i celý kvízový tým a přestal na ně chodit.

Mrzelo mne to, hodně, ale jeho citovým vydíráním jsme si tak nějak všichni užili dost a nechali jsme tomu volný průběh. Paradoxně, nálada v týmu šla nahoru, protože jsme se přestali hádat. Já jsem to Tedovi už jednou říkal, že musíme táhnout za jeden provaz místo toho, abychom se obviňovali, co kdo měl napsat a tohle zmizelo z jeho odchodem.

Šel jsem se opět podívat na konferenci Metal za kamarádem Tomášem. Ten mi 50 m od vchodu do Voroněže napsal, že není vůbec v Brně a letos nedojede. Naštěstí jsem šel i tak. Všiml jsem si tam jedné dívky, co tak mlčky sedí sama u stolu. Všichni chlapi okolo ji mlsně okukovali, ale to bylo tak vše. Zeptal jsem se, jestli si mohu přisednout. Řekla, že ano. A tak začalo moje přátelství s Luckou…

S jinou Luckou na hvězdárně...

S jinou Luckou na hvězdárně…

S kamarádství Janou, kterou pravidelní čtenáři znají už z The end 2013, dostalo doušek živé vody. V prosinci minulého roku se na mne nepochopitelně příšerně naštvala, když jsme šli do kina a já vzal ještě další kamarády (respektive tři další milenky a jednoho kamaráda). Ona mne tak prý nemohla svést. Za tu dobu naštvání vychladlo a šli jsme spolu do sauny.

Asi jsem to tehdy se saunováním přehnal, protože jsem si vůbec nevšiml, že jsme opravdu každý na jiné vlně. Řekl bych, že vysazení antikoncepce, ke kterému se Jana odhodlala, nebyl zase tak dobrý nápad a její hladina hormonů je značně kolísavá, čemuž odpovídají i nálady.

Praskl mi výplet na raketě. I tak jsem uhrál set s Matějem 12:10 v jeho prospěch. Horší bylo, že jsem příští měsíc neměl s čím hrát.

Červen

2016-06-03-00-31-43Můj bývalý spolubydlící Šin přijel na konferenci do Štýrského Hradce, takže jsme si dali víkendovou schůzku ve Vídni. Ukázal jsem mu centrum, Prátr, Schönbrunnský zámek, ze kterého byl nadšený. První večer jsme chtěli zajít do nejlepší restaurace v centru, ale bylo plno, takže jsme zašli do druhé nejlepší, luxusní a snobské Albertiny. Já snědl půlku jídelního lístku a celkově jsme tam nechali asi €160 asi za hodinu a půl. Šin se ze dvou sklenic vína strašně opil a na pokoji vytuhl, když se díval do mapy. Do toho plánovaného striptýz baru jsme tak vůbec nedošli.

Bylo strašně fajn ho zase vidět. Řekli jsme si co nového, vtipkovali jako za starých časů, radili si navzájem, co dál v životě dělat a tak. Strávili jsme spolu tolik času, kolik šlo a je super, že ač každý žijeme na jiném kontinentě, stále se nám daří udržovat přátelství a pravidelně se vídat.2016-06-03-11-38-35

Ted se rozešel s Lenkou. Myslím, že neví, jaký poklad v ní ztratil.

2016-06-04-16-31-49Krátce na to jsme mne mohli vidět naživo na přednášce na Barcampu. Na warm-up party jsem potkal a seznámil s několika svými kolegy, konkrétně Zuzkou a Markem. S Markem a ostatními jsme si skvěle popovídali o IT a programování obecně. S Markem jsme se spřátelili a začali v Korporátu chodit na obědy.

Michal, Lenča i Robin se přišli podívat na mou přednášku. Zase jsem vyhrál v soutěži Král Barcampu s malou velkou pomocí Robin. Když po obědě odešla, bloudil jsem mezi přednáškami sám. V přestávce jsem si všiml krásné tmalovlásky, která se sama pohybovala po nádvoří. Sebral jsem všechnu svou odvahu, zkušenosti a dal se s ní do řeči. Tak jsem se seznámil s Janou S.

Studuje ve Zlíně, v Brně má bratra, se kterým na Barcamp přišla a za Brnem má rodinu. Má nádherný úsměv a možná kvůli tomu jsem se do ní zamiloval.

Na Barcampu jsem taky vyhrál Chilli tombolu. Chilli tyčinky jsem dal bratrovi Jany, který je má rád, Chilli květinku zase Michalovi, alias [HD]Bb, který byl na Barcampu také. Janě jsem dal další drobnosti, které v balíčku byly. Sám jsem si nechal pouze kondom, který také součástí výhry, samozřejmě v Chilli provedení. Nenápadně jsem na ni mrkl s myšlenkou, že se o tuhle část výhry můžeme společně podělit.

Na afterparty jsem potkal další zajímavé lidi, ale jelikož jsme s Lenčou měli v plánu jít i na ohňostroje, museli jsme předčasně odejít. Dostal jsem zpětnou vazbu na svou přednášku a byla ve skrze pozitivní.

Opět jsem zašel s Milanem B. do čajovny, jako už tradičně každý rok. Jenom škoda, že nám to nevychází častěji. Seznámil jsem se s Lenkou T. a společně s Markem, Robin. Vcelku super večer. Setkal jsem se opět s Janou z roku 2013 a definitivně ukončil naše cokoliv. S některými lidmi se prostě komunikovat nedá.

Setkal jsem se se svým potencionálním budoucím šéfem. Divný patron. Nevím, co si o něm mám myslet. Seznámil jsem se s Eliškou, členkou konkurenčního týmu na kvízu, kterou jsem chtěl přetáhnout k nám. Velice chytrá, krásná, mladá dívka, ale s nedostatkem zdravého sebevědomí. Vzali jsme to trochu zhurta, a když jsme na druhé schůzce řešili, jestli má smysl spolu chodit, zamrzelo mne to. Kdo ví, jaké to mohlo být.

Na začátku druhého červnového týdne se konala pražská muzejní noc a noc kostelů. Zajímavý víkend, psal jsem o něm tady.

S Robin jsem šel na rande, o kterém jsem nevěděl, že je to rande. Na Špilberk, na výstavu Steva McCuryho. Vzal jsem s sebou i Lenču T., se kterou jsem se nedávno seznámil. Do té doby jsem nedržel v ruce pevnější zadek a stehna, jako ta její. Robin se kvůli tomu na mne naštvala, ale mi to tehdy opravdu nedošlo, že jsme měli jít jenom ve dvou a že to vlastně bylo jakoby rande.

Třetí víkend přijíždí za mnou Jana S. ze Zlína. Strávili jsme spolu hezký večer ve Wilsonově lese. Už můžu oficiálně říci, že jsem se zamiloval. Trochu jsem zariskoval a dal ji první pusu.

2016-06-17-19-14-02

Den na to jsem vzal jednu kolegyni na procházku. Nikoho v Brně nezná a Brno se jí vůbec nelíbí. Vzal jsem ji také do Wilsonova lesa. Teď uprostřed června tam je krásně. Doufal jsem, že trochu změní názor na Brno. Těžko teď soudit, jestli to vlastně pomohlo. Nicméně, tak začalo mé přátelství Mariannou, zkráceně Mari.

V neděli jsem se opět viděl s Janou S. Sice krátce, ale tentokráte neskončilo jenom u pusy. Strašně mne mrzelo, že musela po pár společných hodinách odjet. Horší bylo, že další volný víkend měla až někdy na konci září.

V červnu také hrála Lucie v Brně. Byl z toho značně nepovedený koncert, jak hudebně, tak co se týče mého vztahu s Robin.

Lucka se rozešla se svým dlouholetým přítelem. Nesla to statečně. Přál bych si mít tu moc a odčarovat její trápení.

Když mi bylo v Korporátu divně, pustil jsem si tento song a hned mi bylo lépe:

Červenec

Na události opět chudý měsíc. Za to měly mnohem větší dopad na můj život a průběh dalších měsíců. Červenec pro mne začal v Karlových Varech, na KVIFF, čímž jsem naplnil položku bucket listu 33. Něco málo jsem o KVIFF a Karlových Varech napsal, ale zdaleka to není vše, co jsem chtěl a příští rok se k tomu ještě vrátím.

Z Karlových Varů jsem rovnou zamířil na Balkán, konkrétněji na krátkou projížďku Lublaní, do italské Třeště, dále do Chorvatska a Bosny a Hercegoviny. Z Chorvatska jsem musel nakonec prchnout, protože jsem tam byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 15 dnů kvůli nelegálnímu přechodu hranic Schengenského prostoru a nechtělo se mi platit pokutu. Opět vyprávění, ke kterému se časem napíšu.

Ještě ten večer, co jsme se vrátili, mi na záchodě umřel mobil. A já měl o zábavu postaráno na několik dalších týdnů. Resp. měl jsem svatý klid, protože nikdo nemohl zkontaktovat mne a já nemohl zkontaktovat nikoho.

A tak jsem chodil do letního kina ve Vaňkovce, šalinou na Prýgl, koupat se do Chrlic a nebo jsem si také udělal čas si zrušit po 12 letech účet v ČS. Opět jsem zjistil, že mi změnili podmínky, nedali vědět a skrze poplatky na účtu konzumují jeho zůstatek. Odvolal jsem se, požádal o vrácení poplatků zpětně na účet a jeho okamžité zrušení. Vyhověli mi.

U stolečku se mnou situaci řešila už paní, která sice byla o pár let starší než já, ale měla jiskru v oku. Zrovna se zaučovala a neubránil jsem se svojí oblíbené hře – nasazování brouků do hlavy.

Než si vyťukala moje osobní údaje v PC, já si vyťukal ty její na internetu. Pak jsem ji začal střídavě balit a děsit. Po chvíli zrudla a začal se jí třást hlas a ruka na myšce. Řekl bych, že si mne pamatuje ještě teď.

Začal jsem řešit své problémy s postelí a se zády. Objednal jsem se na rehabilitaci a během několika zběsilých pochůzek mezi Domestavem, diskontem matrací a IKEA, jsem vyřešil rozjíždění matrací při sexu a nedrží v posteli. Původně to mělo stát 16 000 Kč, ale dostal jsem se na 320 Kč.

Horkokrevné řešení byl nákup nových roštů a dvojlůžkové matrace, to se redukovalo na dvojobal na stávající matrace za 3000 Kč. Když jsem nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že možná bude stačit obyčejné prostěradlo na dvojpostel a přišít k tomu popruhy na uchycení. Problém byl vyřešen. Škoda, že mne to nenapadlo před dvěma lety. Důvod byl jednoduchý. Byl jsem v takovém kolečku, že jsem se nad tím vůbec nezamyslel.

V tu dobu, více než kdy jindy, jsem si uvědomil, že čas nebo spíše život neskutečně letí a že se kvapem blíží den, kdy umřu.

Začal jsem chodit do autoškoly. Zjistil jsem, že nejen drtivá většina autoškol je na nic, ale i hodnocení autoškol je značně zkreslené a těžce se podle něj orientuje.

2016-06-25-20-33-14Jana S. mi napsala, že vidí to potkávání se bledě. O vztah na dálku nestojí a já upřímně také ne. A tak jsem podle toho konal…

V samotném závěru července jsem udělal asi největší chybu tohoto roku – odešel jsem z Korporátu. Zpětně si říkám, že jsem měl zůstat, minimálně dokončit projekt, který mi byl svěřen a pak se rozhodnout, co dál. Podlehl jsem naivní představě o pohodové práci, kde ušetřím spoustu času, když práci budu mít tak blízko, a budu ho moci věnovat třeba Janě ze Zlína. Netrvalo to dlouho a sen se rozplynul.

Srpen

Tento měsíc by se dal shrnout do věty: Lítal jsem mezi rehabilitacemi, autoškolou, posilovnou a kanceláří. Každé pondělí jsem zabil sháněním lidí na kvíz, protože z naší staré party vyjma mne a Lenky přestali všichni chodit. Ne, že by shánění lidí pro mne bylo novinkou, dělám to už měsíce a v podstatě každé pondělí nedělám nic jiného, jenom to začalo být ještě těžší.

Nová práce byla úplně jiná, než jsem čekal. Byl jsem tak překvapený, že jsem začal psát další seriál. Nebylo moc co dělat a vůbec – začal jsem se děsit, kam jsem to vlastně vlezl.

Rychle to přerostlo v zoufalství a já si začal pasivně hledat práci. Nakonec jsem dostal i jinou nabídku, ale nebylo to, co jsem chtěl, takže jsem ji odmítl. Jana S. stále na pilno a potkat se nešlo.

Mému dobrému kamarádovi Tomášovi umřela neteř. Nejen jeho víra v Boha mu pomohla srovnat se s tou ztrátou. Má za můj hluboký obdiv.

Lenča mne pozvala do vídeňské ZOO. Po dvou měsících jsem tak zase byl ve Schrobrunnu. Krásně nám vyšlo počasí a strávili jsme tam celý den. Pandy měly dobrou náladu a já je viděl poprvé se hýbat a něco dělat. Naopak únava sedla na nás, tak jsme si zdřímli na trávě uprostřed ZOO a abychom se nehonili, posunuli jsme si bus zpět do Brna na pozdější.

Bohužel, druhý den jsem zjistil, že Jana S. byla ve Vídni včera také, kousek od nás. Kdybychom jeli tím busem, co jsme prvně plánovali, potkali bychom se v něm s Janou. Ten den jsem málem rozmlátil klávesnici u svého pracovního PC.

Uvědomil jsem si, že to asi nemá smysl. Ono by to asi nějak šlo, ale chtělo by to silnou vůli na obou stranách, kterou asi ve výsledku neměl ani jeden z nás.

S Mari jsme byli na výstavě Trabantů v Semilassu. Hodně se mne vyptávala na novou práci, Janu S. a tak vůbec. Popovídala mi, co nového v Korporátu a zrovna potěšující zprávy to nebyly.

Pomocnou ruku s autoškolou mi postupně nabídla kolegyně v práci, kouzelník Ondra a bojovnice Radka. Taková vzdorovitá slečna, která vystudovala stejnou fakultu jako já a pracuje v Kuřimi. Věnuje se mnoha sportům, hlavně těm bojovým. Skoro bych řekl, že to se sportem přehání, ale má asi ten nejpevnější zadek, co jsem zdržel. Její půlky by klidně mohly louskat ořechy. Škoda jen, že to je zrovna typ člověka, se kterým nedokážu komunikovat. Konverzace se nám často zvrtla na něco úplně jiného

Moje Oxelo koloběžka dostala za ten rok dost na frak. Decatlon má však skvělou politiku, že pokud to neopraví, rovnou to vymění. A tak jsem dostal novou koloběžku. Tentokráte bílou s elegantním červeným brzdovým lankem. Uvidíme, po půl roce, v době psaní těchto řádek, vypadá mnohem lépe, než ta předchozí.

Po měsíci jsem na první pokus udělal autoškolu. Zkouška byl vtip. Komisař si zapomněl v Brně mobil, takže první klučina s ním jel z Tišnova do Brna a v rámci přesunu ho přezkoušel. Na nějaké parkování atd. nebyl čas. Já si svých 30 min zkoušení odbyl při cestě z Pionýrské na Rosického náměstí, tj. jedna zatáčka doprava při výjezdu z vnitrobloku na Kotlářskou, další zatáčka doprava na Veveří a pak už jenom rovně. Celkem 3,3 km jízdy za 7 min. Prý mám jezdit opatrně. Komisař mne doslova vyhodil z auta, protože spěchal zpátky do Tišnova najít ten mobil. Hned jsem měl lepší pocit z bezpečnosti na českých silnicích.

Na konci srpna se Ivoš opět stal na chvíli mým spolubydlícím. Stejně jako s Šinem, jsme vzpomínali na staré časy na kolejích. Už si našel novou lásku a vypadá, že je šťastný. Zaplať pánbůh za to.

Září

Na začátku září mne Lenka vytáhla na výlet na kole do Břeclavi. Nějakých 170 km za den. Kupodivu to nebylo tak hrozné, jak jsem si myslel, takže jsem si další víkend střelil rovnou 200 km, z Brna na Lysou horu. Psal jsem o tom zde.

S vervou jsem se pustil i do reklamace svého Samsung Galaxy Note 4. Příběh je následující – v dubnu minulého roku jsem ho zakoupil přes inzerát s dokladem od Vodafone od nějaké osoby B. Když se mi vrátil mobil z 3. servisu, kde konečně našli vadu, kterou jsem reklamoval už června, vznikl mi nárok na odstoupení od kupní smlouvy. Mobil byl však zakoupený na osobu A, nějakého Huberta Krochmarného. Ten telefon zakoupil u Vodafone, ale část platil kreditní kartou (asi kvůli bonusům) a druhou, větší část platil pomocí úvěrové smlouvy. Nebyl tak majitelem telefonu, ale pouze jeho držitelem. Hubert prodal věc, která mu nepatřila, asi kvůli akutní finanční nouzi. Spáchal tím však úvěrový podvod.

Jelikož mi tedy mobil fakticky nikdy nepatřil, byl problém při odstupu od kupní smlouvy. Huberta jsem vypátral, nechal jsem ho podepsat plnou moc, ale Vodafone stejně dělal problémy a vymýšlel další a další důvody, proč mi peníze nedat. Měl jsem chuť jejich právní oddělení nakopnout do zadku. Hubertovi jsem navrhl to nejjednodušší, co šlo. Telefon by ode mne znova odkoupil za kupní cenu a peníze dostal později od Vodafone.

Bohužel, jeho přístup byl k tomu poměrně laxní. Pořád se vymlouval, že nemá z toho či onoho důvodu peníze. Mně už tou dobou bylo jasné, že se peněz tak úplně nedočkám a zároveň začali pronikat do odborných médií zprávy, že Samsung Galaxy Note 7 trpí problémy. Navíc bych ho nesehnal dříve jak v polovině října. Vykašlal jsem se tedy na to a po 6 letech opustil značku Samsung Galaxy Note a přešel do stáje Huawei, který tou dobou vyráběl referenční Nexus 6P telefony.

Projekt se sportovními kartičkami se dal konečně pořádně do pohybu. Půlku září jsem nedělal nic jiného, než připravoval/aktualizoval/upravoval web, odpovídal na dotazy emailem, snažil se sehnat obchodníka atd. Imbecilita některých lidí, kteří se mi do programu hlásili, byla neskutečná. Na webu, kde jsem měl vyvěšené informace, mám speciální gadget pro sledování návštěvníků. Lidi, co rozklikli jednu otázku a poslali mi emailem druhou, i když byla jimi pokládána otázka s odpovědí uvedená hned nad/pod ní, mne opravdu dokázali dostat do kolen.

Nejvíce mne ale namíchl Matěj, který mi nakonec řekl, že „asi ne“. On byl důvod, proč jsem s tím vůbec začal. Zdálo se mu to moc… Už ani nevím, co moc. Pamatuji si jenom ten pocit rozčarování, když jsem si četl SMS. Já jsem tomu věnoval asi 80 hodin čisté práce, ještě více nervů a jediné, co musel udělat on, je nastavit si trvalý příkaz v bance. Tohle jsem musel rozdýchávat dlouho.

Nakonec ze všeho úplně sešlo, protože to zhatilo finanční oddělení společnosti, co kartičky poskytuje. Měli na to plné právo. Ale i tak bych je taky nakopal do zadku, preventivně aspoň třikrát.

Září bylo taky ve znamení konferenčního kolečka. Byl jsem na MATLAB konferenci a klasicky CAD fórum. Na té první, jsem potkal své kolegy z Korporátu, takže jsme zavzpomínali na staré časy.

Začínají se mi stávat divné věci. Například jdu do obchodu s nábytkem a pohledná designérka se mnou flirtuje (nebo já s ní???) a končí to divokým sexem na podlaze u ní za stolem. A ještě jsem kvůli tomu málem přišel pozdě na kvíz.

Tak jsem to radši odpískal a zkusil to jinak – pozvat návrhářku interiérů k sobě, ať vidíme, s čím pracujeme, skončilo to ještě hůř – nic jsme nenavrhli, celé se to taky zvrhlo a na kvíz jsem opravdu přišel pozdě.

Třetí týden v září jsem opět válčil na všech frontách. S Vodafone se to nikam nepohnulo. S Hubertem Krochmalným také ne. Zkusil jsem kontaktovat jeho otce. To se začaly dít věci. Poprvé mi sám zavolal a projevil vůli aktivně něco řešit. Bohužel výsledek byl jenom ten, že jsme si dali schůzku před Vodafone, kde mi spolu se svým otcem odmítl podepsat směnku na kupní cenu telefonu. Místo toho se vytahoval, jak bych mu měl věřit, protože jeho otec je známý a vážený právník z Královopolské strojírny (popravdě otec působil na mne dojmem, že bych si o něj neopřel kolo), že jeho vlastní činžovní dům na Pionýrské a že nějakých směšných 16 000 pro něj nic neznamená. Na moji otázku, když jsou jeho rodiče tak zámožní, proč mu nepůjčí potřebný obnos peněz, nereagoval. Ale takto to s ním bylo pořád.

Skrze Couch surfing jsem opatroval tři ztřeštěné medičky z Polska. Většinu času byly samostatné, jenom sobotní večer jsme byli spolu. Hráli jsme hru Live Game a docela se i sblížili. Vzal jsem je na vodárnu, odkud byl ten večer nádherný výhled na Brno.

Goša se nakonec rozhodla, že poslední večer přespí u mne v posteli, se mnou. Čekal jsem, co se bude dít. Chvíli jsme si povídali. Pak stačilo použít starý trik, který jsem se naučil ve Finsku a zeptal se, jestli je pravda, že Polky (nebo jakýkoliv jiný národ) skvěle líbají. Konečně jsem využil kondom, co jsem měl 3 měsíce vedle postele, od Barcampu, schovaný pro Janu. Zvláštní na tom bylo, že Jana měla zrovna ten den narozeniny, na které jsem se rozhodl radši nejet.

2016-09-18-09-43-01V listopadu jsem taky své první Tinder rande. A druhé. První bylo fajn, ale slečna hledala náhradního tatínka pro syna. Druhé bylo horší. Moc jsme si slečnou neměli co říci.

Můj dobrý kamarád Ondra se loučil se svobodou a měl skvělou rozlučku. Pro mne nejpestřejší večer v tomto roce. Program byl bohatý. První byla Laser Game, pak večeře Pablo Escobaru.

2016-09-24-21-02-57Party šalina bylo skvělé překvapení. Dlouho jsem se tak dobře nepobavil. Jezdili jsme pronajatou party šalinou po Brně a střídavě rozdávali pivo a balili slečny na to, že je svezeme. Jednu se mi podařilo dokonce přesvědčit. Svezli jsme ji z Údolní na Hlavní nádraží. Jela zrovna na letadlo do Londýna. Dále jsme byli v tančírně, ve striptýz baru a končilo se ve 3 ráno v Metru.

Nejzajímavější byla asi návštěva tančírny a striptýz baru. Tančírna kvůli tomu, že jsem si (opět) neskutečně uvědomil, jak čas letí a jak bych si zoufale přál, aby mi bylo znova 15 a mohl jít do tanečních. Až na jednu dámu, nebyly umělkyně ve striptýzovém baru, kdo ví jak přitažlivé. Mnohem zajímavější bylo sledovat výrazy v tváři ostatních účastníků rozlučky. Strašně šlo vidět, kdo je svobodný, kdo zadaný a neřeší to, kdo šťastně zadaný a nic mu doma nechybí a kdo zadaný a doma mu leccos chybí. Ta poslední skupina převažovala.2016-09-25-01-56-32

Reklamace telefonu se pohnula. Celou věc vyřešila smlouva o narovnání, kterou jsme uzavřeli někdy v půli září. Peníze jsem díky zdržování Vodafone dostal až někdy v říjnu, po asi 4 měsících reklamací. Tou dobou bylo už jasné, že se Note 7 už nebude vůbec prodávat a já si začal zvykat na nuance a kopance do zákazníků od Google.

Na konci třetího týdne pro mne skončila jedná velká kapitola – kvízy.

Samotný závěr září jsem strávil v Makedonii (příslušné cestopisy dodám později).

Říjen

Začátek října byl ve znamení konce výletu v Makedonii a návštěvou Bělehradu. Časem napíšu více.

Hned poté, co jsem se vrátil, probíhal v Brně strojírenský veletrh, jehož součástí byla konference o aditivní výrobě, tj. 3D tisk. I přes námitky a připomínky šéfa, jsem přijal osobní pozvání pořadatele konference a ulil se na jeden z práce, kde stejně nebylo nic moc, co dělat.

Přímo na konferenci jsem se seznámil s nádhernou Terezou. Ještě ten večer jsme šli společně do čajovny. Po delší době to byla slečna, která mne zaujala nejen svou krásou, ale i intelektem a cílevědomostí. Vtipné na tom večeru bylo, že jsem na veletrhu ještě potkal s Lindou, která měla stánek hned vedle Marty, se kterou jsem z veletrhu odcházel na krátké rande ve Vaňkovce s jinou slečnou z Tinderu, které jsem měl už dva dny dohodnuté.

Nicméně, rande s Terezou Tinder rande přebilo. Bohužel, asi už trochu rezavím a nedokázal jsem ji zaujmout. Druhý den mi napsala, že z její strany to nějak nevidí. Přemýšlel jsem, jestli jsem působil tak blbě, nevoněl nebo tak špatně líbal. Kdo ví… Ten den jsem měl chuť omlátit svůj pracovní Mac šéfovi o hlavu. Ani jsem nevěděl proč. Tereza v průběhu večera v čajovně řekla několik věcí, které mne zklamaly a některé z nich měly binární povahu (tohle půjde/nepůjde). Vystřízlivění z romantické představy společného života přišlo tedy velice rychle, ani jsem nestihl dojet domů z té čajovny. Ale i tak mne druhý den to dost nakrklo.

Na to Tinder rande jsem si vzpomněl až po měsíci. Slečna se vůbec neozvala a mezitím si mne odebrala, což byl další signál, že věk začínající s trojkou na začátku si vybírá svou daň, což je zároveň skvělý oslí můstek k mým narozeninám.

2016-10-18-21-50-50Oslava se vcelku vydařila, byť vůbec neprobíhala podle plánu. Tři dny před oslavou mi tři měsíce domluvený moderátor odřekl účast. Z oslavy se omluvila Robin. Napsala mi strohý email. Nedalo mi to a zavolal jsem jí kvůli tomu. Rozhovor se brzy stočil k tomu, že jsme se 4 měsíce neviděli a ani spolu nemluvili. Konečně mi vysvětlila svůj pohled na události na koncertu Lucie.

Ve světle nových událostí jsem se jí omluvil za své chování. Tehdy jsem Robin a Elišce neřekl, kam jsem si koupil lístek, aby to bylo překvapení, že místo draní se k pódiu, budu s nimi vzadu. Vůbec mi tehdy nedošlo, že díky tomu, na koncert šla v podstatě jenom s Eliškou a já byl jenom tak nějak do počtu. Více v listopadu.

Na oslavě mých narozenin byl zhruba stejný počet lidí, jako minule. Zjistil jsem, že 15 lidí je tak hraniční počet, pro nějaké rozumné sezení a slavení. Končilo se v 7 ráno a já celou oslavu dospával asi ještě dva dny, uklízel ještě o dva dny déle.

To, co si ale z oslavy budu pamatovat nejvíce, je skutečnost, že pouze jeden člověk byl i na oslavě minulý rok. Ano, sice se potkalo spousty absencí a byly to pouhé 31. narozeniny, na druhou stranu, donutí to člověka přemýšlet. Lenča mi prozradila, že na kvíz chodí ve dvou, tudíž jsem svou rezignaci vzal zpět a znova začal chodit na kvízy. Přišlo mi nefér je v tom nechat.

V práci jsem si vymanipuloval první zahraniční konferenci, v Mnichově na téma simulačního software COMSOL. Více se tomu budu věnovat v samostatném cestopisu a díle seriálu KUTlime vs. Start-up.

Po skoro roce jsem se potkal s Dominikem, se kterým jsem se seznámil ve Finsku a po delší době také s Lenčou, která měla v říjnu také narozeniny a šli jsme to společně oslavit do kina, na Inferno a Deepwater Horizon.

Dále jsem absolvoval další tři Tinder rande. Jedno bylo se známou od kamaráda, kterého jsem letos viděl poprvé v životě, byť se už nějaký ten pátek známe díky kolejnetu. Slečna se vlastně vůbec seznamovat nechtěla a byly to ztracené dvě hodiny života. Druhá slečna se na Tinder přihlásila z donucení své kamarádky. Studentka architektury na FAST VUT, milá blondýnka, ale chybělo ji sebevědomí. Na mé zprávy odpovídala s několika týdenním zpožděním, takže jsem se brzy přestal snažit.

Pohled na Brno z VýšinyNa konci října jsem se seznámil s Denisou, budoucí soudkyní. Pro mne byla velkou neznámou. Na jednu stranu se tvářila strašně cudně a zdrženlivě, na druhou stranu to začala hned brát velice vážně a z její strany padala silná slova. Nešlo ani tak o jejich význam, jako spíše načasování. Připadal jsem si jako motor, jehož řidič používá pouze dvojku a pětku, nic mezi tím.

Říjen pro mne začal v Skopji s Mari, končil s Mari v Budapešti.

Listopad

Začíná přituhovat. Ne venku, ale spíše v mém kalendáři. Práce se opět valí ze všech stran. Podařilo se mi získat jednu větší zakázku, do toho mám spoustu nedokončené práce, kterou jsem chtěl stihnout předtím, než vydám tento článek. Člověk míní, pánbůh mění. V práci si navíc šéf vymyslel první větší úkol a každý den mne otravoval s větou: „Tak jak jde přemýšlení?“ Nic proti konzultacím, ale v jeho případě to bylo pouze mlácení prázdné slámy a ztráta času nás obou.

Přátelství s Robin oficiálně skončilo. Zhruba dva týdny jsem přemýšlel, jak pokračovat v rozhovoru, který jsme před oslavou vedli. Ať jsem nad tím přemýšlel, jak jsem přemýšlel, nic kloudného mne nenapadlo.

V emailové konverzaci mi Robin napsala, že jsme buď kamarádi se vším všudy, nebo vůbec. Trefně popsala její pocity, ale které mi došly už před dvěma týdny při telefonickém rozhovoru.

Nikdy však nepadly mé pocity. Měla pravdu, že naše přátelství bylo intenzivní a nejde se ozývat jen, když ten druhý potřebuje. Jinými slovy – reciprocita.

Během epilogu našeho přátelství jsem ovšem nikdy nedostal příležitost ji povědět, že mne strašně mrzelo, jak jsem se při koncertě cítil, byť jsem si za to mohl sám. Robin jsem do krve bránil před útoky Teda, když se neměla možnost bránit, což vyústilo v to, že se mnou přestal vůbec bavit. Zastal jsem se jí, když se na ni Eliška osočila kvůli jedné pitomině, za kterou vůbec nemohla. Byla to přesně ta samá Eliška, se kterou se tak intenzivně bavila na koncertu a byla to samá Eliška, o které mi řekla, že jejich přátelství nebere tak silně jako ona a že já jsem ji mnohem bližší.

Když jsem si uvědomil, že po tom všem, ani z její strany není vůle naše přátelství nějak přímo rozvíjet nebo udržovat, bude asi lepší přátelství oficiálně ukončit a pamatovat si ho v těch nejlepších momentech. Nemělo smysl předstírat něco, co už není. Robin to přijala a život jde dál.

Na Philipa Glasse jsem jel nakonec sám. Měl jsem jet s Matějem, ale opět komunikační šum. S Matějem to někdy je jenom o komunikačním šumu.

Na Sportlife jsem první den ani nešel, byl jsem zasekaný do 22 hodin v práci. Za to jsem tam poslal něco málo přes 1200 lidí díky tomuto článku. Já jsem si své užil o víkendu a kromě víkendu dva týdny poté, stráveného v Paříži, byl to poslední víkend letos, kdy byl relativně v klidu.

Kromě Sportlifu kouzelník Ondra uspořádal skvělou halloweenskou párty a já měl tak opět možnost navléknout svůj Batmanovský kostým. Tentokráte mi dělala společnost Catwoman.

2016-11-05-20-10-28Tady mi opět došlo, jak moc ten čas letí. Před rokem jsem v tom samém kostýmu byl s Robin, na tehdejší párty jsem se seznámil s Ivou, Robin už byla tehdy nějakou dobu rozejitá s Ondrou, který si našel Natty. Rok na to jsou Ondra s Natty už svoji a snaží se o dítě.

V polovině listopadu se mi na druhý pokus podařil získat zbrojní pas. Úplně hurá akce. Ráno zkoušky. Dopoledne zařizování milión a jedné povinnosti okolo pojišťovny, cvičení, příspěvků, stříhání, holení, práce v práci. Odpoledne předání klíčů jedné Francouzce z Couchsurfingu, která u mne doma ubytuje čtyři své kamarádky. Já jim nemůžu otevřít, protože v době, kdy ony přijedou, budu ještě v Paříži. Mezitím ještě odbavit zákazníky v třetí práci. A jako bonus si jeden můj starý zákazník rozhodl, že právě ten den, po týdnu čekání chce ode mne převzít počítač, co jsem mu nabídl k odprodeji. A takových dnů bylo v listopadu plno.

Pojďme dál… Paříž s Luckou jsem částečně shrnul v cestopisech, ale ještě se k nim vrátím, protože jsem nepopsal vše.

2016-11-18-12-04-11

S Luckou na Eiffelovce

Mariana se mi sesypala jednoho dne u mne doma. Kvůli nám. Trochu jsem nechápal. Je vlastně úplně někdo jiný, než jsem si původně myslel. Ne ve špatném slova smyslu, ale je mnohem křehčí, než se snaží dávat najevo. Chtěla od našeho vztahu více, než já byl ochoten nabídnout.

MS Fest v Praze mi, kromě poznání, dal kopanec v uvědomění, že to, co předvádí firma, ve které pracuji, je smutné a je čas zase zvednout kotvy a jít dál. Afterparty mi dala pár kontaktů, ze kterých by mohlo vypadnout pár zajímavých nabídek. Uvidíme.

Obecně to byl zajímavý víkend, protože v roztržitosti jsem odjel bez peněženky a nabíječky na mobil. Experimentálně jsem si ověřil, že lze strávit víkend v Praze bez peněz a nabíjecího kabelu.

Obojí jsem sice v batohu našel, ale až po návratu, doma. Na podobnou situaci jsem prozíravě myslel, tak jsem si obojí ukryl v skryté kapse batohu. Jenom jsem na to zapomněl.

Při odjezdu z Prahy, jsem potkal Terezu z října. Byla v obětí nějaké pána. Zdá se tedy, že její ledové srdce přeci jenom někdo zvládl rozehřát.

Divné události pokračují. Znásilnili mne přímo v mé posteli. Jeden večer, kdy jsem se snažil marně dokončit jednu zakázku, šel jsem si lehnout už po půlnoci. Někdy ve tři ráno mne napůl vzbudila nějaká slečna orálním sexem. Chvíli jsem myslel, že sním, ale pak když to pokračovalo normálním sexem, došlo mi, že jsem vzhůru.

U mne spaly nějaké Francouzky, skrze Couchsurfing. Jenže byly čtyři, psal jsem si jenom s jednou a na bytě jsme se míjeli a pořádně jsem žádnou z nich neviděl a doteď nevím, která z nich to vlastně byla.

Prosinec

První prosincový večer jdu spát se zvláštní myšlenkou – co když už se neprobudím? Poznám to, že usínám naposled? Uvědomil jsem si, že bílá zeď, na které kromě fotky havanského Malekónu nic není, je pro mne fyzickým připomenutím konce života.

Vždy, když se probudím, uvědomím si, že žiji, ale že to jenom dočasný stav, který se dříve nebo později změní.

Vyfasoval jsem letos už 7. pokutu od PČR v souvislosti s jízdou na koloběžce. Tentokráte za jízdu v pěší zóně. Tentokráte jsem to ukecal jenom na 300 Kč.

Pořád se míjím s Ivou. Naštěstí je zlatá a neláme nade mnou hůl, i když je třeba tři dny nestihnu odepsat.

2016-12-02-12-25-00

Honza ve větrném tunelu na univerzitě obrany.

Na přednášce Druckmüllera o Plutu, kde jsem byl s Janou, laborantkou z minutového rande, jsem potkal svého vedoucího, se kterým jsme si vyměnili několik divných emailů. Napsal jsem mu, jak se má. Vyignoroval mne. Tohle bych taky nikdy nečekal.

Přátelství s Mari skončilo. Sice jsem v ní měl velkou oporu, na druhou stranu na vánočním večírku Korporátu jsem si uvědomil, že ona vždycky bude chtít více. Až teď mi došlo, co znamenaly všechny narážky na milenky, vyptávání se na Janu, vaření, víkend v Budapešti atd. Jasný ukazatel, že letos jsem trochu přebral a jsem zralý na pořádný úklid myšlenek a plánů, když jsem si těch náznaků nevšiml dříve. Dokonce jsem přehlédl, že ta komunikace, kterou tak často skloňovala, připomínala dost komunikaci, kterou jsem měl se svou bývalou, co jsme se rozešli minulý rok po mém návratu z Číny.

Kamarádka mne vzala na BSDM akci v Brně. Zajímavá zkušenost. Celý večer seděl a mlčky pozoroval ostatní. Zajímavá sbírka divných patronů. Celé to připomínalo Eye wide shut od Kubrika. Lidi v maskách, jak se vzájemně bičují, dívky, co se dráždí navzájem, jiné dívky připoutané ke kříži. Jenom jsme nebyli na zámku, ale ve sklepě.

S Lenkou a Luckou jsme na střídačku chodili na Lux film days. Letos to byl hodně výživný ročník a ještě se k tomu časem vrátím.

Poslední víkend jsem strávil plánováním, s Petrou, Lenčou v Aqualandu Moravia, kam mne pozvala, s Lucií v kině na filmu Příchozí a Dr. Strange.

V půlce prosince to balím a odlétám na měsíc na Havaj. Těsně před odjezdem dostávám dva skvělé dárky – Lenča potkala super chlapa (za což jsem rád) a já asi nejlepší dárek v životě od Lucie. Pokračování příběhu hledejte v příslušných cestopisech a samozřejmě zase příští rok u dalšího článku The end.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice The end. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na 2016 – The end

  1. Leni napsal:

    Že jsme z devíti lidí v Říčkách zbyli jenom dva, to je docela síla. Vzpomínám si, jak jsem si tenkrát říkala, že je strašně super být součástí takové velké party, protože to pro mě bylo něco úplně nového. Předpokládala jsem, že takových akcí bude více nenapadlo by mě, že se místo toho parta úplně rozpadne.
    Celkově mi rok 2016 přišel až moc entropický a plný změn.

  2. Pingback: Trocha kritiky nikdy neuškodí… | My space, my world.

  3. Pingback: Recenze: Servisnamobil.cz aneb jak vydrbat se zákazníkem snadno a pomalu | My space, my world.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s