Trocha kritiky nikdy neuškodí…

Minulý týden jsem si byl vyzvednout asi nejlepší vánoční dárek, co jsem kdy dostal. Doslova jeho autorkou je Lucie, která mi jen tak mezi řečí řekla, že si přes Vánoce přečetla můj blog. Celý.

Nikdy bych si nepomyslel, že někoho takového potkám. Lucie mi tak dala vzácnou příležitost zjistit, jak hodnotí posun mého aktuálně skoro devítiletého blogování. Tady je její komentář v nezkrácené a necenzurované podobě, přičemž následuje můj komentář.


VAROVÁNÍ: Toto dílo si nečiní ambice konkurovat Ti v psaní čehokoliv. Jen se pokyn ,,napiš mi pár odstavců“ mírně zvrhnul.

O Vánocích jsem se konečně dostala k tomu, projít si důkladně Tvůj blog. Bylo to velice zajímavé čtení. Jak z hlediska obsahu, tak snad ještě více to na mne zapůsobilo jako praktická demonstrace toho, jak je někdo pravidelným a systematickým snažením schopen posunout své schopnosti o několik tříd výš.

Zlepšení se konalo hned na několika úrovních, asi nejlépe to jde ukázat na snížení počtu různých gramatických chyb. U nejstarších příspěvků jsem si místy říkala, jestli to opravdu psal ten KUTlime, kterého znám, člověk s vysokoškolskými tituly a širokým rozhledem. Byl opravdu schopen dělat tak stupidní chyby v psaní i/y po tvrdých a měkkých souhláskách nebo vyjmenovaných slovech? Stále se Ti občas stane, že se sem tam objeví věta bez slovesa, podivný slovosled nebo chyba ve shodě podmětu s přísudkem, ale už to není zdaleka v každém článku.

S tím jde ruku v ruce i značné zlepšení slohové zdatnosti a schopnosti vyjadřovat se psaným slovem. Od začátku byly patrné pokusy prokládat text ironicko-sarkasticko-rádoby vtipnými poznámkami. Snaha se cení, ale často mi u starších textů došlo, že to měl být vtip, až po několika odstavcích a notné dávce přemýšlení, co tím chtěl básník říct. Zde jsem sice ochotna uznat, že chyba mohla být na mojí straně, ale u novějších příspěvků jsem se už i některým přirovnáním a glosám pousmála.

Hodnotit blog jako takový se mi zdá dosti ošemetné, protože se nejedná o nijak definovaný žánr a je jen na autorovi, jaký styl zvolí a jak se s ním vypořádá. Tady bych vyzdvihla to, že za celých 8 let se Ti daří držet podobný formát psaní, který jsi časem dost vylepšil.
Například se mi líbí, jak jsi začal na začátek téměř každého článku zařazovat odstavec, ve kterém shrneš, o co půjde. Působí to mnohem lépe než začít rovnou nějakým vyprávěním bez kontextu, abych uvedla nějaký příklad, na kterém to doložím, tak třeba Tvůj úplně první článek (Electronic beats: Underworld v Praze, únor 2008) vs. (Cestopis: Maďarsko – Buda(pešť), říjen 2016). Úmyslně jsem vybrala 2 články popisující nějaký zážitek, abych nesrovnávala hrušky s jablky, např. recenzi filmu a článek z rubriky The end. Nevím, jestli to není deformace z psaní a čtení odborných článků, (tam to taky bez abstraktu nezveřejní), ale považuji to za velice dobrý nápad. Část čtenářů to navnadí, některé možná odradí, každopádně všichni vědí, co od textu dále čekat.
Co se dále určitě hodně zlepšilo, je členění do kategorií (Cestopisy, KUTlime vs. Korporát, Počítače a internet,…) Ze začátku to byla velká změť všeho možného, nejspíš jsi netušil, jak se blog zvrhne a o čem všem budeš psát. Každopádně co se tohoto týče, našla bych tady dvě větší výhrady, jedna úsměvná, druhá o tom, co mne při čtení docela iritovalo. Kategorie jsou mnohdy podivné a překrývající se. Šel by asi docela dobře zredukovat jejich počet. Pocity vržené na papír by kolikrát mohly být zařazeny do Lidé a společnost či Každodenní život. Vtipná je i existence kategorií Lidé a společnost a pak samostatně Lidé. Možná v tom máš nějaký svůj systém, který překračuje hranice mého chápání, já to viděla prostě jako bordel v rubrikách. 😀 Druhá poznámka je technického rázu. Bylo by dobré, kdyby procházení článků podle kategorií a data zveřejnění fungovalo i v mobilní verzi blogu. Čtením jsem se bavila na cestách a na telefonu jsem musela pro výběry pořád přepínat do plného zobrazení. Když už to tu mobilní verzi má a blog píše technicky zdatný jedinec, určitě by to šlo zařídit, nebo ne?

Postupně se značně rozrostl rozsah témat, o kterých píšeš. Z hlediska čtenářů určitě pozitivní změna. Přišlo mi však trochu líto, že jsi poslední dobou asi odepsal články o Androidu, Windows a spol. Kdo Tě zná, ví, že tato témata tvoří velký kus Tvého života, znáš spoustu tipů, triků a hacků, často ostatním v těchto věcech dokážeš poradit (RSS aneb jak mít příjemné čekání, leden 2013). Konec konců, posledně jsi říkal, že tyto návody patří mezi nejčtenější příspěvky vůbec. Na druhou stranu, asi je pro Tebe důležitější psát co sám chceš, než za každou cenu trhat rekordy v návštěvnosti, takže to nemusí být relevantní argument pro znovuzařazení těchto článků. S postupem času se mění klíčová témata Tvého života, to je logické, a musí se to tedy odrazit i do obsahu blogu, který je v první řadě o Tvém životě. Není to špatně, je to prostě tak. Vznikly takto minimálně dvě vtipné série, KUTlime vs. korporát a KUTlime vs. startup.

Dál si trochu pomůžu některými příspěvky, ve kterých prezentuješ různé svoje názory a hlavně článkem, který k tomuto tématu velmi nabízí (Co blog vzal a co blog dal…, srpen 2016). Jak tam sám píšeš, začal jsi používat autocenzuru. To je určitě v pořádku, je však rozdíl mezi tím vynechat některé věci a prostě o nich nepsat a mezi tím prezentovat je jinak pro ostatní. Můj pocit je, že ses do některých věcí vlivem tohoto trochu zamotal (myšleno na blogu). V realitě působíš, že máš názory vcelku jasné a nepomotané J. Některé z dále zmíněných nekonzistencí názorů možná vynikly hlavně proto, že jsem četla blog najednou, tj. docela jsem si pamatovala formulace téhož z jiných článků. Chápu, že při četbě příspěvků odděleně to může působit jinak a nikdo si toho nemusí ani všimnout. Nebo se mohlo se stát, že jsi časem na některé věci změnil názor. Abys mi uvěřil, uchýlím se k použití citací a vykopírování konkrétních částí článků. Nebude to teda zrovna podle ISO 690, ale snad mi to i tak pomůže objasnit některé myšlenky.
První úsměvný rozpor mě napadl, když zmiňuješ, že píšeš pro sebe, aby sis za 20 let mohl vzpomenout na klíčové okamžiky svého života a na to, jaký jsi tehdy byl. V dalším odstavci máš tvrzení, že jeden Tvůj kamarád, kterého si velmi vážíš, Tě nevnímá takového, jak o sobě píšeš, ale jako takového, jaký jsi. Stejně v dalším odstavci paní Colombová, která články brala s rezervou, viděla rozdíl mezi vypravěčem na blogu a skutečností. Plní to potom opravdu účel? Můžeš si na základě textu, u kterého uznáváš, že Tě nevystihuje úplně takového, jaký jsi, vzpomínat na to, jaký jsi byl?
V tomtéž článku říkáš, že píchnout fotku na Instagram je lehké, napsat smysluplný článek už nikoliv. ,,Články“ z Havaje jsou dalším vtipným rozporem, ale uznávám, že tato kritika není zcela férová, slíbil jsi, že texty o Havaji doplníš později. Nicméně nezasvěceným čtenářům by se to vtipné zdát mohlo.
Zpět k tvrzení: ,, Stále píšu pro sebe, abych si za 20 let mohl vzpomenout na klíčové okamžiky svého života.“ Tentokrát se zaměřme na ty klíčové okamžiky života. Spousta článků o nich bez diskuze pojednává. Ale vedle nich napíšeš (typicky v článcích z rubriky The end) věci typu vyřešil jsem rozjíždění matrací při sexu (The end 2016, prosinec 2016), první a poslední rande s někým (The end 2016, prosinec 2016, určitě i nějaký další The end) a je jedno, jestli jsi dále neměl zájem Ty nebo ona ani není podstatné, které z nich mám na mysli, popravdě nad tím jsem ani nepřemýšlela. Prostě takovéto věci bych za klíčové okamžiky života nevyhodnotila. Ale toto je subjektivní hodnocení a dalo by se o tom polemizovat.
Co mi přišlo více zarážející, je nekonzistence v názorech na vztahy. (Znova opakuji, že si myslím, že v realitě máš o tom asi jasno, ale prezentace na blogu může působit problematicky). Na jednu stranu se stavíš do role experta na toto téma (O lásce, seznamování a pohledu muže, šovinisty, prosinec 2012, nebo Návod pro ženy: Kde a jak najít pořádného chlapa, březen 2016), na druhou stranu dokážeš v jediném článku (The end 2016, prosinec 2016) prezentovat zcela protichůdné názory. Asi ve dvou případech jsi tam kritizoval slečny, které na první schůzce vytahují silná slova a myšlenky (,,Na jednu stranu se tvářila strašně cudně a zdrženlivě, na druhou stranu to začala hned brát velice vážně a z její strany padala silná slova. Nešlo ani tak o jejich význam, jako spíše načasování.“). Na druhou stranu když děláš Ty to samé, je to najednou úplně v pořádku (,,Vystřízlivění z romantické představy společného života přišlo tedy velice rychle, ani jsem nestihl dojet domů z té čajovny.“). Což je dobré vodítko pro poslední uvrtaný komentář na toto téma, který si nemohu odpustit:
,,Já tak získal alergii na ambivalenci a nezodpovědnost u žen.“ (Co blog vzal a co blog dal…, srpen 2016). Co dodat? Ještě, že nejsi žena. To bys asi nevydržel sám se sebou. J Uvedené příklady demonstrují ambivalentní názory, jako vyšité (nebo možná jen ambivalentní prezentaci jinak konzistentních názorů ve snaze vypadat v očích čtenářů nějak, ale to musíš vědět sám).

Co se týká druhého dotazu, na nejlepší článek, co jsi napsal, tak si myslím, že by nebylo úplně fér srovnávat mezi kategoriemi, pokusím se vybrat několik různých a napsat, co se mi na nich líbilo.
Mojí nejoblíbenější kategorií jsou cestopisy. Dozvěděla jsem se tam spoustu faktických informací o daných místech, subjektivní názor někoho, kdo ta místa navštívil, díky vypravování Tvých osobních zážitků jsem se mezi řádky dozvěděla i něco o Tobě a velice jsem se u některých příhod pobavila. Pokud mám vybrat nějaké konkrétní, tak jsou to za mě (Dobrodružství jménem Jeju island aneb jak jsem poprvé letěl helikoptérou, březen 2013), (Zápisky z Japonska 2013 aneb KUTlime vs. celníci a Jakuza, leden 2014), některé cestopisy s Číny a z těch letošních třeba hezky psal o Budapešti. U článku z Paříže jsem se sice taky hodně pobavila, ale z důvodu ovlivnění osobní účastí ho nebudu do hodnocení zařazovat. Nevím, jak zábavný a informačně hodnotný přijde cizímu pozorovateli.
Z ostatních kategorií mi přišel zábavný příspěvek (Rok bez porna, prosinec 2015). Velice originální nápad, poklona před úspěšnou realizací a článek líčící Tvé pocity během toho roku je vtipně napsaný, navíc má hlavu a patu. Jako moc pěkný nápad mi přišel (Dopis z minulosti: 30. narozeniny, říjen 2015). Když nad tím tak přemýšlím, celý Tvůj blog by jednou mohl být takovým dopisem, no, spíš knihou z minulosti.

Snad se Ti bude i nadále dařit v psaní blogu pokračovat a zaznamenat spoustu dalších zajímavých kapitol Tvého života.


A co já na to?

Něco je jednoduché vysvětlit/přiznat, něco nikoliv. Nepořádek v kategoriích je dán historicky-technickým vývojem blogu. Ten byl nejprve hostován na platformě Myspace, skrze link Microsoftu. Tehdy to bylo takové komplikované řešení, které Microsoft později opustil a dobře věděl proč. Své uživatele přemigroval na WordPress.com. Ony podivné, překrývající se a zbytečné kategorie právě vznikly díky Myspace, kde byly dány na tvrdo a pak onou migrací do předpřipraveného profilu na WordPress.

Nicméně, to mne neomlouvá a je v nich opravdu nepořádek. Opravdu jsem na začátku netušil, co z blogu vznikne a v přidávání kategorií jsem byl opatrný. Takže úkol č. 1 – uklidit kategorie.

Co se týče pravopisu, ano, něco se změnilo. Použil jednu ze svých nejsilnějších stránek (vynalézavost), abych dal před držku jedné z těch nejslabších (dyslexie). Sice pořád píšu nejčastěji ve Wordu, jehož kontrola gramatiky zdaleka není schopna vychytat všechny chyby, ale všechny delší články projdou přes TTS (Text-To-Speech), který běžně používám pro předčítání článků, díky čemuž odhalím mnoho chyb, které bych jinak přehlédl. Úkol č. 2 – postupně opravit chyby v nejčtenějších článcích v minulosti.

Články o Androidu/Windows jsem úplně neodepsal. Ostatně letos se tato kategorie dočkala hned dvou článků. Jenom jsem se nerozhodl, jestli je napíšu tady nebo je hodím na blog na svém profesním webu. Důvod je prostý – přivést na web lidi, klienty, zakázky.

Razím heslo, že jenom blázen a mrtvola nemění názory, tudíž se asi tu a tam nějaký rozpor objeví. Někdy je to posun času a zkušeností (O lásce, seznamování a pohledu muže, šovinisty, prosinec 2012 vs. Návod pro ženy: Kde a jak najít pořádného chlapa, březen 2016), někdy špatně zvolená slova (místo Jako jeden z mála mne nevnímá takového, jak o sobě píšu, ale jako takového, jaký jsem. tam mělo být Jako jeden z mála mne nevnímá takového, jak o sobě píšu, ale jako takového, jakého mne sám vidí.) a někdy jenom špatný popis situace (,,Vystřízlivění z romantické představy společného života přišlo tedy velice rychle, ani jsem nestihl dojet domů z té čajovny.“ – o své pocity jsem s ní nepodělil a nechal si je pro sebe, bylo to tudíž něco jiného, než jsem popisoval slečnu slovy: ,,Na jednu stranu se tvářila strašně cudně a zdrženlivě, na druhou stranu to začala hned brát velice vážně a z její strany padala silná slova. Nešlo ani tak o jejich význam, jako spíše načasování.“). Nicméně, některé rozpory prostě jsou a budou.

Problémům mobilní verze se podívám na zoubek. Bohužel to nemám plně pod kontrolou. Formu tomu dává WordPress.com jako provozovatel webu, ale když jsem přesvědčil České dráhy a. s., že je dobré mít jízdenky spárované a uložené na InKartě, věřím, že už se s techniky WordPressu nějak domluvím.

Za zlepšení stylu psaní vděčím asi hlavně času, který jsem tomu obětoval. O ničem jiném to v mém případě asi není. Budu se (ne)snažit, aby se i nadále zlepšoval, přirozeně a nenuceně. Ostatně, ve frontě čeká 27 článků na napsání. Uff…

Leni, půjčíš mi svůj obraceč času?

Věnováno Lucii… opravdu věrné čtenářce!

PS: Rozjíždění matrací při sexu byl neskutečně klíčový moment roku 2016!

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Pocity (vržené na papír). Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Trocha kritiky nikdy neuškodí…

  1. Leni napsal:

    To už jsi druhý, kdo se mě dneska na obraceč času ptá.
    Hezká recenze. S posunem kvality článků rozhodně souhlasím, ty nejstarší byly občas docela zmatené.
    P. S. Abych ti mohla dát like, musela bych mít účet na WordPressu.

  2. LZ napsal:

    Klobouk dolů za to, že jsi to opravdu zveřejnil!

    • KUTlime napsal:

      Ono to tak možná někdy nevypadá, ale já vážně nejsem moc nasírací osoba nebo spíše čím jsem starší, tím jsem více splachovací.

      • LZ napsal:

        V tom případě 😀 Ve druhém odstavci Ti opět chybí sloveso v první větě.
        A pak, ne/nasrat se je jedna věc a zveřejnit něco takového věc druhá.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s