Jak se mám a co bude dál

Za posledních pár dní jsem zaznamenal zvýšenou četnost zdvořilostní otázky: „Jak se máš?“, která je vcelku na místě a od všímavějších kamarádů ještě „Co máš teď v plánu/budu dělat?“ Vzhledem k vývoji posledních dnů odpovědět na ně není jednoduché… Celé je to trochu horší, než jsem myslel.

Jinou (novou) práci opravdu nemám. Nemám nic v záloze a žádnou další práci netajím. Na podporu v nezaměstnanosti nemám nárok, ačkoliv jsem 2,5 roku v kuse pracoval na HPP a poctivě platil daně, nehledě na to, co si Honza (jeden můj kamarád) myslí. Stejně by to ani nic neřešilo.

Od doby, co jsem napsal tento článek, se vcelku nic nezměnilo. Fakt, že se ráno vzbudím ve své pojištěné posteli, ve svém pojištěném bytě s teplem a tekoucí vodou, můžu jet pojištěným výtahem do posilovny, ve které se mořím, abych si mohl dát večer tvaroh, ráno ovesné vločky s vodou a banánem, odpoledne pečivo se sýrem, na svačinu protein, mám si jak zavolat kamarádům, abych je pozval k sobě domů na filmový večer, mne stojí, bez pár desetikorun, 30 000 Kč/měsíc čistého. Jakmile vybočím z tohoto vzorce, náklady rostou.

Abych byl v kladné nule pro pokrytí nutných výdajů, můj hrubý měsíční příjem musí být min. 41 000 Kč hrubého. Těžko se vysvětluje kamarádovi, který nemá hypotéku a jiné povinnosti (např. penzijní a stavební spoření), že se svým platem 10 000 Kč má vlastně lépe, když s ním jdete na hamburger do hospody, má v krátkodobém hledisku finančně lépe než já.

Pro rok 2017 maximální podpora v nezaměstnanosti činí 15 660 Kč. Asi si snadno můžete spočítat, že jenom z podpory bych zdaleka nevyžil, i kdybych na ni měl právo. O to jsem přišel ve chvíli, kdy jsem v roce 2015 přijal odměnu za svou činnost ve sdružení vlastníků jednotek naší bytovky. Díky odměně ani ne v řádu jednotek procent podpory v nezaměstnanosti, jsem přišel o ten zbytek.

Musela by se svolat schůze vlastníků, odvolat mne a zvolit někoho nového. Bohužel, už 15 měsíců nejsme schopni svolat schůzi, na které bychom byli usnášeníschopní, a byli bychom schopni odsouhlasit účetní uzávěrku za rok 2015.

Úřad práce za mne nezaplatí zdravotní pojištění, protože v době, kdy jsem byl donucen opustit slavný to start-up, měl jsem aktivní živnostenský list, který se tak stal automaticky mým hlavním zdrojem příjmů z pohledu státu, byť už 2 roky nevykazuji příjmy na OSVČ přesahující 20 000 Kč/rok.

Když bych si pozastavil živnostenský list, stát sice za mne zaplatí zdravotní pojištění, ale mohu si přivydělat maximálně 5500 Kč/měsíc a stejně nebudu mít nárok na podporu.

Docela chápu, proč tak bují práce na černo. Když máte nárok na podporu a dostanete ji, nic, absolutně nic vás nenutí (ani v pozitivním slova smyslu), abyste hnuli prstem a něco si přivydělali.

Pokud tedy zůstanu živnostník, pro dlouhodobé přežití budu muset mít obrat minimálně 500 000 Kč ročně, 41 700 Kč/měsíc a 2000 Kč/pracovní den, což vím, že je nereálné. To, co umím, mi stačilo na slušný přivýdělek, ale HPP to nenahradí. Český trh je na to příliš malý.

Samozřejmě, byl jsem finančně uvědomělý a pečlivě jsem si nastřádal 6měsíční finanční rezervu. Jelikož všechno nasvědčuje tomu, že bude opět problém i s poslední výplatou ze start-upu, mám tedy +/- 5 měsíců na to, abych si buď našel práci, ve které mi zaplatí dostatečně vysoký plat nebo se naučil něco, co mi zajistí dostatečně placenou práci. Po zralé úvaze jsem vyřadil první možnost a zkusím to druhou cestou. Stále platí, že vím, co chci dělat a kde to chci dělat. Je na čase se této výzvě postavit čelem.

Tohle jsou reálie, které jsem vykoumal za posledních pár dnů. Byť to může vypadat na první pohled černě, opak je pravdou. Bylo mi řečeno, že je na mně poznat, že je něco jinak. Ano, je. Po odchodu ze start-upu  se mi neskutečně ulevilo a docela dobře se mi spí. Sice si stále 20krát denně pokládám otázku: „Co bude?“, ale rozdíl je v tom, že tentokrát to mám ve své moci. Nemusím se spoléhat na impotentního šéfa a jeho sbor análních alpinistů a nevedu s ním v hlavě imaginární rozhovory.

O to více si cením přátel, co mi chtějí pomoci. Možná i díky nim si z celé situace nic moc nedělám a beru to tak nějak sportovně. Odpovědi tedy zní:

Mám se vcelku dobře. Budu se snažit si udržet pracovní návyky a budu se pár měsíců soustředit na psaní článků na blog, učení vývoje Android aplikací a dále technologií Microsoftu, jako je C#, .NET, WPF, ASP.NET, MySQL. Snad se mi potom podaří ulovit nějakou junior pozici s dostatečným platem v zajímavé firmě, kde šéf a/nebo majitel není kokot.

Pokud mi chcete někdo pomoci, rád si poslechnu ověřené tipy/triky, jak si osvojit potřebné znalosti, rád si přečtu kvalitní zápisky z dané problematiky nebo kdybyste se někdo podělil o svůj přístup do MSDN, zlobit se nebudu.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Každodenní život. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Jak se mám a co bude dál

  1. Sedmi napsal:

    Aha… Tak držím palce. Teď je dobrá doba na hledání místa.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s