…and story goes on.

Pokračování našeho tragikomického výletu.

Ráno v hotelu bylo kruté. Já se vzbudil v pokoji, kde nefungovalo topení. A jelikož jsem byl líný si vytáhnout pořádně deku z podmatrace, kam ji zaštosuje pokojská, klepal jsem slušnou kosu.

Myslel jsem, že se zbavím škrábání v krku, realita byla přesně opačná. Dostal jsem kašel dost silný na to, že se kvůli bolesti zad bojím zakašlat, abych si neskřípl ploténku.

Sedl jsem si k notebooku a začal odepisovat klientům. V CNN zrovna hlásili, že Trump rozpoutal válku v Sýrii. Kluci si mezitím zašli na snídani. Problém byl, že bychom se měli oficiálně odubytovat v 11:00, bus domluvený z letiště přijede v 12:00 k hotelu, hotel byl hodinu od Bostonu- Kluci se ládovali na snídani skoro hodinu, takže bylo 9:45. Abychom hoasdfdojeli do Bostonu tam a zpět, to nemělo smysl. Čekat na hotelu, se mi taky nechtělo. Stejně tady budeme muset tvrdnout minimálně hodinu.

Kluky jsem vykopal, abychom se šli podívat aspoň po okolí hotelu. Bohužel, kromě golfového hřiště tady nic moc nebylo. Navíc, to bylo nasáklé jak houba po bouři, co tu byla včera a kvůli které jsme přistáli v Bostonu.

Za chvíli jsem mohl ždímat ponožky. Michal občas chodí na golf, takže začali sbírat míčky. Já kdo ví proč také. Ani nevím, co s nimi budu dělat.

Vrátili jsme se na hotel, já si dal sprchu a rozhodl se v klidu bojkotovat check-out v 11:00. V půl na mne zaklepal manager, ale byl to milý pán a šlo se s ním v pohodě domluvit.

S ostatními jsem se potkal v hotelovém lobby. Nejenom s kluky, ale s 6 dalšími Čechy, co na hotelu skončili. Po cestě jsem si na vozíku pokojské obstaral zásoby šampónu a mýdla na další 2 roky cestování.

V 12:10 nám bylo jasné, že AirBerlin a pracovníci letiště Boston Logan se na nás vykašlali a žádný autobus na JFK nepřijede. Měli jsme několik možností. Přidat se k Čechům, co chtějí jet do NYC autem, jet taxíkem do Bostonu a podívat se do města a pak jet autobusem do NYC, dopravit se nějak do Bostonu a odtud autobusem do NYC. Taxík bychom měli mít teoreticky zdarma, protože jsme dostali dva vouchery na letišti – na cestu na hotel a potom zpět na letiště. Já jsem pro jistotu ještě štípl několik bianko voucherů z přepážky. Čistě preventivně, mohly by se hodit.

Už ani nevím proč, jsme si vybrali tu nejdražší variantu cesty dopravy mezi NYC a Bostonem. Celkem nás ta sranda vyšla na $185 USD. Bus pro tři by vyšel na $45 dolarů plus nějaká doprava do centra. S ostatními Čechy jsme dojeli do půjčovny. Dvě auta fypu sedan neměli, takže jsme se vcelku vhodně rozdělli na skupinu 7 lidí, co jelo do NYC a my tři do Bostonu a pak směr NYC.

V půjčovně z nás byli zmatení jak lesní včely. Asi dlouho neměli tolik zákazníků, jako teď. Vtipné bylo, že nám pořádně nedokázali říci cenu, za jakou nám auta dají. Všechno si museli „checknout“ a „double checknout“. Nakonec jsme dostali Hyundai Ascent a já měl už odřízené skoro celé porfolio Hyundai.

Chvíli jsme bloudili, než jsme našli správnou cestu do Bostonu, ale pak se to povedlo. Množství aut mne ohromovalo. Na Havaji jsem takový provoz zažil pouze na jednom místě a v LA jsem trčel v zácpě.

Někdy po 14. hodině jsme dojeli do centra Bostonu. Skoro hodinu jsme řešili, kde zaparkovat auto. Nejlepší způsob, jak to vyřešit jsou obyčejné parkovací automaty podél některých silnic, kde za směšných 2,25 můžete zaparkovat až na 2 hodiny. Když jsme zkoušeli nějaké parkovací domy, ceny se pohybovaly od $25-$42 USD.

Auto jsme nakonec nechali 5 min cesty k Old town house, slavné ikoně Bostonu. Prošli jsme si okolí, finanční distrikt a přilehlé náměstí a pokračovali po Washington st. k parku Boston Common a dál k Prudential centru. Tohle všechno byla historická část Bostonu. Během cesty se finanční centrum s obřími mrakodrapy plynule přešlo do viktoriánského stylu staré Anglie v době průmyslové revoluce.

Mezi mrakodrapy jsem poznal několik, které jsem viděl v dokumentech o finanční krizi, např. Michaela Moora. Viktoriánská část byla dobře opečovávaná, čistá a rozmanitá. Nebylo tu třeba tolik prostoru, jako v Dallasu, ale opravdu se mi Boston líbí.

Došli jsme do Prudential centra, obřího nákupáku, které se táhne přes několik bloků a tady to otočili zpět k autu. Cestou zpět jsme zvolili jinou trasu a prošli přes místo bombových útoků na během Bostonského maratonu.

Původně jsem si mysleli, že máme dvě hodiny parkování, ale nějak jsme si to špatně nakoupili a měli jsme to pouze na hodinu a půl. Tak jako tak to bylo jedno, nestihli jsme to ani za dvě hodiny, ale měli jsme štěstí.

Pak nastala ta horší část výletu, přejezd do NYC. Vymotat se v pekle jednosměrek a odpoledního pátečního provozu v centru Bostonu, bylo peklo na zemi.

Hodinu nám trvalo než jsme vůbec najeli na dálnici. Pak další hodinu než jsme po ní vyjeli z Bostonu. Já už byl tou dobou slušně vytočený a unavený. Začínal jsem pomalu usínat. Michal vedle mne na tom nebyl o moc lépe.

Pak už jsem do toho musel hodit vidle, protože jsem se podruhé přistihl, jak mi padají víčka. Sám by se za to nepochválil, takže jsem se nechal prostřídat Honzou. Já potom usnul na zadní sedačce a probral se až 30 mil od NYC.

Museli jsme natankovat, byť jsme měli nějakou divnou zápůjční smlouvu, že nemusíme. Nevím, jak se nám to třem inženýrům povedlo, ale přepočítali jsme v odhadu benzínu, co potřebujeme natankovat skoro dvojnásobně.

Zkontrolovali jsme si, kam to vlastně jedeme a zjistili jsme, že nás v půjčovně poslali úplně do háje v New Jersey. Ano, sice chtěli, abychom se vyhnuli provozu, což vlastně dost dobře nejde, ale i doprava MHD z druhého konce NYC zpět na Manhattan uprostřed noci není žádný med.

Našli jsme si všechny pobočky společnosti, kde jsme si půjčili auto a namířili si to k té nejvhodnější na Manhattanu.

Na pumpě jsme se prostřídali a já jel vstříc dopravě na Manhattanu. Že to bude divoké, to jsem tušil, ale nakonec to nebylo tak strašné. Skopie v Makedonii byla horší. Jak jsme tak popojížděli po Manhattanu okolo míst jako divadlo East Village, uvědomil jsem si, že jsme si vlastně nezkontrolovali, jestli v té pobočce na Manhattanu půjde auto vrátit. Naštěstí šlo a po 22:00 jsme pěšky po Broadwayi vyrazili směr náš cíl, který se tyčil v dáli před námi – One world centre (mrakodrap, který postavili na místě Dvojčat).

V navigaci na nejbližší stanici metra nám radili ochotně místní a v metru nám zase velice ochotně poradil pracovník dopravního podniku města New York.

Metra takto večer nejezdí zrovna často. Čekali jsme tuším více než 20 min, než něco přijelo. V 23:45 jsme tak konečně byli u Jaye, našeho hostitele, u kterého budeme přespávat. Kdybychom šli asi pěšky, tak by to bylo rychlejší, ale kluci měli kufry, takže by to nebyla kdo ví jak pohodlná cesta.

Ubytování bylo alá Kmotr. Bydleli jsme ve staré budově dva bloky od Wall street, v malém bytě tak pro jednoho a bylo nás tady 6. Klasická italská rodina, chtělo by se říci. Jay nám naservíroval skvělý hamburger a celozrnné pečivo. Bylo to vynikající. Nepamatuji si, kdy jsem měl tak dobré maso.

I když to je tady všelijaké, já se ale první noc vyspal až kupodivu dobře, uvidíme, co zbytek.

Advertisements

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s