Cestopis: USA – New York – Rockefeller centrum, Empire State Building, Chinatown, Little Italy

Dneska o tom, kde je nejlepší výhled na New York, kde se levně najíst a jak se snadno vloupat do domu na dolním Manhattanu.

Vstávání bylo kruté. Čtyři hodiny spánku není úplně moc, ale i to mi zatím stačí, abych nabral síly na celodenní cestování New Yorkem. Vypadli jsme od Jaye před desátou. Kluci šli posnídat na roh. Já si nic nedal, neměl jsem chuť. Když vidím všude okolo, jak Američané plýtvají jídlem, přejde mne z toho úplně chuť k jídlu.

Naší první zastávkou byl pomník 9/11, vedle kterého jsme bydleli. Ve dne to má lepší atmosféru, i když se to tady hemží lidmi. V noci je okruh okolo bazénů uzavřen, přes den aspoň nahlédnete přes okraj.

Hlavou se mi honily různé myšlenky, které mne včera nenapadly, např. že to musela být slušná logistická operace odklidit všechnu suť z Manhattanu. Doprava je tu strašná, navíc pro nákladní automobily, které tady člověk skoro nepotká (asi všechno jezdí v noci), prostoru tady asi také neměl moc. Musím se podívat, jestli je o tom nějaký dokument.

Přiblblí Asiati, co se zde fotili před památníkem s úsměvem na rtech a zdviženými prsty, bych odsud nejraději hnal betonovou traverzou. Není to tak hrozné jako v Pearl Harboru, kde tohle dělají hlavně Asiaté, Japonce nevyjímaje.

Michalovi se podařilo najít jméno jednoho ze dvou Čechů, co zemřeli při útoku. V severní věži, na jednom z rohů. Na okolních budovách není už skoro vůbec poznat, že se tady sesunula hromada suti, i když je vidět, že se tady konstantě staví a renovuje. V blízkém okolí je hned několik prázdných parcel, kde visí cedule se stavebním povolením.

Od památníku 9/11 jsme prokličkovali k City hall u Brooklynského mostu. Cestou jsme se zastavili v kapli svatého Pavla. Architektonicky nic moc, ale jak byla neděle, tak měli zrovna bohoslužbu, kde rozdávali kafe a jídlo. Kapli přísluší hřbitov a přímo před kaplí jí zvon naděje, který byl darován městu New York na první výročí 11. září.

K City hall se člověk pořádně nedostane, ale je tu několik linek metra. My jsme si vybrali jednu, která nás jakžtakž dopraví k Rockefeller centru.

Jay nám říkal, že se NYC v posledních letech značně změnilo a že už v něm nejsou špatné čtvrtě. Když pominu přelidnění a s tím spojenou obtížnou chůzi po Manhattanu, New York má reálně dva problémy – metro a odpadky.

Metro nejezdí tak často, příliš nenavazuje, systém obecně není kdo ví jak přehledný. Dvě různé stanice metra mohou mít stejný název, našinec si tak pečlivě musí kontrolovat, kam jede. Některé stanice jsou v hrozném stavu, jízdní řády nemá vůbec smysl číst a vůbec mi přišlo, že jsme tak čtvrtinu času strávili čekáním v metru.

Ale aby to nebylo jenom černé, každá stánice má veřejnou WiFi a tunely jsou pokryty signálem. V tomto se máme ještě co učit.

Druhým problémem jsou všude válející se odpadky, tzn. Littering. Domy často nemají popelnice, takže hází své odpadky na chodník před dům v pytlích pro popeláře. Někdy to asi trvá, protože některá místa mají vyloženě pyramidu odpadkových pytlů. Úplně jinou věcí jsou odpadky, které se jen tak válejí kolem. Lidé jsou líní si dojít k odpadkovému koši a hodíš svoje jednou použité kelímky ze Sturbuck do koše. Místo toho končí všude možně. V kolejišti metra, na lavicích, na (a troufnu si říci i v) poštovních schránkách okolo a přirozeně také na zemi.

Ne, že bych byl nějaký environmentální fanatik, ale lidi, co si nedokáží své odpadky hodit aspoň do koše, bych hned hnal na veřejné práce buldozerem na odklízení odpadků. Někdy to chápu, když třeba někdo jen tak odloží jídlo, protože bezdomovců je tu plno a upřímně, člověk tady nemůže umřít hlady. Stačí se projít okolo nějakého jídelního místa a najíte se. Já takto už měl koblihu na Rockefeller centru, ale na druhou stranu, pochybuji, že lidi to dělají ze soucitu k bezdomovcům.

Samozřejmě, ve srovnání třeba s Balkánem, to nic není, ale přeci jenom NYC není Balkán. Situaci nezlepšuje ani fakt, že Američané pro každé jídlo vyprodukují strašné množství odpadků. Mají vysoký podíl fast foodů, kde je mnoho jednorázových obalů, takže koše se vesele plní.

Vylezli jsme z metra o zastávku dál, než jsme původně zamýšleli, ale stejně jsme si k Rockefeller popošli ještě slušný kus pěšky. Mapy metra, které tady dostanete na každé stanici, nemají zaznačené turistické atrakce a celkově se v ní špatně orientuje, protože není poznat, co je s čím spojené, kde se dá pohodlně přestoupit atd. Ale horší, než Paříž to není.

Místo do Rockefeller centra, jsme vlezli do Rockefeller placa. Chvíli jsme se motali podzemními patry budovy, než jsme našli automaty, které nám vydají lístky na naše New York City C3 passy. Je to předplacená karta, v našem případě na 3 atrakce.

Byla tam hrozná fronta na platbu v hotovosti, my ji mohli naštěstí přeskočit. Nejbližší volný čas byl za 50 min, takže jsme zevlili okolo. Dost času nám zabralo najít záchody a vymotat se zase ven. Rockefeller centrum má impozantní vstupní halu, která je pokrytá tmavým mramorem a tlumeným osvětlením. Když vyjíždíte z -1. patra eskalátorem k hlavnímu vstupu, má to něco do sebe.

Chvíli jsme koukali na kluziště, něco pojedli (já koblihu, co našel v sáčku vedle mne na lavičce) a hádali se, co za vlajku vlaje vedle té naší. Okolo kluziště jsou totiž vyvěšeny vlajky států a té naší dělala společnost Kuba, Kypr a Severní Korea. Byli jsme hodl v dobré společnosti, jen co je pravda.

Čas nám uplynul a my se vypravili konečně na vyhlídku Top of the Rock. Dostat se tam nám zabralo skoro 20 minut. Musíte si vystát frontu na výtah do 2. patra z -1. patra, pak projít kontrolou lístků, kontrolou na teroristy, ale pečlivě jsem sledoval pikolíky a spíše je trápily sukně zde přítomných dam, než obrazovka rentgenu. Za kontrolou je další fronta na další výtahy a ty už vás konečně vyvezou až na vyhlídku.

Vyhlídka má tři patra, časově to omezené není, byť se na lístku píše opak. Nejlepší je samozřejmě poslední patro, kde nejsou skleněné tabule. Bylo zrovna hodina po poledni a vcelku dobré podmínky na focení. New York zdá se moc netrpí na smog. Brno je v tomto ohledu mnohem horší.

Zuřivě jsme cvakali a cvakali. Je tu krásně vidět Central park, Empire State Building, i druhá nejvyšší budova v New Yorku – Po 40 minutách jsme se nabažili pohledu na Manhattan a šli si vystát dlouhou frontu na výtah dolů.

Celá akce nám zabrala cca 1,5 hodiny. Nevíce zdržení je okolo front na výtahy. Myslím, že jsme ještě nechytli špičku a ani turistickou sezónu, to potom může být rovnou na zkratku snožmo dolů rovnou z observatoře.

Další zastávkou byl Chinatown. Dostat se tam byl horor. Nejprve jsme sedli na špatný směr, pak vysedli na zastávce, která nebyla obsluhována, i když být měla. Na přestupu jsme se posadili vedle čínského umělce, co hrál na něco podobného jako sitár. Zprvu to bylo fajn, po 3 minutách nic moc, po 5 otravné, 7 vraždu, po 10 na sebevraždu. My jsme tam strávili tak 20 min. Po hodině jsme se konečně objevili v Chinatownu. Bylo to jako se zase vrátit do Číny. Trhy obsypané stánky s podivnými věcmi, zeleninou a ovocem.

Přešli jsme kousek čtvrti, já si koupil sladké brambory za $1 USD na žvýkání a zahnání hladu, Michal mezitím vytipoval vietnamskou restauraci na oběd. Provozovali ji sice Číňané, ale vem to Japonec.

Jídlo se jakžtakž dalo a kdybych potom zase necítil touhu po sladkém pečivu s náplní ze červených sójových bobů, bylo by to akorát. Jenže touha se projevila, že jsem si nakoupil různé pečivo, které jsem ale neměl kam dát, takže nezbývalo než ho sníst. A to už jsem měl na celý den vystaráno.

Prokličkovali jsme ulice, kde to žilo a došli až na náměstí Konfucia, kde začíná Manhattanský most. Tam jsme otočili, prošli Chinatownem zpět k chrámu, který tam leží a odtud do místní enklávy – Little Italy.

Je to ulice o délce dvou bloků, kde najdete italské restaurace, kávu a předraženou zmrzlinu v ceně $6 USD/kopeček. Místy na ulici stojí rádoby Ital a chraplavým italským přízvukem s typickými italskými gesty láká do restaurace.

Se svým chraplavým hlasem (2 dny už sotva mluvím), jsem zde krásně zapadl.

Prošli jsme Malou Itálií a už zde vcelku nebylo co objevovat, tudíž jsme se vydali k cíli, který se tyčil před námi – Empire State building. Chvíli nám trvalo se zorientovat v metru, protože pokud nemáte datové připojení a kliknete v offline módu na stanici metra, Google vám neřekne, co to je za linka. My si tak mysleli, že jsme na jiné, stejnojmenné stanici. V tu chvíli mi nedošlo, že to tak být nemůže, protože by to neodpovídalo, co jsme ušli.

O zorientování se postaralo až samotné metro, když nám nějak neseděly linky, které měly tou stanicí obsluhovat.

Z Chinatownu jsme dojeli do Koreatownu a odkud pěšky do Empire state buildingu. Dostat se nahoru byla opět patálie. Trvalo nám to možná skoro hodinu, než jsme prošli labyrintem chodeb, kde čekaly kontroly lístků, batohů, fronta na výtahy a ne jedna.

Dojedete nejprve do 80. patra, kde je galerie a expozice věnována mrakodrapu. Kvalitou zrovna neoplývá a určitě by šla zpracovat lépe. Mi tam chyběli faktografické informace o stavbě, animace postupu atd. Prostě mi přišlo, že tam něco dali, aby tam něco bylo a hotovo.

Mezitím, co jsem si vystál další frontu na 86. podlaží, kde je otevřená vyhlídka, poslechl jsem si celého audio průvodce k budově, ale kromě informace o rychlosti stavby, mi tam nic zajímavého nepřišlo. Když přeskočíte provaz za první zatáčkou doleva po příchodu, můžete přeskočit frontu a jít po schodech rovnou nahoru. Jak tam ale na vás budou tvářit, to netuším.

Nahoře bylo spousty lidí, co čekalo na západ slunce, který měl přijít zhruba za 20 minut. S kluky jsme se rozdělili na 80. patře, abychom lépe využili čas při jedné zrcadlovce, a teď jsem je zase nemohl najít. Vychutnával jsem si výhled na Manhattan, New Jersey a Brooklyn. Poznával jsem budovy, místa, kde jsme byli, a čekal na západ slunce. Na západ slunce nad Haleakala to nemá, ale špatné to také nebylo. 🙂

S kluky jsme se pak našli, počkali na setmění a já vyfotil ještě pár nočních fotek. Bez stativu to bylo těžké. Nějaký malý tripod by stačil. Co už, třeba příště.

Jak se nořil Manhattan více a více do tmy, více a více vynikal provoz a reklamy na Times square. V noci mělo velké jablko dech beroucí atmosféru. Tento pohled se jen tak neomrzí. Empire State Building je rozhodně jedna z těch nejlepších věcí, které v NYC můžete navštívit. Výhled je tu lepší než na Top of the Rock a dost možná i než One World observatory.

Obešel jsem si znova v klidu všechny světové strany, snažíce si vštípit pohled do paměti. Poté přišla ta horší část – vystát si frontu na schody/výtah dolů. Úplně jsem to nechápal, jak se může tvořit tak velká fronta u blbých schodů.

Za obchodem se suvenýry je další fronta na výtahy, ale ta relativně nejkratší. Z Empire jsme vyšli privátním bočním vchodem a vydali zpět k metru. Po cestě jsem navrhl, že bychom se mohli ještě projet nočním trajektem. Honza se moc netvářil, ale Michal mi ho pomohl přesvědčit.

Po cestě jsme měli patálii opět s metrem, kdy jsme museli přestupovat i v rámci jedné linky. Nějak jsme se tedy dokodrcali k přístavu a dali si okružní jízdu k Staten ostrovu. Bylo tady podstatně méně lidí, než předtím. Poslouchal jsem rozhovor policisty, který tady sloužil.

Služby tady mají za odměnu, je jich tu 16 a jsou vcelku rádi, když na ně vyjde řada. Zajímavý byl tik, který policisté měli. Vždycky, když jsem procházel kolem, šáhli si na zbraň. Glock 17.

Pohled na noční Manhattan stojí rozhodně také za to, ale přes den bych řekl, že to je o chlup lepší. Za to Socha Svobody je mnohem lepší v noci. Mnohem lépe vynikne. Jenom se blbě fotí.

Při cestě kluci chtěli jet metrem, i když jsem protestoval, že pěšky to bude skoro rychlejší. A zrovna jsem měl pravdu. Pešky by nám to zabralo tak 10 minut, na metro jsme čekali 15 min, i když intervaly měly být 7 minut. Už si začínáme zvykat.

Přišli jsme k Jayovi a dole bylo opět zavřeno. Kluci to den předem vyřešili házením mincí na okno. Teď už měli uložený jeho WhatsUp kontakt, takže mu napsali. Bohužel, Jay se nehlásil. Nebavilo mne čekat, tak jsem vytáhl kartičku VZP a otevřel si vchodové dveře s její pomocí. Ta léta koukání na Vražedné pobřeží se vyplatila. Opravdu ten trik funguje.

U Jaye jsme se bleskově nasáčkovali do postele. Naše postel se skládala ze dvou matrací položených vedle sebe a my leželi napříč. Bohužel, dolní nám ujížděla. Kluci si na to stěžovali, vcelku oprávněně. Jelikož nemám mobil a xichtbook, tak jsem se na záchodě zamyslel a napadlo mne skvělé řešení našeho problému spočívající k využití dvou popruhů od cestovní tašky přes rameno a dvou kartáčků.

V dobře, kdy píšu tyto řádku, už máme první noc na upgradované posteli za sebou a za sebe musím říci, že se mi spalo skvěle.

Kluci mi utekli na snídani, tak se musím pakovat. Omluvte chyby, není čas to po sobě číst.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Cestopis: USA – New York – Rockefeller centrum, Empire State Building, Chinatown, Little Italy

  1. Leni napsal:

    Pytle s odpadky na ulici, to bylo i v Cardiffu. Teoreticky se to tam mělo dát vždycky večer předtím, než přijedou popeláři, ale občas třeba 2 týdny nepřijeli, pak to tam rozklovávali racci a podle toho ty ulice taky vypadaly…

  2. LZ napsal:

    Je vidět, že v řešení rozjíždění matrací jsi odborník na slovo vzatý! 😉
    Hezké cestopisy z USA máš, na to, kolik jsi toho viděl, se divím, že to stíháš zaznamenávat skoro v reálném čase. Mějte se tam pěkně a spoustu dalších zajímavých zážitků!

  3. TheMarketa napsal:

    Moc pekny clanek, mne se Cechy na pamatniku nepodarilo najit. Ten smrad z pytlu na ulicich byl strasny 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s