Cestopis: USA – Národní muzeum letectva spojených států Dayton Ohio

Začalo to prostě. Píše se třetí lednový den. Sedím s kamarádem Philem na základně námořní pěchoty a vykládáme si o našich rodinách. Phil říká, že bych se někdy mohl zastavit za jeho rodiči do Cincinnati. Jsou to prý milí a hodní lidé. Usmál jsem se a říkám, že jo, klidně. 🙂

O tři měsíce později ťukám na dveře domu v Indianapolis, ze které se vyklubá malá, neplánovaná zastávka v nejlepším muzeu letectví, ve kterém jsem dosud byl a v jednom z nejlepších muzeí vůbec.

Včera večer jsme se po 9 hodinách jízdy dokodrcali na hranici Indianapolis a Ohia, kde bydli rodiče mého kamaráda z Havaje. Ač jsem to na posledním úseku valil místy až 150 km/hod (dovolená 100-110 km/hod), dojeli jsme v půl jedenáctá, ale nakonec to nebyl takový problém, jak jsem si myslel.

Dostalo se nám vřelého uvítání, večeře a extrémně dlouhého hesla na WiFi na extrémně pomalou WiFi. Já se opět ubytoval v pokoji Phila. Začíná z toho být pomalu tradice. Dům Wilshirů leží 2 km za hranicí Ohia, ve státě Indianapolis, uprostřed polí, luk a remízků. Velice klidná část malého města s názvem Harrington.

Tammy pracuje v bance, Van je pilot v důchodu, co vyučuje mladší piloty na jednom z letišť v Cincinnati. Mají tři děti, Bonnie (armádní sestra), Phil (mariňák toho času na Havaji) a Skippra (větroplach na Floridě).

Ráno jsme dostali vydatnou snídani a ukázku letadla, se kterým Van létal přes Atlantik, zbraní, které vlastní a obřího sklepu jejich domu. Jenom ten sklep byl dvakrát větší než můj byt. Úlet.

Van nám nabídl, zda se nechceme podívat podle něj na nejlepší muzeum letectví ve státech. Kluci nebyli proti a tak se jelo. Cestou jsme konverzovali o všem možném a nemožném. Srovnávali ČR a USA, lidi, daně, vládu atd.

Van říkal, že kdyby člověk četl všechno v muzeu, musel by tam strávit několik dnů. Měl pravdu. Když jsme sjížděli z dálnice k příjezdové cestě k muzeu, protočili se mi panenky nad velikostí. V dáli se tyčili čtyři obří hangáry. Zastavili jsme se na oběd u Wendy’s, obdoba McDonald’s, ale prý lepší. Pro mne je to všechno stejný „junk food“.

Muzeum mělo skromný vstup, skromnou mapu, kterou nestálo za to si ani brát, protože expozice byli do značné míry lineární.

Jelikož se jedná o muzeum letectva spojených států, je expozice zaměřena především na americké stroje, nicméně i tak mi vyrazila dech. Jestli se chcete něco dozvědět o letadlech, tohle je to pravé místo. A nemusíte o nich vědět ani ž. Všechno se dozvíte tady. Doprovodné expozice pokrývají snad všechna témata, která se nějak váží na letectví.

Každý hangár je rozdělen na jinou epochu – 1. světová válka, 2. světová válka, Korejská a Vietnamská válka atd.

Z modelů tu najdete všechno možné, od prvních letadel, přes stíhačky, strategické bombardéry, konvenční i nukleární balistické střely.

Chcete vidět na vlastní oči špionážní SR-71? Létající pevnost B-52? Neviditelný B-2? Nejmodernější stíhačku amerického letectva Raptor? Kennedyho Air force one? Letadlo, co svrhlo atomovou bombu na Nagasaki? Ne model nebo stejný model, ale přesně TO letadlo? Tak jste na správném místě. Pokud máte rádi letadla, tohle je must see zastávka.

Nějaká fotodokumentace zde, popř. video:

Van měl opravdu pravdu. Bezpochyby se jedná o nejlepší muzeum armádních letadel ve státech a jedno z nejlepších na světě. Tento zážitek může porazit jediné místo – Kennedyho vesmírné středisko na Floridě, kam se dříve nebo později také podívám.

Z muzea jsme se zajeli ještě projet na letiště v Cincinnati, kde Van pracuje a má tam oblíbenou restauraci. Dokud měl ještě letadlo, občas vzal rodinu na let z místního malého letiště v Harringtonu, doletěl na 12 min vzdálené letiště v Cincinnati, zaparkoval letadlo před restauraci a šel s rodinou na večeři. Fair enough for me…

Z restaurace jsme se jeli ještě projet do Kentucky. Pro kluky 13. státu spojených států, pro mne už 16. Z Kentucky byl slušný výhled na centrum Cincinnati. Docela vtipné, že město má 300 tisíc obyvatel a je tak dvakrát větší než Brno, mají tu obří stadión na baseball, americký fotbal, dálnici okolo města se čtyřmi pruhy v každém směru, mrakodrapy, centrálu Procter & Gamble a dům Neila Armstronga. Brno má co dohánět.

Dojeli jsme až večer. S kluky jsme naplánovali, co budeme dělat několik příštích dnů. Já si odškrtl poslední povinnou položku na seznamu výletu a zbytek už je mi tak nějak jedno. Slib, co jsem dal Philovi (crush on his parrents house), jsem splnil.

Horší je, že teď budu muset do Austrálie, protože jsem zase slíbil, že mu do třetice všeho dobrého „crushnu“ jeho pokoj, tentokráte opět na základně námořní pěchoty. No, stejně jsem tam musel, slíbil jsem to taky Lence.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s