Cestopis: USA – Detroit aneb na divokém západě

O Detroitu se říká, že je to první americké město země třetího světa, že je to nejnebezpečnější město Ameriky, kde máte slušnou šanci (pokud jste běloch), že vás zastřelí. Jinými slovy, město jako zrozené pro Robocopa a Eminema. Nuže, jaká byla naše zkušenost?

Brzo ráno (čili skoro v půl desáté) jsme vyrazili z Toronta směr jih. Já většinu cesty pročetl nebo prospal. Probral jsem se až ve Windsoru, těsně před Ambasadorským mostem, který spojuje kanadský Windsor a americký Detroit.

Kontrola na hranicích proběhla rychle a bez potíží. Znuděný celní úředník se nás vyptával asi spíše ze zvědavosti, řekl bych. I když jsme měli dostat razítka do pasu a naše ESTA měla být resetována, úředník se na to vykašlal. Celní kontrola je tady opravdu divoký západ. Nicméně, hurá, byli jsme zpět v Americe!

Ač jsem kluky prosil už včera večer, ať si najdou cestu, nenašli si nic o Detroitu, včetně toho, jak se máme dostat do centra města, kde zdarma zaparkovat, co navštívit atd. Uff…

Pořád sedí nad xichtbookem a uploadují další a další fotky. Se divím, že je to ještě baví. Jejich přátele už moc ne, soudě podle snižujícího se počtu lajků.

Článek o Detroitu na Wikipedii sliboval třem bělochům slušné dobrodružství. Je tady největší počet loupežných přepadení a vražd v USA v přepočtu na obyvatele. Město v roce 2013 zkrachovalo, má dluh přes 18,5 miliardy dolarů, roční schodek v roce 2012 přes 326 miliónů dolarů a přitom tady žije slabých 700 000 lidí. Ve městě je několik kompletně vybydlených čtvrtí a celkově je ve městě cca 78 000 prázdných domů. Některé se prý prodávají už od $1 USD, ale stejně je nikdo nechce.

Přes 81 % obyvatelstva tvoří černoši, i když ještě v roce 1950 bylo ve městě dvojnásobek lidí než a 92 % z toho běloši. Jenže pak přišel rozmach automobilového průmyslu, který přilákal negramotnou pracovní sílu do továren. A jak šel do kopru americký automobilový průmysl, šel do kopru i celý Detroit.

Zvýšila se nezaměstnanost a chudoba. Skoro třetina lidí tady žije pod hranicí chudoby, což reálně znamená pouze jedno auto na domácnost, televize s uhlopříčkou max. 50 palců a dojídat hranolky ve fastfoodu.

Když jsme přijeli do města, chvíli jsme bloudili, než jsme našli parkování v ceně 7 místních domů v horších čtvrtích. Po cestě jsme viděli domácí arénu pro Red Wings, jednosměrnou nadzemku, spousty kasin, slavnou budovu Guardian a všemu tomu dominovala centrála GMC na břehu řeky Detroit.

Centrum bylo kupodivu čisté, klidné, s mírným provozem a slušnou porcí peněz žebrajících černochů. Semafory pro pěší tady mají pouze na okrasu, a i když fungují, což se nedá říci o velkém množství pouličních lamp, všichni je houfně ignorují.

Prošli jsme se centrem a neurčitě bloumali od ničeho k ničemu. To nejlepší, co se dá v Detroitu dělat je místní galerie umění, ale to mi bylo hned jasné, že s tím u kluků neuspěji. Tak jsme chodili dál, ve snaze najít záchod.

Ten jsme našli až v centrále GMC. Lobby všech pěti věží je spojeno v jedno velké atrium s několik úrovněmi. Je tu hromada fastfoodů, nějaké restaurace, hotel a další zázemí. Atriem se dá projít skrz na břeh řeky, odkud je krásný výhled na kanadskou stranu.

My jsme si dali ještě dvě jízdy nadzemkou, abychom se podívali po centru. Nic moc zajímavého jsme ale nenašli. Jak Honza trefně poznamenal, v Detroitu chcípl pes. Jízda stojí směšných 75 centů. Cestou určitě potkáte místní dopravní policii.

Okružní jízda nadzemkou trvá asi 20 minut a umožní vám vidět celé centrum Detroitu z vyšší perspektivy. Snad se Detroit neurazí, když napíši, že nic zajímavého ale neuvidíte.

Ač jsem kluky lámal na to, abychom se zašli podívat na nějaké vybydlené předměstí nebo tady přenocovali a podívali se, jak vypadá Detroit v noci z pohledu tří bělochů, kluci to kdoví proč odmítli. Předčítat statistiky kriminality asi nebyl nejlepší taktika jak je přesvědčit.

Pokud toužíte po dobrodružství, zastavte se na večer v Detroitu, v nějaké odlehlejší čtvrti. Jinak můžete asi s klidem jet dál.

Reklamy

KUTlime se představuje:

Jsem snílek, chorobný workoholik, detailista, flákač, publicista, hráč, buřič, závislák na produktivismu, technologiích a návratu zpět na strom. Extrovertní samotář, cholerik, kterému pořád v testech vychází sangvinik. Bývalý fotograf, budoucí cestovatel, současný amatérský terapeut. Věčný geek a kritik, nerozpoznatelný bodybuilder a mnoho dalšího. Kontroverze a renesance sama Mám mozek a nebojím se ho používat. Mám mnoho vlastností, které mne činí na první i druhý pohled nesnesitelným člověkem, za to ceněným spolupracovníkem. Seznámení se mnou pouze na vlastní nebezpečí. 8-)
Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s